Je to jen soudce - pokračování PŘÍBĚHU

Soudce Obvodního soudu pro Prahu 4 JUDr. Filip Liška rozhodl ve věci úpravy výživného pro mého nezdárného zletilého synka Petra Mesznera a odhalil tak svojí pravou tvář.

Ten kdo sleduje PŘÍBĚH Adikia od samého počátku nebo má vlastní zkušenost s naší justicí, jistě uzná, že za obrovský úspěch je nutno považovat už jen to, že jako jediný ze čtyř soudců Obvodního soudu pro Prahu 4 (JUDr. Smitková, JUDr. Malíková a Mgr. Jarešová), kteří se naším sporem zabývali, alespoň pochopil předmět sporu - kdo komu má platit výživné. Za tento obdivuhodný výkon a při srovnání s výkony dalších soudců Obvodního soudu pro Prahu 4 (opilá JUDr. Křišťanová, z korupce podezřelá Mgr. Winklerová, která synovi a mě zničila život či trestní „expert“ JUDr. Pytloun, který není schopen rozpoznat ani základní znaky trestného činu), lze soudce JUDr. Filipa Lišku označit asi jako nejlepšího soudce, kterého Obvodní soud pro Prahu 4 může nabídnout svým zákazníkům.

Je zcela nepochybné, že kdyby nedošlo k vyloučení soudkyně JUDr. Smitkové, která vykonává i funkci místopředsedkyně soudu, pro jejíž výkon je základním předpokladem loajálnost k politice „konečného řešení“ otcovské otázky, jednalo by se o předem prohraný spor.   

Soudce JUDr. Liška sice porušil projednací zásadu sporného řízení (svévolné vyhledání důkazu nabídky volných pracovních míst, který nikdo z účastníků nenavrhnul), ale jinak řízení vedl korektně. Projevil vysokou míru trpělivosti, když oběma stranám (zejména pak mě, protože jsem nebyl zastoupen advokátem) poskytl dostatečný prostor k předložení důkazů. V průběhu jednání žádnou stranu neponižoval, ani se nijak očividně nesnažil některé straně upírat procesní práva, proto si také nepotřeboval vynucovat autoritu bandou ozbrojenců či hysterickým vřeštěním. I jako soudce si zachoval elementární slušnost a svoje rozhodnutí předjímal naprosto správnou úvahou - vysokoškolák se již musí sám alespoň částečně podílet na svojí výživě. To vše dávalo alespoň naději na částečný úspěch ve sporu.

To pochopila protistrana a tak si ten „nářez“ (rozsudek) raději ani nepřišli poslechnout (syn se omluvil a advokát nepřišel). Když „synáček“ neměl tu odvahu se k prohře postavit čelem jako chlap, jen ať si užije měsíc nejistoty, než soudce napíše a rozešle rozsudek.  Já jsem se s nejistotou musel vyrovnávat předchozích 7 let. Proto na tomto místě mohu zatím pouze prozradit, že jsem byl ve sporu částečně úspěšný –

výživné bylo sníženo.

Poté, co mě naše justice ve stylu německého fašizmu oddělila od syna a svěřila ho matce na „převýchovu“ k nenávisti k otci, je jakékoliv snížení výživného vynikající a dnes už jedinou možnou výchovnou lekcí pro mého nemravného syna Petra Mesznera. Byl tím také zmařen plán a nemalé investice do mojí ekonomické likvidace a kriminalizace osnovaný bývalou manželkou Monikou Mesznerovou.  O svoji živnost tím také přichází prolhaný advokát JUDr. David Černý, který na neštěstí naší rodiny parazitoval předchozích 7 let.

Dosáhnout snížení výživného za stávajícího přístupu naší justice k otázce výživného byť jen o několik set korun, je co do šance srovnatelné s výhrou v loterii. Po této stránce se tedy jedná o obrovský úspěch. Ostatně o tom jasně svědčí následující tabulka.

Dosažení snížení výživného je s výhrou v loterii srovnatelné i po hmotné stránce. Při snížení o 500,- Kč měsíčně je to 6000,- Kč ročně, při snížení o 1000,- Kč měsíčně je to 12000,- Kč ročně, při snížení o 2000,- Kč měsíčně je to 24000,- Kč ročně atd. Násobeno počtem zbývajících let vyživovací povinnosti se tak dostáváme na velmi zajímavou částku. K tomu je však nutno ještě přičíst jeden a půl roku zpětně od podání žalobního návrhu.

I tento obrovský úspěch však má svoje „ale“. Podle statistiky Ministerstva spravedlnosti vycházející z rozhodnutí soudů činí nejvyšší průměrné výživné u nejvyšší věkové kategorie dětí (15 - 18 let) cca 3000,- Kč. Po 7 letech naprosto nereálného výživného jsme se tak dostali na výživné, které by tedy odpovídalo nadprůměrnému výživnému při „slušeném“ rozvodu, tedy aniž by došlo ke zničení vztahu syna k otci.  Ještě ve chvíli, kdy soudce JUDr. Liška vynesl onu „cifru“ jsem byl ochoten všechno předchozí příkoří „spolknout“ a začít žít normální život bez soudních tahanic. Z následujícího odůvodnění rozsudku jsem se však málem pozvracel.

Kdybych byl lempl a nezajišťoval rodině vysokou životní úroveň, tak jsme všechny peníze, které syn dostal od babičky, utratili a dnes by neměl ani floka. Syn má naspořeno více jak 400000,- Kč a podle soudce JUDr. Lišky bych měl mimo svojí špatně prosperující živnosti (převážně díky času strávenému po soudech) ještě chodit na brigády, abych vydělával více. Tím přišla na řadu ryze teoretická možnost získat platově „výhodnější“ zaměstnání dle nabídky volných pracovních míst, ze které dovodil, že bych si mohl vydělávat 25000,- Kč měsíčně. Skutečnost, že je mi více jak 50 let a se středoškolským diplomem v oboru „ žhavící elektronky“ jsem nezaměstnatelný, ho nijak netrápila. Dále už jsem jeho zvrácenosti a překroucené skutečnosti raději ani neposlouchal.

Jaká je tedy pravá tvář soudce JUDr. Filipa Lišky? Jeho pravou tváří rozhodně není spravedlnost (Justicia) a není to ani komunistický zlořád (Momós – bůh hlouposti - křížený Satanem).

Je to jen soudce,

tak typický pro naši současnou justici, kde vévodí překrucování skutečností a bezpráví. Na místo výchovy „dětí“ k úctě a slušnosti ke svým rodičům (a nejenom k nim) jen přispívá k totální devastaci mravů celé společnosti. Jeho pravou tváří je Adikia.