Bludy zrůdné televizní obludy

Agresivita lidských hyen se stupňuje. Po nechutné reportáži o matce, které amnestie zmařila letité úsilí dostat otce do kriminálu (Konečně měl jit do kriminálu aneb megasračky na Prima family) obludná bulvární televize Prima Family minulý týden odvysílala další nechutnou reportáž na téma výživné.

Představte si, že prašivý otec udělal matce dítě a ještě před jeho narozením se někam vypařil. V nepřítomnosti byl rozveden a odsouzen k plnění výživného ve výši 500 korun. Výživné však řádně neplnil a tak byl odsouzen za neplnění výživného. Policie po něm 18 let marně pátrá, přitom existují důkazy, že se běžně prochází po ulicích a navštěvuje svoje rodiče. Za mrtvého ho stát nechce prohlásit, protože se nenašlo jeho tělo. Matka tedy podala žalobu na prarodiče ze strany otce a po 4 letech soudních tahanic bylo otci prašivého otce uloženo platit výživné. Matka sice dostala od Ministerstva zlovůle odškodnění 35 litrů za průtahy v řízení, ale co to je, když má malé dítě, které léta hladoví.  Otec prašivého otce se zdráhal platit výživné a tak nebohá matka musela exekučně požádat sociálku, aby mu výživné bylo strháváno z důchodu. Vše se tedy nakonec podařilo, ale co čert nechtěl, prašivý dědek za krátko chcípnul. Ze setrvačnosti však bylo matce dál vypláceno výživné a teď ho chudinka musí vrátit. Přenesením vyživovací povinnosti na prašivého dědka ale byl této povinnosti zbaven prašivý otec, a nebohá matka teď musí požádat soudní stolici, aby byla opět vrácena na prašivého otce, protože jinak žádné výživné nedostane. A má co dělat, protože za chvilku už bude dítěti 18 let a pokud nepůjde v jejích šlépějích, už s tím matka nic neudělá.

Při „správné“ dramaturgii a něco „málo“ mystifikací lze z vychcané matky udělat nebohou chudinku.

Reportáží se dramaturgyně Jitka Sluková manipulativně snaží přesvědčit diváky, že se prašivý otec skrývá před vyživovací povinností. Otec se sice vypařil, ale ještě dávno před tím, než mu byla stanovena vyživovací povinnost. Proč by se někdo více jak rok skrýval před vyživovací povinností, když mu ještě nebyla stanovena? Zmizení otce tedy bude mít jiný důvod.

Manželství dlouhodobě neplnilo svojí funkci a tak bylo rozvedeno. To lze ještě pochopit. Méně pochopitelné však je, že bylo dlouhodobě nezvěstnému otci určeno výživné. Vlastně proč ne, když se zatím nenašlo mrtvé tělo. Nepochybně je to tedy jeden z prašivých otců, který se chce takto vyhnout svojí vyživovací povinnosti. Na tomto místě nutno upozornit, že v té době (1996) bylo výživné 500 korun zcela běžné a rozhodně nikoliv přehnaně nízké.

Matku jistě trápilo, co se vlastně jejímu bývalému manželovi stalo, a protože pátrání policie po pohřešované osobě nikam nevedlo, rozhodla se zvýšit jejich úsilí podáním trestního oznámení pro neplnění výživného a z pohřešované osoby tak udělat hledanou osobu. Je jen logické, že pokud zde není mrtvé tělo, byl otec v nepřítomnosti odsouzen pro zanedbání povinné výživy. A teď si představte tu neomalenost police, když po otci pátrala i v bytě bývalé manželky, která na něj podala trestní oznámení. Ačkoliv je hloupost policajtů všeobecně známá, zase tak blbý nejsou. Rozvod a trestní oznámení na otce pro bagatelní trestný čin totiž také mohl být zastíracím manévrem, k zajištění bezpečného úkrytu pro manžela před stíháním z mnohem horšího zločinu, než je neplnění výživného.

Stejně podivná je snaha matky o prohlášení bývalého manžela za mrtvého, když na druhou stranu vykřikuje, že se volně pohybuje po ulicích a stýká se svými rodiči. Pokus o prohlášení manžela za mrtvého tak opět spíše svědčí o snaze získat pro manžela novou identitu.

