Čtyřhodinový boj za spravedlnost - pokračování PŘÍBĚHU

V pátek se konalo jednání o úpravě vyživovací povinnosti k mému již zletilému synovi Petru Mesznerovi. Před jednáním jsem písemně žádal o možnost pořídit si videozáznam, to však soudce JUDr. Filip Liška neumožnil, což je myslím velká škoda, právě s ohledem na jeho naprosto nevídaný korektní způsob vedení řízení. Ačkoliv je to mladý soudce, na rozdíl od jiných soudců (vysloužilých soudruhů a hokyň v soudcovském taláru) má přirozenou autoritu, se kterou umí velmi dobře zacházet a nepotřebuje si jí vynucovat bandou ozbrojených hovádek či hysterickým vřeštěním.

Při minulém jednání (které se správně nemělo konat) jsem soudce JUDr. Filipa Lišku žádal, aby v souladu se svojí zákonnou povinností zajistil pořizování zvukového záznamu jednání. Ten se tomu na rozdíl od jiných soudců kupodivu nijak nebránil a byl to jeden z důvodů, proč se jednání nekonalo. Už z předvolání bylo jasné, že soudce JUDr. Filip Liška drží svoje slovo (respektive ctí platné zákony), protože jednání bylo nařízeno do jednací místnosti v 1. patře justičního areálu Na Míčánkách, kdy Obvodní soud pro Prahu 4 má svoje jednací místnosti ve 3. patře. Část veřejnosti tak byla u vytržení, když jsem na začátku jednání předával soudci datový nosič CD a zjistila, že jednání bude soudem nahráváno. Potvrzují se tak slova ředitele informatického (technického) odboru Ministerstva spravedlnosti ing. Koutského, že problém s nahráváním jednání spočívá čistě ve špatné organizaci soudu, kdy soudy mají jednací místnosti vybavené nahrávacím zařízením, protože jednání v trestních věcech se již řadu let musejí nahrávat. 

Soudce JUDr. Filipa Lišku jsem písemně žádal, že má zajistit přítomnost mého syna Petra Mesznera, neboť se ho chci v rámci dokazování zeptat na několik dotěrných otázek. Ani přes výzvu soudce se však syn k jednání nedostavil a z jednání se opět omluvil. Soudce JUDr. Filip Liška jeho omluvenku přijal s naprostým klidem, ale zcela evidentně ho tím naštval a prolhanému advokátovi mého syna JUDr. Davidu Černému to dal později pěně „sežrat“. Každý normální člověk by si na prokázání svých výdajů za bydlení ofotil doklad SIPO. Syn jako důkaz předložil jakousi vlastnoručně vyrobenou tabulku, která měla prokazovat jeho, respektive s matkou společné výdaje za bydlení. Soudce JUDr. Filip Liška tabulku nechápal a tak si k sobě zavolal prolhaného advokáta JUDr. Davida Černého, aby mu to nějak vysvětlil. Ten na tabulku jen čuměl jako péro z gauče. „A co je tady ta položka právní služby?“ říká soudce JUDr. Filip Liška. „No…to….můj klient…dělal… tu tabulku… já nevím“ začal koktat prolhaný advokát JUDr. David Černý.  To jsem málem nevydržel a vyprsknul smíchy. Nevydržel to ani soudce JUDr. Filip Liška a prolhaného advokáta sjel na dvě doby: „Pane doktore, Váš klient k soudu nepřišel, vy ho teď tady zastupujete, tak mi to laskavě vysvětlete!“ Nakonec se tedy mělo jednat o částku 17 000,- Kč (!) za obyčejný panelákový byt  1+1 na sídlišti Novodovorská v osobním vlastnictví, kde se již neplatí nájem, ale jen služby a fond oprav. Pro srovnání. Tržní cena pronájmu (tedy cena navýšená o zisk majitele bytu) podobného bytu ve stejné lokalitě nepřesahuje částku 12 000,- Kč.

