IIXXX díl – Odmítnutí žaloby na úpravu výživného

Jak se dalo očekávat, po rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým nebyla soudkyně JUDr. Smitková vyloučena z projednávání mých věcí, vydala tato soudkyně usnesení, kterým odmítla můj žalobní návrh na úpravu vyživovací povinnosti dle Metodického pokynu Ministerstva spravedlnosti na sjednocování rozhodování soudů v otázce výživného ve zjevném úmyslu bránit průchodu mých práv, protože jsem si dovolil kritizovat její otřesnou kvalitu práce. 

Tím bylo porušeno moje právo na spravedlivý soudní proces ve smyslu čl. 36 odst. 1) LZPS, kdy o mojí věci rozhodovala soudkyně, u které jsou dány důvody pro její vyloučení, kdy nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ke vztahu k účastníkům řízení, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávnění pochybnosti o jeho nestrannosti, přičemž i pouhé zádní může mít význam. 

Nález Ústavního soudu III. ÚS 441/04

Usnesením č. j. 43 Nt 6207/2002-54 ze dne 28. 4. 2003 soudkyně JUDr. O. K. vyslovila, že je podle § 30 odst. 1 trestního řádu vyloučena z projednání návrhu na obnovu řízení. K podjatosti však podle odůvodnění došlo proto, že odsouzený (stěžovatel) při veřejném zasedání o předchozím návrhu na obnovu řízení samosoudkyni slovně napadl tím, že by měla zvažovat odchod z justice, a dále měl podle státní zástupkyně při odchodu ze soudní síně prohlásit, že bude usilovat o to, aby soudkyně v justici nezůstala. Za těchto okolností nebylo lze zcela vyloučit poměr soudkyně k projednávané věci, resp. určitou podjatost vůči odsouzenému.

Usnesením č. j. 43 Nt 6207/2002-57 ze dne 14. 7. 2003 se v této věci vyloučila další soudkyně. Odsouzený byl soudkyní souzen za obdobný trestný čin pod sp. zn. 4 T 143/2001 a byl jí v prvním stupni shledán vinným (odvolacím soudem však byl zproštěn obžaloby). Nadto ve věci proti Z. Z., sp. zn. 4 T 182/2001, souzené touto soudkyní se R. M. (pozn. red.: stěžovatel) jako veřejnost choval nevhodně. Všechny tyto skutečnosti ve svém souhrnu mohou podle odůvodnění usnesení zavdávat domněnku podjatosti samosoudkyně JUDr. I. P.

Evropský soud pro lidská práva v řadě svých rozhodnutí vyložil, že nestrannost soudu má dva aspekty: nestačí, že se soudce subjektivně necítí být podjatý ve vztahu k účastníkům či věci, ale i objektivně nahlíženo musí být vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti, přičemž i pouhé zdání v tomto směru může mít význam (např. v rozhodnutí Piersack proti Belgii ze dne 21. září 1982, § 30, soud konstatoval, že z rozhodování by měl být vyloučen soudce, u něhož existuje opodstatněná obava, že není zcela nestranný, neboť v sázce je důvěryhodnost, kterou soudní moc musí vzbuzovat v demokratické společnosti a zejména u účastníků řízení; srov. též Wettstein proti Švýcarsku ze dne 21. prosince 2000, § 42 - 44). 

Celý nález zde: Nález III ÚS 441_04.pdf (139,4 kB)

Česká justice si však s důvěryhodností soudní moci hlavu vůbec neláme. Díky sametové revoluci zde kontinuálně soudí soudci, kteří slibovali dohled nad dodržováním socialistické ústavy a komunistických zákonů. Rozhodně se tedy nejedná o žádné osobnosti s vysokým morálním kreditem, jako jsou soudci ve vyspělých právních státech bez komunistické minulosti. Justice je těmito lidmi prošpikovaná (viz. seznam soudců, kteří byli členy zločinecké KSĆ) a v zájmu zachování si svých koryt, kryje jeden soudce špatnosti druhého soudce a společně skrze svou pravomoc právně šikanují „nespokojené“ zákazníky justice, kteří mají tu drzost (přesněji odvahu) otevřeně kritizovat jejich špatnou práci a dožadovat se průchodu svých práv u skutečně nestranného soudu.

Zvažte odchod z justice! Pro časté zákazníky naší justice (zejména rozvedené otce) je nález Ústavního soudu III. ÚS 441/04 zásadní, kdy  jako důvod pro vyloučení soudce plně postačuje kritika jeho práce s doporučením opustit justici nebo se jako veřejnost při jiných jednáních příslušného soudce chovat nevhodně (např. hlasitě kritizovat jeho špatnou práci nebo nadržování některému z účastníků řízení - matkám).

Proti odmítnutí žaloby jsem se řádně odvolal a upozornil na skutečnost, že ve věci rozhodovala soudkyně, která měla být ve smyslu nálezu ÚS III. 441/04 zcela nepochybně vyloučena z projednávání věci. V odvolání jsem se vyjádřil i k vlastnímu odmítnutí žaloby, kdy odmítnutí žaloby je postaveno na snůšce lží a zástupných problémech ve zjevné snaze poškodit mojí osobu. Kdo sleduje PŘÍBĚH od samého začátku, nenajde v odvolání nic nového, co by zde již nebylo uvedeno. Rodičům (přesněji otcům), kterým naše justice odpírá (nebo již odepřela) právo na rodinný život a udělala z nich jen „chodící peněženky“ (plátce výživného), však může být odvolání užitečnou pomůckou při komunikaci se soudem.

Celé odvolání zde: Odvolání proti zamítnutí žaloby.pdf

Na soudkyni JUDr. Smitkovou podávám další trestní oznámení pro zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1, písm. a) trestního zákoníku. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu III. ÚS 441/04 se sama vyloučit z projednávání věci, kdy je zjevně zaujatá proti mojí osobě, protože se mojí kritikou její otřesné kvality práce cítí natolik poškozená, že na mě podala trestní oznámení. To však neučinila a na základě lživých tvrzení (údajné neuvedení konkrétní částky výživného) a zástupných problémech (údajná nevykonatelnost rozhodnutí) odmítla můj žalobní návrh ve zjevném úmyslu zneužít svojí pravomoc úřední osoby k vykonání pomsty a způsobit mi tak značnou škodu ponecháním výživného několika násobně vyššího něž jaké by mělo být dle Metodického pokynu Ministerstva spravedlnosti na sjednocení rozhodování soudů v otázce výživného a závažnou újmu na právech daných čl. 36 odst. 1) LZPS domáhat se svých práv ve smyslu čl. 4 odst. 3)  LZPS (povinnosti musí platit pro všechny podobné případy stejně) u nezávislého a nestranného soudu.

Celé trestní oznámení zde:

Trestní oznámení na JUDr. Smitkovou zneužití moci úřední osoby.pdf (79,9 kB)