Čekchem aneb Cochemský model počesku V. část

Čekchem aneb Cochemský model počesku I. část
Čekchem aneb Cochemský model počesku II. část
Čekchem aneb Cochemský model počesku III. část
Čekchem aneb Cochemský model počesku IV. část

V tomto díle se konečně dostáváme ke zkušenostem rodičů s Cochemským modelem u Mosteckého soudu. Začneme příběhem pana Karla, který měl tu vzácnou příležitost účastnit se projektu předsedy soudu a dotačních aktivistek. Aniž by něco tušil, byla mu jednoho krásného dne doručena obálka s modrým pruhem od Mosteckého soudu. Spolu s oznámením, že byla podána žaloba na úpravu poměrů dětí před i po rozvodu, byl v obálce také informační leták o Cochemském modelu a pozvánka na předběžné projednání věci za asistence renomovaných mediátorů (tedy alespoň podle tvrzení v pozvánce). Po počátečním šoku, kdy kromě odmítání sexu pro bolest hlavy či častých opožděných návratů manželky domů, nic nenasvědčovalo tomu, že je jeho rodina před rozpadem, si tedy řekl, že se vše jistě vysvětlí při tom předběžném projednání. Určitě není první, komu se to přihodilo a velezkušení mediátoři jistě najdou schůdnou cestou na vyřešení tohoto problému. Ve stanovený den a čas se tedy dostavil na adresu uvedenou v pozvánce. Na uvedené adrese však byla pouze poloprázdná zaplivaná knajpa a marně hledal nějaký vývěsní štít s nápisem Cochemský model apod.  Po chvilce hledání objevil zjevně narychlo vyrobenou papírovou cedulku, která jej směrovala kamsi do zadního traktu objektu. To mu nepřišlo nijak podezřelé, protože s rozvodem se jistě nikdo nechce chlubit.  Tuto intimitu tady naopak přivítal, byť byl dvorek plný odpadu a smrděl chcankama od opilců z oné knajpy. Zazvonil u pomlácených dveří s nápisem MEDIACE. Bzučákem byl vpuštěn dovnitř s tím, že má chvilku počkat. Procházel se tedy chodbou, která byla vytapetovaná “jednodomovskými” letáky, letáky o domácím násilí, reklamami na všelijaké feministické neziskové organizace, kontakty na exekutorské úřady specializující se na vymáhání výživného apod. Z jedné místnosti byl slyšet tlumený rozhovor několika žen, často doprovázený výbuchy smíchu. Tak poznal, že jeho manželka už je tam také. Asi po půl hodině čekání se otevřely dveře a byl přizván na jednání. Místnost byla malá, až ke stropu vykachličkovaná a ani neměla žádné okno, jen větrák s obrovským nánosem špíny.  Místnost mimo „úřední hodiny“ evidentně sloužila knajpě (kterou rovněž provozuje jednatelka mediačního spolku) jako příruční sklad na shnilé brambory, salmonelové kuřecí řízky apod. V místnosti byl stůl improvizovaně sestavený z přepravek přetažený od vajglů propáleným ubrusem, který rovněž pamatoval několik rajských omáček. Jediné volné místo k sezení bylo v rohu místnosti pod háky, které se používají při porcování dobytka. Už od pohledu „příjemné“ dámy se ani neobtěžovaly se představit a hned to na pana Karla vybalily. 

Tak se podívejte, pro vás bude nejlepší, když budou děti svěřeny do péče matky a vy budete jen platit výživné. Vaše manželka říkala, že moc peněz nevyděláváte, ale když teď budete bydlet pod mostem, tak nebudete mít téměř žádné životní náklady a na každé dítě tak můžete platit pět litrů měsíčně. Tak nám to tady podepište a můžete jít.

Už jste asi pochopili, že se jedná o smyšlený příběh. Ačkoliv se předseda Mosteckého soudu cítí dotečen kritikou toho jeho „průkopnického“ projektu, jsou zde jasné důkazy, že ten úvodní smyšlený příběh není až tak daleko od pravdy. Svědčí o tom nejen statistické údaje Mosteckého soudu (ZDE), ale také osobní zkušenosti účastníků těchto řízení.

