I šachový velmistr se může dopustit osudové chyby

Názory na postup prezidenta Zemana, když z vlády odstranil zločince a jmenoval vládu Rusnoka, jsou různé. Bulvární „oficiální“média nás v zoufalé snaze podpořit současný zločinný systém zasycují hysterickými výlevy zmrda Nečese, zadýchaného zločince Kuby, knihkupkyně Němcové, opilce Kalouska či zdegenerovaného hráběte Schlafenberga. Vyjadřují se k tomu také všelijací „ústavní experti“, a cíleně nedávají prostor lidem, kteří to mají v hlavě srovnané a nejsou zatíženi nějakými politickými ideologiemi. To opět nápadně připomíná problematiku rozvedených otců, ale k tomu se ještě dostaneme.

O prezidentovi Zemanovi se teď často říká, že je politický šachový velmistr, který má svoje kroky vymyšlené na několik tahů dopředu a nikdo přesně neví, čeho tím chce dosáhnout (možná ani on sám). Ve stručnosti lze shrnout, že vyhověl přání většiny občanů, a z vlády odstranil zločince – zástupce údajně pravicových stran, které v příštích volbách nemají šanci na úspěch. Jmenováním vlády Rusnoka, která rozhodně není žádným zázrakem, se mu však vcelku úspěšně daří rozložit socany, kteří by příští volby nejspíše vyhráli a činí tím potěšení skutečně pravicově smýšlejícím občanům. Někteří pomatenci se ze zoufalství, že není koho volit, chystají dát svůj hlas komoušům. Po pravdě řečeno, nelze se na ně zlobit, protože současný zločinecký systém je skutečně v řadě věcí snad ještě horší, než byl ten předchozí.

Jenže i šachový velmistr se může dopustit hrubé chyby, což se Zemanovi naprosto dokonale povedlo, když jako další ústavní stolici navrhl asi největšího budovatele morálního bahna v naší justici bývalého komouše Sváčka.  Řada lidí Zemana volilo jen jako menší zlo, než jaké by byl zdegenerovaný hrábě Schlafenberg (což se v poslední době potvrdilo) a tímto krokem proti sobě hodně lidí popudil, ba je přímo „nasral“. Bude velice zajímavé, jak se k tomu postaví senátoři, kteří již jednou komouše Sváčka odmítli. Není to tak dlouho, kdy socanští senátoři podali návrh na zrušení zlodějské Rychetského přísudkové vyhlášky, kterou sice Ústavní stolec zrušil, ale hned v zápětí všem zlodějům odměny přiznal. Jeden by tedy očekával, že Rychetský už nemá šanci se vrátit k Ústavnímu stolci, přesto byl opět zvolen. Lze tedy očekávat, že tentokrát projde i komouš Sváček, kdy jeho předchozí nezvolení byl spíše truc vůči Klausovi. Tím by bylo dílo zmaru spravedlnosti v České republice dokonáno.

Podívejme se, jak se na věc dívá Hnutí úsvit přímé demokracie.

„Miloš Zeman se nechopil žádné moci. Moc zákonodárnou a ústavodárnou má stále Parlament ČR a ten se může kdykoli rozpustit a z něj může vzejít vláda parlamentních stran. To, že koalice předčasné volby z pragmatických důvodů odmítá, je její věc – stěžovat si může jen na sebe. Nikdo Nečase nenutil, aby sebe a zemi nechal řídit milenkou a Kalouskem. Kdyby se politici chovali odpovědně, žádná krize ani Zemanova vláda tu není,“ míní senátor Tomio Okamura.

Ekonom Kohout: Politika nefunguje, Zeman ji napravuje. Potrefené husy kejhají na Ištvana

Ekonom Pavel Kohout, autor knihy Úsvit, s podtitulem kritika politického systému a návrh nové Ústavy pro Českou republiku, nekritizuje na rozdíl od mnoha politiků a politologů kroky prezidenta Miloše Zemana za to, že posouvá současný politický systém od parlamentního k prezidentskému.

„Prezidentský systém je mnohem lepší, protože odpovědnost není roztříštěna mezi anonymní masu poslanců, ale je na jednom konkrétním politikovi, který může, ale nemusí být příště znovu zvolen do funkce prezidenta,“ říká v rozhovoru pro ParlamentníListy. cz Pavel Kohout, který považuje prezidentovy kroky nejen za logické, ale dokonce za správné.

Vy jste kritikem současného politického systému, ve své knize jste uvedl, že nepořádek je zakódován do politického systému, poměrný volební systém vytváří podle vás permanentní nestabilitu. Jak tedy vnímáte kroky prezidenta Miloše Zemana, který se podle politologů i politiků snaží destruovat současný politický systém z parlamentního na prezidentský?

Miloš Zeman, jakkoli nejsem jeho příznivec ani volič, se nesnaží nic destruovat. Jedná přísně podle ústavy. Pokud jde o ústavní zvyklosti, žádné skutečné se během pouhých dvou desetiletí ještě nestačily stabilizovat.

