Jak rozhodovaly soudy o výživném v roce 2013

První rozhodnutí o výživném

Už první dvě tabulky jasně ukazují, že se rodinná patologie v roce 2013 nijak zásadně nezměnila. Po mírném poklesu „prvních rozhodnutí o výživném“ v roce 2011 a 2012, ve sledovaném období dosáhl v roce 2013 počet dětí závislých na rozhodovací libovůli soudních stolic dalšího rekordu. Výrazně se také zvýšil celkový počet rozhodnutí o výživném (součet prvních a následných rozhodnutí o změně výživného). Výživné není jedinou náplní práce obecných soudních stolic, přičemž většina z nich se ani výživným nezabývá (trestní, exekuční, správní a nejvyšší stolice o výši výživného nerozhodují). Lze si tedy velmi dobře představit, jak „pečlivě“ mohou být při takovém počtu případů hodnoceny všechny skutečnosti potřebné pro rozhodnutí. Je jen logické, že výsledkem je bezcenný cár papíru (aneb stolice soudní stolice), se kterým si matka (či zletilé dítě) může jedině otřít konečník, ale dítě tím rozhodně neoblékne ani nenakrmí. Tento obrovský počet zlovolných rozhodnutí je pak živnou půdou pro rozvodový průmysl (advokáti, exekutoři, pomáhači), který pak parazituje na neštěstí rozvedených dětí. 

Pokud by zde byl zákon o výživném (viz. Návrh zákona o výživném, který připravila Adikia), stačilo by spolu s přiznáním k dani z příjmu vyplnit jednoduchý formulář s výpočtem výživného podle aktuálního příjmu povinného, obojí pak předložit příslušenému finančnímu úřadu, který by ověřil správnost (či pravdivost) uvedených údajů a „posvětil“ příslušené výživné. Ostatně úkolem soudních stolic není určovat zákonnou povinnost (ta může být uložena jedině zákonem a musí platit pro všechny podobné případy stejně viz. čl. 4 Listiny základních práv a svobod), ale pouze dohlížet nad dodržováním této povinnosti (práva).  

Ústava ČR

Článek 90

Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům.

Takto si soudní stolice hrají na finanční policii, ačkoliv jim to absolutně nepřísluší, ale hlavně tomu absolutně nerozumí. Výsledkem je, že podnikatel s vysokým příjmem unikne vyměření adekvátně vysokému výživnému a drobný živnostník na pokraji existence dostane „pálku“, kterou reálně není schopen plnit. Nařizují se jednání, kde se rodiče na místo vzájemné spolupráce ve prospěch dítěte dohadují o každou korunu, protože se nemají čeho zachytit. Je tedy docela komické takové řízení nazývat „nesporným řízením“. Spor o výživné se pak táhne třeba i několik let, přičemž celou dobu absolutně nikdo netuší, s jakým výsledem spor skončí.

Děti však potřebují mít zajištěné životní potřeby každý den a nemohou čekat, až jaká „stolice“ po letitém sporu „vypadne“ ze soudní stolice. To jen ukazuje, že zájem dítěte je zde až to poslední, co by politiky a soudní stolice zajímalo.

Druhá tabulka jasně ukazuje, že v drtivé většině případů jsou děti svěřovány do péče matky a otcové jsou jen chodící peněženky. Počet případů, kdy bylo rozhodnuto o střídavé péči (vyživovací povinnost byla uložena oběma rodičům) sice mírně stoupl, ale z celkového počtu „prvních rozhodnutí“ je to naprosto mizivé procento případů. Oproti tomu bylo téměř ve čtyřnásobném počtu případů dítě svěřeno do péče otce! Paradoxně tak mají rozvedení otcové čtyřikrát větší šanci, že dítěte bude svěřeno do jejich výlučné péče než do střídavé péče.

