Ekonomické soudní řízení

V souvislosti s vydáním metodického pokynu Ministerstva spravedlnosti na sjednocování rozhodování soudů v otázce výživného, jsem podal návrh na obnovou řízení z roku 2008, ve kterém jsem žádal o stanovení výživného pro zletilého syna v souladu s čl. 4 LZPS. V roce 2008 zde nebyl žádný metodický pokyn a v žalobním návrhu se tedy nebylo od čeho „odrazit“ a „stanovit si“ (navrhnout) výživné. Navíc je to naprostý nesmysl, aby si občan v žalobním návrhu navrhoval výživné, kdy ve smyslu čl. 4 LZPS mohou být povinnosti ukládány pouze zákonem a nikoliv podle „přání“ občana.

Metodický pokyn jsem tedy bez vlastního zavinění nemohl v původním řízení použít, proto jsem požádal o obnovu řízení. Přestože jsem v návrhu na obnovu řízení uvedl svoje čisté příjmy a vypočítal výživné dle metodického pokynu, byl tento návrh soudkyní OS pro Prahu 4 Mgr. Winklerovou (dříve Zemanovou) zamítnut překroucením skutečností. Z pohledu soudkyně Mgr. Winklerové je to vcelku logický postup, protože pokud by rozhodla o výživném podle metodického pokynu, vyšlo by najevo, že se v předchozích řízeních dopustila excesu, kdy mi stanovila naprosto nepřiměřené výživné.

Proti zamítnutí návrhu na obnovu řízení jsem se odvolal. Jako letitý zákazník naší justice jsem si myslel, že už není nic, čím by naše justice mohla překvapit. Výzva Městského soudu v Praze (soudce JUDr. Hübnera) však ukazuje, že naše justice ještě ani zdaleka nevyčerpala svůj potenciál nesmyslů, když se účastníků řízení písemně dotazuje, zda má o věci rozhodnout bez nařízení jednání.

Při soudcovské kolegialitě, kdy kryjí nekvalitní práci jeden druhému a společně skrze svou pravomoc pak právně šikanují účastníka řízení, který si dovolil nekvalitní práci soudců kritizovat, je skutečně asi zbytečné nařizovat jednání, kdy o rozsudku je již předem rozhodnuto.

Ekonomické soudní řízení

Tento lehce modifikovaný postup by se však mohl používat ve všech řízeních, což by přineslo miliónové úspory ze státního rozpočtu na nákladech za provoz a údržbu justičních paláců. Výrazně by se také snížily náklady na soudní řízení na straně zákazníků justice (doprava k soudu, zameškaná pracovní doba apod.)

Součástí žalobního návrhu by byly také fotografie účastníků řízení, zejména pokud by šlo o stanovení výživného, kde naše justice stejně rozhoduje jen podle „ksichtů“. Pracovní stůl soudce by se přeměnil na „malou jednací síň“, kde na jedné straně stolu by byl stojánek s fotkou žalobce (případně i jeho právního zástupce) a na druhé straně s fotkou žalovaného. U nezletilých dětí by šuplík stolu sloužil jako místo pro fotku příslušné „ospoďačky“.  Soudce by takto nepochybně zvládl projednat nejméně dvojnásobek věcí, kdy by odpadlo čtení různých listin a předchozího děje, které často zabere největší část jednání. Nedocházelo by k  průtahům v řízení, kdy např. někdo z účastníků řízení náhle onemocní a jednání se musí odročovat. Soudce by také ve svých úvahách nebyl rušen veřejností a mohl by se tak plně soustředit na vypracování rozsudku, aby nebyl plný zjevných nesmyslů, které pak musí napravovat nadřízené soudy. Atmosféru běžného (zejména pečovatelského) soudního jednání by pak dotvářelo několik fotografií justičních strážců rozestavěných okolo pracovního stolu soudce.

Protože ze svých daní přispívám na provoz justičních paláců, nenechám si tedy ujít příležitost předplacené služby plně využít.   Soudu jsem sdělil, aby bylo ve věci nařízeno jednání. Zároveň jsem však podal námitku podjatosti proti všem soudcům Městského soudu v Praze, protože je prošpikován soudci, kteří slibovali dodržování zákonů zločineckého sytému a soudci Městského soudu tak u mě nevzbuzují jakoukoliv důvěryhodnost.

 V Praze dne 2. února 2011

Č. j.: 16Co 7/2011

Věc: vyjádření k usnesení

Reaguji na výzvu obsaženou v usnesení č. j. 16Co 7/2011 Městského soudu v Praze a

dožaduji se, aby ve věci bylo nařízeno jednání.

Zároveň vznáším námitku podjatosti proti

všem soudcům Městského soudu v Praze,

kdy soudci tohoto soudu kolegiálně kryjí špatnou práci soudců nižších soudů a za oprávněnou kritiku špatné práce jiných soudců ještě stěžovatele (účastníka řízení) skrze svou pravomoc právně šikanují a vyhrožují mu pořádkovou pokutou (viz. Usnesení o námitce podjatosti č. j. Nc 2029/2010). Navíc, jsem již dříve na několik soudkyň Městského soudu v Praze podal trestní oznámení pro zneužívání pravomoci veřejného činitele (podle nového zákona úřední osoby).  

Ve smyslu nálezu III. ÚS 441/04 nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti, přičemž i pouhé zdání v tomto směru může mít význam. Z rozhodování by měl být vyloučen soudce, u něhož existuje opodstatněná obava, že není zcela nestranný, neboť v sázce je důvěryhodnost, kterou soudní moc musí vzbuzovat v demokratické společnosti a zejména u účastníků řízení.

V případě soudců Městského soudu v Praze je zde tedy opodstatněná obava, že nejsou zcela nestranní a rozhodně u mě nevzbuzují jakoukoliv důvěryhodnost, kdy je tento soud „prošpikován“ soudci, kteří slibovali dodržování zákonů zločineckého systému se stranickou legitimací KSČ v kapse.  

V souladu se svým právem dle LZPS se dožaduji projednání věci před skutečně nezávislým soudem, což je při obdobné situaci všech našich soudů velmi nepravděpodobné. Proto se dožaduji, abych si mohl vybrat svého soudce, který ve mně bude vzbuzovat náležitou důvěru.

                                                                                                                              Luboš Meszner