Jak dostat tatínka do polepšovny – pokračování PŘÍBĚHU

Všichni velmi dobře známe tuto skvělou letní rodinnou komedii Marie Poleďňákové, kterou natočila v roce 1978. Bavíme se úžasným hereckým výkonem malého Romana Holého a skutečné poselství autorky filmu nám tím uniká. Při premiéře filmu Marie Poledňáková uvedla:

"Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o příběh lehký, úsměvný. Jestliže se však zamyslíme hlouběji nad problémem neúplné rodiny i jejího znovuvybudování, vytěžíme asi víc zajímavých poznatků. Luboš a Anna, Vaškovi rodiče, se ocitají ve složité situaci. Jeden druhého se snaží pochopit, respektovat rozdílnost povah - zpočátku hlavně kvůli dítěti. A není lehká ta cesta, na níž se má znovu upevnit vztah už jednou narušený. Situace, která nastala, je dost kuriózní: dva lidé, muž a žena, se po osmi letech opět setkávají, znovu se poznávají. Tento problém mě tedy zaujal a také

dětský svět, svět s jeho sny, touhami, svět, který se prostě nechce smířit s něčím, co se neshoduje s jeho představami o dobru a spravedlnosti."

Podívejte se tedy na tento film ještě jednou a tentokrát se soustřeďte na myšlenku filmu.

Pokud byl tento film v roce 1978 skvělou romantickou rodinnou komedií, tak po dvaceti letech se stal drsnou satirou na zrůdnou rodinnou politiku vytvářenou rozvodovým průmyslem v čele s naší justicí, kde otec je jen důl, ze kterého se těží finanční prostředky, často i když už je zcela vytěžený. Řada otců se bezohledné „těžbě“ brání, ale i na takové tento systém pamatuje. Každý rok tak vzniká až 10 000 tisíc volných pokračování filmu s názvem:

Jak dostat tatínka do kriminálu

Vyživovací povinnost mi byla upravena podle momentální nálady soudkyně Mgr. Winklerové (dříve Zemanové) naposledy v roce 2006. Tehdy byl syn Petr Meszner nezletilý a tak výrok rozsudku zněl, že výživné mám plnit k rukám matky. Dosažením zletilosti dítěte nepochybně nastává zásadní změna, kterou netřeba šíře rozvádět a proto zde není žádný důvod k plnění výživného k rukám matky. V této části se tedy výrok „opatrovnického“ rozsudku stává nevykonatelným. Teoreticky by asi nebyl problém dále plnit výživné k rukám matky, ale mohlo by také dojít k situaci, že otec bude posílat výživné matce, ta však peníze dítěti z „nějakého“ důvodu nepředá. Oprávněný pak „logicky“ bude činit kroky k vymožení dlužného výživného a než se to všechno vysvětlí, tak má otec o „zábavu“ postaráno. (Záměrně neuvádím podrobnosti, protože nehodlám nikomu poskytnout návod, jak jednoduše lze tatínka zlikvidovat.)

Platí stále „opatrovnický“ rozsudek po nabytí zletilosti dítěte či nikoliv?

Podívejme se na petit „opatrovnického“ rozsudku 0 P 129/2004 soudkyně Mgr. Winklerové.

(Poznámka:Docela legrační. Výživné se snižuje, aby se hned zase zvýšilo. Ale to teď není důležité.)

A teď se podívejme na usnesení 55 C 56/2010 soudkyně JUDr. Smitkové

Výrok rozsudku soudkyně Mgr. Winklerové je díky výpočtu všech předchozích rozhodnutí ve věci absolutně nepřehledný. Této podivné hatmatilce možná rozumí soudkyně, ale normální lidi takto nemluví. Ve smyslu výkladu náležitostí výroku rozhodnutí soudkyně JUDr. Smitkové, je tedy výrok (plnění výživného k rukám matky) nevykonatelný.

Zůstává zde tedy obecně pouze vyživovací povinnost daná Zákonem o rodině a to ještě za předpokladu, že se oprávněný připravuje na budoucí povolání. Oprávněný by tedy měl povinnému předložit doklad o studiu. Pokud se na nějakém plnění nedohodnou, oprávněný může podat návrh na určení výživného soudem. Tomuto výkladu v otázce platnosti „opatrovnického“ rozsudku po nabytí zletilosti svědčí i  § 86 odst.3) zákona o rodině. 

