Jablko nepadá daleko od stromu – pokračování PŘÍBĚHU

Když jsem na konci minulého týdne v poštovní schránce objevil lístek, že si mám vyzvednout doporučený dopis z Městského státního zastupitelství v Praze, předpokládal jsem, že se jedná o výkaly, kterými se zastavuje další šetření trestné činnosti bývalého komouše soudní stolice Járy Pytlouše, který mě za pravdivou kritiku otřesné práce soudních stolic Smitkové a Malíkové křivě obvinil z trestného činu a občanům tohoto státu tak způsobil nikoliv malou škodu za moje odškodnění. Když jsem pak na poště uviděl poměrně tlustý dopis o velikosti A 4, v první chvíli jsem si bláhově myslel, že se jedná o obžalobu na Járu Pytlouše. Po otevření dopisu však na mě „vybafala“ úplně jiná věc, kterou už jsem dávno vypustil z hlavy.

Rázem jsem se tak posunul v čase zpět do roku 2004, kdy únosem syna a vyrabováním společného bytu vygradoval rozvod s bývalou manželkou Monikou Mesznerovou. Té však ani zdaleka nešlo „jen“ o získání syna do péče, jakožto ideálního nástroje na moji trestně právní šikanu a ekonomickou likvidaci skrze výživné, ale šlo jí také o získání veškerého společného majetku, na jehož vybudování se podílela jen zanedbatelnou částí.

Jednoho dne mi tak přišlo oznámení s kulatým razítkem, že o rozdělení našeho majetku bude rozhodovat jakýsi „rozhodčí soud“. To jsem absolutně nechápal, proto jsem se běžel poradit s advokátem, ale ten nad tím také nechápavě kroutil hlavou. Abych získal více informací, vypravil jsem se tedy k onomu „rozhodčímu soudu“. Na vstupních dveřích visela zlatě se lesknoucí cedule se stáním znakem. Nic špatného netuše jsem tedy vstoupil do kanceláře, kde se mě velice ochotně ujala osoba, která ve mně už na první pohled absolutně nevzbuzovala důvěru. Ono také když před vámi stojí vysoká, na kost vychrtlá, lehce přičmoudlá blondýna v džínách zaříznutých do rozkroku a mluví na vás hlubokým mužským hlasem, jen těžko se lze ubránit smíšeným pocitům. Ale co? Je řada zpěvaček, které také zpívají mužským hlasem, tak nesmím být tak předpojatý. Blodýna si nejspíše všimla mých rozpaků, proto mi dokonce ukázala „soudní jednací místnost“, kde probíhají jednání a ochotně mi vysvětlila, že je mnohem lepší, když o majetku bude rozhodovat ona jako rozhodce, než aby o tom dlouhé roky rozhodovaly soudní stolice. Advokát mi pak vysvětlil, že to je sice pravda, ale je to naopak výhodné, protože se alespoň na nic z majetku „nezapomene“ a je zde ještě možnost opravného prostředku, což v případě rozhodčího nálezu není. Podali jsme tedy námitku, že s rozdělením majetku u „rozhodčího soudu“ nesouhlasíme.

Pak se už nic nedělo, až jednoho dne bylo ve zprávách, že policie zadržela jakéhosi slováka, který se zde pod ženskou identitou vydával za rozhodčího soudce, aniž by k tomu měl oprávnění. To jsem málem upadl na zem. Myslel jsem si, že to tím pro mě skončilo, ale později jsem kvůli tomu ještě musel na výslech na protikorupční policii, kde jsem podrobně pospal osobní setkání s podvodníkem s tím, že v mém případě k žádné škodě nedošlo, protože skončil v železech, dříve než o něčem rozhodl.  

