Jak rozhodovaly soudy o výživném v roce 2011

V aplikaci Ministerstva spravedlnosti InfoData byl zveřejněn přehled rozhodování soudů o výši výživného v roce 2011. To už není jen „nezávazný pokyn“, jak soudci ve snaze udržet svoje koryta participací na porozvodových hádkách o výživné označují Metodický pokyn Ministerstva spravedlnosti na sjednocování rozhodování soudu v otázce výživného (tabulky výživného), ale jde o ustálenou judikaturu soudů.

V Německu, Rakousku či ve Francii jsou tabulky výživného také pouze „doporučujícím materiálem“ a soudci při rozhodování o výživném mají rozhodovací volnost.  Zde však musí přesvědčivě vysvětlit, proč se případně od tabulek odchýlili.

Nečekejte, až Vám ctihodná saň „napaří“ nějakou „pálku“ a jako důkaz navrhněte soudu „Přehledy o rozhodování o výši výživného“. V závěrečném návrhu požádejte soud, aby ve svém rozhodnutí přesvědčivě vysvětlil (viz. § 157 odst. 2) o.s.ř.), jaké případné důvody ho vedly k odchýlení se od ustálené judikatury (od přehledů) a rozhodnutí tak nebylo zatíženo svévolí, nepředvídatelností a interpretační libovůlí.

Pokud se nenaučíte tuto jedinou větu nebo se snad dokonce něco takového ani neodvažujete u soudu vyslovit, pak se nedivte, jak dopadnete. 

Širší rozbor k „soudcovským tabulkám“ byl na Adikia.cz zveřejněn u přehledů za rok 2009 a 2010.
Jak rozhodovaly soudy o výživném roce 2009 a 2010

Následující tabulky jsou rozšířeny o nové údaje za rok 2011.

 První rozhodnutí o výživném - počet případů

Potvrzuje se, že naše justice stále o osudech dětí rozhoduje podle pověry, že lepším rodičem je zásadně matka a otec je dobrý jen na placení výživného (90 % případů) a střídavá péče, jako je jen okrajovou záležitostí s velmi opatrným nárůstem (2 % případů).  V 8 % případů bylo dítě svěřeno otci, což vede prohlubování hloupých předsudků, že matka žije nevázaným životem, které do značné míry přispívají k odmítání střídavé péče o děti.   

Potvrzuje se tím také fakt, že naše justice stabilně porušuje platné znění § 26 odst. 1) zákona o rodině, který říká, že soud má určit, jak má KAŽDÝ z rodičů přispívat na výživu dítěte.

Zákon o rodině
§26
(1) Před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, upraví soud jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.

Zajímavé také je, že naše justice absolutně nevyužívá možnost určit výživné prarodičům (v soudcovských tabulkách označeno jako povinnost plnit výživné uložena jiné osobě), pokud některý z rodičů není schopen řádně dostát svojí vyživovací povinnosti. Důvodem je především skutečnost, že vyživovací povinnost se v tomto případě přenáší na kteréhokoliv z prarodičů (jak na straně otce, tak i na straně matky), který má lepší možnosti se podílet na výživě vnoučete, bez ohledu na to, který z rodičů není schopen dostát svojí vyživovací povinnost. Může se tedy stát, že za otce by plnili výživné prarodiče ze strany matky, což je z hlediska práva i dobrých mravů zcela jistě v pořádku, nikoliv však pro naši justici. Kam bychom to přišli, kdyby místo přeplňování kriminálů „neplatiči“ výživného všechno fungovalo v souladu s právem a dobrými mravy? To už bychom se příliš přibližovali vyspělým právním státům a to je pro komunisty zaplevelenou justici naprosto nemyslitelné.   

Další rozhodnutí o výživném- počet případů

Potvrzuje se tak absurdní pravidlo naší justice, podle kterého se výživné zásadně navyšuje od původní částky (78 % případů) a jen zcela výjimečně výživné zůstává ponecháno ve stejné výši (11 % případů) či je snad dokonce sníženo (11 % případů). Soudci naprosto ignorují skutečnou ekonomickou situaci rodičů (převážně otců), kdy podle statistických údajů nelze vysledovat stálý růst mezd, ale spíše pravý opak. Je to však pochopitelné, protože soudci jsou zcela odtrženi od reality. Kdo z občanů dostává 13 platů minimálně ve výši trojnásobku průměrné mzdy a pobírá plnou mzdu i po celou dobu pracovní neschopnosti? Navíc soudci o svých platech rozhodli, že se jim jako jediným v tomto státě nebudou snižovat, přestože je státní rozpočet v záporných číslech a ještě ho zatěžují odškodňováním obětí jejich zmetkovité práce. (Více o škodách způsobených soudci nalezente ve zprávě Nejvyššího kontrolního úřadu v článku Ze státní pokladny krev neteče.) 

Objektivní hodnocení vývoje mez je tedy nutno hledat ve statistice Českého statistického úřadu.

Český statistický úřad

Ve 4. čtvrtletí 2011 vzrostla průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství celkem proti stejnému období předchozího roku o 2,0 %, reálně poklesla o 0,4 %. V podnikatelské sféře se reálně snížila o 0,3 %, v nepodnikatelské o 0,8 %.

