Čekchem aneb Cochemský model počesku – II. část

Čekchem aneb Cochemský model počesku – I. část

Autor: Luboš Meszner

V loňském roce na semináři k náhradnímu výživnému prezentovala Cochemský model předsedkyně OS v Chrudimi Soukupová (videozáznam ZDE), přestože mezi Cochemským modelem a připravovaným zákonem o náhradním výživném není absolutně žádná spojitost, neboť ve verzi socanů i komoušů jde čistě o další sociální dávku. Z jejího vystoupení vyplynulo, že soudružka Nováková ze spolku Cochem.cz pořádá tažení po našich soudech s osvětou Chochemského modelu a právě v Chrudimi se setkala s nebývalou vstřícností. To se jeví jako záslužná činnost, ale vzdělávání a školení soudních stolic je náplní Justiční akademie, kterou si za tímto účelem vydržujeme z našich daní. Když pak soudní stolice Soukupová popisovala, jak lidský přístup má teď k rozvádějícím se rodičům, žádné oko již rozvedeného rodiče nemohlo zůstat dojetím suché. Že by naše opatrovnická justice po jednom workshopu se soudružkou Novákovou jako mávnutím proutku opustila tradici, podle které je matka zásadně lepším rodičem a otec je dobrý jen na placení výživného, tomu neuvěří ani člověk s ukončeným vzděláním v páté třídě základní školy.

Jak je to s tím překotným obratem naší opatrovnické justice do značné míry vypovídá leták z webových stránek města Most.

Jak soud postupuje?

Pokud se na soud (či OSPOD) obrátíte s žádostí o pomoc, obvykle sjednáme společné setkání obou rodičů. To se může konat v soudní budově, za přítomnosti k tomu vyškolených zaměstnanců soudu; může k němu dojít i na půdě OSPODu či v poradně jedné z našich partnerských neziskových organizací. Vše závisí na okolnostech konkrétního případu.

Cílem je, aby se rodiče dohodli na úpravě podmínek života jejich dítěte, které se v právní řeči nazývají úpravou výchovy a výživy. Výsledná dohoda může být i ústní, bude-li takto oběma stranami dodržována. Může být ale také písemná či dokonce schválená soudem, je-li to nutné (zákon schválení soudem požaduje například jako podmínku pro rozvod manželství).

Pokud budete schopní uzavřít dohodu a nebude-li třeba, aby ji soud schvaloval, může vše skončit již v této fázi. Pokud ne, nic se neděje. Věci půjdou dál, různými směry, podle okolností.

Bude-li k soudu podán návrh na úpravu výchovy a výživy k nezletilému dítěti (či bude-li takový návrh sepsán přímo na soudě po předchozím marném pokusu o uzavření dohody) soud co nejrychleji nařídí jednání (označované jako jiný soudní rok). Tam se s oběma rodiči (a zástupcem OSPODu) sejde soudce a znovu nejprve neformálně proberou možná řešení.

Omluvám se za vsuvku, ale mám velké výhrady proti používání výrazů jako je „jiný soudní rok“, které jsou pro běžného občana značně matoucí. To si pak jeden může myslet, že soud nepracuje s běžným kalendářním rokem a o dětech se bude jednat až v příští „pětiletce“. Pochopitelně s kalendářním rokem ani s rokem jako obdobím to nemá nic společného. „Jiný soudní rok“ je označení pro jiné určení času a místa, kdy dojde k příslušnému procesnímu úkonu, tedy bude provedeno "jiné soudní rokování“. Je pravda, že tyto zhovadilosti vymýšlí naši zákonodárci, ale pokud chce opatrovnická justice skutečně polidštit pečovatelská řízení, měla by začít tím, že bude iniciovat zrušení všech podobně zmatečných výrazů (např. též případová konference) a nahradit je slovy, která lze pochopit i bez znalosti soudně-stoličního žargonu. V daném případě např. přípravné soudní jednání.

Vraťme se ale k informačnímu letáku, protože právě teď přichází česká mutace Cochemského modelu.      

Pokud se ani nyní rodiče nedohodnou, soudce jim doporučí, případně dokonce nařídí profesionální pomoc. Tu rodičům poskytnou partnerské neziskové organizace ve svých poradnách; v některých případech ale také školení zaměstnanci soudu. Rodiče zde budou mít více prostoru porozumět tomu, co je pro jejich dítě důležité a hledat cestu k dohodě.

Předpokládáme, že rodiče dohodu naleznou. Pokud se to však někdy nepodaří, soud o výchově a výživě dítěte rozhodne. Při svém rozhodování zohlední i to, jak oba rodiče spolupracovali v hledání dohody o jejich dítěti. Převážení zájmů rodiče nad zájmy dítěte (nad zájmem mít přístup ke dvěma milujícím a vzájemně se respektujícím rodičům) totiž může signalizovat snížení rodičovských kompetencí.

Jsme přesvědčeni, že s poskytnutím prostoru a pomoci rodičům bude takových autoritativních soudních rozhodnutí o výchově a výživě nezletilých dětí co nejméně. Myslíme si totiž, že o výchově dítěte nemají rozhodovat soudci, ale právě jeho rodiče - bez ohledu na skutečnost, že spolu již nežijí.

Celý leták ke stažení ZDE

Předně je potřeba říct, že rodiče, kteří jsou schopni se domluvit, se obvykle nerozvádějí. Je také otázkou, jak se mohou rodiče na něčem domluvit, když je předem jasné, že dítě bude svěřeno do péče matky a otec bude jen chodící peněženka? Soud tedy v těchto případech rodičům nařídí „profesionální“ pomoc, kterou jim údajně poskytne partnerská nezisková organizace nebo školení zaměstnanci soudu. K dokonalosti už chybí jen odkaz na „osvědčené“ rozvodové advokátky.

Na místo k tomu určených státních orgánů nebo licencovaných mediátorů tedy rodičům poskytne „profesionální“ pomoc zaškolená pipina z podatelny soudu nebo si za tímto účelem dokonce založí neziskovku. Teď si asi myslíte, že si z tak vážné věci dělám zbytečně prdel, ale přesně takto to v Mostě funguje viz. propagační leták zapsaného spolku Sociálně psychologické centrum Mosty.   

Leták zmenšený do obrázku není dobře čitelný, ale to vůbec nevadí, protože většina čtenářů má povědomí o tom, jak by měl takový Cochemský model vypadat. To podstatné je až v popisu tohoto „projektu“.  

K vykonávání „vedlejšáku“ musíte mít souhlas zaměstnavatele. Dovedete si představit, že by např. výrobce obuvi svému zaměstnanci povolil jako vedlejšák výrobu obuvi? To si těžko. U Okresního soudu v Mostě to nikomu nevadí, by co víc, tato státní instituce uzavírá partnerskou smlouvu s firmou svého zaměstnance. Vrcholem arogance sociálně-psychologických „podnikatelek“ je zaměstnanecká emailová adresa na letáku soukromé firmy.

Jak je to s tím partnerstvím a se zaměstnanci soudu v soukromých neziskových organizacích, jsme se ptali za vás. O tom ale až někdy příště, až rozdýcháte tento díl.