Zákon o rodině

§ 86

(3) Výživné zletilých dětí upraví soud jen na návrh.

Pokud je na jiném místě v zákoně dán nárok na výživné vždy, když se oprávněný připravuje na budoucí zaměstnání, tento nárok není omezen nabytím zletilosti a zároveň by platnost „opatrovnického“ rozsudku přecházela i do doby zletilosti, jakou jinou situaci by pak toto ustanovení řešilo?

K platnosti „opatrovnického“ rozsudku po nabytí zletilosti jsem hledal nějaký judikát, ale jak už to zde bývá zvykem, pokud jde o ustanovení „svědčící ve prospěch“ povinného (např. rozpor s dobrými mravy), pak nic moc nenajdete.

Zákon o rodině/Holub, Nová, Hyklová/ Linde Praha a. s. /2005

S IV – Z ustanovenia § 86 odst. 3) Zák. o rod nemožno však vyvodiť záver, že rodič plnoletého diťaťa, ktoré nie je schopné samo sa živiť, nemá voči nemu vyživiovaciu povinnost, a že táto povinnosť mu vznikne až súdnym rozhodnutím.

(Poznámka. JUDr. Nová se podílela se na tvorbě Zákona o rodině. Měl jsem možnost s ní několikrát osobně hovořit a s údivem jsem zjistil, jak opatrovnická justice totálně zdeformovala některá její dobře myšlená ustanovení zákona. Podílela se také na tvorbě tabulek výživného a dnes je pravděpodobně asi jediná soudkyně, která je používá.)

Zákon o rodině/Hušáková a kolektiv/C. H. Beck/2009

R 2/1985 - Rozhodnutie súdu, ktorým bola rodičom určená výška výživného pre dieťa po čas jeho maloletosti, nestráca účinnosť ani po nabudnutí plnoletosti dieťaťa. Ani nie potrebné po nadobudnutí plnoletosti dieťaťa podávať nový návrh na určenie výživného, ak podmienky pre trvanie vyživovacej povinnosti ďalej trvajú.

V obou případech se jedná o rozhodnutí nějakých slovenských soudů ještě z dob reálného socialismu. První judikát otázku platnosti „opatrovnického rozsudku nijak neřeší a pouze konstatuje, že pokud dítě není schopno se samo živit, vyživovací povinnost trvá. To ale nikdo nepopírá!

Druhý judikát je pouze „přáním myšlenky“ prosté o nějaké sofistikované vysvětlení. Autorkou knihy je známá zastánkyně komunistického pojetí rodinného práva prof. Milana Hrušáková. Pak ani není divu, že jsou v ní uvedeny právě takové judikáty.

Ak podmineky pre trvanie vyživovacej povinnosti ďalej trvajú.

A o to tady právě jde! Nabytí zletilosti je totiž natolik zásadní změnou poměrů, že to zcela nepochybně vyžaduje „revizi“ opatrovnického rozsudku. Ukážeme si to na modelovém příkladu (pro který nemusíme chodit nikam daleko).  

Z nějakého důvodu není dlouhodobě uskutečňován pravidelný kontakt dítěte s „plátcem výživného“ (záměrně píšu plátce, protože při tomto vztahu se skutečně nemůže jednat o tatínka). Do zletilosti je matka povinna dbát na školní docházku dítěte a je také povinna podávat „plátci výživného“ pravidelné informace o dítěti (ha ha ha). Dnem zletilosti dítěte však nastává zásadní změna. Jestliže matka do zletilosti „plátci výživného“ nepodávala informace o dítěti, tak po jeho zletilosti je nebude podávat tuplem. Zletilé dítě může klidně ukončit školní docházku, může nastoupit do zaměstnání nebo se jen flákat po ulicích. Zletilé dítě nemá ani žádnou povinnost podávat o sobě rodičům informace. Pokud dítě nebylo v kontaktu s „plátcem výživného“ a nekontaktuje ho ani po nabytí zletilosti ako má ocko vediet, že podmienky pre trvanie vyživovacej povinnosti ďalej trvajú?

Teoreticky by tatínek mohl výživné platit dál (kdo však má peněz nazbyt), a pokud by se ukázalo, že „dítě“ nechodí ani do školy a ani do práce, měl by nárok na vrácení „přeplatku“ na výživném. Taková pohledávka by ovšem byla velmi špatně vymahatelná.