Ve 4. čtvrtletí 2011 činila průměrná hrubá měsíční nominální mzda (dále jen „průměrná mzda“) na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství celkem 26 067 Kč, což je o 502 Kč (2,0 %) více než ve stejném období roku 2010. Spotřebitelské ceny se zvýšily za uvedené období o 2,4 %, reálně se mzda snížila o 0,4 %. Objem mezd vzrostl o 1,3 %, počet zaměstnanců poklesl o 0,6 %.

V podnikatelské sféře se průměrná mzda zvýšila nominálně o 2,1 %, reálně poklesla o 0,3 %, v nepodnikatelské sféře se zvýšila nominálně o 1,6 %, reálně se snížila o 0,8 %.

Proti předchozímu čtvrtletí vzrostla průměrná mzda ve 4. čtvrtletí 2011 po očištění od sezónních vlivů o 0,4 %.

V roce 2011 dosáhla průměrná mzda výše 24 319 Kč, v meziročním srovnání činil přírůstek 522 Kč (2,2 %). Spotřebitelské ceny se zvýšily za uvedené období o 1,9 %, reálná mzda vzrostla o 0,3 %.

Průměrná hrubá měsíční mzda je podíl mzdových prostředků (vč. příplatků za přesčas, odměn, náhrad mzdy atd.) připadající na jednoho zaměstnance za měsíc. Nevypovídá tedy o výplatě jednoho konkrétního zaměstnance. Výsledky strukturálních statistik, kdy jsou k dispozici údaje o výdělcích jednotlivých zaměstnanců, uvádějí, že zhruba dvě třetiny zaměstnanců mají mzdu nižší než je celostátní průměr.

Průměrná hrubá mzda, na kterou dvě třetiny rodičů (čti otců) nedosáhne, v roce 2011 činila 24 319,- Kč. Průměrná čistá mzda v roce 2011 tak činila 18 723,- Kč

A teď se podívejte na průměrné příjmy rodičů dle soudců.

Průměrný čistý příjem povinného

Pozn. V řádku „druhé rozhodnutí“ jsou uvedeny nejvyšší příjmy (při zvýšení výživného), kdy u ponechání stejného výživného či snížení výživného jsou příjmy povinného mnohem nižší (jinak by také nedošlo k ponechání stejné výše výživného či snad dokonce ke snížení výživného).

Z přehledu je také zjevná nerovnost při posuzování příjmů. Zatímco na straně matek soudci vycházejí ze skutečného a asi i reálného čistého příjmu cca 11 000,- Kč, na straně otců vycházejí z absurdních příjmů. Patrné je to zejména v roce 2010 u prvních rozhodnutí o výživném, kde soudci vycházeli z průměrného čistého příjmu otce ve výši 43 616,- Kč a v roce 2011 u dalšího rozhodnutí o výživném, kde vycházeli z čistého příjmu otce ve výši 34 213,- Kč. Kolik milionářů se v těchto letech soudilo o výživné, když průměrný čistý příjem činil cca 19 000,- Kč, aby to ve výsledku u rozvádějících se otců „hodilo“ takto vysoký průměrný čistý příjem?

Otázka by tedy spíše měla znít, v kolika případech soudci zneužili § 85a zákona o rodině a otci vyměřili výživné z fiktivního příjmu ve výši 15ti násobku životního minima (15 x 3410 = 51 150,- Kč platí pro rok 2012) nebo v kolika případech vyměřili výživné z teoretického příjmu dle nabídky volných pracovních míst evidovaných Úřadem práce. Více informací o zlovolném vyměřování výživného včetně návodu jak se tomu bránit naleznete v článcích:
Nález Ústavního soudu proti zlovolnému vyměření výživného z teoretického příjmu dle nabídky Úřadu práce
Vyměření výživného z teoretického příjmu dle nabídky volných pracovních míst v rozporu se Zákonem o rodině

Zjednodušená tabulka rozhodování soudů o výživném.

Od této tabulky je již krůček si vytvořit vlastní tabulku průměrného výživného za poslední tři roky.

Soudcovská tabulka výživného

Řádek „otec“ je nejhorší varianta výživného (nejvyšší výživné), vycházející pouze z vyšších průměrů čistého příjmu na straně otců v letech 2009, 2010 a 2011 z předchozí tabulky. Řádek „průměr oba rodiče“ vychází z průměrného čistého příjmu (řádek celkem 2009, 2010 a 2011 z předchozí tabulky) rodičů a průměrně stanoveného výživného bez ohledu na jejich pohlaví.

Pokud žijeme v právním státě, částky výživného v řádku „průměr oba rodiče“ by měly platit pro všechny rodiče bez rozdílu pohlaví.

V roce 2011 byl absolutně nejvyšší procentní podíl určeného výživného na výši čistého příjmu povinného 18 % a celkově průměrný 14 %.

Ze 144 667 případů rozhodnutí o výživném v předchozích třech letech činí nejvyšší průměrné výživné 2 749,- Kč měsíčně na jedno dítě při čistém měsíčním příjmu 22 795,- Kč, to je 12 % z čistého příjmu povinného.

Přehledy obsahují celu řadu dalších zajímavých údajů a jsou volně dostupné v aplikaci Ministerstva spravedlnosti IfoData, ale špatně se tam hledají. Stáhnout si je můžete ZDE:
Přehled o rozhodování o výživném 2009.pdf (50,6 kB)
Přehled o rozhodování o výživném 2010.pdf (50,6 kB)
Přehled o rozhodování o výživném 2011.pdf (50,7 kB)