Hana Marvanová po odchodu z ministerstva upřímně o tom, kdo to tu doopravdy řídí a co divného zažila

ROZHOVOR

Známá právnička a protikorupční aktivistka Hana Marvanová dnes opouští Ministerstvo spravedlnosti. Tlak „justiční mafie“, která přes různé zájmové skupiny a úředníky ovládá úřad, na její odvolání přicházel ze všech stran, protože sílily obavy, že první náměstkyně by mohla své záměry třeba na snížení odměn advokátů a exekutorů dotáhnout do konce. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz Hana Marvanová vysvětlila, jaké jsou pravé důvody jejího odchodu, proč odmítla křeslo ministryně spravedlnosti a jestli se chystá za premiérem a prezidentem.

Dohodli jste se s šéfem hnutí ANO Andrejem Babišem, že z Ministerstva spravedlnosti odejdete. Považovala jste své další působení za nemožné?

Já jsem na schůzku s Andrejem Babišem šla s tím, že pokud mne hnutí ANO nebo pan Babiš požádají, abych v zájmu uklidnění situace odešla, budu to samozřejmě respektovat. Protože to nastalo, byla jsem o to skutečně požádána, tak jsem to respektovala a slíbila, že dohodou z Ministerstva spravedlnosti odejdu.

Těsně před nedělní schůzkou Andrej Babiš říkal, že chce, abyste na ministerstvu zůstaly obě – Vy i ministryně Helena Válková. Ale jako první jednal s paní ministryní, takže zřejmě ona musela požadovat Váš odchod.

Nevím, to nechci hodnotit. Pan Babiš mi prostě řekl, že by to nefungovalo a já jsem to respektovala.

Na co jste měly s paní ministryní Válkovou odlišný pohled?

Já jsem jako náměstkyně nechtěla ventilovat nějaké rozdílné názory navenek a také jsem to nečinila. Ale v souvislosti s tím tlakem na můj odchod se v poslední fázi začaly objevovat informace, že jde o nějaké osobní rozpory s ministryní, že je to zkrátka jen věc osobní komunikace mezi námi. Já jsem považovala za důležité ty spekulace uvést na pravou míru a říci pravé důvody, proč mám odejít. Proto jsem řekla, že tlaky na můj odchod byly už od března a souvisely jak s problematikou snížení odměn advokátů a exekutorů při vymáhání pohledávek a při exekucích, tak s problematikou výběrových řízení při obsazení funkcí předsedů krajských soudů. Už v březnu se objevil v této souvislosti tlak, že mám z ministerstva odejít. A od té doby jsme ten problém řešili.

Týkalo se to snížení vysokých odměn advokátů a exekutorů za bagatelní dluhy při exekucích?

Dostali jsme dva úkoly z vlády a Parlamentu. Už vloni Ústavní soud vydal nález, kde jasně řekl, že obrovské odměny advokátů při vymáhání bagatelních pohledávek v řádech stovek korun, kdy odměna advokáta či exekutora jde do tisíců, jsou naprosto nepřijatelné, že jde o zneužití práva a že tento byznys s dluhy by neměl požívat ochrany ze strany soudů a právního řádu. Ústavní soud vlastně řekl, že odměny při vymáhání takto nízkých částek by měly korespondovat s vymáhanou částkou a nemohou ji mnohonásobně převyšovat.

Problém totiž je nejen v tom ústavním hledisku, ale kvůli tomu, že odměny advokátů a exekutorů při exekucích a při vymáhání pohledávek jsou tak vysoké, je potom mnoho lidí vehnáno do dluhové pasti, i když původně dlužilo jen pár set nebo pár tisíc korun. Když dluh vyroste na několik desítek nebo stovek tisíc a oni ho nejsou schopni zaplatit, ocitají se celé rodiny v bezvýchodné situaci. Proto jde i o obrovský sociální problém, a ten vláda i Parlament chtěly řešit. A tady jsem narazila na hradbu zájmů lobby Advokátní a Exekutorské komory, které s tím v zásadě nesouhlasily, což se projevilo při konkrétních jednáních, jež se k tomu vedla.