Prezidentský systém je mimochodem mnohem lepší, protože odpovědnost není roztříštěna mezi anonymní masu poslanců. Odpovědnost je na jednom konkrétním politikovi, který může, ale nemusí být příště znovu zvolen do funkce prezidenta.

Z tohoto hlediska jsou kroky Miloše Zemana nejen logické, ale dokonce správné. Zde opět zdůrazňuji, že nejsem členem fan klubu Miloše Zemana, nevolil jsem ho, ale když má někdo pravdu, neváhám to připustit.

Co si myslíte o tom, že někteří politici za to ovšem Zemana ostře kritizují, například Karel Schwarzenberg jeho jednání přirovnal k převzetí moci nacisty a komunisty?

Schwarzenberg musí být hodně zatrpklý vůči Zemanovi. Hořkost mu zatemňuje rozum.

Advokátka Klára Samková říká, že Miloš Zeman jen trestá politiky za to, že sami porušovali ústavní zvyky, když minulé kabinety stály na přeběhlících. Podle advokátky má padnout vláda, když jedna z politických stran odejde z vládní koalice. Podle ní je třeba tento zprofanovaný politický systém nahradit. Souhlasíte s tímto názorem?

Neznám úplně přesně názory paní advokátky Samkové, ale zajisté se shodnu v kritice systému založeného na přeběhlících. Takový systém nemůže být nikdy stabilní.

Je správné činit takové kroky, jako jmenovat „prezidentskou“ vládu bez dohody s parlamentními stranami, aniž by se změnila Ústava, jak navrhujete ve své knize Úsvit, protože podle současné podoby ústavy je prezident neodpovědný?

Absolutně. Poslední vývoj ukazuje, jak velmi hluboce prohnilý dosavadní systém je. Ukazuje, jaké mezery a zabudované vnitřní konflikty má naše dosavadní ústava. Prezident samozřejmě musí být odpovědný. Neodpovědnost prezidenta je reliktem konstituční monarchie: hlava státu má být v tomto systému jen kladeč věnců a trochu vznešenější notář. Je celkem jedno, zdali hlava státu je volená nebo dědičná.

Není podle vás prezidentovo jednání pádným důvodem ke změně ústavy, hlavně pokud jde o pravomoci prezidenta, ale případně i o změnu volebního systému?

Domnívám se, že prezident by měl být současně premiérem, aby nedocházelo k věčným konfliktům. Možný je i francouzský systém, ale ten mi přijde trochu polovičatý. Navíc velmi posiluje moc politických stran na rozdíl od systému amerického, který je založený na individuální odpovědnosti prezidenta a členů Kongresu. Když se podíváme na explozi veřejných výdajů ve Francii zhruba od 70. let, je zřejmé, že politické strany se našly v kupování voličů. To není dobré.

Někteří lidé se obávají, že z přímo voleného prezidenta, který by byl zároveň premiérem, by snadno mohl vyrůst diktátor. Nemohl. Za prvé, je tu nezávislý Ústavní soud. Soudce by pochopitelně musel jmenovat někdo jiný než prezident. Za druhé, byl by zakázán souběh vládních a poslaneckých funkcí. Vláda by nemohla používat Sněmovnu jako svoji prodlouženou ruku. Za třetí, vláda by měla podstatně omezenou zákonodárnou iniciativu. Za čtvrté, lze uvažovat o odvolatelnosti prezidenta, ačkoli tato možnost by měla být spíše teoretická.

Volební systém do Poslanecké sněmovny by měl být určitě přímý většinový. Většinový systém odfiltruje ty nejvíce „provařené“ osoby. Nechci nikoho jmenovat, ale ti největší výtečníci by měli prostě utrum.

Jiná varianta je poměrný volební systém s otevřenou kandidátkou. Tedy systém, kdy všichni poslanci se kroužkují a nezáleží na jejich pořadí na kandidátní listině. Je s úspěchem používán například ve Švédsku nebo ve Švýcarsku při volbách do federální sněmovny. Je dokonce možné kroužkovat i kandidáty z více politických stran současně.

Jak hodnotíte vládu, která vznikla bez ohledu na politické poměry v Poslanecké sněmovně?

Uvidíme. Prozatím bych se omezil na konstatování, že za daných okolností má šanci překvapit snad již jen příjemně.

Objevila se diskuse kolem pojmu „ústavní zvyky“. Prezident Miloš Zeman je označil za „idiotský pojem“, ale politologové i právníci říkají, že ústavní zvyky jsou běžnou součástí politiky všude ve světě. Jak tento pojem zapadá do vašich představ souvisejících s návrhem nové Ústavy pro Českou republiku?

Ústavní zvyky mohou mít roli, pokud se uplatňují v zemi, která má dlouhou právní kontinuitu. Ale co znamená našich dvacet let? Za tu dobu jsme stihli mít teprve třetího prezidenta. Žádné ústavní zvyklosti se nestačily vyvinout. Zejména neexistují v takové citlivé oblasti, jakou je jmenování premiéra. Takže prezident má vlastně pravdu, i když na jeho místě bych použil jemnější slovník.

Ve vašem návrhu ústavy také zdůrazňujete vyvážení moci výkonné, zákonodárné a soudní. Co si tedy myslíte o kritice olomouckého vrchního státního zástupce Ivo Ištvána a policie, že narušili toto rozložení moci, když se snaží kriminalizovat politické obchody v kauze údajné korupce bývalých poslanců ODS?

Doposud jsme nežili ve státě, který by měl oddělené a vyvážené druhy jednotlivých mocí. Žijeme v parlamentní despocii, v níž si poslanci volení podle bizarního a nespravedlivého systému mohou téměř beztrestně provádět, co chtějí. Fakt, že vláda je personálně propojena s Poslaneckou sněmovnou prostřednictvím kumulace funkcí, je systémově chybný. Premiér by neměl být současně poslancem. Ministr financí také ne. Ostatně, žádný člen vlády by neměl mít jinou funkci než pouze a výhradně členství ve vládě.

Rovněž jsme dlouhou dobu žili v bezpolicejním státě. Nějaká policie sice existovala, ale převážně dávala pokuty za špatné parkování. Stíhání zločinců se omezovalo jen na tradiční trestné činy z dob rady Vacátka, tedy vloupačky a vraždy. Tam korupce nepatřila, ani jiné rafinované majetkové trestné činy ve finanční sféře.

Nyní se policie po dlouhé době letargie trochu vzchopila – a najednou potrefené husy kejhají o policejním státě. Ale řekl bych, že většina voličů policii fandí.

Ještě k termínu „politický obchod“. Pokud mluvíme o vyjednávání ve smyslu kompromis za kompromis, je to v pořádku. Politika je umění dohody. Ovlivňování poslanců pomocí materiálních výhod však už v pořádku obvykle není. Zejména, když jde o to změnit jejich názor a přesvědčit je, aby opustili své volební sliby. To je již zřetelná korupce.

Zdroj Parlamentní listy.cz

Proč vše, co se jeví být běžnému člověku rozumné, se u nás nedaří aplikovat? Odpověď známe pravděpodobně všichni, ale ne všichni si asi uvědomujeme, že vina, za to jak to v naší zemi vypadá, leží na každém z nás. To my všichni dopouštíme to, co se u nás děje!

V úvodu článku je zmínka, že „oficiální“média podporují zločinecký systém tím, že dávají široký prostor hysterickým výlevům největším zločincům a záměrně nedávají prostor lidem, kteří to mají v hlavě srovnané, což je stejná situace, jako v případě problémů rozvedených otců.

Projednávání petice rozvedených otců v Senátu jako jediná celou dobu sledovala redakce pražské televize Metropol. Ze všech slovutných řečníků si pro rozhovor vybrali Luboše P., který přednášel o Cochemském modelu a moji maličkost, kdy je zaujal návrh zákona o výživném natolik, že chtěli, abych o tom něco více řekl v jejich pořadu Supermáma (už ten název dával tušit, že naše pozvání je na hraně obvyklého obsahu tohto pořadu). Několikrát mi potom ještě volali, kde mají natáčecí studio, jak mám přijít oblečený a jak mě mají uvést do titulků. V následujícím pořadu po mně, pak měl být Luboš P. Jenže co čert nechtěl, v den, kdy mělo probíhat natáčení pořadu, dorazila do Prahy povodeň a studiu, které je hned vedle Karlova Mostu, hrozilo zaplavení, proto se natáčení nekonalo. A pak se na vše nejspíše zapomnělo…., aby se ve stejném pořadu později objevil Hodina.

„Lehce“ kontroverzního otcovského aktivistu Fialu jsem vždy vnímal jako silně sebestředného člověka. V odhadu některých lidí však má stoprocentní pravdu.

Abychom si tedy zrekapitulovali, k čemu agent Minuta zatím posloužil:

Tak například ke ztrapňování otců, ale i celého hnutí, když se neustále cpe do televize, kde se dokonce - bez sebemnešího mandátu - vydává za představitele nespokojených otců, kde pak v diskusních pořadech, kam je nastrčen, působí samozřejmě nekvalifikovaně, ba trapně, zvláště ve srovnání s daleko zkušenějšími diskutérkami, které si tam televize pozve rovněž - aby z otců dělala přitroublé truhlíky a naivní hlupáčky, kterým ani výchovu dětí svěřit nelze a mají-li tu čest, že aspoň smí platit výživné, pak své životní poslání splnili beze zbytku a nemají si vůbec na co stěžovat.

Zdroj K213.cz Agent Minuta - důležitá policejní pomůcka

Ne všichni si asi uvědomujeme, že vina, za to jak to v naší zemi vypadá, leží na každém z nás. To my všichni dopouštíme to, co se u nás děje!

Mně osobně je jenom líto těch - zjevně naivních - lidí, kteří se dosud domnívají, že tento agent něco pozitivního pro cokoliv přináší, že je škoda, že se s ním nespolupracuje, apod. Mám jednu nevýhodu - vidím o dost dál než většina ostatních. A už mě unavuje neustále ty poloslepé přesvědčovat o tom, co oni uvidí až za dva- tři roky. Taky naplno.

Jiří Fiala

Zmrdům zmar! Jinak se pánové rovnosti v opatrovnických řízeních nedočkáte ani za dalších deset let!