Jak rozhodovaly stolice o výživném v roce 2015 aneb výroba neplatičů výživného

Na portálu Justice.cz v aplikaci infoData byl zveřejněn přehled o výši výživného určeného soudními stolicemi v roce 2015 bez opory v zákoně jen podle jejich momentální nálady.  Ostatně tím se nijak netají ani Ústavní stolec.

IV. ÚS 650/15

20. V souvislosti s uvedeným provedl Ústavní soud komparaci právní úpravy v okolních státech, (tj. na Slovensku, v Polsku, Německu a Rakousku), z níž vyplynulo, že v žádném z vybraných států není maximální výše výživného stanovena zákonem.

21. Německá právní úprava obsahuje toliko minimální výši hranice výživného, přičemž se vychází z tzv. Düsseldorfské tabulky, která byla od 1. 1. 2008 začleněna do ustanovení § 1612a BGB. V uvedené tabulce jsou rozhodnými skutečnostmi čistý měsíční příjem a věk dítěte. Příjem rodiče, na něž lze aplikovat danou tabulku, se pohybuje v rozmezí od 1.500 euro pro nejnižší příjem až po 5.100 pro nejvyšší příjem. Dosahuje-li rodič příjmu vyššího než 5.100 euro, stanoví se výživné podle okolností jednotlivého případu.

22. V Polsku zákon o rodině a opatrovnictví nestanoví výši výživného např. v závislosti na věku dítěte. Rozsah výživného je stanoven soudem v závislosti na přiměřených potřebách dítěte a na výdělku a finančních možnostech povinné osoby. Navíc zde platí princip, že by dítě mělo mít stejnou životní úroveň jako jeho rodiče, i když nežijí společně. To znamená, že rodiče jsou povinni zajistit pro své dítě stejnou životní úroveň, jakou mají sami. Polská právní úprava tak ponechává určení výživného na volné úvaze soudu, který bere v úvahu výše zmíněné faktory, tj. oprávněné potřeby dítěte, výdělkové schopnosti a finanční situaci rodiče.

23. Slovenská právní úprava vychází ze zákona o rodině, který stanoví pouze obecná kritéria, na jejichž základě soud v konkrétním případě určí výši výživného. Není zde tedy obsažena horní hranice výživného, a to ani v rámci judikatury. Slovenské soudy při stanovování výše výživného přihlíží především k odůvodněným potřebám oprávněného a také ke schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům povinného. Výživné současně není možné přiznat, pokud by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Oba rodiče tak přispívají na výživu dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů, přičemž dítě má právo podílet se na životní úrovni rodičů. Pokud je nezletilé dítě svěřeno do střídavé péče rodičů, soud při určení výživného přihlédne k délce střídavé péče každého z rodičů anebo může též rozhodnout tak, že po dobu trvání střídavé péče se výživné nepřiznává žádnému z nich. Korektivem výše výživného jsou vedle schopností, možností a majetkových poměrů rodičů především odůvodněné potřeby dítěte, které však musí být v řízení prokázány. Právní úprava výše výživného sice vychází z úměry k životní úrovni rodičů, nicméně tato je omezena zdůvodněnými potřebami na straně dítěte.

24. V Rakousku se výše výživného obecně určuje podle čistého měsíčního příjmu povinné osoby. Vychází se přitom z procentní sazby, která se pohybuje v rozmezí od 16% do 22% čistého měsíčního příjmu, a to v závislosti na věku dítěte. Procentní sazby přitom nejsou zakotveny v žádném právním předpise, nýbrž vycházejí z ustálené judikatury. V případě, že není výživné stanoveno úředně nebo že se osoba povinná výživné poskytovat úmyslně vyhýbá výdělečné činnosti, vychází se z tzv. sazby obvyklých potřeb dítěte (Regelbedarfsatz), již každoročně stanoví Zemský soud pro občanskoprávní záležitosti ve Vídni. Výše sazby je přitom stanovena tak, aby byly uspokojeny všechny potřeby průměrného dítěte dané věkové kategorie. Příkladně lze uvést, že pro období od 1. 7. 2014 do 30. 6. 2015 se sazby obvyklých potřeb dítěte pohybují od 197 euro do 550 euro, a to s ohledem na věk dítěte. Maximální hranice se pak pohybuje od 394 euro do 1375 euro. Uvedené sazby obvyklých potřeb však nelze chápat jako minimální či maximální výživné, jedná se spíše o vodítko pro soudy. Při určování výše výživného se obvykle postupuje tak, že se pro výpočet nejprve použije procentní sazba, která je následně porovnávána se sazbou obvyklých potřeb, neboť procentní sazby nezohledňují individuální potřeby dítěte a proto je nutné pro kontrolu dbát sazeb obvyklých potřeb dítěte. Zvláštní kategorii případů pak představují v rakouské judikatuře povinní s nadstandardními příjmy. U těchto osob se výživné nad rámec výše uvedených hodnot navyšuje o dvou až dvou a půl násobek sazby obvyklých potřeb dítěte. Tato horní hranice, tzv. luxusní hranice, má sloužit jako korekce přespříliš vysokého výživného, jež by nebylo výchovné. Obdobně jako v případě sazby obvyklých potřeb není tato luxusní hranice zakotvena v zákoně, nýbrž se jedná o výsledek rozhodovací činnosti obecných soudů. U luxusní hranice neexistuje žádný obecně platný strop - má spíše podobu směrné hodnoty, jež může být dle okolností konkrétního případu stanovena odlišně.

