Den osvobození od zlodějských nákladů řízení

Nálezem Ústavního stolce Pl. ÚS 25/12 byla zrušena Rychetského zlodějská přísudková vyhláška č. 484/2000 Sb. o nemravných paušálních odměnách advokátů za zastupování v občanském soudním řízení. Nález je vykonatelný dnem zveřejnění ve Sbírce zákonů.

Nález Pl. ÚS 25/12 vyšel ve Sbírce zákonů v částce 52 pod číslem 116/2013 spolu s hrubě nemravným dodatkem Org. 23/13, kterým byl popřen § 71 odst. 2 zákona o Ústavním soudu ve prospěch zlodějů (více zde Další Rychetského tunel do peněženek slušných občanů se jmenuje Org. 23/13). Sbírka zákonů částka 52 ke stažení ZDE.

Dnem 7. května 2013 tak nelze neúspěšné straně sporu účtovat náklady řízení protistrany za zastoupení advokátem podle Rychetského zlodějské vyhlášky. Spravedlivé náklady řízení by měly odrážet složitost věci a počet úkonů nezbytných k uplatňování práva. Ostatně tuto možnost měly soudní stolice i před zrušením Rychetského zlodějské vyhlášky (viz.nález Pl. ÚS 25/12). S ohledem na skutečnost, že Rychetský není schopen (spíše ochoten) zajistit vykonatelnost nálezů Ústavního stolce (Není obtížné si představit, že nebudete překvapeni!), lze stejně jako v případě nosných nálezů k nákladům exekutorů očekávat, že soudní stolice budou zrušení nemravné vyhlášky ignorovat a novodobým zlatokopům sdruženým v České advokátní komoře budou i nadále přiznávat nemravné náklady řízení. Pokud jste tedy účastníky nějakého stoličního řízení a protistrana si na vás najala advokáta, v závěrečném návrhu upozorněte na zrušení Rychetského zlodějské vyhlášky.

Exekutorsko-advokátní mafie se rozhodně nebude chtít vzdát bezpracných zisků a exekutoři budou zcela nepochybně spřáteleným advokátům přiznávat paušální náklady exekučního řízení v naději, že zoufalý dlužník o rušení zlodějské vyhlášky neví. V tomto případě se lze jen dodatečně odvolat proti nákladům exekuce.

Pro oba případy také platí nález I. ÚS 988/12

I. ÚS 988/12

25. Čl. 37 odst. 2 Listiny přiznává každému právo na právní pomoc mj. v řízení před soudy. Na úrovni občanského soudního řádu je toto právo garantováno především možností nechat se zastupovat v řízení advokátem. Z okolností, které přesvědčivě popsal okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí (viz shora), jakož i ze samotného textu ústavní stížnosti je možno dovodit, že stěžovatelka se v řízení nenechala zastoupit proto, aby jí byla poskytována kvalifikovaná právní pomoc osobou práva znalou, ale jedině za účelem dosažení bezdůvodného zisku. Opětovné zastupování stěžovatelky advokátem tedy neodpovídá účelu, který procesní právo v tomto institutu sleduje, a stěžovatelka se jím snaží získat výhodu, kterou procesní právo nepředpokládá. Takové počínání lze podřadit pod kategorii zneužití procesního práva. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka usiluje o dosažení bezdůvodného zisku prostřednictvím náhrady nákladů spojených se zastoupením advokátem, je možno takové jednání charakterizovat dokonce jako šikanózní, neboť je vedeno přímým úmyslem způsobit žalovanému újmu v podobě částky, kterou by´musel zaplatit na náhradě nákladů spojených se zastoupením advokátem.

Opatrovnické či exekuční řízení není postaveno na složité právní otázce a v těchto případech je zastoupení advokátem zcela nadbytečné, proto by žádnému účastníkovi neměly být přiznány náklady řízení (u přečinů také není zastoupení advokátem považováno za nezbytné). V ostatních případech by po zrušení Rychteského zlodějské vyhlášky měly být náklady řízení účtovány podle „advokátního tarifu“ (vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb), který je výrazně spravedlivější a v případě skutečně složitých sporů naopak umožňuje dostatečně ohodnotit kvalitní práci advokáta.