Na jednání se také dostavila moje bývalá manželka Monika Mesznerová. Když jsem přátelům řekl, že jsem si jí vyžádal jako svědka, tak si všichni mysleli, že jsem dočista zbláznil. Ale kdepak. Byl to velmi dobře promyšlený tah. Od poslední úpravy výživného došlo k té změně poměrů, že syn dosáhl zletilosti a podle Zákona o rodině mají rodiče povinnost po nabytí zletilosti dítěte odevzdat mu jeho jmění. Soudce tedy dost dobře nemohl odmítnout můj návrh na její svědeckou výpověď právě v této předem písemně předestřené otázce. I kdyby se syn k jednání dostavil, byl v pozici účastníka řízení, tedy nemusel říkat pravdu a byl bych v důkazní tísni. Bývalá manželka však jako svědek musela vypovídat pravdu, jinak by jí hrozil trestní postih. Pochopitelně se dalo předpokládat, že na mě bude kydat hnůj, ale v tomto řízení už nešlo o svěření syna do péče či úpravu styku, tak to bylo celkem jedno. Jak už to tak bývá i v jiných řízeních, výpověď „matky“ byla zlatým hřebem programu celého jednání. Po poučení se bývalá manželka Monika Mesznerová snažila využít svého práva nevypovídat s ohledem na možné vystavení se riziku trestního postihu a to byl zlomový okamžik celého jednání. Jak říká spřízněná advokátka JUDr. Klára Samková: „Není nad to, když se protistrana dopustí hrubé chyby“. Na tomto místě také sehrál významnou úlohu soudce JUDr. Filip Liška. Být na jeho místě nějaká ledabylá soudcovská kreatura, tak odmítnutí svědecké výpovědi přijme jako fakt a více se tím nebude zabývat. Soudce JUDr. Filip Liška však zcela správně „nechápal“, proč by bývalá manželka nemohla svědčit. Vždyť se zde bavíme o výživném, tak jaký trestný čin by na sebe či syna případně mohla „napráskat“? Ještě dlouhou dobu se bránila s tím, že jsem na ní již dříve podal řadu trestních oznámení. „To je paní svědkyně právo každého“ řekl soudce JUDr. Filip Liška a tím ji zcela odrovnal.  Jako svědkyně čekající na chodbě pochopitelně neměla ani tušení, co jejímu výslechu předcházelo, že jsem soud zavalil důkazy, ze kterých si soudce JUDr. Filip Liška udělal naprosto jasnou představu o celé věci a tak jí pokládal věcné a velmi přesně cílené otázky. Několik prvních otázek ohledně jejího výdělku, majetkových poměrů a podílu na výživě syna byla ještě „pohodička“. Pro pochopení souvislostí se na tomto místě musím vrátit o řadu let zpět.

Krátce po revoluci v rámci restitucí získala paní  Nykličková (babička mého syna) nějaký majetek, který zpeněžila a našemu synovi darovala necelých 400 000,- Kč. S ohledem na moje příjmy jsme netrpěli nouzí, proto jsme se dohodli, že synovi peníze budeme dále šetřit až do jeho dospělosti. Tedy i díky mému přičinění se tak jmění syna postupně zvyšovalo (v tu dobu byly poměrně vysoké úroky). Když se manželka chystala na rozvod, jejich rodinný klan potajmu na jméno její matky zakoupil byt, do kterého pak v mojí nepřítomnosti přestěhovali (přesněji ukradli) veškeré vybavení z našeho společného bytu. Ale paní Nyklíčková již mnoho peněz restituce neměla a tak si na byt „půjčili“ z vkladní knížky našeho syna. Slovy trestního zákoníku došlo k porušování povinnosti při správě cizího majetku. Sice probíhalo rozvodové a opatrovnické řízení, ale koho by napadlo, že matka okrade svoje vlastní dítě? V každém případě to však mělo napadnout opatrovníka (OSPOD Praha 4) soudružku Škramovskou a bývalou komunistku soudkyni JUDr. Kymličkovou či později Mgr. Winklerovou, aby majetkový list dítěte založený ve spise nezel prázdnotou a „matka“ nemohla tak snadno okrást vlastní dítě.

Když jsem tuto skutečnost zjistil, upozornil jsem na to soudkyni Mgr. Winklerovou. Tu to však příliš nezajímalo a za mnohem důležitější považovala pochybný výběr soudní neznalkyně Mgr. Likusové vizitkovým systémem v kanceláři soudu. Ve snaze zachránit majetek našeho syna jsem tedy na bývalou manželku podal trestní oznámení. To však bývalý komunista státní zástupce JUDr. Adámek smetl ze stolu. Maminky přece nakradou a o to více se zajímal o otcovu trestnou činnost – neplacení výživného.

A teď se opět vrátíme k výslechu „matky“, která skutečně měla velmi dobrý důvod nevypovídat, protože se zcela nepochybně dopustila trestného činu. Kdyby ale nevypovídala, jen by mi tím opět nahrála na smeč.

A pak to přišlo! Soudce JUDr. Filip Liška: „Paní svědkyně, má váš syn nějaký majetek?“

„No to už jsme u různých soudů několikrát probírali…“ snažila se „matka“ vyhnout odpovědi.

Soudce JUDr. Filip Liška: „Když jste to probírali, tak můžete říct, zda ano či ne?“

Právě protože jsme to v několika řízeních již probírali a podávala k tomu svědectví i dárkyně „babička“ Olga Nyklíčková, velmi správně tušila, že mám „v záloze“ protokoly z jednání a tak musela s pravdou ven.

„Před několika lety dostal od babičky 400 000,- Kč a má je stále.“

BINGO! Přesně to jsem potřeboval, aby zaznělo.

Že to bylo trošku jinak a pochybuji, že by mu peníze vrátily (matka a babička), to už pro dané řízení není podstatné. Má poměrně významnou finanční částku, respektive měl by ji mít, a pokud ji nemá, tak je to jeho problém. Ať si peníze vymáhá z „maminky“. Já jsem pro záchranu jeho jmění učinil vše, co jsem mohl. Syn Petr Meszner si však velmi dobře dokáže spočítat, že pokud by vymáhal peníze od „matky“, že by neměl kde bydlet a skončil by pod mostem. Při současném náhledu naší justice na výživné je tedy mnohem snadnější se vyhýbat jakékoliv rozumné dohodě s otcem, udržovat co nejdéle nemravné výživné stanovené soudkyní Winklerovou a matkou ukradené jmění exekucemi a trestními oznámeními vytřískat z otce skrze výživné.  

Pak už následovala „humorná“ část výpovědi „matky“, soudě alespoň dle jejího přihlouplého úsměvu. Pro všechny ostatní to však byla silně trpká káva.

Soudce JUDr. Filip Liška: „ Kdy se naposled viděl syn s otcem?“

Matka (pokud lze zloděje majetku dítěte takto nazvat): „ To bude tak rok a půl.“

Soudce JUDr. Filip Liška: „A kde to bylo?“

Matka (pokud lze bezcitnou osobu bránící dítěti ve styku s otcem takto nazvat): „U soudu.“

Soudce JUDr. Filip Liška se pousmál: „Počkejte, já jsem myslel normální styk, nikoliv úřední jednání.“

Matka (pokud lze osobu manipulující dítě proti otci takto nazvat): „ No to bude několik let.“

Soudce JUDr. Filip Liška: „ A píšou si alespoň?“

Matka (pokud to tak lze nazvat): „ No otec mu něco psal.“

Soudce JUDr. Filip Liška: „ A odpověděl mu syn?“

Matka (pokud to tak lze nazvat): „Ne.“

Soudce JUDr. Filip Liška: „ A podává syn otci o sobě informace zejména o školních výsledcích apod.“

