I. díl reportáže ze semináře o náhradním výživném ZDE   

II. díl reportáže ze semináře o náhradním výživném ZDE  

autor: Luboš Meszner – nezávislý novinář

Mimoň Zdechovský

Až doposud jsem se maximálně snažil o objektivní hodnocení účastníků semináře o náhradním výživném bez nějakých zbytečných invektiv. Když ale někdo uvažuje a vystupuje jako zarytý bolševik, skutečně jen těžko ho pak mohu vykreslit jako osobu s hluboce vyvinutým smyslem pro spravedlnost a rovnost obou rodičů. V případě europoslance Zdechovského však za objektivitu neručím, protože jsem vůči němu z mnoha důvodů zaujatý. Zda je to důvodně či nikoliv, to ať posoudí každý sám. 

Bytostně nesnáším tu partičku „střídavkářů“, kteří poté, co se střídavou péčí narazili hubou do zdi, protože střídavou péči nelze brát jako výchozí model pro všechny rozvádějící se rodiče, jak si oni představovali, se jejich novým středobodem světa stal Cochemský model, avšak bez jednotných pravidel pro určování výživného. Pro rodiče obvykle není problém se dohodnout na nějakém modelu péče o dítě, protože každý z nich má nějaký „obvyklý styl života“ (pracovní dobu, další jiné povinnosti apod.), který se příliš nemění. Je přirozené, že každý rodič chce pro svoje dítě maximum možného, to se však kříží s tím, že po rozvodu oběma rodičům stoupnou životní náklady, protože každý z nich vede samostatnou domácnost nebo si takovou domácnost dokonce musí znovu vybudovat. Když tedy přijde na peníze, tak jdou všechny dohody rázem do prdele, protože jak známo, o peníze jde až v první řadě. Pokud tedy někdo propaguje a vyzdvihuje Cochemský model bez jednotných pravidel pro určování výživného, tak je totální mimoň, který o problémech rozvádějících se rodičů ví úplné hovno. Ostatně s jakými výsledky se těmto performerům daří vtělit Cochemský model do stoliční praxe, si budete moci přečíst v připravovaném článku „Čekchem“ aneb Cochem po česku.

Když na semináři přišla řeč na zlovolné vyměřování výživného, europoslanec Zdechovský se to snažil odlehčit tím, že soudy velice pružně zvyšují a snižují (neklame vás zrak, to skutečně řekl) výživné a on patří k těm „postiženým“, komu soudní stolice se zvýšením jeho příjmů střelhbitě zvýšila výživné. Byť se ztotožňuji s názorem, že výživné by mělo mít nějakou horní hranici, tak tento konkrétní případ rozhodně není tím, co trápí drtivou většinu plátců výživného. Když soudní stolice někomu ze skutečného příjmu 100 litrů vyměří výživné 25 litrů, tak to pochopitelně nasere, protože jde o zjevné přilepšení matce, ale tomu člověku stále zůstane 75 litrů, což je pro většinu lidí výplata za několik měsíců.  Když ale soudní stolice někomu vyměří výživné z fiktivního příjmu a povinný pak reálně není schopen výživné řádně platit, jeho životní úroveň navzdory zásadě stejné životní úrovni rodičů a dětí je výrazně nižší než u vyživovaného dítěte, tak je to skutečně „trošku jiná situace“.  Rovněž je jiná situace, když někomu po zaplacení byť nehorázného výživného zůstane dostatek financí, z nichž část si může spořit na horší časy, a když někdo žije od výplaty k výplatě, v případě výpadku příjmu pak nemá kam sáhnout a nemá absolutně žádnou možnost výživné odpovídajícím způsobem snížit, aniž by byl vystaven kriminalizaci nebo mu kolem krku neutahoval smyčku nějaký exekutorský šmejd. Je tedy hodně trapné, když se Zdechovský zařazuje mezi stoliční zlovůlí „postižené“ plátce výživného.

Pak už asi nikoho nemůže překvapit, že se Zdechovský na semináři otevřeně zhlédl v „projektech“ Vaše (naše) výživné a Alimenty dětem, které zde prezentovaly dvě mladičké čerstvě vystudované absolventky PUMLu (Právnické univerzity marxismu-leninismu) bez jakýchkoliv životních zkušeností a náramně se při tom bavily a chichotaly, jako když si dvě pubescentky vyprávějí svoje zážitky z prvního rande. To by si leckdo mohl myslet, že vymáhání výživného je taková veselka v lidových krojích, jak to v jedné scénce předvedlo seskupení okolo Ivana Mládka.

Mobiliární exekuce v lidových krojích

Ta milá děvčata se při svém vystoupení tak vyrajcovala, až z jedné z nich mimoděk vypadlo, že jsou si vzájemně konkurencí. Chápete to? Jak si mohou vzájemně konkurovat dvě neziskové organizace? A tohle nikomu, včetně Zdechovského, nepřijde přinejmenším divné?

Není až tak složité se dopátrat, že oba tyto „projekty“ jsou jen reklamou na šmejdy, kteří rozvedené rodiče zatahují do špinavých právních válek a nechutně parazitují na neštěstí dětí z rozvedených rodin.

Když později jedna dáma z OSPODu upozornila na jisté komplikace s vymáháním výživného, kdy jí pomáhači vracejí „upozornění“ na neplnění výživného, protože ještě nebyly naplněny znaky trestného činu (neplacení výživného po dobu 4 měsíců), o slovo se opět přihlásily absolventky PUMLu s tím, že výživné lze vymáhat už po třech dnech nezaplacení.   

Výživné je samozřejmě potřeba platit řádně a včas (pokud je vyměřeno reálně), ale nepochybně mohou nastat situace, kdy se rodič dostane do finančních obtíží (u OSVČ stačí jedna zákazníkem včas neuhrazená faktura), což se stává i v nerozvedených rodinách a tyhle svině chtějí už po třech dnech nezaplacení uvrhnout plátce výživného do zdrcující ekonomické pasti lichvářských odměn šmejdů advokátů a exekutorů.  

Z toho by se jeden poblil a tomu fandí europoslanec Zdechovský.

Pokračování příště