Že u Mosteckého soudu běží všechno po starém, dokazuje i příběh pana Lukáše. Jeho příběh začal v roce 2008, kdy se v rámci rozchodu jeho přítelkyně s dítětem odstěhovala do Mostu. Přestože měl otec dobré zaměstnání, aby udržel pravidelný kontakt s dítětem, přestěhoval se také do Mostu. Na tomto místě nutno poznamenat, že otec je nekonfliktní a mezi rodiči až na nějaké ty známé problémy matek s předáváním dětí, rozhodně nepanuje nějaká šílená nenávistná válka. Pečovatelské řízení se tehdy táhlo asi 4 roky, kdy bylo dítě svěřeno do péče matky, ačkoliv přizvaný znalec střídavou péči také navrhoval jako jednu z variant. Samotné „zkoumání“ znalcem trvalo 18 měsíců. Řízení ve věci svěření do péče skončilo v roce 2012 u odvolacího soudu, který aby mohl svěřit dítě do péče matky, zapřáhl do rozhodování o tom, který z rodičů by měl mít dítě v péči, sedmiletého chlapce, kterého samozřejmě také vyslechl, a který "překvapivě" po 4 leté „péči“ maminky nechtěl nic měnit a na tomto rozhodnutí 7 letého chlapce vystavili rozsudek o svěření péče k rukám maminky.  Z otce se tedy stal 14 denní nepravidelný víkendový stykač, tak jak to vyhovovalo mamince. V ostatních záležitostech vrátil odvolací soud řízení zpět do Mostu. Následně v roce 2015 skutečně došlo k rozhodnutí v několika věcech, např. určení styku, navýšení výživného atd., kde byl vyhlášen jeden rozsudek. Soudní stolice však nakonec rozhodla o zvýšení výživného i zpětně, styk dítěte s otcem upravila a všechny další návrhy otce odmítla. Na písemné rozhodnutí si rodiče museli počkat 3 měsíce. A zde mostecký soud velmi kuriózně rozdělil jeden vyhlášený rozsudek na dva samostatné rozsudky, které zaslal jeden otci a jeden jeho zástupci, a zase nestandardně je nechal záměrně jen vhodit do schránky. Tím došlo k tomu, že otec propásl dobu k možnému odvolání. Matka však nelenila a podala návrh na výkon rozhodnutí na zpětně vyměřené „dlužné“ výživné. Otci tak byl obstaven majetek v hodnotě cca 1 milionu, ačkoliv se jednalo o dluh méně než 10.000 Kč (v tom se tedy v Mostě také nic nezměnilo). Otec protože se domníval, že soud pochybil při rozdělení rozsudku, podal odvolání, která byla v roce 2018 zamítnuta z důvodu pozdního odvolání. O podivném rozdělní rozhodnutí tam nepadlo ani slovo. Po nějakém čase šel otec nahlédnout do spisu a objevil tam jakýsi přípis nadřízeného soudu, že má soudní stolice ve věci vydat jedno nové rozhodnutí.

Pět dnů po nahlédnutí do spisu už bylo nové rozhodnutí hotovo. To je náhodička co?! Nové rozhodnutí je také velice zajímavé, protože v odůvodnění se píše, že proti některým věcem nového rozhodnutí se nelze odvolat. Tak to bude ještě „veselo“. A teď si představte, že takový účastník řízení na stránkách městského úřadu objeví chvalozpěvy na nové metody místního opatrovnického soudnictví. Z toho by se jeden posral!

Předsedu Mosteckého soudu jsme s tímto případem konfrontovali a dostalo se nám klasické odpovědi, že nemůže zasahovat do nezávislého rozhodování jiných soudců. Pokud tedy připustíme, že zrovna pan předseda je tou bílou vránou, která kultivuje opatrovnická řízení, jen těžko lze hovořit o nějakém převratném pokroku u Mosteckého soudu, protože zde stále platí zásada, že každý občan má svojí zákonnou soudní stolici (případy jsou podle jakéhosi netransparetního algoritmu přidělovány několika soudním stolicím příslušného soudu) a nemá právo si svojí soudní stolici vybrat podle toho, zda jede ve starém zrůdném opatrovnickém systému nebo v tom údajně kultivovaném. Rovněž nelze pominout, že nikoliv bezvýznamným účastníkem opatrovnického řízení jsou také kafepijavice ospoďačky a právě mostecké ospoďačky celkem nedávno pravidelně školil nechvalně známý psychopat psycholog Jeroným Klimeš.  Po jeho brutální masáži si lze jen těžko představit, že by kafepijavice jako lusknutím prstu nebo snad pro krásné oči předsedy soudu otočily a vedly rodiče k vzájemnému respektu a široké spolupráci při péči o dítě.  

Závěrem lze tedy shrnout, že se u Mosteckého soudu vůbec nic nezměnilo a jde o pouze o snahu přizpůsobit Cochemský model zaběhnutému zrůdnému opatrovnickému systému, odrbat Evropskou unii o peníze a tento model postupně zavést u všech soudů. 

Adikia se dále bude věnovat zase už jen otázkám výživného. Je tedy na vás rozvedených otcích, zda to tak necháte nebo to hned v počátku zarazíte. Aktuálně se hovoří o nutnosti provést kontrolu dotací pro neziskové organizace. To je ideální příležitost nabonzovat velmi podezřelý projekt předsedy Mosteckého soudu. Podkladů k tomu máte ZDE dostatek.