Snaha domoci se výživného nikam nevedla a tak matka požádala, aby za prašivého otce platil výživné jeho otec, a tím se dostáváme ke  zrůdným obludnostem tohoto příběhu. Matka se 4 roky soudí s otcem prašivého otce o výživné, nakonec je úspěšná a ještě za to od Ministerstva zlovůle dostane 35 litrů. No není to báječné? Která pomstychtivá matka by tomu odolala, zvláště když v reportáži tento postup „osvědčil“ advokát. (Advokát? Spíše zmrd, který  žije z odporného lidského hyenismu.) Protože konec reportáže nepřináší rozuzlení složité situace matky, které by bylo užitečnou radou pro stejně „postižené“ matky, byl zjevně jediným cílem reportáže návod, jak přenést vyživovací povinnost z prašivých otců na jejich rodiče.

V první řadě je však nutno říct, že v daném případě bylo uložení vyživovací povinnosti otci prašivého neplatícího otce nezákonné a to hned z několika důvodů!

To také částečně vysvětluje, proč se řízení tak dlouho táhlo. Chudáka penzistu to jistě stálo mnoho sil, až ho to nakonec přivedlo do hrobu.  

Zákon o rodině pochopitelně umožňuje přenést vyživovací povinnost na prarodiče (dokonce i na další příbuzenstvo), ale má to zákonem jasně daná pravidla.

Zákon o rodině
§88
(2) Pokud potomci nemohou své vyživovací povinnosti dostát, přechází tato povinnost na předky. Příbuzní vzdálenější mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li tuto povinnost plnit příbuzní bližší.

Na rozdíl od angličtiny je čeština značně košatá, porto pod jedno slovo nelze přiřadit několik významů, a pokud je tedy v § 88 odst. 2 Zákona o rodině uvedeno slovo „nemohou“ nelze ho zaměňovat za slovo „nechtějí“. Jinak řečeno, pro přenesení vyživovací povinnosti na prarodiče zde musí být objektivní důvody a nikoliv subjektivní skutečnost, že otec nechce platit výživné. Za situace, kdy je otec nezvěstný a vyhýbá se tím řádnému plnění vyživovací povinnosti, není splněna zákonná podmínka pro přenesení vyživovací povinnosti na prarodiče. Pochopitelně totéž obdobně platí i v případě, že se otec vyhýbá platově výhodnému zaměstnání, které mu našla soudní stolice za účelem vyměření kulantního výživného (viz. Nejsme otroky našich dětí).

Je zde však další omezení přenosu vyživovací povinnosti na prarodiče.

Zákon o rodině
§90
Právo na výživné přísluší oprávněným, jen pokud toho nutně potřebují.

Právo na výživné od prarodičů by tedy bylo možné přiznat pouze v případě, kdy by se dítě ocitlo v hmotné nouzi a nebylo to možné řešit jinak. Pokud tedy matka dítěte chodí do práce (nebo se práci ze subjektivních důvodů vyhýbá), nelze hovořit o nutné potřebě přispívat ze strany prarodičů na výživu dítěte. Mimochodem v příběhu šlo o výživné 500 korun a pokud by matka místo nesmyslných soudních tahanic hnula (_!_), lze si jen těžko představit, že by dítě bez této částky jinak pošlo hlady. Stovky dětí, které díky nějaké tragické události přišly o jednoho z rodičů, si musí vystačit jen s výživným od jednoho rodiče a zde je vyživovací povinnost přenesena na prarodiče. Pro důchodce to musela být těžká rána.

Kdo by o těchto pravidlech přeci jen pochyboval, nezbývá než ho odkázat na pro všechny závazný nález  I. ÚS 1276/10 Ústavní stolice ze dne 20. 05. 2010.

I. ÚS 1276/10  

Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, stěžovatelka podala u Okresního soudu v Pardubicích návrh na určení výživného prarodičům dětí (konkrétně rodičům otce a matce stěžovatelky), který odůvodnila tím, že otec stanovené výživné pro nezletilé děti neplatí. Návrh stěžovatelky byl soudem prvního stupně zamítnut. Proti tomuto rozhodnutí stěžovatelka podala odvolání, avšak Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ústavní stížností napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Stěžovatelka uvádí, že otec nezletilých dětí byl pro neplnění zákonné vyživovací povinnosti od října 2006 do července 2008 odsouzen k trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem, kdy za uvedené období dlužná částka činila 66 000,- Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 2. 2010, č. j. 4 T 1/2010-70, byl otec pro neplnění zákonné vyživovací povinnost od srpna 2008 do srpna 2009 odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání 10 měsíců nepodmíněně. Na výživném pro nezletilé děti má dlužit celkem 138 000,- Kč.