A to mohu být opravdu velice rád, protože podle návrhu na rozdělení majetku, který pak podala bývalá manželka Monika Mesznerová k soudu, jsem měl přijít o veškerý majetek. Soudní stolici se například snažila tvrdit, že kromě osobních věcí ze spolčeného bytu nic neodstěhovala, tedy že jsme jako rodina s dítětem celou dobu žili v holobytu. Také si dělala nárok na celý byt, protože jej údajně za bolševika dostala od matky, ačkoliv ten jsme si jako manželé koupili od státu při privatizaci. Pochopitelně při stavu naší justice nebylo majetkové vypořádání nijak jednoduché a v některých věcech se táhne až do současnosti, ale část majetku jsem tím pro sebe zachránil. Jak jsem měl dopadnout, velice přesně popisuje usnesení, které mi teď přišlo od Městského státního zastupitelství v Praze

Z takového rozhodnutí budou mít všichni poškození jistě „velkou“ radost. Na druhou stranu je však nutno říct, že se většinou jedná o žalobce, kteří zaplatili „soudní poplatek“, přičemž (jak vyplývá z usnesení) velmi dobře věděli, že si tím „předplatili“ rozhodnutí v jejich prospěch, ačkoliv právo nebylo na jejich straně. Jestliže Městské státní zastupitelství v Praze zastavilo trestní stíhání hlavního podvodníka pro "bezvýznamnost", nemůžeme se vůbec divit, že nebylo zahájeno trestní stíhání  podvodníků žalobců. To už je na zdejší státní zástupce příliš složitá konstrukce. Žalobci tedy alespoň byli potrestáni tím, že přišli o peníze za „soudní poplatky“, které z hlavního podvodníka už nikdy v životě nedostanou.

Z odůvodnění dále vyplývá, že podvodník s ušmiknutým pinďourem široce navazoval kontakty s advokáty a nabízel jim spolupráci. O „výhodách“ jím poskytovaných služeb se tedy všobëcně mezi advokáty vědělo. Kdopak v té době zastupoval moji bývalou manželku? Že by jí tedy na pro žalobce výhodné služby podvodníka s ušmiknutým pinďourem upozornil advokát Mgr. Zdeněk Vaňátko z renomované advokátní kanceláře Pejchal, Nespala a spol.? Ať už to byl kdokoliv, byla to rada skutečně „za všechny peníze“.

Věděl jsem, že bývalá manželka Monika Mesznerová okradla našeho syna o úspory a on teď zneužívá právo na výživné, aby ze mě ukradené peníze vytřískal, ačkoliv jsem se všemožně snažil jeho peníze ochránit. Jenže když matka okrade dítěte a otec na to upozorní, tak pro soudní stolice je to jedině důvod zvýšit otci výživné, aby to měla matka dítěti z čeho vrátit. Až doposud jsem si myslel, že bývalá manželka ukradené peníze investovala do bytu, kam „přestěhovala“ našeho syna a společný majetek. Teprve až teď po deseti letech jsem se dozvěděl, co všechno byla schopna udělat, aby mně zničila život. Nikoliv malou částku ze synových peněz investovala do podvodníka s ušmiknutým pinďourem v naději, že mě „legálně“ oškube o veškerý majetek.

Podvodnici však ojebala ještě větší podvodnice.

Tyto peníze už bývalá manželka našemu synovi jen těžko vrátí, což vysvětluje, proč se syn pokusil o podvod, kdy na mě podal exekuci na vymožení dluhu, který již dříve exekučně vymáhal, nehledě na skutečnost, že tato exekuce byla zastavena, protože jsem dluh uhradil dobrovolně ještě před jejím nařízením (Podvod pravomocně potvrzen).

Mimochodem není těch zločinců, jejich služeb proti mně využívala bývalá manželka už nějak moc?

Rozhodkyně Svobodová, psycholožka Cenková, exekutor Višvader, ….

To už asi nebude náhoda! Co se dozvím za dalších deset let? Že byla opatrovnická soudní stolice Winklerová (dříve Zemanová) podplacená? Vůbec bych se tomu nedivil!