Fackou to prý začíná

V bulvárních médiích Rudé právo a Novinky.cz vyšel článek o „tradiční české formě neverbálního řešení konfliktní situace“. Pokud nevíte, co tento složitý popis znamená, tak jde o obyčejnou facku. Zde bych chtěl zdůraznit, že následující text není podporou jakékoliv formy násilí, ale pouze úvahou k „neverbálnímu řešení konfliktní situace“.

V článku se uvádí, že „facka se již třicet let nepovažuje v Evropě za výchovné či legitimizované gesto, ale za projev hulvátství a primitivismu“. Normální člověk však nemá potřebu jen tak na potkání někomu vrazit facku, ale chování některých lidí je skutečně zralé na pár facek. Co dělat s maminkou, které nechá malé dítě volně běhat po obchodě, které se pak nakupujícím plete pod nákupní vozík nebo vysype zboží z regálu? Co dělat s řidičem, který náhle sešlápne brzdový pedál a teprve až potom směrovým ukazatelem „vysvětlí“ svůj úmysl zaparkovat či odbočit? Co dělat s člověkem, kterého několikrát slušně požádáte, aby do diskuse nevkládal reklamu na svoje stránky, a stejně jí tam opět vloží?

Pokud se již třicet let facka nepovažuje za výchovné a legitimní gesto, pak se ani nemůžeme divit, že zde za posledních třicet let došlo k totálnímu úpadku slušného chování, které často přerůstá až do slizkého zmrdství, na které je dobře mířená facka asi jediným účinným prostředkem.

Ačkoliv se článek Rudého Práva a Novinek.cz podle palcového titulku tváří jako podobná úvaha o „neverbálním řešení konfliktní situace“, už v první větě se objevuje jméno nechvalně známé organizace ROSA a další obsah článku je tak již snadno předvídatelný. Po několika manipulativních článcích o neplatičích výživného teď přišlo na řadu vymývání mozků o domácím násilí.

Nutno říct, že to není žádný nový problém. K domácímu násilí zde docházelo už před 9 lety, když jsem se rozváděl. Tehdy si bývalá manželka Monika Mesznerová tajně z úspor našeho syna zakoupila byt, hezky ho nechala vymalovat, objednala stěhovací službu a soukromou ochranku, aby o měsíc později utekla před „násilníkem“ spolu s kompletním vybavením společného bytu a společným autem. Ve chvatu omylem sbalila i osobní věci „násilníka“, přitom ale ještě stihla se v bance pokusit vyrabovat jeho firemní účet, když v tu dobu „násilník“ vydělával peníze na obživu rodiny, hlídán ostřížím zrakem soukromého očka, kdyby náhodou předčasně opustil pracoviště a vydal se na cestu k domovu.  Časy se mění a tak se dnes domácí násilí neobejde bez kompletního sboru záchranných složek a policejního protiteroristického komanda, kdy trubka od vysavače v rukou uklízejícího manžela se přenosem informací mezi manželkou a její rozvodovou advokátkou přemění na  protitankovou tarasnici (Rozvodové postupy se neustále zdokonalují).

Nejčastější řešení konfliktů? V Česku facka

Alarmující je, že na facku jakou součást partnerské komunikace si zvykají a za poměrně běžnou ji považují teenageři. Každá desátá studentka a každý dvacátý student zažil podle studie Rosy v prvních vztazích už fackování od partnera či partnerky.

Teenageři však tyto projevy jako násilí nevnímají a berou facku jako určitou normu chování. Roste i brutalita jednání dospívajících dívek. „Ženám ale v pozdější době, tedy když mají rodinu a děti, tento typ jednání vadí,“ říká socioterapeutka Zdena Prokopová.

Celý článek zde Nejčastější řešení konfliktů? V Česku facka

Ano, ženám v pozdější době, když mají rodinu a děti vadí celá řada věcí, třeba právě péče o domácnost a děti. Jako teenagekry dokonce ani nemusely vnímat určitou normu chování vůči svým partnerům, třeba pouhou slušnost manželovi sdělit, kam odcházejí a v kolik hodin se hodlají vrátit, aby manžel pečující o děti neměl starost, zda se manželce náhodou něco nestalo, když po avizované podvečerní schůzce s jakousi „kamarádkou“ nad ránem vychází slunce a manželka ještě není doma.

Není právě takové jednání zralé na pár facek? Samozřejmě totéž platí i když jde manžel na „jedno“ a několik dnů je pak nezvěstný. Jak řešit tuto situaci bez mírné hrubosti se však článku pochopitelně nedozvíme.