Řada rodičů dětem tvoří úspory (někdy dokonce nedobrovolně rozhodnutím soudu). Dítě také mohlo být obdarováno kulantním obnosem od prarodičů (že synku) či dědit nějaký majetek. Rodiče se pak o tento majetek starají (přesněji měli by starat) dílem řádného hospodáře až do nabytí zletilosti a pak musí (přesněji měli by) tento majetek dítěti předat. I to je zásadní změna poměrů, pro kterou je nutné revidovat „opatrovnický“ rozsudek.

Pokud se zletilé dítě s „plátcem výživného“ nedohodne a trvá na plnění výživného,  musí se tedy  obrátit na soud (proto také je v Zákoně o rodině § 86 odst. 3), který pak musí posoudit, zda právě ony „podmineky pre trvanie vyživovacej povinnosti ďalej trvajú“.  Soud vždy musí (přesněji plátce výživného musí donutit soud) hodnotit, zda „školní docházka“ je ještě přípravou na budoucí povolání nebo se jedná o „věčného studenta“.  Při posuzování nároku na výživné také soud musí (měl by) hodnotit majetkové poměry oprávněného spolu se stupněm „pokračujícího“ studia, kdy třeba studium na vysoké škole je spíše osobní investicí oprávněného do dalšího života, než ještě přípravou na budoucí zaměstnání.

Po nezbytném vysvětlení se teď vrátíme k tomu, jak dostat tatínka do kriminálu. Přes veškerou moji snahu se mnou syn Petr Meszner absolutně nekomunikuje a nepodává mi o sobě žádné informace. Proto jsem ho v loňském roce vyzval dopisem, aby mi předložil doklad o studiu. Na dopis syn nijak nereagoval a tak jsem přestal platit výživné. Uběhl měsíc a nic. Dva měsíce a nic. Čtyři měsíce a stále nic (základní znak trestného činu zanedbání povinné výživy).  Až po roce mi přišla „pozvánka“ na MO Police ČR v Praze Modřanech s tím, abych přišel něco vysvětlil ohledně výživného (výzva k podání vysvětlení).

Když jsem stejnou "pozvánku" obdržel poprvé před několika lety, musel jsem se hodně držet, abych se nerozbrečel jako malý kluk. Čtrnáct let jsem rodině zajišťoval vysokou životní úroveň, nemuseli jsme hlídat, zda syn zdlábne deset banánů najednou, aby pak další měsíc nebyl bez ovoce. Snažil jsem se u něj rozvíjet zručnost a tak měl desítky stavebnic Lego. Pokud se objevila nějaká technická novinka, hned jsme se spolu pustili do přestavby PC. Procestovali jsme se synem celou republiku, hrady, zoologické zahrady, přírodní zajímavosti. Jezdili jsme na chatu. Jezdili jsme lyžovat do Alp. Byli jsme i na exotické dovolené u moře. Zkrátka a dobře, syn Petr Meszner se měl jako „prase v žitě“

a já jsem teď stíhán pro zanedbání povinné výživy?!

To je naprosto šílené!!! 

Kdo to nezažil, jen těžko si to dokáže představit. A přesně o to tady jde! Psychicky zlomený otec vláčený policejními orgány už nemá sílu a myšlenky bojovat s opatrovnickou justicí o střídavou péči.

Pro neplacení výživného jsem od té doby pravidelný subjektem zájmu policie a z nějakého předvolání se už dávno nehroutím. Na výslech se ani nemusím nijak složitě připravovat. Stačí si jen nabít baterky záznamového zařízení. Policista by měl být orientován v zákonech, ale pokud má „vymytý“ mozek výkladem Zákona o rodině od Hrušákové, tak je s ním těžká řeč a dočkáte se jen ponižování. Když svými znalostmi začnete bořit předem vyřešený případ, dostáváte se do velmi nebezpečné situace, kdy jste uzavřeni v místnosti s ozbrojenou osobou, která vykazuje známky silné psychické lability.

Teď se můžete na vlastní oči podívat, jak takový výslech probíhá. Prvních dvacet minut je opravdu zážitek. A zbývá ještě odpověď na otázku:

Jak dostat tatínka do kriminálu?

Nekomunikovat s ním, neposlat mu doklad o studiu a ten pak zaslat na policii spolu s trestním oznámením pro zanedbání povinné výživy.