25. Z výše uvedeného je zřejmé, že zatímco se některé sousední státy zaměřují ve své právní úpravě či judikatuře na poměrně sofistikované návody na výpočet výživného, v České republice je ponecháno na soudci, aby v každém individuálním případě přezkoumal okolnosti případu, zejména pak možnosti, schopnosti a majetkové poměry rodičů a následně přiznal tomu odpovídající výši výživného.

Oproti předchozím rokům mírně poklesl počet rozvodů (i tak je to katastrofální číslo 26 861), ale v rozhodování o výživném se vůbec nic nezměnilo! Děti jsou zásadně svěřovány do výlučné péče matek, otcové jsou dobří jen na placení výživného a střídavá péče o děti je naprosto výjimečná záležitost. Nezměnil se ani princip, že výživné se zásadně navyšuje od původní částky a ponechání na stejné úrovni či jeho snížení téměř nepřichází v úvahu. Podrobné rozbory o rozhodování soudních stolic o výživném v předchozích letech najdete na záložce VÝŽIVNÉ v sekci O čem se nikde nepíše.

Lze potvrdit slova Mgr. Kateřiny Jirkové z Asociálního ministerstva práce, že soudní stolice používají nezávazný pokyn Ministerstva nespravedlnosti na určování výživného tzv. tabulky výživného (video ZDE), kdy stanované výživné je odstupňováno dle věku dítěte a v celku odpovídá i poměrně širokému rozpětí procentních sazeb metodického pokynu. V přehledu bohužel opakovaně chybí údaje o rozhodování o výživném na zletilé děti, ačkoliv dovršením zletilosti vyživovací povinnost nezaniká. V případě sporu o výživné tak není s čím porovnávat a zletilé děti a jejich rodiče jsou vystaveni rozhodovací libovůli soudních stolic.

* V tabulce je uvedeno výživné stanovené otcům!

Je však potřeba si uvědomit, že se jedná o průměr, kterým je zamaskováno excesivní rozhodování v jednotlivých případech. Větší vypovídací hodnotu by tedy mělo, v kolika procentech případů bylo stanoveno takové průměrné výživné. Plátci výživného si tedy musí porovnat, nakolik se jejich výživné rozchází s tímto průměrem, kdy ve smyslu čl. 4 odst. 3 Listiny základních práv a svobod zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky. Pokud pomineme tyto „drobné“ nedostatky v rozhodování o výživném, které podle Ústavního stolce nedosahují ústavněprávního rozměru, je zde ještě jedna nesrovnalost.

Vývoj mezd v roce 2015 podle údajů Českého statistického úřadu

Ve 3. čtvrtletí 2015 vzrostla průměrná hrubá měsíční nominální mzda na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství proti stejnému období předchozího roku o 3,8 %, reálně se zvýšila o 3,4 %. Medián mezd činil 22 531 Kč.

Ve 3. čtvrtletí 2015 činila průměrná hrubá měsíční nominální mzda*) (dále jen „průměrná mzda“) na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství celkem 26 072 Kč, což je o 944 Kč (3,8 %) více než ve stejném období roku 2014. Spotřebitelské ceny se zvýšily za uvedené období o 0,4 %, reálně se tak mzda zvýšila o 3,4 %. Objem mezd vzrostl o 5,4 %, počet zaměstnanců o 1,6 %.

V podnikatelské sféře se průměrná mzda zvýšila nominálně o 3,8 %, reálně o 3,4 %, v nepodnikatelské sféře vzrostla nominálně o 3,5 %, reálně o 3,1 %.

Proti předchozímu čtvrtletí činil růst průměrné mzdy ve 3. čtvrtletí 2015 po očištění od sezónních vlivů 0,8 %.

Medián mezd (22 531 Kč) vzrostl proti stejnému období předchozího roku o 3,9 %, u mužů dosáhl 24 759 Kč, u žen byl 20 014 Kč. Osmdesát procent zaměstnanců pobíralo mzdu mezi  11 145 Kč a 41 753 Kč.

V 1. až 3. čtvrtletí 2015 dosáhla průměrná mzda výše 25 903 Kč, v meziročním srovnání činil přírůstek 803 Kč (3,2 %). Spotřebitelské ceny se zvýšily za uvedené období o 0,4 %, reálně se mzda zvýšila o 2,8 %.

_________________________________

 *) Průměrná hrubá měsíční mzda je podíl mzdových prostředků (vč. příplatků za přesčas, odměn, náhrad mzdy atd.) připadající na jednoho zaměstnance za měsíc. Nevypovídá tedy o výplatě jednoho konkrétního zaměstnance. Výsledky strukturálních výdělkových statistik, kdy jsou k dispozici údaje o výdělcích jednotlivých zaměstnanců, uvádějí, že zhruba dvě třetiny zaměstnanců mají mzdu nižší, než je celostátní průměr.

