Je to hodně nebo málo?

Rok omylem seděl za znásilnění, od státu dostane 4,88 miliónu

Ministerstvo spravedlnosti má vyplatit Janu Šafránkovi 4,88 miliónu korun za to, že byl odsouzen za znásilnění, které nespáchal. V pondělí o tom nepravomocně rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2, podle kterého byla způsobená újma skutečně značná, a Šafránek musel na osvobozující rozsudek čekat velmi dlouho. Muž se na státu domáhá téměř 32 miliónů korun.

Zdroj Novinky.cz Rok omylem seděl za znásilnění, od státu dostane 4,88 miliónu

Jan Šafránek a JUDr. Petr Kočí                                               FOTO Jan Handrejch

Cesta pana Šafránka ke spravedlnosti byla 17 let dlouhá. Důkaz o jeho nevině byl celou dobu založen v trestním spisu, ale protože nebyl jiný vhodný pachatel a při jeho mentální úrovni na něj lze svalit vše, odskákal to právě on. Tím je celý případ ještě ostudnější. Policie, státní zastupitelství a soudní stolice se „spletla“. Nemělo by se to stávat, ale stát se to může. V první řadě však udělal chybu jeho advokát svojí nedůsledností. Pokud upadne v podezření nějaká známá osobnost či „pracháč“, advokáti zvučných jmen se mohou přetrhnout a hledají každou kličku, jak svého klienta z problémů vysekat. Prostému občanovi však náleží „prostý“ advokát, který si to při jednání  spíše jen  „odsedí“ a rozhodně se pro klienta nepřetrhne.

Pokud by advokát stejných „kvalit“ zastupoval pana Šafránka i v řízení o odškodnění, zcela nepochybně by odešel s pár tisícikorunami a možná ani to ne. Domoci se odškodnění necelých pěti miliónů rozhodně nebylo jednoduché a má na tom obrovskou zásluhu vynikající advokát JUDr. Petr Kočí. To je ten „darebák“, který poctivě zastupuje svoje klienty a předseda Ústavní stolice Rychetský by ho za to doživotně vyloučil z advokacie (vyloučení Advokátní komorou je stále ještě nedořešeno).

Pro bulvární novináře je příběh a odškodnění pana Šafránka na „palcové titulky“, ale příběh není úplný. Pan Šafránek byl uznán vinným ze znásilnění a neoprávněného užívání cizí věci. Pro čtenáře neznalé trestního práva nutno uvést, že neoprávněným užíváním cizí věci v tomto případě není myšlena cizí manželka. Podle původní verze totiž pan Šafránek na místo činu přijel na Babetě (motorové kolo), kterou si neoprávněně „vypůjčil“ od svého zaměstnavatele. Když se později ukázalo, že pachatelem znásilnění nebyl pan Šafránek, byl odviněn ze znásilnění, ale neoprávněné užívání cizí věci mu "odpáráno" nebylo. Podle mínění Okresní soudní stolice ve Žďáru na Sázavou totiž delikvent přijel na místo činu, tam poškozenou neznásilnil a pak se odebral zpět na svoje pracoviště. To má přeci jasnou logiku. Podle stejné logiky postupovala i soudní stolice Markéta Jirásková, když panu Šafránkovi nepřiznala nárok na náhradu ušlého výdělku, protože v době vzetí do vazby nikde nepracoval, neboť jeho pracovní poměr byl krátce předtím zrušen pro hrubé porušení pracovní kázně. Jak se to stalo? No přece tak, že inkriminovaného dne vzal pan Šafránek bez dovolení služební Babetu, dojel na ní na místo činu, tam nikoho neznásilnil a vrátil se zpátky na své pracoviště!

Zdroj Paragraphos Kausa Babeta aneb Osel měsíce března Markétě Jiráskové

Podle advokáta Kočího je odškodnění na naše poměry poměrně vysoké, ale především protože nejde o prominenta a bylo přiznáno prostému občanovi. Zde nejde „jen“ o rok vězení, ale za promarněná léta a zničený život.  Za každý den ponížení a beznaděje bylo panu Šafránkovi přiznáno 745 korun. Jako noční hlídač by si vydělal o něco méně, ale mohl žít normálním životem. Lze tedy necelých 5 miliónů korun považovat za dostatečné odškodnění? To asi těžko. Advokát Kočí zvažuje, zda se má odvolat, ale je větší pravděpodobnost, že by spíše mohlo dojít ke snížení odškodného, než k jeho zvýšení. Zcela nepochybně se však odvolá Ministerstvo zlovůle a pan Šafránek tak ještě nemá ani zdaleka vyhráno.

To je zvláštní situace. Stát by se měl poníženě omluvit a snažit se poškozeného náležitě odškodnit.  Každý slušný občan jistě chápe, že v takovém případě je odškodnění zcela na místě, byť za to zaplatíme všichni. Pokud by šlo o zcela ojedinělé případy, pak by to asi nikoho netrápilo, jenže celková částka za odškodnění každým rokem narůstá geometrickou řadou a při prázdné státní pokladně je to do očí bijící. Pod článkem na Novinkách.cz pak najdeme celou řadu výkřiků, ať škodu zaplatí ten, kdo jí způsobil.  A v tom je právě ten problém. Pokud zde nebudeme mít Ministerstvo spravedlnosti, které by usilovalo o spravedlnost pro občany a je zde Ministerstvo zlovůle, které kryje špatnou práci soudců a státních zástupců a důsledně neuplatňuje regrese škody, pak se poškození občané nikdy nedočkají spravedlivého odškodnění a poškozených bude stále přibývat.

Je to více jak rok, kdy na tento problém upozornil Nejvyšší kontrolní úřad. 

Informace z kontrolní akce č. 11/03

Peněžní prostředky státu určené na odškodňování podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

Více zde Ze státní pokladny krev neteče

Zpráva se dostala na stůl vládě šmejdů v čele s Přesčasem, všem poslancům a senátorům.
Co se od té doby změnilo? Nic a jede se vesele dál!

Nelze tedy podporovat ODSácké, TOPkové (ale ani socanské) šmejdy, kteří tento stav udržují, tak jako jsme to viděli při prezidentské volbě u některých aktivistů údajně bojujících za reformu justice, a je potřeba podporovat politiky, jako je senátor Tomio Okamura, který chce tento nedobrý stav změnit.