Exekutorský vymahač není úřední osoba

O nechutných praktikách exekutorských vykonavatelů (čti - vymahačů) při mobilárních exekucích (čti - rabování vybavení bytu) už bylo napsáno mnoho článků. Jde o nelidský psychologický útisk, neboť vybavení bytu má pro dlužníka nepostradatelnou užitnou hodnotu, avšak naprosto mizivou finanční hodnotu (např. lednička, pračka), která obvykle nepokryje ani náklady exekuce, natož pak samotný dluh. Když banda exekutorských vymahačů přepadne člověka, který s dluhem nemá absolutně nic společného, je tím vždy natolik zaskočen, že se ani nezmůže na nějaký důraznější odpor. Psychologický útisk je ještě často umocněn tím, že rabující exekutorská tlupa je oblečena do uniforem, aby tím zvýšila dojem nedotknutelnosti úřední osoby. Ne každý takový nelidský útisk ustojí a v nejednom případě pak taková „návštěva“ skončí obrovskou tragédií.

Psychický teror vymahačů zločince exekutora Višvadera

Po vyrabování společného bytu bývalou manželkou Monikou Mesznerovou jsem se ocitl v majetkových poměrech bezdomovce. Abych nechodil ve smradlavém nevypraném oblečení, velice rád jsem přijal pomoc od přítelkyně (dnes manželky). Jako bezdomovec jsem nezvládal plnit výživné stanovené z fiktivního příjmu, z čehož se pochopitelně vyklubala exekuce. Ačkoliv jsem měl trvalé bydliště na adrese společného bytu s bývalou manželkou a veškerý můj majetek (doposud nevypořádané  SJM) byl v jejím držení, nelidský dobytek zločince exekutora Višvadera přišel vykonat mobiliární exekuci do bytu mojí přítelkyně, kde jsem žádné svoje věci neměl. Zmrdi si vyčíhali okamžik, kdy jsem z jejího bytu odešel, aby jí mohli nerušeně psychicky terorizovat tím, co všechno si z jejího bytu odnesou, absolutně nehledě na pozdní večerní hodinu a její spící nezletilou dceru. Faktem je, že to bylo vcelku prozíravé, neboť vše by nejspíše skončilo jako případ, který se teď dostal až k Nejvyšší stolici.

Vše se odehrálo podle stejného scénáře, jen s tím rozdílem, že dlužník se v tu dobu zdržoval v bytě přítelkyně a nelidský exekutorský dobytek z bytu tvrdě vypráskal. Jistě už tušíte, že byl zato posléze uznán vinným zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění dopustil tím, že:

„v době od 11.30 hod. do 11.35 hod. dne 16. 4. 2011 v P., v druhém nadzemním podlaží v bytě č. .... nejprve slovně a poté fyzicky napadl poškozeného Š. F., jenž byl pověřen jako exekutorský vykonavatel k provedení soupisu movitých věcí a ke všem úkonům s tím souvisejícím na adrese trvalého bydliště obviněného, a to na základě pověření vykonavatele soudního exekutora podle § 27 zákona č. 120/2001 Sb., ze dne 1. 4. 2011, které bylo podloženo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 57 EXE 23/2011 ze dne 21. 1. 2011 a exekutorským příkazem, který byl vydán Exekutorským úřadem Šumperk dne 29. 3. 2011 pod č. j. 139 EXE 06005/10-010, a to tím způsobem, že obžalovaný nejprve poškozenému bránil svým tělem vstupu do místnosti svého bytu a následně jej udeřil uzavřenou pěstí do obličeje a snažil se jej z bytu vytlačit a rovněž jej několikrát udeřil do zad a zátylku, a tímto svým jednáním způsobil poškozenému pohmoždění měkkých tkání na obličeji vpravo s poraněním ústní dutiny a poúrazovou blokádu krční páteře v jejím horním úseku, přičemž tato zranění si vyžádala lékařské ošetření a omezovala poškozeného v běžném způsobu života po dobu delší jednoho týdne.

Zato mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen za současného vyslovení dohledu na zkušební dobu v trvání čtyř roků. Kromě náhrady škody „poškozené“ zdravotní pojišťovně ve výši 975 Kč (?) mu však ještě byl uložen druhý trest - zákaz činnost spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu v trvání tří roků.

Trestní zákoník

§ 73 Zákaz činnosti

(1) Soud může uložit trest zákazu činnosti na jeden rok až deset let, dopustil-li se pachatel trestného činu v souvislosti s touto činností.

Lze si jen velmi obtížně představit souvislost mezi rozbitím držky nelidskému exekutorskému vymahači uvnitř budovy a řízením motorového vozidla na silnici. Nejspíše to však bude tím, že Adikia nemá takovou představivost, jako mravný lidský odpad v talárech.