Medián představuje hodnotu mzdy zaměstnance uprostřed mzdového rozdělení; to znamená, že polovina hodnot mezd je nižší a druhá polovina je vyšší než medián. Na rozdíl od průměrné mzdy, která je vypočtena na základě podkladů z podnikového výkaznictví, je medián nutné odvozovat ze statisticko-matematického modelu na podkladě výběrového šetření, protože podnikové výkazy obsahují jen agregované údaje za celý podnik nebo organizaci.

Nelze opomenout, že z hrubé mzdy jsou zaměstnavatelem za zaměstnance ještě odvedeny příslušné částky na zdravotní pojištění, sociální zabezpečení a zálohy na daně z příjmu, zaměstnanci je vyplácena mzda čistá.

Více ZDE

Podle soudních stolic byl v roce 2015 průměrný čistý příjem
otců 22 746 Kč a matek 13 529 Kč.

Výpočet hrubé mzdy otce při čistém příjmu 22 746 Kč (dle soudních stolic)

Základ pro výpočet sociálního pojištění	30000.00 Kč
Sociální pojištění	1950.00 Kč
Základ pro výpočet zdravotního pojištění	30000.00 Kč
Zdravotní pojištění	1350.00 Kč
Doplatek zdravotního pojištění do minima	0.00 Kč
Základ pro výpočet daně (hrubá mzda)	40200.00 Kč
Záloha na daň	6030.00 Kč
Sleva na poplatníka	2070.00 Kč
Sleva na invalidní důchod	0.00 Kč
Sleva na ZTP/P	0.00 Kč
Sleva na dani na studenta	0.00 Kč
Slevy na dani celkem	2070.00 Kč
Daň po uplatnění slev	3960.00 Kč
Daňové zvýhodnění na děti	0.00 Kč
Daň po daňovém zvýhodnění	3960.00 Kč
Daňový bonus	0.00 Kč
Čistá mzda	22740.00 Kč

Výpočet hrubé mzdy matek při jednom dítěti při čistém příjmu 13  529 Kč (dle soudních stolic)

Základ pro výpočet sociálního pojištění	15000.00 Kč
Sociální pojištění	975.00 Kč
Základ pro výpočet zdravotního pojištění	15000.00 Kč
Zdravotní pojištění	675.00 Kč
Doplatek zdravotního pojištění do minima	0.00 Kč
Základ pro výpočet daně (hrubá mzda)	20100.00 Kč
Záloha na daň	3015.00 Kč
Sleva na poplatníka	2070.00 Kč
Sleva na invalidní důchod	0.00 Kč
Sleva na ZTP/P	0.00 Kč
Sleva na dani na studenta	0.00 Kč
Slevy na dani celkem	2070.00 Kč
Daň po uplatnění slev	945.00 Kč
Daňové zvýhodnění na děti	1117.00 Kč
Daň po daňovém zvýhodnění	0.00 Kč
Daňový bonus	172.00 Kč
Čistá mzda	13522.00 Kč

Z této tabulky je tedy vidět, že soudní stolice při určování výživného v případě matek vycházejí z jejich reálného (či skutečného) příjmu, ale případě otců vycházejí z naprosto nereálného příjmu. I zde se však jedná o průměrnou mzdu, kterou je zamaskováno excesivní rozhodování v jednotlivých případech. Tabulka naprosto jasně dokazuje, že nejčastější metodou pro stanovení výživného, je stanovení výživného z fiktivního příjmu otce, kterého by podle momentální nálady soudní stolice měl otec dosahovat tak, aby byly pokryty byť i opodstatněné životní náklady dítěte, přestože se děti mají podílet na skutečné životní úrovni rodičů a nikoliv na jejich teoretické životní úrovni (podrobnosti o tomto výpočtu výživného ZDE).  Úplným rodinám ani cikánům také nejsou sociální dávky vyměřovány z teoretického příjmu. Je zde zneužívána vzájemná nevraživost rodičů po rozvodu, aby rozvedení rodiče od státu nečerpali sociální dávky, ačkoliv rozvodem se většina rozpadajících se rodin stává sociálně potřebnými.  Z dětí se tak pro matky stává nástroj na citové a ekonomické vydírání otců a z otců zákazníci exekutorsko-advokátní mafie bohatě zastoupené v Parlamentu ČR (více ZDE).  

Přehled o rozhodování soudních stolic o výživném v roce 2015 ZDE nebo PDF ZDE

Za tohoto stavu je zcela logické, že neplnění výživného je celospolečenský problém, který nemohlo vyřešit zpřísnění trestného činu zanedbání povinné výživy ani zabavování řidičských průkazů a jedinou cestou k odstranění tohoto veskrze negativního společenského jevu je přijatí zákona o výživném, který by naprosto jasně stanovil pravidla pro výpočet výživného.