Český zmetek rakouských tabulek výživného versus německé tabulky
Přirozenou snahou většiny rodičů je co nejlépe zabezpečit svoje děti, ale to naráží na limity dané reálnými možnostmi rodičů. Výživné je tak velmi citlivá otázka a vedou se o něm vášnivé diskuse zejména mezi rozvedenými rodiči. Řada rodičů si však neuvědomuje (nebo si to ani nechce připustit), že rozvodem se musí zákonitě snížit životní úroveň dítěte, kdy po rozvodu každý z rodičů vede samostatnou domácnost a oproti úplné rodině jsou tak nezbytné životní náklady rodičů dvojnásobné. Smutnou skutečností je, že si to neuvědomuje ani opatrovnická justice a jako kůň s klapkami na očích vidí jen potřeby dítěte. Výživné tak mimo zákonného rozměru získává ještě rozměr morální. Ten je však špatně měřitelný a rozhodování opatrovnické justice v otázce výživného proto připomíná známé dětské říkadlo.
V právním státě nelze povinnostem přiřazovat jiné, než zákonné rozměry.
Listina základních práv a svobod
Článek 4
(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
(2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") upraveny pouze zákonem.
(3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.
(4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro jaké byla stanovena.
Jak by se asi tvářili soudci, ministerští úředníci, poslanci nebo senátoři, kdyby jejich povinné odvody z příjmu měly proměnnou sazbu podle momentální nálady občanů? Podle výzkumu veřejného mínění nedůvěřuje justici 75 % občanů. Soudci tedy budou odvádět zpět ze svých příjmů do státní pokladny 75 % svých příjmů. To by se jim asi moc nelíbilo a hned by podali stížnost k Ústavnímu soudu pro porušování čl. 4 LZPS. V případě výživného to ale nikdo z nich jako hrubé porušení Listiny základních práv a svobod nevnímá.
České tabulky výživného (přesný název - Metodický pokyn Ministerstva spravedlnosti na sjednocování rozhodování soudů v otázce výživného) jsou tedy nepochybně krok správným směrem k právnímu státu, právní jistotě (předvídatelnosti práva), rovnosti práv a povinností. Navíc zavedení jasných pravidel pro výpočet výživného, platných pro všechny bez rozdílu, nepochybně vede k „obrušování“ rozvodem vyostřených vztahů mezi plátci výživného (převážně otcové) a příjemci (správci) výživného (matky a v dospělosti děti). Na druhou stranu nutno říct, že české tabulky výživného jsou okleštěným zmetkem rakouských tabulek a pro výpočet výživného pro více jak dvě děti jsou naprosto nepoužitelné, kdy se prostým součtem procentních sazeb přibližujeme nebo dokonce překračujeme 100 % hranici příjmu povinného.
Německé tabulky výživného – hanba pro českou justici obsahují pevně stanovené částky výživného a pro srovnání s českým zmetkem je tedy nutné provést přepočet na procenta.
Výpočet při nízkém příjmu (do 1500 EUR)
K čistému příjmu (první kolonka tabulky) podle pozn. 3 přičteme 50 EUR – náklady spojené se zaměstnáním (při takto nízkém příjmu byla zvolena také nejnižší sazba). K čistému příjmu se také musí přičíst nutná vlastní potřeba povinného (pozn. 5) 950 EUR (sazba výdělečně činné osoby – dítě do věku 21 let) nebo 1 150 EUR (dítě nad 21 let).
Čistý příjem povinného: 1 500 + 50 + 950 = 2 500 EUR
Čistý příjem povinného: 1 500 + 50 + 1 150 = 2 700 EUR (dítě více jak 21 let)
| věk dítěte | O – 5 let | 6 – 11 let | 12 – 17 let | 18 let a více | 21 let a více |
| výživné | 225 | 272 | 334 | 304 | 304 |
| % z čistého příjmu | 9 % | 11 % | 13 % | 12 % | 11 % |
Výpočet při vysokém příjmu (do 5 100 EUR)
S ohledem na vysoký příjem jsou zde podle pozn. 3 připočítány vysoké náklady spojené se zaměstnáním 150 EUR.