Chrabrý dlužník odsuzující stolice Obvodní stolice pro Prahu 10 a bašty bývalých komunistů ve Spálené ulici v Praze napadl dovoláním k Nejvyšší stolici s tím, že nemohl spáchat zločin násilí proti úřední osobě, neboť nelidský exekutorský dobytek mobiliární exekucí v bytě přítelkyně, kde žádný majetek nemá, překročil svoji pravomoc a vyloučil se tím z okruhu osob, kterým je takto poskytována zvýšená ochrana. Navíc zpochybnil, zda je možné exekutorského vykonavatele (zaměstnance) považovat za úřední osobu, když podle výkladových ustanovení Trestního zákoníku (§ 127 odst. 1.) je jako úřední osoba uveden pouze exekutor.

Nejvyšší stolec naznal, že tyto argumenty chrabrého dlužníka jsou hodny jeho vzácného času. Bohužel se však nezabýval souvislostí mezi rozbitím držky nelidskému exekutorskému vymahači a řízením motorového vozidla, kterou by jistě nejeden čtenář Adikie rád pochopil. Vyhnul se však také prvotní otázce, zda mobiliární exekuce u přítelkyně dlužníka probíhala v souladu se zákonem a zabýval se pouze tím, zda bylo úmyslem zákonodárce exekutorské vymahače nezařazovat do okruhu osob se zvýšenou ochranou nebo se jedná o chybu v zákoně. Nakonec se přiklonil k doslovnému znění výkladového ustanovení Trestního zákoníku a exekutorský vykonavatel tedy není úřední osoba!

Citace z rozhodnutí Nejvyššího stolce 6 Tdo 1396/2013

K tomuto řešení dospěl dovolací soud i s přihlédnutím k dalším skutečnostem, které jím přijaté řešení podporují.

1. Samotný exekuční řád významným způsobem rozlišuje mezi osobou soudního exekutora a jeho zaměstnanci (např. úpravou kárné odpovědnosti ustanovení toliko exekutora, kandidáta a koncipienta a nikoli již dalších zaměstnanců – srov. § 116 a násl. exekučního řádu), což podporuje závěr, že tyto osoby, ač mohou na základě zmocnění zákonem vykonávat (ať přímo či nepřímo) stejné činnosti, je nezbytné odlišovat (potažmo i v rovině trestně právní ochrany a trestně právní odpovědnosti).

2. Byť si lze extenzivní výklad (jakožto svědčící ve prospěch) nepochybně představit jako možný v případě rozšíření trestně právní ochrany, jako částečně sporné by s ním přijaté řešení mohlo být vnímáno v případě rozšíření trestní odpovědnosti zákonem explicitně neuvedených osob (při vědomí, že se nejedná o zapovězenou analogii malam partem).

3. Názor, že „přenesení osobního statutu exekutora spojeného s exekutorským úřadem a v rámci něho i přenesení statutu veřejného činitele (úřední osoby) možné není“, zastává i komentář k exekučnímu řádu (srov. Kasíková, M. a kol, Exekuční řád. Komentář, 3, vydání. Praha : C. H. Beck, 2013, s. 4), byť je nutno dodat, že v daném směru [„jak dovodila judikatura, na zaměstnance exekutora… nelze pohlížet jako na veřejné činitele (nyní úřední osoby)“] vychází z výše zmíněné judikatury.

Za stavu, kdy ani již výše citovaný odborný článek nepřinesl jednoznačnou odpověď na řešenou problematiku, o níž soudí, že „by měla být upravena v zájmu nejasností přímo zákonem, nejlépe novelizací § 127 TrZ ..“, neboť dle autora „dosavadní stav je .. nejasný, vychází přitom z rozporné, neúplné a postupem času překonané judikatury a zavdává mnoho důvodů k pochybnostem“, rozhodl Nejvyšší soud z důvodů výše uvedených způsobem, kterým dal prioritu doslovnému výkladu ustanovení § 127 tr. zákoníku.

Celé znění ZDE

Mnohé jistě toto rozhodnutí Nejvyššího stolce potěší, neboť se tím „srovnaly“ práva občana a exekutorských vymahačů. Rozbití držky exekutorskému vymahači je tak „pouze“ přestupek nebo trestný čin výtržnictví, který má oproti trestnému činu násilí proti úřední osobě poloviční sazbu. 

Adikia však rozhodnutí Nejvyššího stolce nepovažuje za příliš šťastné. Jednak to vůbec nic nemění na skutečnosti, že současný systém exekucí absolutně postrádá svůj prioritní úkol vymožení dluhu a jde pouze o nelidské ožebračování lidí na exekučních nákladech. Vyloučení exekutorských vymahačů z okruhu osob se zvýšenou ochranou je totiž „dvousečné“ (je to zmíněno na několika místech v rozsudku), kdy je rovněž mírněji trestáno překročení zákona exekutorskými vymahači, což může vést ještě k brutálnějším nelidským praktikám vůči občanům než doposud.

Pokud nebude urychleně provedena zásadní změna exekučních pravidel, je tedy jen otázkou času, kdy někomu rupnou nervy a nějaký exekutorský vymahač to šeredně odskáče.