Akční léto prašivého táty

autor Lubomír Bouše

S nástupem září se naši „ctihodní“ pražští soudci a soudkyně (tátové vědí, že z cca 90 % se jedná buď o profesní diletanty nebo o akutní léčbu vyžadující psychopaty, v mnoha případech bohužel o obojí) probudili z prázdninového nicnedělání, takže jsem skočil rovnýma nohama do dalších bitev v permanentní justiční válce mezi tzv. právním státem a jeho poddanými, dost možná to bude i další válka třicetiletá. Sakra, tak to už budu kmetem vyloženě nad hrobem. Nejsem si jistý, jestli se o takové budou děti v hodinách dějepisu učit. Jsem si však stoprocentně jistý, že takhle to s českou justicí dále už nepůjde.

Kromě civilních jsou obligátní daní otců za rozvodové šílenství jejich manželek nebo partnerek i kausy trestní. Naposledy jsem na začátku léta skončil ve známém pražském justičním paláci Na Míčánkách za v pořadí už druhé zanedbání "povinné" výživy. To první (Adikia loni zevrubně informovala) mi bylo na Nový rok prezidentem repupliky – nějakým Václavem Klausem - amnestováno. A kdo zrovna nesoudil ? Lázna, tedy někdy uváděný jako Blázna, otcům důvěrně známá figurka z pražské desítky. Veřejnost jsem tentokrát nezval, ale i tak se přišla na mě jako na nějakého exota podívat snad polovina soudního úřednického personálu, možná taky studentky práv; „pozorovatelky“ přišly i odešly totiž zadním vchodem, samé mladé pohledné holky. Ani zapisovatelka po mé pravici nebyla žádná šereda. Toho dne jsem byl od rána velmi dobře naložen a v dobrém rozmaru, znáte to sami, nic vás nemůže rozhodit. Docela eroticky jsme se na sebe culili a mrkali, tedy s těmi děvčaty, že ano, s Láznou nebo prokurátorem, pardon, státním zástupcem, by mi to vzhledem k mé mnohaleté a staromódní genderové příslušnosti vůbec nešlo.

Hlavní líčení jsem pojal jako TV show komerční televize – správně se odjakživa traduje, že člověk si zvykne i na šibenici. Ó, jak naši předkové nebyli vůbec blbí. Nic však na Láznu celkem pochopitelně neplatilo, jel si stále ve starých vyjetých kolejích : neplatič výživného = předem odsouzený kriminálník. Ani subsidiarita trestní represe, když bývalka zahájila dokonce i exekuci na výživné, ani prof. Šámal, ani chování dcery ke mně v rozporu s dobrými mravy, když se mě jako otce dokonce veřejně před soudem výslovně zřekla, ani má prokázaná nemajetnost a dlouhodobá nezaměstnanost, prostě nic, vůbec nic. Na námitku subsidiarity trestní represe Lázna civěl úplně stejně jak tele na nová vrata. Jeho fanatismus byl dokonalý - dokonce mne odsoudil i za neplacení výživného ze starých a dávno spotřebovaných příjmů, za které jsem byl už jednou odsouzen, byť poté amnestován. Latinikové by správně opáčili : Non bis in idem, tedy česky, ne dvakrát o tomtéž. Ať žije právní stát ČR, huráááá ! O jím ničím nepředstíraném pořádném „cinknutí“ procesu svědčí i fakt, že jako důkazy odmítl provést potvrzení úřadu práce o evidenci uchazeče o zaměstnání a o hmotné nouzi. Podle něho ve způsobilosti placení výživného tyto okolnosti žádnou roli nehrají a basta. Zkrátka - fraška.

Tady a teď učiňme menší naučnou odbočku a taťkům vysvětleme, co to ta strašným názvem označená subsidiarita trestní represe vlastně je. To je od roku 2010 nově, ale spíše staronově, zavedený a paragrafovaný princip trestní odpovědnosti, který přinesl hlavní autor nového trestního zákoníku profesor Pavel Šámal, soudce Nejvyššího soudu a laskavou Adikií vícekrát také citovaný. Zjednodušeně znamená, že pokud lze věc vyřídit občanskoprávní nebo jinou civilněprávní cestou, je trestní stíhání nadbytečné. Jestliže tedy např. na výživné už běží občanskoprávní výkon rozhodnutí, paralelní trestní řízení je nepřípustné. Ale vysvětlujte našim husákovským dutohlavcům v justici, že trestní právo je vůči civilnímu právu pouze jako podpůrné.

Na vyhlášení rozsudku jsem se kvůli sebranému zbytku své elementární hrdosti a sebeúcty nedostavil a po anglicku jsem se z Míčánek vytratil. Byl tam chudák Lázna opuštěný a sám, ale jako dříve mého spolubojovníka Jirku Fialu ze známého K213 mne zatknout při práci na poli a zavřít do smradlavé cely kupodivu nenechal. Ach, velké díky, můj milý Lázno, jak jsi šlechetný!

 Z jeho došlého papíru jsem se pak dočetl, že mi dal podmínku něco s odkladem na něco, ale je mi upřímně fuk kolik, stejně kvůli patologické nenávisti nezletilé dcery pouhého pohůnka k placení výpalného ze sebe ani náhodou neudělám. Chtěl mi naložit očividně co nejvíc, ale "vzhledem k dosavadní bezúhonnosti obžalovaného to zákon neumožňuje". Odvolal jsem se.

Na odvolací jednání jsem nešel, napsal jsem jim, že ty jejich slinty už znám a stačí mi přečíst si je v klidu doma na lačný žaludek, protože jsem už minule z nich zvracel. Vypadalo to celkem černě. Jako racionálně uvažující realista jsem už začal plánovat, kde by se ten lapák dal absolvovat. Přemýšlel jsem, že požádám o nástup někam co nejblíže bydliště své sestry, z „humanitárních důvodů“ samozřejmě. Ale ta se hned na toto téma vyjádřila, že do basy za mnou na návštěvu nepojede. Bral jsem to s rezervou, znáte přece ženský, prvně ne, ne, ne, a pak se toho nemůžou nabažit, že ano? Aspoň, že švagr připustil, že by to s tou návštěvou zkusil.

A teď, taťkové a rozumné mamky, pozor. Podle justičního webu Láznův rozsudek pražský městský soud zrušil a věc vrátil k novému projednání. Tak jsem zvědav na odůvodnění. Nejsem naivní, na nějaké oslavy je samozřejmě stále času dost.

Nyní časový střih. Kdyby mi ještě před pár roky jako spokojeně rodinným životem plno let žijícímu a růžolícímu taťkovi někdo povídal, že v roce 2013 se budu radovat jenom kvůli tomu, že mě ještě nezavřeli do kriminálu za „výživu“, tak bych mu s vysokou pravděpodobností dal do držky. Jak se priority člověka v čase nádherně mění....Ale jedno je jisté :

Život je krásný !!!