Cikáni a výživné

Cikáni a výživné jsou dvě naprosto odlišné věci, přesto mají mnoho společného. Jde o obrovský celospolečenský problém, který se řeší represí, teprve až když eskaluje. Jde tak o odjištěnou bombu, která může kdykoliv na kterémkoliv jiném místě opět explodovat. Základní problém je však v tom, že zde není žádný „pyrotechnik“, který by měl odvahu s těmito „odjištěnými bombami“ pracovat. Stačí totiž říct jedno jediné blbé slovo a „pyrotechnik“ je rozcupován na kousky. Ukázkovým příkladem z poslední doby je socan Mládek se svým výrokem o parazitech nebo Kovářová, která byla odejita z justice, protože se snažila o prolomení zaběhnuté zločinné justiční praxe při vyměřování výživného.        

Na tomto místě je tedy nutno poděkovat poslanci Skokanovi z Věcí veřejných, že měl tu odvahu uspořádat seminář na velmi citlivé téma „Setrvalé problémy opatrovnického soudnictví“. Odměnou mu byl obrovský zájem laické i odborné veřejnosti, který ho skutečně mile překvapil. Smutným faktem však zůstává, že se těchto konferencí neúčastní „profesionálové“ v talárech a opatrovnické kafapijavice, a žijí si svým světem zcela odtrženým od reality. Kdo neměl možnost se účastnit semináře, může se podívat na záznam ZDE

Zajímavou spojitost mezi cikánskou otázkou a výživným nedávno vyslovil ódésácký šmejd senátor Jaroslav Zeman.

Další nemravností jsou dávky, vyplácené cikánům jako příspěvek na bydlení, kdy jim ze státních peněz dáváme na nájem. Proč? Já to vidím sám u sebe v podniku. Některé mé zaměstnankyně jsou např. rozvedené, jsou samoživitelky, je jim třicet a jsou rády, když u nás na severu mají 12 tisíc hrubého čili 10 tisíc čistého. A pokud jim exmanžel dlouhodobě nezaplatí výživné, tak kde pak jsou? Na státní podporu samozřejmě nemají nárok, zatímco cikáni dostávají v naší oblasti osmi-devítitisícové dávky jako příspěvek na nájem. To je prostě úplně zvrácený svět: Ten, kdo zcela programově nepracuje, se má lépe než ten, kdo poctivě pracuje. S tím mám obrovský problém. Ty naše ženské jsou na trhu práce strašně zranitelné, hlavně v těch chudších oblastech. My máme v podniku plný sešit jmen těch, které dlouhodobě čekají na jakoukoliv práci. Je tam osmdesát procent dobrých, pracovitých ženských, ale nemají šanci. Přitom v případě cikánů jsem viděl zpracovaný modelový příklad, kde mohou dosáhnout při čtyřech dětech - nevyučený, nevyučená, nikdy ještě nepracující - až na 37 tisíc, to je 50 tisíc hrubého.

A teď se můžeme společně podívat, jak citlivá témata procházejí „oficiálními“ médii. Takto přinesl rozhovor jakýsi ultrapravicový server Senátor Zeman v interview otevřeně o cikánech. A takto přineslo rozhovor „oficiální“ médium iDnes.cz Romové by se měli donutit pracovat, říká nový senátor Jaroslav Zeman. Ano, polovina věcí tam chybí, protože „oficiální“ pisálek, jeho šéfpisálek a jeho ředitel, by strachy mohli zadnicí štípat ocelové pruty.

Adikia nesouhlasí s názory ódésáckého šmejda Jaroslava Zemana, pokud jde o „povinné práce cikánů“. Stejný princip je uplatňován proti rozvedeným otcům a je v hrubém rozporu s celou řadou úmluv o lidských právech. Na druhou stranu je však nepochybné, že současný sociální systém je absolutně špatně nastavený, když „nepracující cikán“ se má desetkrát lépe, než pracující matka samoživitelka (přesněji děti rozvedených rodičů). Není složité dovodit, že při průměrném platu rodičů se rozvodem (zdvojnásobení životních nákladů na vedení dvou samostatných domácností) děti stávají sociálně potřebné. Rozpočet na sociální výdaje však není neomezený, a aby bylo dostatek peněz pro „nepracující cikány“ a fiktivní matky samoživitelky (normální rodina avšak bez uzavření manželství), jsou sociální náklady státu přenášeny na bedra rozvedených otců stanovením výživného z fiktivního příjmu. Pro rozvedené otce tedy platí stejná rovnice, jakou ódésácký šmejd senátor Zeman použil v případě matek samoživitelek. „Nepracující cikán“ se má lépe než pracující rozvedený otec.

Na místo hledání řešení základu celého problému s výživným se pak v pravidelných intervalech v „oficiálních“ médiích objevují výkaly pisálků o neplatičích výživného. V poslední době to byl článek v iDnes.cz První neplatiči alimentů přišli o řidičák. Zákon chválí soudci i matky. Tyto výkaly pak bez dalšího přebírají další média Aktuálně.cz Nová zbraň soudů: Neplatili alimenty, vzali jim řidičák. Oba pisálky Jakuba Pokorného a Ivanu Karáskovou jsem kontaktoval, ale nic neříkajícím blábolem reagovala pouze Karásková.

