Jan Sváček, soudce pražský – odborník nebo diletant ? (2. část)

autor Lubomír Bouše

Celá řada spoluobčanů a dikriminovaných otců především nechápavě kroutí hlavami, jaké odborné tuposti a mravní zvrácenosti z pražské justice i „nad míru přiměřenou poměrům“ vypadávají. Univerzální platnost tzv. Hubálkovy konstanty (klinický psycholog a soudní znalec Slavomil Hubálek 1947-2013) o konstantním třetinovém podílu výskytu pitomců v jakémkoliv společenství lidí se u pražského soudu potvrzuje více než spolehlivě a řekl bych dokonce nad plán. Ale pouze pár zdejších občanů postižených frontální státní zvůli primitivů dokáže jim odborně právně oponovat. Není totiž objektivně nikoho, kdo by tak činil. Advokáti? Ti jsou striktně vázáni zákonnou mlčenlivostí, jejímž porušením by se vystavovali sankcím advokátní komory; ostatně ze sporů jsou živi. Sami soudci? Nenechte se vysmát, kapři si rybník přece nikdy sami nevypustí. Občané-voliči, případně novináři jako tzv. hlídací psi demokracie? Ale kdepak, chyba lávky, ti nemají přístup do soudních spisů a jsou odkázáni na pouhé ostatními zprostředkované informace. Ministerstvo spravedlnosti? Kam vás vede slepá vášeň, kritikou šíleného soudního rozhodování by přece jeho „profesionálové“ shazovali sami sebe a tím se usvědčovali z vlastní úřední nekompetentnosti. Tudíž zbývají až ti pro českou justici úplně poslední – účastníci řízení. Jak je možné, že české soudnictví doslova zaplevelené blbci a gaunery je jedním z nejslabších článků orgánů veřejné moci? Můžou za to komunisti. Rozhodující pozice v dnešní justici zastávají soudní osoby starší 45 let, které právnické fakulty studovaly v 70. a 80. letech. Vzhledem ke komunistické husákovské normalizační devalvaci právní vědy se tehdy ze středních škol hlásili na neatraktivní právnické fakulty vesměs dvojkaři a trojkaři, čili velmi hloupí středoškolští studenti. Takoví všem známí typičtí dutohlavci – semtam se byli schopni něco tzv. našprtat, ale přemýšlet o tom bylo již nad jejich schopnostmi. Nebudete tomu věřit, ale znal jsem dokonce jednoho gymnazistu čtyřkaře, kterého přijali na práva. Z božího dopuštění a ke všeobecnému zděšení zainteresovaných dnes soudí a ničí lidem životy jako předseda senátu brněnského krajského soudu. Ostatně i bývalý ministr spravedlnosti Pospíšil stále jenom nelhal a někdy měl i pravdu, když o českých soudcích prohlásil: "U některých soudců pochybuji, jestli vůbec znají platné právo." Problém leží především ve střední a starší generaci, která se zákonitě vzdělávala v době minulého režimu (ad Hospodářské noviny, 9.9.2011). Ke škodě drtivé většiny otců tito primitivové ale nic starého nezapoměli a ničemu novému se nenaučili. Kromě toho celá řada z nich vykazuje zřejmé znaky narušení osobnosti příp. sociopatie a okamžitě by se mohla stát pacienty psychiatrických ambulancí, ale tento úhel pohledu na justici nechejme na některý z příštích příspěvků. Nejlepší maturanti byli v normalizačním období většinově přijímáni na vysoké technické školy či lékařské fakulty a těm nejhloupějším nezbylo, než jít na práva a stát se promovanými právníky totalitního státu. Jak všeobecně známo, žádné reálné právo v Husákově ČSSR v zásadě neexistovalo, pouze jakási předstíraná hra na právo. Po tzv. sametové revoluci se z těchto právnických i mravních nýmandů stali polobozi. Zcela výjimečně se stalo, že právnickou fakultu v oněch letech studovali i premianti, jak prokazuje můj blízký přítel Jaroslav M. Lze si jen povzdechnout : škoda, že tento vzácný muž není v justici. Je zjevné, že s jejich prokázanou i obecně známou otřesnou odbornou i mravní úrovní by soudce u Sváčka mohl vykonávat každý – prezidentovi republiky by stačilo vyhlédnout z okna své kanceláře a zeptat se náhodných kolemjdoucích, jestli nemají zájem pracovat jako pražští soudci. Při souhlasném přikývnutí by budoucímu soudci oknem hned podal jmenovací dekret. Nebylo by ani divu, kdyby takoví soudci svou práci konali lépe, protože hůře si to občanská veřejnost již představit skutečně nedovede.

A teď zpět k našemu Sváčkovi. Je vcelku obvyklé, že předsedové soudů i přes své pracovní vytížení zastávanou funkcí jsou navíc buď samosoudci (na okresech) nebo předsedy senátů (na krajích). Dokonce i předsedkyně Nejvyššího soudu JUDr. Brožová, což je vcelku spíše politická funkce, se jako předsedkyně dílčího dovolacího senátu sama angažuje a s jejími právní názory se každý, kdo o to má zájem, může seznámit. Podobně jsou aktivní předseda Ústavního soudu JUDr. Rychetský nebo předseda Nejvyššího správního soudu JUDr Baxa. Sváček se podle své vlastní prezentace stylizuje za odborníka na trestní právo. Zažil někdo někdy, aby byl předsedou nebo byť jen řadovým členem odvolacího trestního nebo civilního senátu? Zazněl někdy někde jeho právní názor na nějakou právní otázku? Četl někdo někdy nějakou Sváčkovu odbornou publikaci, či alespoň nějakou stať? Je znám třeba svou pedagogickou činností? Nic, velká nula, úplné prázdno, jasné myšlenkové a intelektuální vakuum. Úvodem o personě Sváček položená otázka má tedy jednoznačnou a docela logickou odpověď: diletant.

Snad i díky mé maličkosti se tento trapný břídil na pozici ústavního soudce nedostal. Dělá celé české justici jenom ostudu a bude pro naše občany skutečným nevýslovným štěstím a dobrodiním, když z justice co nejdříve zmizí. A jak to vlastně s mou červnovou stížností na diletantismus soudců městského soudu dopadlo? Dotázal jsem se „kandidáta“ Sváčka, zda jako předseda soudu zná středoškolská vysvědčení svých soudců. Mlčení. A co výsledky jejich vysokoškolských studií? Viděl jejich výkazy o vysokoškolském studiu (tzv. indexy) nebo alespoň jejich vysvědčení o státní závěrečné zkoušce? Opět mlčení. Závěrem dopisu mi Sváček sděluje, že žádné zvyšování odborné úrovně soudců se v Praze konat nebude, protože by to prý byl zásah do jejich nezávislosti….

Jane Sváčku, jak dlouho ještě budeš českou veřejnost oblbovat ?