Matka (pokud to tak lze nazvat): „Ne.“

Tím soudce JUDr. Filip Liška vyčerpal všechny otázky, které jsem chtěl „matce“ položit. I když se jí na to soudce vůbec neptal, „matka“ se pochopitelně nevyhnula lživému očerňování, že mám dluh na výživném. Protože to není pravda (syn si výživné vynutil podáním trestního oznámení viz. Jak dostat tatínka do polepšovny), mohl bych teď na ní podat trestní oznámení pro křivou svědeckou výpověď. To ale není potřeba. Svojí výpovědí totiž potvrdila, že jsem neměl žádný důvod pro placení výživného, protože mi syn neposkytuje informace o pokračování ve studiu a kydáním hnoje na otce tak soudci JUDr. Filipu Liškovi jen vybarvila svojí morálně zvrácenou výchovu syna a nenasytnost po výživném.   

V průběhu výpovědi matky skvěle zafungovalo „obecenstvo“, které mi posuňky napovědělo doplňující otázku, zda syn kouří. A to jsme se zasmáli naprosto všichni. Matka ze sebe vyhrkla, že ano. Pak jí ale došlo, že řekla blbost (když má syn na cigára, tak má asi peněz nazbyt) a začala „couvat“. „No spíš asi nekouří, ale otec ho mohl někde vidět s cigaretou..“ a během minuty nakonec zcela otočila s tím, že syn nekouří. Pochopitelně to vůbec nevím, jen jsem „vařil z vody“, ale zdánlivě „nicotná“ otázka dokonale odkryla charakteristickou prolhanost matky.

Soudce JUDr. Filip Liška mě v průběhu jednání opět překvapil tím, že si i jako soudce zachoval elementární slušnost, věc u našich novodobých daimónů (polobohů) naprosto nevídanou. V průběhu mojí výpovědi mu na stole zazvonil služební telefon a tak přerušil mojí větu slovy „omlouvám se“. Na druhou stranu však nutno říct, že nasál i manýry služebně starších kolegů. V rámci dokazování „přišel“ s vlastním důkazem – informací o stavu volných pracovních míst dle Úřadu práce. Tím však hrubě porušil základní zásadu sporného řízení.  Zásada projednací (opakem je zásada vyhledávací) znamená, že soud provádí jen ty důkazy, které navrhnou strany a tento důkaz nikdo nenavrhnul.  Na tento důkaz jsem však byl z předchozích „nesporných“ opatrovnických řízení velmi dobře připraven. Skutečnost, že Úřad práce eviduje volná místa totiž ještě neznamená, že uchazeč bude na toto místo přijat, zejména pokud překročí „magickou“ věkovou hranici  50ti let. Navíc si dnes středoškolské vysvědčení mohu nechat tak jedině zarámovat, protože v té době jsem se učil o elektronkách a vrcholem techniky byl germaniový tranzistor (předchůdce dnešních křemíkových polovodičů). Generální tajemník Komunistické strany Československa Milouš Jakeš sice ve svém projevu na Červeném hrádku „vyhrožoval“, že předhoníme Západ, který vyvíjel polovodiče tím, že začneme vyrábět rovnou vodiče, ale tento plán se nějak nezdařil. Abych „zbořil“ tento důkaz, navrhoval jsem provedení svědecké výpovědi kamaráda, který se stejně jako já snaží uživit jako živnostník. Toho však soudce JUDr. Filip Liška neobeslal. Kamaráda jsem tedy musel k soudu dovléci sám. Když píšu dovléci, tak je to naprosto výstižné. Dostat k soudu svědka je v dnešní době téměř nemožné. Pokud někdo vysloveně nemusí, tak i ten nejlepší kamarád se jednání s naší justicií raději vyhne velkým obloukem a není se ani čemu divit.

