Jak se lze dopracovat k vyloučení zjevně podjatého soudce

Domoci se svého základního práva na projednání věci před skutečně nezávislým soudem je V České republice naprosto nemožné, protože „nezávislí“ soudci pokrytecky kolegiálně kryjí pochybení jiných soudců a důvěryhodnost justice, o které ve svém nálezu III. ÚS 441/04 hovoří Ústavní soud, je jim naprosto ukradená (více zde Nevylučujeme, důvěryhodnost justice je nám ukradená).

Když to nejde „přes pochybení soudce“ musí si tedy pomoci účastník řízení sám. Jednoduchý návod poskytuje nález Ústavního soudu II. ÚS 105/01, který obsahuje odkaz na nález I.ÚS 167/94 viz. dále.

Nález Ústavního soudu I.ÚS 167/94

I když v řízení o vyloučení soudce a v trestním řízení, vyvolaném trestním oznámením soudkyně, která věc opětovně rozhodovala u soudu prvního stupně, byl shledán výkon její pravomoci nezávadným a i když byla odmítnuta námitka její podjatosti, přiklonil se Ústavní soud k názoru, že v daném případě byla splněna podmínka § 14 odst. 1 o. s. ř., která zakládá vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci nikoli pouze pro jejich skutečně prokázanou podjatost, ale již tehdy, jestliže "lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti". Nejde tudíž pouze o hodnocení subjektivního pocitu soudkyně, zda se cítí nebo necítí být podjatá, anebo hodnocení osobního vztahu k účastníkům řízení, ale o objektivní úvahu, zda - s ohledem na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být. V daném případě šlo o takový konflikt mezi rozhodující soudkyní a právní zástupkyní navrhovatelky, který svou povahou a intenzitou (označení rozhodnutí soudkyně za "právní zmetek") je nepochybně dostatečným důvodem k tomu, aby v zájmu soudkyně samé o věci rozhodovala jiná osoba. To se v daném případě nestalo a po vrácení věci odvolacím soudem opětovně rozhodovala jako samosoudkyně osoba, jejíž rozhodnutí bylo tak ostře napadeno. Za takových okolností lze pochybovat o tom, že soudce není dotčen takovým úsudkem o výkonu své rozhodovací pravomoci. Bylo tudíž na místě soudkyni z rozhodování v dané věci vyloučit.

S ohledem na závaznost nálezů Ústavního soudu danou čl. 89 odst. 2) Ústavy ČR tedy pro vyloučení soudce musí postačit, když jeho práci označíte za právní zmetek. V drtivé většině případů to bude zcela objektivní hodnocení.