Proti otci je u Okresního soudu v Pardubicích, pod. sp. zn. 35 E 162/2010, rovněž vedeno vykonávací řízení pro dlužné výživné.

Stěžovatelka uvádí, že otec nezletilých dětí je nezaměstnaný, předchozí zaměstnání mu zanikla vždy ještě ve zkušební době, o podporu v nezaměstnanosti nepožádal. Pracuje pouze nárazově, dle stěžovatelky tak, aby neměl příjem, který by mohl být výkonem rozhodnutí postižen.

Z předložených rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že stěžovatelka podala u Okresního soudu v Pardubicích návrh na určení výživného prarodičům dětí (konkrétně rodičům otce a matce stěžovatelky), který odůvodnila tím, že otec stanovené výživné pro nezletilé děti neplatí. Soud prvního stupně návrh stěžovatelky zamítl, neboť uzavřel, že nejsou splněny předpoklady stanovené § 88 odst. 2 zákona o rodině. Uvedl, že určení výživného prarodičům je nadbytečné, a to s ohledem na poměry matky a předpokládané poměry otce. Výživné prarodičů dle soudu prvního stupně má zajišťovat nejomezenější rozsah vyživovací povinnosti, neboť § 90 o rodině stanoví, že právo na výživné přísluší oprávněným pouze tehdy, pokud to nutně potřebují. Nevěrohodnost osoby otce tak dle soudu prvního stupně nemůže být důvodem pro určení výživného prarodičům.

Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích Ústavní soud konstatuje, že návrh stěžovatelky na zrušení napadeného rozsudku je zjevně neopodstatněný.

K otázce aplikace ustanovení § 88 a násl. zákona o rodině, jež upravují vyživovací povinnost mezi ostatními příbuznými, Ústavní soud uvádí, že obecný soud uvedená ustanovení aplikoval správně, resp. že jeho postup není v rozporu s čl. 3 a 27 Úmluvy o právech dítěte a čl. 32 Listiny základních práv a svobod. Obecný soud v rámci svého rozhodování správně uzavřel, že aplikace ustanovení § 88 zákona o rodině přichází v úvahu pouze tehdy, jsou-li zde objektivní důvody neplnění vyživovací povinnosti rodičem dítěte. K takové situaci však v projednávané věci nedošlo a odvolací soud správně rozhodl tak, že se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje.

V reportáži bylo zamlčeno ještě další ustanovení Zákona o rodině, a pokud se některá matka v naději na pomstu rodině prašivého otce nechá zlákat skrytou reklamou rozvodového průmyslu, dočká se vskutku nepříjemného překvapení.

Zákon o rodině
 §89
Je-li několik povinných, kteří jsou příbuzní v témže stupni, plní každý z nich vyživovací povinnost takovým dílem, jaký odpovídá poměru jeho schopností, možností a majetkových poměrů k schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům ostatních.

Z dikce zákona totiž vyplývá, že řízení o určení vyživovací povinnosti bude zahájeno proti všem čtyřem prarodičům, tedy nejen proti rodičům neplatiče výživného. Každému z prarodičů je pak vyživovací povinnost upravena samostatně a nakrásně může dojít k situaci, že placení výživného bude uloženo pouze rodičům matky a rodičům prašivého otce vyživovací povinnost stanovena nebude. Smůla děvčata co? Advokát matky se napakuje a matka pravděpodobně dostane přes držku od vlastních rodičů. To však už je pozdě a měli to udělat už dávno předtím.

Je zde však ještě jedna „drobnost“. I když by se matce podařilo přenést vyživovací povinnost na prarodiče, rozhodně to neznamená, že prarodiče budou plnit stejnou vyživovací povinnost, jaká byla uložena prašivému otci. Otec je totiž povinen poskytovat výživné tak, aby dětem zajistil stejnou životní úroveň podle svých příjmů, zatímco prarodiče pouze podle svých možností a schopností. Proto bude vyměřené výživné nižší, než jaké by platil otec dětí.

S ohledem na agresivitu rozvodového průmyslu, který se absolutně neštítí ani tak nechutného hyenismu jako je vymáhání výživného do prarodičů, byl článek zařazen na stránku Výživné do rubriky O čem se nikde nepíše pod názvem Přenesení vyživovací povinnosti na prarodiče.