S ohledem na výsledek voleb nelze v dohledné době očekávat, že by došlo ke zrušení protiústavního zabavování řidičských průkazů tzv. neplatičům výživného nebo snad dokonce ke zrušení soukromých exekutorů, kteří skrze lichvářské náklady řízení nechutně parazitují na neštěstí potřebných dětí. To však rozhodně neznamená, že pokud se někdo dostane do jejich hrabivých pařátů, že se musí nechat ožebračit a nebude se tomu bránit.

K nehorázným exekučním nákladům již byla vydána celá řada nálezů Ústavního stolce. Předsedající stolice Rychetský však účelově kryje hrubá pochybení obecných stolic, které navzdory těmto nálezům nehorázné odměny hrabivým exekutorům a advokátům oprávněných opakovaně přiznávají, kdy není ochoten iniciovat kárná provinění těchto soudních stolic (více ZDE), ačkoliv svým rozhodováním porušují základní lidská práva povinných a nepochybně se tím dopouštějí trestného činu maření úkolu úřední osoby. Drtivá většina lidí si ani nedokáže představit, že by v právním státě bylo něco tak šíleného přípustné, zejména když se ocitnou ve vypjaté situaci s přisátou exekutorskou pijavicí na těle.

Jak se tedy vyhnout nehorázným exekučním nákladům?

Pochopitelně nejlepší je exekuci pro údajný dluh na výživném předejít. Pokud se tedy povinný dostane do situace, kdy není schopen plnit zlovolně stanovené výživné jen podle momentální nálady soudních stolic, je třeba neprodleně podat návrh na snížení výživného a spolu s tím i návrh na odklad výkonu rozhodnutí (více ZDE)!!!  Možnost této legální obrany před ožebračením (upřednostňováním jakéhosi zájmu dítěte před základními právy povinného) je systémem účelově zatajována, protože se to nehodí do celkové udržované zvrácené koncepce, že matka je zásadně lepším rodičem a otec je dobrý jen na placení zlovolně stanoveného výživného. Je tedy nutné počítat s tím, že soudní stolice budou návrh na odklad výkonu rozhodní všemožně sabotovat a po prvním zamítnutí návrhu to nevzdávat.  

Plátce výživného jako potencionální dlužník by měl mít stálou doručovací adresu, která pochopitelně nemusí být totožná s místem, kde skutečně žije (pro případ exekuce ideální stav). Rozhodnutí o zahájení exekuce se totiž povinnému doručuje s fikcí převzetí. Nevyžaduje se tedy, aby povinný rozhodnutí osobně převzal, a vychází se z data doručení do schránky. Často měnit doručovací adresu je tak velmi riskantní, protože oblíbeným fíglem exekutorské mafie je, že vyrozumění o zahájení exekuce doručí na starou adresu, aby se povinný o zahájení exekuce nedozvěděl a po uplynutí odvolací lhůty již neměl šanci se jakkoliv bránit ožebračení. Ze stejného důvodu je nesmysl si hrát na „mrtvého brouka“ a po obdržení vyrozumění o uložení zásilky na poště si nevyzvednou korespondenci od exekutora.

Pro případ mobiliární exekuce by povinný na doručovací adrese pokud možno neměl mít žádný hodnotný majetek nebo by měl být označen jako majetek někoho jiného. Například na viditelném místě televizního přijímače nalepit kopii paragonu s upozorněním, že jde o majetek té a té osoby. Lze tak předejít zdlouhavé vylučovací žalobě.

Případným problémům s doručovací adresou se lze vyhnout zřízením si elektronické datové schránky. Fyzické osoby nemají povinnost mít datovou schránku, avšak pokud už ji mají zřízenou, je povinností exekutora zaslat vyrozumění o zahájení exekuce do datové schránky. I zde pochopitelně platí, že povinný musí datovou schránku pravidelně kontrolovat a nemůže si hrát na "mrtvého brouka". Jakýkoliv jiný způsob doručení vyrozumění o zahájení exekuce pak lze velmi snadno a úspěšně napadnout.      

