Hodně blbá nešťastná náhoda

Police včera poodhalila nejpravděpodobnější příčinu náhlého ukončení „kariéry“ slavného soudce Studničky. Lezlo to z nich jako z chlupaté deky a oficiální příčina smrti se ještě budě nějaký čas „dolaďovat“. Všem nám však opravdu spadl kámen ze srdce, když policie vyloučila přímou souvislost jeho nepřirozené smrti s funkcí soudce. Osobní ochranka soudců by nás totiž všechny přišla na hezkých pár miliónů. Policie nás také ubezpečila, že soudce určitě neprožíval dlouhé chvíle bezmocného utrpení a smrt přišla během několika minut. Od dlouhodobého bezmocného utrpení jsou zde přeci jiní. Náhlou ztrátou pracovitého a oblíbeného kolegy zdrcení soudci se slzou v očích na budově Krajského soudu v Ostravě vyvěsili smuteční prapory, před jeho kanceláří zapálili svíčku a položili zde květiny.

Policistům bylo na první pohled jasné, že se soudcem není něco v pořádku, ale k jeho bezvládnému tělu ležícímu na zahradě v tratolišti krve se dlouhou dobu nemohli dostat. Určitě znáte ty dojemné scény, kdy pes, nejvěrnější přítel člověka, chrání svého milovaného páníčka, i když ten už je dávno po smrti. Soudce Studnička byl zaníceným kynologem a jeho smečka asi 20 psů zarputile chránila svého milovaného páníčka před cizími vetřelci v uniformách. Až když se podařilo všechny pejsky uklidnit a zahnat do svých kotců splňujících všechny chovatelské směrnice EU, mohlo dojít k ohledání bezvládného těla. Všem pak muselo být jasné, že útočníkem nemohl být člověk, tady alespoň pokud nepoužil zcela originální vraždný nástroj vyrobený z medvědích čelistí a drápů. Ale zase kde by se vzal ve Frenštátě pod Radhoštěm medvěd? To byl pro kriminalisty skutečně tvrdý oříšek k rozlousknutí. A byla zde ještě jedna záhada. Proč měl soudce Studnička lejno na podrážce, když celá zahrada byla vzorně uklizena? Teprve až provedená soudní pitva odhalila pravou příčinu jeho smrti.

Podle všeho se soudce Studnička tak jako každý jiný pracovní den s brzkým ranním rozbřeskem chystal do práce. Při holení už byl jednou nohou v práci a přemýšlel, jak spravedlivé tresty ten den uloží a při tom se nepatrně pořezal na krku. Pak se ještě šel rozloučit se svými milovanými pejsky a vykonat svůj každodenní rituál, šlápnout si do lejna, protože to prý přináší štěstí. Po lejnu se však nečekaně smýkl a upadnul na zem. Pejsci si tak všimli nepatrné krvácející oděrky na krku, a protože měli o svého milovaného páníčka strach, snažili se krvácení zastavit pevným stiskem svých čelistí. Jedna část smečky se u páníčka poctivě střídala u krvácející rány a zbývající část se svým štěkotem snažila přivolat pomoc. Ta však bohužel přišla už pozdě. Prostě hodně blbá nešťastná náhoda.

Podle nejnovějších informací se jednalo o jezevčíky a soudce se o ně vzorně staral. To potvrdil veterinář, který bydlel hned vedle. Co také jiného mohl říct, aniž by přišel o licenci, že? Proč však jeden ze sousedů na soudce v souvislosti s chovem psů podal stížnost na místní úřad, když bylo všechno naprosto OK? Pravděpodobně šlo jen o kverulanta nespokojeného s příkladným osobním životem soudce.  

To si vážně myslí, že jsme tlupa pitomců?

Není to tak dlouho, kdy v jedné zoologické zahradě smečka vlků rozsápala svojí ošetřovatelku. Podle odborníků je vlk plaché zvíře a člověku se spíše vyhne. Smečka však nepocházela z volné přírody, byla vychovávána lidmi, k lidem tak neměla přirozený respekt, a ačkoliv šlo o mírumilovné „pejsky“, které do ohrady chodili dokonce krmit i návštěvníci, stále jsou to šelmy, před kterými se musí mít každý na pozoru, zejména při jejich početné převaze.

