Diagnóza X

Řada rozvedených otců se v  říjnu loňského roku účastnila křtu nové knihy Příběhy mužů spisovatelky Věry Noskové (Křest knihy Věry Noskové). V rámci křtu proběhla předpremiéra dokumentárního filmu Diagnóza X České televize o zločinném protiotcovském systému režiséra Jána Mančušky. Po zhlédnutí dokumentu bylo všem jasné, že bude velký zázrak, pokud bude někdy odvysílán. Svojí premiéry se dočkal až teď na konci léta na programu ČT 2 a včera byl reprízován v „hlavním vysílacím čase“ po půlnoci.

Diagnóza X

Dokumentární film o domácím násilí, tentokrát očima mužů. Režisér Ján Mančuška vychází z vlastních zážitků s ženou tyrankou a představuje i další muže s podobnou zkušeností. Nejde jenom o manželky, nebo partnerky mužů, i když ty jsou zde na prvním místě, ale i o tchyně, matky, soudkyně, sociální pracovnice a všechny ty Xantipy, co mužům ztrpčují a ničí život.

V pohledu na domácí násilí často převažují stereotypy v uvažování, mýty, často nesmysly. Stejně tak jako muž, i žena může nebo dokáže, být násilníkem nejhrubšího zrna i když forma je jiná. Zatímco u mužů se jedná nejčastěji o fyzické násilí, ženy praktikují především násilí psychické, ačkoliv rády sáhnou také po tom fyzickém. Avšak čelit fyzickému násilí je o mnoho snadnější, než tomu psychickému. To se také podstatně hůř dokazuje. Nemá pevné obrysy, je těžko uchopitelné, je zákeřné. Takové jsou i jeho důsledky – deformují zásadním způsobem celou společnost.

Autor filmu právě takovému násilí musel čelit několik let a má s ním tedy osobní zkušenost. Dlouho se pokoušel s ním bojovat, nechtěl partnerství vzdát, protože ve hře bylo nezletilé dítě. Ale když si uvědomil, že tím trpí nejvíc ono, protože vše se odehrávalo zásadně před ním, rozhodl se, že šňůru hysterických scén a šikany musí useknout, aby se dítěti víc neubližovalo. Jeho vyprávění v první osobě, tedy jako účinkujícího, a také subjektivní kamery, tvoří spojovací nit dokumentu. Příběhy dalších pěti osob se osobním příběhem autora proplétají.

Zdroj Česká televize  Diagnóza X

Všechny příběhy jsou jen zkratkovité části obrovského lidského utrpení jednotlivých aktérů, za kterým stojí rozvodový průmysl v čele s opatrovnickou justicí. Ve skutečnosti nejde ani o nějaké násilí páchané na mužích, ale především o násilí páchané na dětech systematickým ničením vztahu dětí k otci (syndrom zavrženého rodiče). Rovněž nelze stavět na první místo všeho zla „špatné“ matky, protože ty dělají jen to, co jim zločinná opatrovnická justice s nenávistnou protiotcovskou radosti umožní.

Dokument je na naše poměry skutečně velmi otevřený, Adikia proto varuje, že zhlédnutí dokumentu může u slabších jedinců vyvolat deprese či žaludeční nevolnost a u svobodných mužů neochotu založit rodinu.