Děkuji za reakci na článek, pane Mesznere. S kolegou jsme mapovali hlavně fakt, jak se zabíhá nové opatření - zabavování řidičského průkazu neplatičům alimentů.  Kromě exekutorů jsme oslovili také soudce. Jistě to není naposled, co se tématu věnujeme. Více vám v tuto chvíli říct nemohu.

S pozdravem I. Karásková

Pisatelce Karáskové jsem poslal několik odkazů na Adikii, kde je podrobně popsán způsob zločinného vyměřování výživného a návrh zákona o výživném. Od té doby se už neozvala. Nedávno jsem měl možnost na téma výživné mluvit s jedním „oficiálním“ novinářem. Dušoval se mi, že novinářům nikdo nezakazuje psát o výživném. Z rozhovoru vyplynulo, že jako šťastně ženatý otec neplacení výživného cítí jako těžký zločin, přičemž ale nemá nejmenší tušení o zločinném vyměřování výživného. Přiznejme si, že jako šťastní otcové jsme to z neznalosti problému stejně cítili i my nebo nás to vůbec nezajímalo.  Pokud takový člověk dostává informace od hmotně zainteresovaného zločinného rozvodového průmyslu a nemá nejmenší snahu si ověřit informace z „druhé strany“, je vcelku pochopitelné, že výstupem jsou nic neřešící výkaly. Zde jsme nerazili na další problém, že není od koho získávat informace z „druhé strany“, kdy „nejznámější“ otcovský spolek K213 je znám především „šílenými kousky“ Fialy. Rozvedení otcové, kteří znají pozadí věci, jeho „šílené kousky“ více či méně ještě dokážou pochopit, ale pro „nezasvěcené“ je to (cituji) „blázen, který při soudním jednání vyskakuje z okna nebo se pere s justiční stráží a stanoviska blázna pro mě nemají žádnou užitnou hodnotu“. Pokud tedy nějaký pisálek vůbec projeví snahu o získání informací z „druhé strany“, pak se obrátí na šmejdy, kteří jsou však jen virtuální opozicí.

V tomto směru byla velice zajímavá reportáž České televize o výživném odvysílaná v rámci pořadu 168 hodin (odkaz na reportáž ZDE), kde se kromě „nebohých“ samoživitelek výjimečně dostal ke slovu i „blázen skákající z okna“. Jenže při správné režii a střihu lze vykouzlit naprosto cokoliv.

Scéna samoživitelka

Na lavičce u dětského hřiště sedí nešťastná chudinka s rukama v klíně a na pokraji pláče vysvětluje svoji jistě nelehkou finanční situaci.

Scéna neplatič výživného

Na schůzku do venkovní restaurace přijede neplatič výživného údajně půjčeným autem a při rozhovoru si důležitě pohrává s mobilem.

Jedním z argumentů pro zabavování řidičáků je „odklánění“ majetku neplatiči výživného, tak aby se vyhnuli řádnému plnění vyživovací povinnosti. Můžeme se pak po takové podpásové reportáži ještě divit, že „nezasvěceným“ lidem se může zabavování řidičáků jevit jako řešení problému s neplacením výživného? Rozhodně ne!

Scéna rozvodová advokátka

Advokátka Klára Samková je velmi zkušená a znalá věci. Díky zastupování ve společensky „citlivých“ kauzách je však pro řadu lidí „nestravitelná“. Dýchavičným hlasem vypráví, jak si rozvedení otcové stěžují, že mají platit výživné na děti, které vůbec nevidí nebo se k otcům chovají zcela nevhodně.

Scéna zástupce otců aneb virtuální opozice

Vážím si pana Nebeského jako zakladatele otcovského hnutí, proto použiji skutečně jemné přirovnání. Opatrovnickou stolicí zubožený a zlomený slaboch káže o nemravnosti neplnění výživného.

Otázka výživného se tak přesouvá na téma svěřování dětí do péče. Je sympatické, že v reportáži zaznělo cosi o komunistickém modelu, výsledek celé reportáže je však opět nic neřešící výkal.

Poučme se z toho!

Když budeme stále směšovat výživné a péči o děti do jednoho problému, upínat se ke střídavé péči jako zázračenému řešení všech porozvodových problémů, vždy to skončí na mrtvém bodě. Jakákoliv změna zákona o rodině ve prospěch střídavé péče totiž nikdy nevyřeší problém s výživným a obráceně, i kdyby zde byl zákon o výživném, nevyřeší se tím problém se svěřováním dětí. Je tedy potřeba společně prosazovat řešení obou těchto zásadních problémů, ale nesmíme je směšovat do sebe!

Adikia proto připravuje akci výhradně zaměřenou na otázku výživného. Ze snadno pochopitelných důvodů však zatím nelze více prozradit. Opatrovnický čert totiž nikdy nespí.