Jednání o náhradě za úskočnou kriminalizaci – pokračování PŘÍBĚHU

Ministerstvo zlovůle si myslí, že za úskočnou kriminalizaci (dolus malus) postačuje omluva mezi řádky vyrozumění o přiznání náhrady majetkové škody (Omluva ukrytá v hloubi dopisu je prý postačující) nehledě na sjednocující stanovisko Nejvyšší soudní stolice k přiznání a výše náhrady za nemateriální újmu a závazné nálezy Ústavní soudní stolice (Náhrada škody za úskočný výkon veřejné moci). Za dané situace tedy nezbývalo, než se náhrady domáhat žalobou (Žalujte stát). Mojí žádostí o odškodnění je však žalovaná (ministerstvo zlovůle) pohoršena. Přeci nebude platit odškodnění nějakému hulvátovi, který bez okolků kritizuje zoufalou práci soudní stolice? Jaký houpací kůň či tupá ovce! Vždyť drtivá většina soudců vykonává svou činnost profesionálně a jsou to čestní lidé (Žalovaná je pohoršena).

Takové tvrzení žalované (přesněji podkašpara Voláka) je naprosto směšné! Ani nemusíte být zákazníkem soudní stolice a k posouzení „profesionality“ stačí sledovat média. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Před několika dny se na Novinkách.cz objevil článek, že se k hlavnímu líčení v závažné trestné činnosti nedostavil podezřelý cizí státní příslušník, přestože soudní stolici slíbil, že se nebude vyhýbat trestnímu stíhání a tak ho propustila z vazby. Měl zneužít 118 dívek. Místo k soudu odjel domů na Ukrajinu. Koho by napadlo, že „ctihodný ukrajinec“ vezme kramle? Na druhou stranu jsou zde v „útěkové“ vazbě drženi „zločinci“, kteří nemají ani na vlak z věznice do Zadní Lhoty.

V řízení o náhradě škody se (bohužel) neřeší zavinění (nezákonný postup) konkrétní soudní stolice, státního zástupce či pomáhače. Přímá odpovědnost úředních osob by nepochybně vedla ke zkvalitnění jejich práce. O to usiluje i Tomio Okamura:

Kdybych byl zvolen prezidentem, není problém uspořádat televizní přímý přenos, kde požádám předsedy parlamentních stran, aby uzákonili hmotnou a trestní odpovědnost pro politiky, úředníky, soudce a státní zástupce. A oni by případně museli sdělit, proč ji nechtějí.

Zdroj Novinky.cz  Lidi chtějí, abych zachraňoval republiku  

I v současné době je možné náhradu škody zpětně vymáhat na úředních osobách, ale jak vyplývá ze zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu, odbor odškodňování nespolupracuje s odborem justičního dohledu Ministerstva zlovůle a škoda se přenáší na všechny občany (Ze státní pokladny krev neteče).  Ministerstvo zlovůle odškodňování záměrně protahuje soudním sporem s poškozeným, kdy mezi tím vyprší lhůta na uplatnění škody vůči úřední osobě.

Jde tedy o systémové krytí zločinů úředních osob.

V dané věci rovněž ani není podstatné, zda moje oprávněná kritika žalovanou nějak pohoršuje. Dochází tím však k absurdní situaci, kdy žalovaná (Ministerstvo zlovůle) fakticky popírá rozhodnutí „profesionální“ a „nezávislé“ soudní stolice, podle kterého moje jednání nenaplnilo znaky žádného trestného činu a dokonce ani přestupku.

Pokud k rozhodnutím soudní stolice nemá respekt Ministerstvo zlovůle, jak může mít k těmto rozhodnutím respekt (s)prostý občan?

Na výši odškodnění může mít vliv jednání poškozeného, ale je velký rozdíl mezi tím, když se někdo „přimotá“ k nějakému trestnému činu a po složitém dokazování se prokáže jeho nevina nebo je od samého počátku naprosto jasné, že k žádnému trestnému činu ani nemohlo dojít a jde tak o úskočnou kriminalizaci jako v mém případě.

Podle nálezů Ústavní soudní stolice je i „pouhé“ zahájení trestního stíhání brutálním zásahem do osobního života a z mojí strany bylo potřeba už jen prokázat jeho intenzitu. V tom mi návodem (výčtem možných poškození) velice pomohla advokátka Mgr. Vaverková. K žalobě jsme tedy předložili čestná prohlášení mého bratra, kolegy z práce a zprávu manželské poradny.

Čestné prohlášení

V loňském roce se na mě několikrát v poměrně zbídačeném stavu obrátil bratr Luboš Meszner s tím, že se dostal do nějakých vážných problémů, které se odrážejí i do jeho rodinného života a žádal mě o finanční výpomoc. Až později se mi přiznal, že byl obviněn z nějakého trestného činu v souvislosti s jeho korespondencí se soudem. Ačkoliv svého bratra znám velmi dobře a vím, že není žádný recidivista a žije spořádaným životem, dost dobře jsem mu nemohl uvěřit, že se ničeho nedopustil, když celá věc prošla hned několika stupni policie a nezávislým státním zástupcem na něj byla podána obžaloba k soudu. Naše do té doby velmi dobré vztahy ochladly a nedaří se je obnovit, i když dnes už je jasné, že se vůbec ničeho nedopustil.