V průběhu jeho svědecké výpovědi se naplno ukázalo od reality naprosto odtržené vnímaní okolního světa ze strany soudců. „Kolik máte zakázek do měsíce, kolik hodin strávíte na jedné zakázce, kolik si na jedné zakázce vyděláte apod.  A co děláte ve zbývajícím čase, když máte jen 10 zakázek měsíčně a strávíte tam jen dvě hodiny?“ podivoval se soudce JUDr. Filip Liška. Že si živnostník musí sám aktivně nejdříve práci najít, den před zakázkou si obstarat všechen potřebný materiál, v našem případě (práce na střeše) vyjednat zábor pozemku před domem s ohledem na bezpečnost chodců, po dokončení zakázky napsat papíry (daňovou evidenci), chodit na školení z vyhlášky 50 (elektrikáři), pravidelně vyplňovat „papíry“ pro finanční úřad (DPH) a tisíce jiných věcí, to státní zaměstnanec a navíc soudce s jistým platem až do penze i kdyby nebyla žádná práce a „dloubal se v nose“, který si potřebný materiál „nafasuje“ v práci v pracovní době, který se nemusí zabývat pravidelnými odvody pojistného (hradí zaměstnavatel) a tisíce jiným věcmi, jen těžko může pochopit, pokud nesestoupí na Zem.

Čím mě však soudce JUDr. Filip Liška skutečně dojal, když přerušil moje vyjádření k příčině totální devastace vztahu syna k otci, zaviněné soudkyní Mgr. Winklerovu  viz. nejnovější rozsudek Evropského soudu pro Lidská práva ve věci Bergmann proti České republice.

„Já vás chápu, že se cítíte ukřivděný“ na to řekl soudce JUDr. Filip Liška

Podle soudce JUDr. Filipa Lišky je letitá právní šikana, ponižování, kriminalizace, zničené životy několika lidí a doživotní psychické zmrzačení mého syna jen důvodem k pochopení pocitu křivdy. To je stejné, jako kdyby řekl, že židi se za války jejich genocidou a násilným oddělováním rodičů od dětí mohli jen cítit ukřivděni. Soudci si stále odmítají připustit, že oddělováním otců od dětí, páchají stejná zvěrstva, jako nacisté za války. A stejně jako nacisté i opatrovnické soudkyně musejí jednoho dne skončit před tribunálem, u kterého se budou zodpovídat za genocidu otců a zločiny proti lidskosti.

Na celé věci je nejhroznější, že otec musí 4 hodiny tvrdě bojovat u soudu a má mizivou naději na spravedlivý rozsudek, přestože podle většinového názoru spravedlivě uvažujících občanů již syn dávno ztratil právo na výživné od otce pro svoje naprosto nemravné chování a protistraně stačí, aby si jednání „odseděla“ či argumentovala nějakou směšnou hovadinou, jako prolhaný advokát JUDr., David Černý, podle kterého se výdaje syna zvýšily, protože se zvýšily spotřebitelské ceny, jako kdyby otec žil v nějakém „Mumulednu“ (báječný svět), kde se spotřebitelské ceny nikdy nezvyšují.

Jednání bylo odročeno na 2. prosince 2011 v 9:00 hod. do místnosti č. dv. 308 v I. patře justičního areálu Na Míčánkách za účelem vynesení rozsudku s tím, že si soudce JUDr. Filip Liška chce ještě všechno v klidu promyslet.

Na závěr musím poděkovat svému učiteli panu Paterovi, od kterého jsem se hodně věcí naučil. Kvalitní příprava na takové jednání je otázkou třeba i několika let. Je potřeba neustále vytvářet důkazy, byť v daném čase třeba nemají žádnou hodnotu. Mohl jsem se spokojit s tím, že mi syn o sobě nepodává žádné informace, tak proč bych si já dělal nějaké starosti. S tím bych ale dnes u soudu jen těžko pochodil.