Pokud už se někdo dostane díky údajnému dluhu na výživném do hrabivých pařátů exekutorské mafie, je dobré si nejdříve snížit přetlak (např. sadou hubě vulgárních nadávek) a teprve potom s chladnou hlavou si pozorně prostudovat všechny dokumenty doručené exekutorem, kterých není zrovna málo, aby se v tom člověk bez právního vzdělání pokud možno jen těžko orientoval. V balíku dokumentů bude návrh oprávněného na výkon rozhodnutí, exekuční titul (rozsudek o výživném), pověření exekutora provedením exekuce, exekuční příkaz (těch může být i několik např. obstavení bankovního účtu, pohledávky od třetí osoby, mzdy či nemovitého majetku) a předběžné vyčíslení nákladů exekuce. 

V první řadě je potřeba se zaměřit na formální pochybení, tedy zda byl k návrhu přiložen platný exekuční titul. S ohledem na předběžnou vykonatelnost rozsudků o výživném se vždy musí jednat o poslední (aktuální) rozhodnutí, na kterém tedy nemusí být vyznačeno nabytí právní moci. Může se tedy jednat o rozhodnutí stolice I. stupně, byť proti němu oprávněný podal odvolání. Je tedy potřeba zkontrolovat, zda neexistuje jiné aktuální rozhodnutí, které by rozhodnutí přiložené k exekučnímu návrhu nějak měnilo či rušilo a dále pak zda odpovídají všechny osobní údaje povinného i oprávněného. (pozn. Adikie: Mně osobně se stalo, že do exekuce byla zatažena i „nová“ manželka a na exekučním příkazu bylo uvedeno její příjmení shodné s mým příjmením, což by asi každý logicky očekával, ačkoliv si ponechala svoje předchozí příjmení.) Taková formální pochybení lze snadno napadnout a získat tím alespoň trošku času na další věci. 

Formálním pochybením také může být promlčení dlužného výživného. Zde často dochází k chybě záměnou práva na přiznání nároku na výživné, které je nepromlčitelné, s právem na dlužné výživné přiznané soudem a jednotlivým soudem určeným opakujícím se plněním výživného. Aby se v tom obyčejný člověk pokud možno příliš neorientoval, je to v Občanském zákoníku šikovně rozloženo mezi další „omáčku“ do § 609 až 641.   

Občanský zákoník

§ 609
Nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

§ 610
(1) K promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

§ 613
Právo na výživné se nepromlčuje, práva na jednotlivá opětující se plnění však promlčení podléhají.

 § 629
(1) Promlčecí lhůta trvá tři roky.

(2) Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

§ 640
Právo přiznané rozhodnutím orgánu veřejné moci se promlčí za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno.

§ 641
Bylo-li v uznání dluhu nebo v rozhodnutí orgánu veřejné moci plnění rozloženo na jednotlivá dílčí plnění, platí desetiletá promlčecí lhůta i pro tato dílčí plnění a počíná běžet ode dne dospělosti každého dílčího plnění. Dospěje-li nesplněním některého dílčího plnění celý dluh, počne promlčecí lhůta běžet ode dne dospělosti nesplněného dílčího plnění.

Co z toho vyplývá? Pokud soudní stolice rozhodla o zaplacení výživného určitou částkou (obvykle dluh na výživném), je tato částka vymahatelná až 10 let. Tomuto dluhu se lze asi jen těžko vyhnout.  Oproti tomu promlčecí lhůta každého jednotlivého plnění výživného (měsíční platba výživného) činí 3 roky, což otevírá prostor pro rozumnou mimosoudní dohodu o výživném ve smyslu „lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše“ (lepší pravidelná platba reálného výživného, než nepravidelná či dokonce žádná platba výživného stanoveného rozhodnutím soudní stolice jen podle její momentální nálady) a povinného zároveň chrání, pokud by si později oprávněný (matka dítěte či zletilý holomek) takovou dohodu rozmyslel a nekompromisně trval na vyplacení zlovolně stanoveného výživného.     