A jak to nakonec dopadlo? Jak s Vámi, to už víme, ale jak to dopadlo s odměnami advokátů a exekutorů?

Potom do toho vstoupila paní ministryně a byl dohodnut nějaký kompromis. Já nejsem z principu proti kompromisu, to určitě ne, ale při jednáních jsem prosazovala mnohem razantnější přístup. A podle mých informací v důsledku toho vznikly tlaky těchto skupin na paní ministryni, aby mne odvolala. Dodnes je v Parlamentu poslanecký návrh, který představuje velmi razantní snížení u bagatelních pohledávek, to je návrh vytvořený neziskovou organizací Člověk v tísni, která se dlouhodobě zabývá právě dluhovou pastí a byznysem s dluhy. A pak je tam kompromis v podobě návrhu novely advokátního tarifu, který také snižuje odměny, ale ne tak razantním způsobem.

Když mají na Ministerstvo spravedlnosti tak silný vliv advokáti, exekutoři a soudci, kdo vlastně rozhoduje o podobě předloh zákonů, které jdou na vládu a do Parlamentu? Tyto zájmové skupiny, státní úředníci nebo ministr spravedlnosti?

Při svém působení na ministerstvu jsem pochopila jednu věc, kterou jsem si sice uvědomovala, ale jen abstraktně, ale teď jsem to pochopila hmatatelně: Že když politici, kteří jsou zvoleni ve volbách, nastoupí a chtějí realizovat své plány, vláda předloží Parlamentu své programové prohlášení, nemají šanci, pokud jsou ministerstva pod vlivem lobbistických skupin, různých parciálních zájmů. Ministr a náměstci potom mohou narazit na obrovský odpor právě ze strany úřadu, který je pod vlivem lobbistů. Myslím, že tohle se za poslední roky velmi zhoršilo.

Nezáleží tedy jen na tom, která strana vyhraje volby, ale i na tom, aby státní správa fungovala profesionálně, ale zároveň neutrálně, aby – když nastoupí nová vláda – byli úředníci ochotní a schopní realizovat její program vlády. A když příště vyhraje někdo jiný, měl by státní aparát být schopen realizovat plány další vlády. Ale je zapotřebí, aby úřad nebyl takovým způsobem pod vlivem lobbistických zájmů. Na Ministerstvu spravedlnosti jsou to lobby advokátů, exekutorů, soudců, znalců a dalších profesních skupin. Ale myslím, že se stejným problémem se potýkají i ostatní resorty, proto se paradoxně po volbách nedaří prosadit volební program. V tom je ten zakopaný pes.

Pokud chce vláda prosadit nějakou zásadní změnu, musí vyvinout velký tlak, protože je tu velká setrvačnost dělat věci stejně, bez ohledu na to, jaká vláda je u moci. Proto se tu podle mého názoru také rozbujel byznys s dluhy, neřešily se exekuce, byly prováděny nehumánním způsobem, nad exekutory nefungoval dostatečný dozor proto, že Exekutorská komora měla obrovský vliv na Ministerstvu spravedlnosti. To jsme chtěli změnit. Ale musím říci, že ne všichni pracovníci ministerstva lobbingu podléhají. Já jsem se tam setkala i s lidmi, kteří mi naopak pomáhali zpracovat koncepci reformy exekucí, humanizaci, zavedení teritoriality tak, aby byl nad exekutory větší dozor. Takže se to netýká všech pracovníků státní správy.

Zmínila jste se také o tom, že vznikl spor i ohledně výběrových řízení na předsedy krajských soudů. V čem nastal problém?