Čestné prohlášení

Jako živnostník pracuji v oboru instalace televizních antén a příležitostně jsem u větších zakázek dlouhodobě spolupracoval s panem Lubošem Mesznerem. Asi v polovině loňského roku začal být pan Meszner často zamyšlený a nepozorný. V jednom případě jsem dokonce na poslední chvíli zabránil jeho pracovnímu úrazu. Nejen, že mi jako výpomoc nebyl žádným přínosem, ale ještě hrozilo, že oba utrpíme úraz či dojde k nějaké škodě na cizím majetku, proto jsem s ním musel další spolupráci ukončit. Původně jsem za nesoustředěností v práci viděl rodinné problémy, kdy jsem byl nechtěným svědkem několika telefonických hádek s jeho manželkou, kde nezvládal racionálně řešit ani standardní situace v rodinném životě. Když jsem se mu snažil domluvit, svěřil se mi, že má nějaké potíže se soudy, což nesl velmi těžce, protože byl přesvědčen, že nic nezákonného neudělal.

Zpráva manželské poradny

Několik dnů před jednáním jsme s advokátkou Mgr. Vaverkovou sešli a domluvili se na postupu při jednání. Ještě navrhla, abych na jednání přinesl záznam prvního výslechu u pomáhače Krucifujtajlušie (známého výrokem „Pomáhat a chránit je jen nápis na dveřích aut“), kde tvrdil, že soudní stolice je jeho nadřízený orgán a když ten řekne, že jsem se dopustil trestného činu, tak je to prostě hotová věc a nemám o čem diskutovat.

Jednání bylo nařízeno do jedné z největších jednacích místností u Obvodní soudní stolice pro Prahu 2. Přátelé, kteří se přišli podívat na jednání, si mě proto dobírali, že jsem u soudní stolice už tak slavný. Ve skutečnosti však zde probíhala ještě další řízení a šlo tedy spíše o naplnění zákona, kdy tato jednací místnost je vybavena nahrávacím zařízením. Opět se tedy ukazuje, že když se chce, tak to jde! Jak říkal náměstek Ministerstva zlovůle Koutský: „Je to jen organizační problém soudní stolice“.  

Těsně před jednáním se dostavila žalovaná a tak jsem se ještě pokusil o smírné řešení. Nechcete si to rozmyslet a tu náhradu mi vyplatit? „U jiných poškozených náhradu vyplácíme (přátelé se dusili smíchy), ale ve vašem případě rozhodně NE!“

Předchozí jednání se protáhlo a mladý soudce JUDr. Ondřej Růžička se za zpoždění všem omluvil. Obyčejná lidská slušnost, se kterou se však u soudní stolice často nesetkáte.

Moje advokátka pak v krátkosti přednesla důvod podání žaloby s tím, že trestní stíhání bylo zahájeno na základě podání trestní soudní stolice Pytlíka, tedy osoby, která si musela být velmi dobře vědoma, že nejde o trestný čin a šlo tak o zneužívání pravomoci (instituce soudní stolice) k mojí trestněprávní šikaně (dolus malus – úskočná kriminalizace).  Po poučení o koncentraci důkazů moje advokátka navrhla provedení svědeckých výpovědí, mojí účastnické výpovědi a videozáznamu výslechu u pomáhače Krucifujtajlušie.    

Soudce JUDr. Růžička naší straně vytknul, že jsme měli dost času svědky navrhnout ještě před jednáním, že je bude muset předvolat a řízení se tím tak zbytečně protahuje. Potom se však obrátil na žalovanou, zda čestná prohlášení svědků (bratra a kolegy z práce) považuje za sporná. Žalovaná však o čestných prohlášeních nic nevěděla, přestože byly součástí žalobního návrhu. (Jak se žalovaná za peníze daňových poplatníků připravovala na jednání?!) Po jejich prostudování konstatovala, že svědecké výpovědi by nic jiného nepřinesly, proto čestná prohlášení uznala za nesporná.

Ve svojí účastnické výpovědi jsem se nejprve vypořádal s pohoršením žalované, kdy jsem na příkladu vysvětlil, že jsem se pouze domáhal svého práva, aby moje věc byla projednána soudní stolicí s alespoň průměrnou inteligencí, která pochopí předmět sporu a nebude svojí funkci vykonávat ledabyle.

„Když si mě objednáte domů, abych vám instaloval anténu a já bych postavil anténní stožár doprostřed obýváku a kabel vyvedl na střechu s tím, že televize bude stát na komíně, tak řeknete, že jsem úplně blbý a už ode mne také žádnou další práci chtít nebudete.“

Poučen advokátkou Mgr. Vaverkovou jsem se už pak soustředil na popis, jak úskočná kriminalizace hluboce zasáhala do mého osobního života. Po skončeném jednání si mě přátelé opět dobírali, že k dokonalosti už jen chybělo uronit slzu.

