Čeští otcové pláčou

Každou věc lze nějak rozdělit, nahradit a někdy i oželet. To však v případě dítěte nelze. Při rozvodu tak nastává zásadní problém, zejména pokud si většina matek myslí, že dítě je jejich majetek. Nutno říct, že o dětech jako o majetku uvažuje i velká část opatrovnických soudních stolic, když například o kontaktu dítěte s otcem hovoří jako o půjčování.

V civilizovaných zemích mají  na „dělení“ dětí po rozvodu vypracovaný systém (Švédsko – střídavá péče, Německo – Cochemský model). I u nás máme dokonale vypracovaný systém, ale jak už to tak bývá, jdeme svojí vlastní cestou.

Český systém je založen na „vyjebání“ s právem, se kterým se soudní stolice díky přepjatému formalismu nejsou schopny (často úmyslně) vypořádat. 

Jak to funguje, si ukážeme na příkladu, který byl nedávno prezentován v médiích.  

Otec se bojí, že jeho dceru drží matka v jeskyni.

Pražští kriminalisté už 14 dní bezúspěšně pátrají po dvanáctileté Karolíně Marhounové. O pomoc se na policii obrátil 24. října její zoufalý otec, který se obává, že ji unesla matka. Dokonce by ji podle něj mohla držet někde v jeskyni. Současný přítel matky totiž žil v rámci jakéhosi náboženského vnuknutí několik let v jeskyních na Kokořínsku a prohlašoval se za duchovního guru a potomka králů.

Karolína ještě před prázdninami navštěvovala základní školu Chvaletická v Praze 9. Podle policie je ale vše trochu jinak.

„Otec viděl dívku naposledy 22. června, když byla na škole v přírodě v Jizerských horách. Odtamtud ji odvezla matka. V tu chvíli ovšem jednala naprosto oprávněně. Až nyní, když otec obdržel rozhodnutí soudu o svěření do péče, se tím, že mu ji nepředala, dopustila maření výkonu úředního rozhodnutí,“ objasnila mluvčí pražské policie Jana Rösslerová s tím, že informace z obav o tom, že by se dívka z donucení zdržovala někde v jeskyni, se objevily na sociální síti Facebook.

Policie počítá i s variantou, že matka prostě využila prázdnin, přehlásila dívku do jiné školy a nového soudního rozhodnutí si není vědoma. „Nelze říci, že by byla dívenka ohrožena na životě. Takto se někdy bohužel vyostří spory mezi rodiči. Ale samozřejmě po ní pátráme nejen na území Prahy a prosíme veřejnost o pomoc,“ dodala mluvčí.

Zdroj Novinky.cz Otec se bojí, že jeho dceru drží matka v jeskyni

Podle pomáhačů „nelze říct, že by dítě bylo ohroženo na životě“, vždyť je přeci matkou. Stejně postupovali pomáhači v případě Honzíka Rokose a skončilo to jeho brutální vraždou rukou vlastní matky (spíše bestie) za asistence budoucího otčíma (Zasraný pomáhači už asi zapomněli).

Pokud však k tomu nejsou zákonné důvody, je jakékoliv odloučení dítěte od otce zločin, bez ohledu na to, zda je či není dítě přímo ohroženo na životě. V každém případě je však vážně ohroženo zdraví dítěte.

Účelem odloučení dítěte od otce je soustavným vymýváním mozku dítěte vytvořit situaci, kdy už není jiné řešení, než dítě svěřit do péče matky, tedy vyjebat s právem.

Programování dítěte proti druhému rodiči je však stejně perverzní jako pohlavní zneužívání dětí. Dítě, které je manipulováno prožívá nepříjemné pocity, se kterými se většinou nemá komu svěřit. Jde o zneužití moci. Dítě se tak naučí skrývat a později nevnímat své emoce a tělesné pocity, protože kontrolu a moc nad ním i jeho pocity má zneuživatel. Tento obranný mechanizmus, v tu chvíli jeden z mála, který může a umí dítě použít (Programování dítěte proti druhému rodiči je perverzní).

I když dítě není přímo ohroženo na životě, je vážně ohroženo jeho duševní zdraví, což je stejně nebezpečné jako fyzické ublížení a jde o týrání svěřené osoby.

Když pak dítě řekne, že k otci nechce, tak s tím nikdo nic neudělá, natož opatrovnická stolice, které to do značné míry usnadní rozhodování, neboť názor dítěte musí brát v potaz. A zoufalému otci zůstanou jen oči pro pláč.

„Teď je z ní robot, robot, který má naučené nějaké fráze, nechce se mnou mít nic společného“, pláče zoufalý otec.

Stejně pláčou i tisíce dalších otců, zejména v době vánoc, když skrytě stojí před domem a dívají se do zářivě blikajících oken, kde jejich děti rozbalují dárky pod stromkem nebo statečně zatlačují slzu, i když jsou obklopeni nejbližšími, avšak bez milovaných dětí. Někteří z těchto nešťastných otců mají na Štědrý den setkání na Staroměstském náměstí v Praze. Je báječné, že se takto sejdou a společně si „popláčou“. 

Jenže chlapi, pláčem bezcitné zločince neobměkčíte!

Zlo musí být nejdříve pojmenováno! Vezměte si příklad z Tomio Okamury:
"Ne já, ale soudní stolice Šimíček je lhář a podvodník".

Ne my rozvedení otcové jsme špatní, ale soudní stolice jsou lháři a podvodníci, když matkám umožňují vyjebat s právem! 

Jsou to bývalí komunisté, kdo stojí za těmi nejhoršími rozsudky a největšími excesy české justice posledních dvaceti let. Právě oni tvoří páteř a základ toho, co jsme si uvykli nazývat „justiční mafií".

Chceme justici bez komunistických soudců a státních zástupců!
www.bezkomunistu.cz

Po čtyřletém úsilí se nám podařilo dosáhnout zveřejnění seznamu přibližně tisíce jmen soudců a státních zástupců, kteří byli před rokem 1989 členy Komunistické strany Československa. Prokázalo se, co jsme do té doby jen tušili: byli to právě bývalí komunisté, kdo stojí za těmi nejhoršími rozsudky a největšími excesy české justice posledních dvaceti let. Právě oni tvoří páteř a základ toho, co jsme si uvykli nazývat „justiční mafií“, a co – zásluhou komunistické soudkyně Vrchního soudu v Praze Romany Vostrejšové – tak opět bez risika nazývat nesmíme.

Domníváme se, že lidé, kteří se vědomě a z vlastní vůle přihlásili ke všemu, co představoval komunistický režim ve fasi husákovské normalisace, k brutálnímu potlačení politické oposice, k ruské okupaci, k justičním vraždám 50. let, k ideologii, která rozdělovala lidi do tříd a ty, které označila za své nepřátele, zbavila nejdřív majetku a pak, často na desítky let, i osobní svobody a někdy i života, ztratili způsobilost být soudci nebo státními zástupci demokratické země.

Nechceme, aby nás soudili a aby o nás rozhodovali bývalí komunisté: nemají na to morální právo.

Proti těmto zločincům musíme postupovat tvrdě a nekompromisně! Utřete slzu a pojďte do nich! Jinak příští rok zase budete plakat a s Vámi tisíce nových zoufalých otců.