To vzniklo také v březnu, na začátku mého působení na ministerstvu, protože dobíhá funkční období předsedů dvou krajských soudů – v Brně a Ústí nad Labem. A do kompetence náměstkyně, kterou jsem byla, spadá sekce justiční, která měla výběrová řízení na starosti. Já jsem z titulu funkce měla být předsedkyní výběrové komise a navrhla jsem určité neutrální složení výběrové komise. A ohledně složení vznikl velký tlak, aby některé osoby nebyly v komisi, dokonce ani abych já tam nebyla, ten tlak se vystupňoval, když výběrová komise zasedla a doporučila paní ministryni vhodného kandidáta. Výběrové řízení pro vedení Krajského soudu v Ústí nad Labem vyhrál soudce, který zřejmě není vnímán pozitivně soudci v Ústeckém kraji, a proto vznikla petice soudců, kterou zpochybnili celé výběrové řízení. Ta petice vlastně směřuje proti mně. Obrátili se na paní ministryni s tím, že výběrové řízení nebylo korektní. Proti tomu jsem se ohradila, protože výběrové řízení naopak proběhlo naprosto transparentně a otevřeně tak, aby všichni uchazeči měli stejné šance, proběhlo podle pravidel, která jsou stanovena jak v zákoně, tak i v instrukci ministra spravedlnosti. Pokud byl uchazeč z Ústí nejlepší v rámci soutěže, která proběhla, tak by podle mého názoru tento výběr neměl být zpochybňován jenom proto, že některým soudcům se ten výběr nelíbí.

Myslím si, že soudcům nepřísluší takto zasahovat do výběrových řízení, naopak jsem přesvědčena, stejně jako o tom mluvila ve svém blogu profesorka Vladimíra Dvořáková, že je pro standardní fungování systému právního státu velmi důležité, aby probíhala výběrová řízení na základě jasných pravidel s nejasnými výsledky, kdy není předem dané, kdo vyhraje. Takže uchazeči mají stejné šance, vyhraje ten nejlepší, a ne tak, aby vzniklo podezření, že v tom figurují předem dané dohody. To se netýká jen výběru soudců, to se týká jakýchkoli výběrových řízení, například těch, která by teď měla být zavedena v souvislosti se zákonem o státní službě. Myslím, že je to velmi důležité, je to i pojistka proti klientelismu, proti vytvoření určitých neprůhledných vazeb, protože když jsou vedoucí funkce obsazovány výběrovými řízeními, tak se buduje transparentní systém, který je odolný třeba i proti korupci.

Není vám líto, když jste pracovala na tak důležitých legislativních změnách, že už se vám je nepodaří dotáhnout do konce?

Mrzí mne, že jsem nemohla ty věci dokončit, protože jsem připravila koncepci reformy exekucí, základní body koncepce činnosti znalců, pracovala jsem intenzivně na zákonu o státním zastupitelství, chystaly se potřebné změny občanského zákoníku, práce bylo rozděláno hodně. Věřím, že ta práce nespadne pod stůl a že v ní bude Ministerstvo spravedlnosti pokračovat. Zároveň bych si chtěla dál zachovat možnost ty věci ovlivňovat. Koneckonců jsem se snažila je ovlivňovat i před vstupem na ministrerstvo, protože jsem člověk, který není lhostejný k veřejným věcem. Snažila jsem se o to celou dobu i jako advokátka a budu se o to snažit dál. V advokacii se setkávám s různými případy, a když potom tyto zkušenosti zobecním, tak vím, jak by se měly zákony a pravidla změnit, aby se lidé neocitali v neřešitelných problémech.

Vy a paní ministryně Válková se tento týden máte sejít i s premiérem. Ale má to ještě smysl, když jste po dohodě s Andrejem Babišem dobrovolně svoji funkci první náměstkyně opustila?

Já upřímně řečeno nevím, jestli schůzka stále platí, protože jsem to chápala jako pozvání, aby bylo nalezeno nějaké řešení. Budu zjišťovat, jestli to stále platí. Ale pokud pan premiér se mnou bude chtít hovořit, tak s ním určitě hovořit budu a vysvětlím všechno, co by chtěl vědět.

Dokonce i prezident Miloš Zeman v Otázkách Václava Moravce prohlásil, že by Vás s ministryní vyslechl, kdybyste o to stály. Šla byste ale za prezidentem v situaci, kdy se o vás veřejně nepříliš lichotivě vyjádřil a navíc dal najevo, že je na straně ministryně Heleny Válkové, i když o sporu nic konkrétního nevěděl?

