30.10.2011 23:53

Dvě stovky musí stačit - judikát k výživnému nezaměstnaného

Neplnění výživného dětem je zcela jistě nemravné, ale v životě rodiče mohou nastat situace, kdy má sám hluboko do kapsy a jen s velkými obtížemi je schopen zajistit svoje vlastní životní potřeby. Jednou z takových situací může být třeba dlouhodobá nezaměstnanost. Přestože uplynulo více jak dvacet let od revoluce a nezaměstnanost je dnes zcela běžným jevem, byla zde zachována kontinuita komunistického práva, které „nezaměstnanost“ vylučovalo. Při sofistikovaném pojetí práva by to neměl být problém. Hloupost policejních orgánů je však pověstná (viz. Příběh Adikia - obvinění z trestného činu, který se nikdy nemohl stát), a tak se i nezaměstnaný (a nezaměstnatelný) rodič může dostat do pozice obviněného z trestného činu zanedbání povinné výživy. Hloupost policejních orgánů by v právním státě měla narazit na dozorujícího státního zástupce. To by ovšem platilo, pokud by justice nebyla zaplevelena bývalými komunisty, jako je státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 JUDr. Antonín Adámek (KSČ), kteří si uchovali právní návky z totalitního systému. To se pak hloupost policejních orgánů přetransformuje na mega nesmysl, jako je následující obžaloba z trestného činu zanedbání povinné výživy, kdy i bez právního vzdělání musí každý průměrně inteligentní člověk pochybovat o zdravém rozumu autora, již po několika řádcích. Když vypustíme „omáčku“, zněl by výrok (popis trestného činu) obžaloby následovně:

Nezaměstnaný řádně nepřispíval na výživu dítěte, přestože k tomu měl pracovní předpoklady a pravidelně plnil výživné částkou 200,- Kč.

Jaké pracovní předpoklady má nezaměstnaný?

Jak mohl nepřispívat na výživu dítěte, když na ní přispíval a to dokonce pravidelně?

Nejhorší na tom všem je, že se jedná o šablonu obžaloby používanou celou justicí, ve které se mění jen potřené údaje.

Po právní stránce je naprosto nesmyslné stavět vinu na rozhodnutí „civilního“ soudu o výživném, kdy „trestní“ soud podle letité ustálené judikatury není tímto rozhodnutím vázán a vinu (rozsah zanedbání výživy) posuzuje podle svých vlastních důkazů a úvah.

Navíc podle čl. 39 Listiny základních práv a svobod je trestným činem pouze takové jednání, které je upraveno trestním zákoníkem.

LIstina základních práv a svobod

Článek 39
Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.

Trestní zákoník

§ 196 Zanedbání povinné výživy

(1) Kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

(2) Kdo se úmyslně vyhýbá plnění své zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

Je zcela nepochybné, že pokud by „zákonodárce“ považoval za trestný čin pravidelné plnění výživného nižší částkou, než byla uložena soudem, uvedl by to takto v zákoně. Nic takového však ze znění § 196 trestního zákoníku nevyplývá.

Tak kde je ten trestný čin?

Třeba se to dozvíme z odůvodnění obžaloby.

V marasmu nesmyslů a od matky převzatých nenávistných demagogií, které s plněním výživného nemají nic společného, se ukrývá pouze krátká zmínka o snaze obviněného získat zaměstnání. Proti tomu však nestojí jediný důkaz, který by obviněného usvědčoval z neplnění či úmyslného vyhýbání se plnění výživného. A za takovou slátaninu je státní zástupce JUDr. Antonín Adámek (KSČ) placen několika násobkem průměrné mzdy, na kterou většina obyčejných lidí ani nedosáhne.

Logicky a po právní stránce je věc jasná, ale s ohledem na stav naší justice je skutečně ve hvězdách, jak se k tomu ten který soudce postaví, kdy řada otců už byla za pravidelné plnění výživného odsouzena. V daném případě byl ale postup soudkyně JUDr. Korbařové správný. Hloupost policejních orgánů a mega nesmysl státního zástupce JUDr. Antonína Adámka (KSČ) smetla ze stolu, aniž nařídila hlavní líčení. Vznikl tak judikát: