I. díl reportáže ze semináře o náhradním výživném ZDE

autor: Luboš Meszner - nezávislý novinář  

Obtížně zjistitelné majetky a příjmy

V předchozím díle jsem skončil science fiction příslibem Ministerstva nespravedlnosti, vytvořit metodický pokyn na vtělení Cochemského modelu do stoliční praxe. Kromě toho byla pochopitelně také zmíněna ta jejich účelově zmanipulovaná a lživá Analýza aktuálních otázek výživného, ze které údajně vyplývá, že vyměřování výživného je v zásadě v pořádku, jen je tady problém s „obtížně zjistitelnými majetky a příjmy“.

Nevíte, o čem je řeč?

Ačkoliv po roce 1989 došlo k celé řadě změn, např. byla zrušena pracovní povinnost (trestný čin příživnictví) a všechny vlády měly ve svém programovém prohlášení podporu živnostníků a malých podnikatelů, v justici se absolutně nic nezměnilo a dodnes jí plně ovládají bolševici, kteří ty „obtížně zjistitelné majetky a příjmy“ zavedli do českého právního řádu už v 50. letech. Kdo se tehdy nepodřídil diktátu strany, diktátu politicky uvědomělých, byl ocejchován a zbaven práv a majetku. Jedním ze způsobů likvidace kulaků bylo navýšit jim dodávky tak, aby je nemohli splnit, a poté je obžalovat ze „sabotáže“, „zatajování půdy“ či „skrývání úrody“. (Zdroj Wikipedie ZDE)

Pro bolševiky prolezlou justici jsou nepracující otcové, živnostníci a podnikatelé stále těmi třídními nepřáteli a jejich postupy jsou stejné, jako v 50. letech. Pokud se dnes otec odmítne dobrovolně podřídit diktátu výhradního práva matky na péči o dítě, je ocejchován jako domácí násilník nebo prznitel dětí. Dalším způsobem likvidace těchto „nepřizpůsobivých“ otců je vyměření výživného z fiktivního příjmu a případně také jakési „zbohatlické daně“ z majetku tak, aby výživné nikdy nešlo reálně plnit a následně tak mohli být kriminalizováni nebo ekonomicky likvidováni exekutorskými šmejdy.

Obtížně zjistitelné majetky a příjmy jsou opakem presumpce neviny a jde o právní domněnku, podle které všichni plátci výživného vyjebávají s finančními úřady. Tahle právní domněnka má ale zásadní trhlinu, protože fakticky říká, že na finančních úřadech jsou debilové, se kterými lze vyjebat, přestože finanční a daňová správa je tak snaživá, že neváhá obeslat stovky novomanželů, jen aby zjistili, zda s nimi nevyjebává byť jeden jediný hospodský (více ZDE).

Na semináři jsem žádal o vysvětlení, jak to jde spolu dohromady, když zde máme ty „obtížně zjistitelné majetky a příjmy“ a přítomná předsedkyně svazu opatrovnických stolic JUDr. Libuna Kantůrková veřejně prohlásila, že nepotřebuje mít ekonomické vzdělání. Po chvilce trapného ticha jsem byl pirátkou Richterovou napomenut, že se na semináři nebudeme vzájemně napadat. Nevím, ale konfrontace dvou zcela protichůdných tvrzení mi jako napadání nepřijde. Dále se mi dostalo vysvětlení, že soudní stolice nemohou být odborníky na všechny možné obory, a že od toho jsou tu znalci.

Každá soudní stolice opravdu nemusí vědět, kolik betonu je potřeba nalít do základů, aby udržely stavbu domu nebo dopodrobna znát vyhlášku 90 (předpisy pro elektrikáře), ale když se některá z nich specializuje na opatrovnické věci (na každém soudě je opatrovnické oddělení) a každý rok rozhoduje několik set sporů o výživné, pak by nějaké ekonomické znalosti nepochybně měla mít, jinak je tam naprosto k hovnu a o výživném s pomocí znalce může rozhodovat i bába v podatelně.

Jak je to s těmi „obtížně zjistitelnými majetky a příjmy“po zavedení kontrolních hlášení a elektronické evidence tržeb se tedy budu muset zeptat ministryně financí nebo přímo Bureše, který tuhle buzeraci živnostníků a podnikatelů zplodil právě proto, aby k „obtížně zjistitelným příjmům a majetkům“ nedocházelo. Pak to pošlu těm kreténům na Ministerstvo nespravedlnosti.

PUML (právnická universita marxismu-leninismu)

To si tak sedím na semináři a pozoruji, jak zde leckomu šednou vlasy starostmi nad odstraněním důsledků (bohužel nikoliv příčiny) obrovského problému s neplacením výživného, když se do diskuse přihlásí jistá dáma (bohužel se nepředstavila) s tím, že výživné by se mělo pravidelně automaticky valorizovat. Jinak řečeno, měl by se automaticky zvyšovat počet neplatičů. Chápete to?!

Zároveň se také velmi ostře postavila k mému krátkému vystoupení, kde jsem se snažil přečíst čl. 4 LZPS a upozornit, že povinnosti mohu být ukládány pouze zákonem, v jeho mezích a musí platit pro všechny podobné případy stejně, tedy že nám zde žalostně chybí zákon o výživném. Podle té dámy je to ale nesmysl, protože vše je skvěle vyřešeno novým Občanským zákoníkem.

Nový Občanský zákoník, do kterého byl překopírován Zákon o rodině, je tady jen proto, aby to nevypadlo tak blbě, že zde ještě téměř 30 let od revoluce stále máme bolševický zákon. Nový Občasnký zákoník upravuje vyživovací povinnost pouze v obecné rovině, což je v hrubém rozporu se základním principem právního státu - předvídatelností práva. Vypuštěním několika slov či celých ustanovení se jen zakrývá skutečnost, že v rodinném právu je zde absolutně ignorována Listina základních práv a svobod.  

Soudruzi v NSR už řadu let pravidelně valorizují „životní minimum“ plátců výživného (částku, která jim musí zůstat po zaplacení výživného, aby mohli žít jako lidé - více ZDE) a tady se má automaticky valorizovat výživné, jako kdyby životní náklady stoupaly jen dětem a plátci výživného měli nějaké zvláštní výhody. Rovněž není jasné, jak by to ta dáma chtěla udělat, když zde není zákon o výživném. Nejspíše by tedy valorizační doložku rovnou obsahoval některý z výroků rozsudku o výživném.

Původně jsem si myslel, že ona dáma je soudní stolice, protože si tak báječně rozuměla s oběma opatrovnickými fosíliemi.

Protože se nepředstavila, při přestávce jsem místo ke chlebíčkům „vystartoval“ za onou dámou. Chvilku to vypadlo, že kromě několika stehů na ruce mám také suchou lepru, svrab a neštovice, jak se snažila dostat z mého dosahu, ale nakonec jsem jí dostihl, abych se dozvěděl, že vyučuje práva. Ačkoliv mi tou dobou už poměrně hlasitě kručelo v žaludku, rázem mě přešla chuť na skutečně lákavé pohoštění pořadatelů.  

Krátce po revoluci si bývalý federální ministr vnitra Ján Langoš povzdechl, že udělali chybu, když si mysleli, že se bolševické soudní stolice postupně obmění a všechno bude v pohodě, neboť nově příchozí soudní stolice po několika měsících soudily úplně stejně, jako ty staré kádry. Tato moje „strory“ jasně ukazuje, že to není tím, že by nově příchozí soudní stolice podlehly tlaku starých kádrů, jinak by s nimi na jednom soudě nepřežily. 

Tady se k udržení bolševického pojetí práva ty kádry vychovávají už na právnických fakultách.