Tyto informace jsou fanatickými propagátory střídavé péče o děti úzkostlivě zatajovány a nezkušené rozvádějící se otce tak ženou do slepé uličky, kde se stávají snadnou kořistí rozvodového průmyslu. Někdy je to dokonce přímo cílem, jako v případě „právních poraden Střídavky“ podnikatele s neštěstím rozvedených otců Hodiny.  

Druhá tabulka také jasně ukazuje, jak soudní stolice flagrantně porušují platné zákony a nikomu to zde nevadí. Dokonce ani Ministerstvu spravedlnosti (tedy přesněji Ministerstvu zlovůle), které údaje od soudních stolic zpracovalo do přehledu o rozhodování o výživném.

Zákon o rodině

§ 26

(1) Před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, upraví soud jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.

Jestliže je v uvedeném ustanovení výslovně uvedeno, že před rozvodem musí soudní stolice určit, jak má každý z rodičů přispívat na výživu dítěte, je tedy naprostý nesmysl, aby v řádku „výživné vyměřeno oběma rodičů“ bylo mnohem menší číslo, než je v řádcích „výživné vyměřeno matce či otci“. O tomto flagrantním porušování zákona napsal velice pěkný článek advokát JUDr. Chalupa (ZDE).

Možná to přijde někomu jako nesmysl, aby matka, pokud má dítě ve svojí péči, platila sama sobě výživné. Takto by to byl pochopitelně nesmysl, ale pokud by oba rodiče platili výživné na zvláštní účet dítěte (viz. Návrh zákona o výživném, který vypracovala Adikia), už by nemohlo docházet k tomu, že matka fakticky žádné výživné neplatí a životní potřeby dítěte (někdy dokonce i matky) jsou zajišťovány výhradně z plnění výživného od otce.   

Další rozhodnutí o výživném - počet případů

Nepatrně se zvýšil počet případů, kdy při následném rozhodování o změně výživného bylo výživné ponecháno ve stejné výši nebo sníženo, stále je zde však soudními stolicemi udržováno pravidlo, že výživné se zásadně navyšuje od původní částky. Je pravda, že se neustále zvyšují životní náklady a zvyšování výživného by bylo logické. Tato představa však vychází z obludné myšlenky, že životní náklady se zvyšují pouze dětem, zatímco otcové žijí v cenovém ráji. Právě z uvedeného důvodu bylo v Německu navýšeno „nezbytné životní minimu“ plátce výživného, čím fakticky došlo k celoplošnému snížení výživného (Düsseldorfer Tabelle 2013)

Z přehledu o rozhodování o výživném přímo čpí nerovnost, s jakou opatrovnické stolice hodnotí příjmy rodičů. Zatím co na straně matek bylo vycházeno z vcelku reálného průměrného čistého příjmu 11 725 Kč (12 500 Kč hrubá mzda při jednom dítěti), na straně otců bylo vycházeno z průměrného čistého příjmu 21 762 Kč, tedy z hrubého příjmu 28 500 Kč, přičemž průměrná hrubá mzda, na kterou drtivá většina občanů ani zdaleka nedosáhne, činila necelých 25 000 Kč.

Zde je naprosto jasně vidět, že otcům je vyměřováno výživné z fiktivního příjmu, který ve skutečnosti ani zdaleka nemají.

Tento zlovolný postup je podrobně popsán v článku Nejsme otroky svých dětí. 

Soudcovské tabulky výživného

V roce 2013 bylo při průměrném čistém příjmu 21 120,- Kč stanoveno nejvyšší průměrné výživné 2 931,- Kč.

Přehledy obsahují celu řadu dalších zajímavých údajů. Stáhnout si je můžete na stránce Výživné na záložce Judikatura pod názvem Soudcovské tabulky 2013.

Jak rozhodovaly soudy o výživném roce 2009 a 2010
Jak rozhodovaly soudy o výživném v roce 2011
Jak rozhodovaly soudy o výživném v roce 2012