Jak rozhodovaly soudy o výživném v roce 2014

V roce 2014 bylo o výživném rozhodováno ve 44 476 případech, což je dostatečný statistický vzorek občanů. Podle soudních stolic byl průměrný čistý příjem rodičů 37 419 Kč. Jejich průměrná hrubá mzda by tedy v tom případě činila 53 100 Kč a super hrubá mzda 68 800 Kč.

Poznámka

Super hrubá mzda je částka, kterou zaměstnavatel ve skutečnosti zaplatí za práci zaměstnance, neboť za zaměstnance ještě musí zaplatit druhou část sociálního a zdravotního pojištění. Jak je tvořena mzda zaměstnanců si můžete vyzkoušet na "mzdové kalkulačce" ZDE

Jestliže podle Českého statistického úřadu byla v roce 2014 průměrná hrubá mzda 25 686 Kč, je tedy očividným nesmyslem, aby průměrný čistý příjem rodičů byl 37 419 Kč.

Údaj o průměrném čistém příjmu rodičů je však ještě zkreslen tím, že jsou do něj zprůměrovány reálné nízké čisté příjmy matek (Ø 12 482 Kč). Podle soudních stolic tak byl průměrný čistý příjem otců 39 546 Kč (hrubá mzda 54 300 Kč) a v případě prvního rozhodnutí o výživném dokonce 46 313 Kč (hrubá mzda 64 500 Kč).

Vysvětlení tohoto zjevného nesmyslu je jednoduché. V případě otců totiž není podstatné jejich základní lidské právo na svobodnou volbu povolání, ani jaký příjem ve skutečnosti dosahují, ale jaký plat by dle názoru nemravných soudních stolic mohli dosahovat (více informací o vyměřování výživného je uvedeno v článku Nejsme otroky svých dětí). Dnes se totiž rozvádí každé druhé manželství, a pokud by se hledělo na skutečný plat rodičů, drtivá většina dětí by „dojila státní kozu“ (byla sociálně potřebnými) a nenažrané soudní stolice už by neměly co podojit.

I když se podle nenažraných soudních stolic v loňském roce skokem zvýšila schopnost rodičů podílet se na výživě dětí z průměrného čitého příjmu 21 120 Kč (2013) na 37 419 Kč, nejvyšší průměrné výživné vyměřené soudními stolicemi se zvýšilo o pouhých 13 Kč z 2 931 Kč (2013) na 2 944 Kč.

Zde je jasně vidět, že jsou zde masivně porušována základní lidská práva, kdy výživné je vyměřováno jen podle momentální zlovůle nenažraných soudních stolic. Proto je potřeba přijmout zákon o výživném, který by stanovil jasná pravidla pro výpočet výživného, která by platila pro všechny podobné případy stejně (čl. 4 LZPS). O výživném by pak nemusely rozhodovat soudní stolice, což by přineslo miliardové úspory ze státního rozpočtu, ale především by to přineslo právní jistotu dětem i jejich rodičům (více informací najdete v návrhu zákona o výživném ZDE).

Krom uvedených nesmyslů se na zlovolném rozhodování soudních stolic vůbec nic nezměnilo. Děti jsou stále ve většině případů svěřovány do péče matek a otcové jsou dobří jen na placení výživného. Střídavá péče o děti je aplikována jen v mizivém procentu rozvodů. To však není podstatné, kdy se především musí změnit současný zvrácený rozvodový systém na Cochemský model, při kterém je mnohem vyšší šance se rozumně domluvit na střídavé péči o děti. Rovněž zůstává tradicí, že při dalším rozhodování o výživném se výživné zásadně navyšuje od původní částky a o snížení výživného lze uvažovat jen v případě úmrtí otce. Z těchto důvodů již Adikia nebude dělat podrobný rozbor rozhodování soudních stolic o výživném a omezí se pouze na prezentaci statistických nesmyslů Ministerstva zlovůle, které si můžete prohlédnout ZDE.

Přehled o rozhodování o výživném v roce 2014
 

V roce 2014 bylo při průměrném čistém příjmu rodičů 37 419 Kč stanoveno nejvyšší průměrné výživné 2 944 Kč.