Soudce Studnička byl duševně nemocný člověk, který krutě týral bezbranná stvoření a vybíjel si na nich svojí potlačovanou agresivitu. Při jednom ze svých záchvatů se však situace obrátila. Soudce běsnící na zahradě plné harampádí a psích výkalů uklouzl, spadl na zem a smečka vykonala svoje dílo. Jezevčík není žádná gaučová čivava, je to lovecké plemeno, rozhodně tedy nejde po ocase, ale po krční tepně. Tak to je opravdu hodně blbá nešťastná náhoda. A pak že spravedlnost neexistuje.

A soudce sebevrah? Že by si s odstupem času uvědomil, že Siváková a její rodina neměla v cizím objetu co pohledávat a jaký je rozdíl mezi ublížením na zdraví a pokusem o vraždu s rasovým podtextem? Nebo že zprostil viny grázla, který okradl stovky lidí mnohdy o celoživotní úspory a tížilo ho svědomí?

Po kdejakém taxikáři úředníci chtějí pravidelné přezkoušení včetně psychologických testů a v soudcovském taláru se léta může ukrývat duševně nemocný člověk? Tak to rozhodně není dobrá vizitka naší justice. Klinická psycholožka soudní znalkyně Ludmila Mrkvicová, která soudce Studničku osobně znala, potvrdila, že byl přinejmenším podivín. Že s ním není něco v pořádku, tedy museli vědět i jeho kolegové, kteří s ním byli každý den v práci. A zde se v plné nahotě ukazuje prohnilost naší justice. Pokud by vyplavalo na povrch, že je nějaký soudce duševně nemocný a tedy absolutně nezpůsobilý výkonu soudcovské funkce, byl by to velký problém a což teprve když soudil jednu z nejsledovanějších kauz, která hýbala celou společností. Zpochybnilo by to všechny jeho rozhodnutí, celou řadu skutečných grázlů by museli propustit na svobodu a všechny případy by se musely soudit znovu od začátku. S maximálním úsilím se tedy raději dělá, jako že je všechno naprosto v pořádku. Koho by také napadlo, že ty sra..ky jednou vyplavou na povrch a zrovna tak nešťastnou náhodu, že se soudce při holení škrábne na krku.

Za smrt soudce Studničky tedy nesou vinu všichni jeho kolegové, protože pokud by včas upozornili, že se soudcem není něco v pořádku, mohl se případně léčit a nemusel skončit potupnou smrtí s podříznutým krkem jako podsvinče či rozsápán vlastními psy. A teď mu vyvěšují prapory a zapalují svíčky? Tak to je opravdu hnus!

Kolik podivínů a duševně nemocných lidí se ještě obléká do soudcovského taláru?  

Mezi námi, vůbec bych se nebál si vsadit na soudce silně podobnému zesnulému frontmenovi skupiny Jojoband Ivo Pešákovi, který v archivních televizních záběrech stojí po boku soudce Studničky.  

Zákon o soudech a soudcích

§ 80

(1) Soudce a přísedící je povinen vykonávat svědomitě svou funkci a při výkonu funkce a v občanském životě se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.

(4) Soudce je povinen při své činnosti mimo výkon funkce soudce a při výkonu svých politických práv si počínat tak, aby tato činnost neohrožovala nebo nenarušovala důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudu nebo nenarušovala důstojnost soudcovské funkce anebo mu nebránila v řádném výkonu funkce soudce.

(5) Soudce je povinen ve svém osobním životě svým chováním dbát o to, aby nenarušovalo důstojnost soudcovské funkce a neohrožovalo nebo nenarušovalo důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.

Zkuste si však dojít na soud, ať vám řeknou něco z osobního života soudce. Třeba jen jeho adresu, aby se občan sám mohl přesvědčit, zda soudce ve svém osobním životě žije tak, že nelze pochybovat o jeho skvělé duševní kondici a jeho zahrada nepřipomíná spíše sběrný dvůr křížený s neudržovaným psím útulkem. U východu již na vás budou čekat pomáhači s klepety a odvláčí vás na místní oddělení, kde budete obviněni z pokusu o útok na úřední osobu. V lepším případě se vám jen všichni vysmějí do obličeje.