Pak měl být proveden důkaz - videozáznam výslechu u pomáhače Krucifujtajlušie. Tak na to jsem se skutečně těšil. Předpokládal jsem, že i pro soudce bude záhadou, jak se Policii ČR podařilo skutečného osla obléknout do policejní uniformy. Záznam se však z důvodu blokace PC nepodařilo přehrát. Ještě jsme tedy navrhli přehrát záznam z mých stránek, ale ani to se nepovedlo. Záznam je na stránce PŘÍBĚH díl XXIII. - Místo bezpečí a důvěry (skoro až na konci). Pokud jste to ještě neviděli, vřele doporučuji, zejména pokud máte splín, že nějaká úřední osoba není schopna pochopit vaší naprosto jasnou argumentaci. Větší osel nadaný pravomocí už skutečně nemůže být.

Žalovaná se pak dožadovala, aby byly přečteny moje „hanlivé“ dopisy, přestože na začátku řízení jsme se dohodli, že obsah spisu je všem znám a stačí pouze konstatovat jeho obsah. Zjevně šlo o taktiku, zabrnkat na ješitnost soudní stolice. To by jistě mělo úspěch u soudních stolic s komunistickou minulostí, ale mladý soudce JUDr. Růžička to jen přečetl a zjevně ho to nijak nepohoršilo. Ostatně také není proč, když je to pravda! Moje advokátka se tedy snažila kontrovat tím, aby také byly přečteny nesmysly, které do odůvodnění napsala soudní stolice Smitková a Malíková. Soudce jí však „usadil“ s tím, že je to zbytečné, protože to četl a já jsem to vysvětlil v účastnické výpovědi.

Potom už následovala závěrečná řeč mojí advokátky, kde jen opakovala úskočné jednání trestní stolice Pytlíka a citovala právní větu ze sjednocujícího stanoviska Nejvyšší stolice k odškodnění. Více se opravdu snažit nemusela, protože žalovaná se kromě trapné snahy zabrnkat na ješitnost soudce nezmohla vůbec na nic a jednání si jen „odseděla“. To bylo zejména pro přítomnou veřejnost asi největším překvapením, protože každý by očekával, že žalovaná (Ministerstvo zlovůle) bude disponovat špičkovým právním zástupcem, který se bude snažit žalobu kvalifikovaně rozbít. Proč tedy žalovaná jde do soudního sporu a riskuje navýšení škody za náklady řízení?

Tím se opět dostáváme ke špatnému systému odškodňování, kdy pokud by žalovaná nešla do sporu, byla by obviňována z nešetření státních financí. Při soudním sporu se zvýšení škody za náklady řízení se vykompenzuje přiznáním jen části odškodnění poškozenému, ale žalovaná už nemůže být obviňována z nehospodárnosti (stačí si jednání odsedět). Kdyby se však důsledně uplatňovala regrese škody, nebyl by problém poškozeného odškodnit až do výše tří měsíčních platů úřední osoby, která škodu způsobila, stejně jako se škoda vymáhá u jiných zaměstnanců. Poškozeného by tak bylo možné odškodnit částkou nejméně 200 000,- Kč, aniž by to poškodilo státní rozpočet.   

Žalovaná se teprve až v závěrečném návrhu opřela o judikát Nejvyšší soudní stolice 30 Cdo 2256/2011 s tím, že se jedná o stejný případ a tedy nemám nárok na odškodnění a musím se spokojit jen s omluvou.

Mladý soudce JUDr. Růžička se choval korektně a nepotřeboval si tak zvyšovat autoritu ozbrojenými hovádky nebo vyhrožováním pořádkovou pokutou, když jsem se chtěl k nějaké věci vyjádřit. To však jak známo nedává žádný obraz o výsledku řízení. Jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku.

Doma jsem hned běžel k internetu, abych vyhledal rozhodnutí, o které se opírala žalovaná. Ano, skutečně se jednalo o velmi podobný případ, kdy poškozený byl úskočně kriminalizován za oprávněnou kritiku soudní stolice a dožadoval se náhrady nemajetkové újmy. Hned po několika řádcích jsem zjistil, že ten příběh velmi dobře znám. Vždyť je to příběh mého kamaráda a kolegy z JusticeTV pana Luboše Patery. To je tedy náhodička!

Problém je však v tom, že toto rozhodnutí v žádném případě neříká, že by poškozenému v případě oprávněné kritiky práce soudní stolice a následné úskočné kriminalizace měla postačovat pouze omluva a neměl žádný nárok na odškodnění.

To je opět názorná ukázka, jak justiční struktury na obhajobu neobhajitelného používají polopravdy. Náš názor je podložen rozhodnutím Nejvyšší soudní stolice! To jistě! Ale z celého rozhodnutí je vytržena jen vhodná část a podstatný zbytek je zamlčen.

Pokud se v jakémkoliv rozhodnutí setkáte s odkazem na nějaký zákon či rozhodnutí, vždy si to velmi pečlivě zkontrolujte. Při současném stavu naší soudní stolice se klidně může stát, že vám bude vyměřeno výživné podle zákona o pozemních komunikacích a odůvodněno to bude rozhodnutím Nejvyšší soudní stolice ve věci úvěrového podvodu.