Příklad:

Manželé Svobodovi se rozešli na podzim 2011, kdy také oba podali žádost o rozvod. V únoru 2012 soudní stolice automaticky rozhodla o svěření dítěte do péče matky a zároveň určila výživné tak, že za období listopad 2011 až únor 2012 vyměřila otci výživné zpětně v částce 2000 Kč za každý měsíc, tedy 8000 Kč celkem. Pro období od března 2012 a dále pak jen podle svojí momentální nálady stanovila výživné 3000 Kč měsíčně. (Za tak krátké období totiž nemohlo dojít k tak zásadní změně poměrů, která by odůvodňovala zvýšení výživného o 1000 Kč.)  

Ze zpětně vyměřeného výživného pan Svoboda zaplatil jen na listopad a prosinec 2011. V roce 2012 platil výživné jen částečně podle svých skutečných možností. V následujících rocích se situace opakovala.  V červnu roku 2016 paní Svobodová natrefila na reklamu šmejdů z Asociace neúplných rodin, kde jí přislíbili snadné a rychlé vymožení dlužného výživného.

V době podání exekuce tak dluh pana Svobody činil 4000 Kč za měsíce leden a únor 2013, kde je promlčecí lhůta 10 let, ale případný dluh na výživném v měsících březen až květen 2013 již byl promlčen. Jaké pak muselo být překvapení paní Svobodové, když právem poučený pan Svoboda vznesl námitku promlčení a ona musela zaplatit náklady za částečné zastavení exekuce.  

Z uvedeného vyplývá, že oprávněný může do exekučního návrhu zahrnout i promlčené výživné s nadějí, že se povinný v promlčecích lhůtách neorientuje nebo si promlčení nevšimne a je na povinném, zda uzná celý dluh nebo v souladu s § 610 odst. 1 Občanského zákoníku vznese námitku promlčení.  Je tedy potřeba zkontrolovat, za jaké období je dluh na výživném vymáhán a v případě jeho promlčení neprodleně vznést námitku a navrhnout zastavení této části exekuce. 

Nezřídka se také stává obrácená situace, že povinný část nebo dokonce celý dluh dobrovolně uhradí ještě před tím, než je mu doručeno rozhodnutí o zahájení exekuce, což oprávněný (zde typicky matka dítěte) ve snaze povinného co nejvíce poškodit exekutorovi neřekne, ačkoliv je to v rozporu s jeho procesní povinností.  Na to je pak potřeba upozornit ve vztahu k nákladům řízení oprávněného, zejména pokud je zastupován advokátem, který měl oprávněného s procesními povinnostmi seznámit. Pokud je rozdíl mezi dlužnou částkou uvedenou v exekučním rozhodnutí a skutečným dluhem, je třeba neprodleně žádat o zastavení exekuce ve výši tohoto rozdílu. Pochopitelně rozdíl musí být spolehlivě doložen např. ústřižkem poštovní poukázky či výpisem z bankovního účtu.

Na tomto místě je nutno připomenout, že veškeré platby výživného musí být naprosto prosto jasně označeny jako výživné za konkrétní měsíc či nějaké období. Pokud byla provedena nějaká platba bez takto jasné identifikace nebo jen z ruky do ruky, pak ani nemá smysl se domáhat zastavení exekuce. To by musel oprávněný (matka dítěte) potvrdit, že platbu skutečně přijal jako výživné, což je velmi málo pravděpodobné a spíše bude tvrdit, že se jednalo o platbu něčeho jiného. 

Je také potřeba upozornit, že údajný dluh na výživném je v exekučním rozhodnutí časově vymezen (např. výživné za měsíc leden až červen 2018) a na případný další dluh (za jiné období) se exekuce nevztahuje. Exekuce tak často bývá rozšířena i na běžené výživné (platby výživného po podání návrhu na výkon rozhodnutí a dále na výživné splatné v budoucnu).

Dopracovat se ke skutečné výši případného dluhu na výživném je také zcela zásadní ve vztahu k nákladům exekuce, neboť odměna a další náklady exekutora se odvíjí od skutečně vymožené částky a nikoliv od částky původně požadované oprávněným, ze které si exekutor stanovil svůj nehorázný zisk (dokument předběžné vyčíslení nákladů exekuce).  

Pokračování příště :-)