Čistý příjem povinného: 5 100 + 150 + 950 = 6 200 EUR
Čistý příjem povinného: 5 100 + 150 + 1 150 = 6 400 EUR (dítě více jak 21 let)
| věk dítěte | O – 5 let | 6 – 11 let | 12 – 17 let | 18 let a více | 21 let a více |
| výživné | 416 | 491 | 590 | 597 | 597 |
| % z čistého příjmu | 7 % | 8 % | 9 % | 10 % | 9 % |
Německá tabulka výživného pro 1 až 2 děti přepočítaná na procenta
| věk dítěte | procentuální sazba |
| 0 - 5 let | 7- 9 % |
| 6 - 11 let | 8 - 11 % |
| 12 - 17 let | 9 - 13 % |
| 18 let a více | 10 - 12 % |
| 21 let a více | 9 - 11 % |
Do výpočtu nebyly zahrnuty zohlednitelné dluhy pozn. 4, které by vypočtená procenta ještě posunuly směrem dolů. Zajímavostí také je, že s rostoucím příjmem povinného klesá procentní sazba. Německé tabulky tedy berou v první řadě v úvahu obvyklé výdaje oprávněného (děti mají stejné potřeby) dle věku, příjmové možnosti oprávněného jsou až druhořadým kritériem a potlačují tak sociální rozdíly mezi dětmi.
Český zmetek rakouských tabulek výživného
| věk dítěte | procentuální sazba |
| 0 - 5 let | 11 - 15 % |
| 6 - 9 let | 13 - 17 % |
| 10 - 14 let | 15 - 19 % |
| 15 - 17 let | 16 - 22 % |
| 18 let a více | 19 - 25 % |
Pokud na tomto místě hledáte nějaký podrobný prováděcí předpis k tabulkám, tak hledáte zcela marně, protože krom všeobecných blábolů o sdílení stejné životní úrovně povinného a oprávněného či nadstandardních odůvodněných potřebách dítěte žádny prováděcí předpis neexistuje!
Zde se o tom můžete přesvědčit:
Metodický pokyn na sjednocování rozhodování sodů v otázce výživného.pdf (191,6 kB)
Již na první pohled jsou v porovnání s německými tabulkami výživného procentuální sazby témeř dvojnásobné. Pokud ale hledáte problém českých tabulek v procentuálních sazbách a jejich nesmyslnosti v případě výpočtu výživného pro více dětí, tak " jedete po slepé koleji“.
Zásadním problémem tabulek (přesněji opatrovnické justice) je
vyměřovací základ výživného – čistý příjem povinného.
„Z jednání expertní skupiny ministerstva spravedlnosti vyplynulo, že není problém zjišťovat příjem jen u osob samostatně výdělečně činných, ale rovněž u jiných než státních zaměstnanců. Z toho důvodu bychom se nyní měli zamyslet nad takovými otázkami jako je prolomení mlčenlivosti při určování příjmu, zda zavést trestní postih, neuvádí-li rodič přesné údaje o svých příjmech, a zda v rámci větší ochrany dětí ponechat opatrovnická řízení veřejná či ne,“ uvedla Daniela Kovářová.
V rámci diskusního setkání odborné veřejnosti na téma "Jak zjišťovat příjem rodiče" proto byla stanovena tři základní pravidla.
1. Má-li rodič nezaopatřené děti, je jeho povinností se o ně postarat,
2. Výživné má přednost před leasingem a hypotékou,
3. Dítě má právo podílet se na životní úrovni rodičů, i kdyby rodič neměl reálné příjmy.
Zdroj Ministerstvo spravedlnosti:
portal.justice.cz/Justice2/MS/ms.aspx?o=23&j=33&k=5280&d=312756
A to je nejpodstatnější rozdíl od německých tabulek výživného. Pokud si bude justice hrát na finanční policii a bude tím zpochybňovat práci jiného státního orgánu – finančních úřadů, tak se nikdy k žádnému spravedlivému vyměřování výživného nedopracujeme, rodiče se na místo spolupráce při výchově dítěte budou hádat o výživné, v tombole na soudech budou losováni otcové předem určení k nástupu do vězení pro neschopnost řádně plnit výživné s ohledem na jeho nereálně stanovenou výši, matky si budou zoufat nad nedostatkem finančních prostředků a děti?
Vzdor veškerému úsilí opatrovnické finanční justiční policie se budou dál podílet na skutečných a nikoliv vykonstruovaných příjmech svých rodičů.
—————