Já myslím, že možná pan prezident nepochopil, že nejde o osobní spor s paní ministryní. Šlo o věcný spor, toť vše. Vůbec nevidím důvod, proč bych jako soukromá osoba žádala o přijetí prezidenta. To není naprosto na místě, to určitě nebudu dělat.

Andrej Babiš prohlásil, že by stál o to, abyste za hnutí ANO kandidovala do Senátu. Nebála byste se po Vaší zkušenosti, že byste mohla dopadnout podobně jako na Ministerstvu spravedlnosti? Nebylo by pro vás lepší, když už byste měla zájem vrátit se do politiky, kandidovat jako nezávislá?

Já ty věci odděluji, já jsem teď neřešila cokoli jiného. Měla jsem hodně práce dokončit všechny věci, které jsem měla na ministerstvu, v úterý předám agendu svému nástupci panu doktoru Robertu Pelikánovi, potom vyřeším obnovení advokacie, protože někteří moji klienti už netrpělivě čekají, abych se zabývala jejich případy, jiné případy za mne řešili moji kolegové. Pak se teprve budu nad dalšími věcmi zamýšlet.

Šéf hnutí ANO prý post ministryně spravedlnosti nejdřív nabídl vám, ale Vy jste ho prý odmítla, proto pak oslovil Helenu Válkovou. Jestli je to pravda, proč jste to nevzala?

Je to pravda. Ale já jsem prostě neměla pocit, že bych měla přijmout takhle závažné angažmá. Ale řekla jsem, že jsem připravena pomoci, ale v roli někoho dalšího v týmu.

A nelitujete toho odmítnutí? Dnes byste měla na ministerstvu hlavní slovo Vy.

Nelituji. Nekandidovala jsem ve volbách, nebyla jsem politikem, který by měl mandát od voličů. Myslím si, že je dobře, když ministr má mandát od voličů. Měla jsem pro odmítnutí řadu důvodů, samozřejmě moje role pak byla složitější, ale já jsem do toho šla, že budu v roli člověka, který je součástí týmu.

Kdybyste se dnes měla rozhodovat znova, šla byste do toho? Nepovažujete tři měsíce ve státní správě za ztracený čas?

Nemám ráda otázky „co by kdyby“. Ale musím říci, že té zkušenosti vůbrec nelituji. Byla to velká zkušenost z fungování státní správy. Teď jsem měla čas a prostor zabývat se koncepcí důležitých reforem a zobecnit své zkušenosti z advokátní kanceláře. Ve své praxi se setkávám i s takovými případy, kdy je klient nějak nespravedlivě postižen, ale problém je v zákoně. A to mne vždycky už v minulosti vedlo k tomu, že jsem iniciovala změny zákonů, které pomáhaly odstranit problém, s nímž jsem se setkávala ve své advokátní praxi. Jako příklad za všechny bych uvedla, že jsem zjistila, že členům bytových družstev, které skončí v konkursu, hrozí, že přijdou o své byty. V té době hrozila ztráta bytů členům družstev Kavčí skála a dalším. Upozornila jsem na tuto mezeru v zákoně a ta se pak upravila.

Touto iniciativou jsem zachránila střechu nad hlavou tisícům lidí. I když jsem nebyla v Parlamentu, iniciovala jsem tyto změny zákonů prostřednictvím třeba neziskových organizací. Například jsem spolupracovala s Bilým kruhem bezpečí na zákoně o obětech trestných činů a prosadila jsem lepší vymahatelnost náhrady škody. Jako náměstkyně na ministerstvu jsem měla možnost na plný úvazek pracovat na koncepcích takových problémů, s nimiž jsem se při své práci advokátky setkala. Jsou zpracovány, takže je jednodušší je realizovat. Proto budu ráda, když nespadnou pod stůl, i když jsem z ministerstva odešla, a uskuteční se.

Zdroj Parlamentní listy.cz