Jménem zákona dovolená končí!

Tento týden se u Obvodní stolice pro Prahu 2 konalo zajímavé jednání o náhradu škody za nesprávný úřední postup. V těchto sporech je žalovaná strana Ministerstvo zlovůle, které ústy náměstka Voláka fanaticky vydává všechny soudní stolice za čestné lidi a profesionály. Za této situace pak projednání žaloby o náhradu za nesprávný úřední postup „profesionálů“ spolehlivě zaručuje nevšední zážitky, a nejinak tomu bylo i v tomto případě.

Na začátku kauzy byl všem dobře známý rozdílný přístup úředních osob (v tomto případě pomáhačů a státního zástupce) k rozvedeným rodičům podle jejich pohlaví. Zatím co v případě rodičů s ženským pohlavním orgánem je únos dětí akceptován a vůbec o nic nejde, u rodičů s mužským pohlavním orgánem jde o těžký zločin. Po únosci je nutné okamžitě vyhlásit celostátní pátrání a tuto informaci předat médiím. Ve skutečnosti se však pochopitelně nejednalo o únos, ale rozdílný výklad vykonatelného opatrovnického rozsudku. Všechny soudní stolice jsou "profesionálové", lze si tedy jen obtížně představit, že by výrok rozsudku byl nejasný.

Podle výroku rozsudku má otec právo být o letních prázdninách s dítětem "4 týdny". Otec s předstihem navrhl termín letních prázdnin, ale matka na to nereagovala. Otec si však musel zajistit program a ubytování. Až po půl roce se matka ozvala, že s termínem nesouhlasí a otci nadiktovala jiný termín, respektive prázdninový styk rozkouskovala na dvakrát 14 dnů. S ohledem na soustavné problémy s předáváním dítěte si lze velmi dobře představit, jak by vše dopadlo, kdyby otec matce řekl, že s jejím diktátem (rozdělením 4 týdnů) nesouhlasí. Na dovolenou s dítětem by s ohledem „na kašlíček“ nikdy neodjel. Otec si tedy dítě převzal a hned druhý den matce oznámil, že s jejím návrhem nesouhlasí a s dítětem bude celé 4 týdny v kuse, jak říká vykonatelný rozsudek. Protože tušil, že bude matka dělat potíže, oznámil vše pomáhačům. Když pak dítě po 14 dnech nevrátil, matka podala trestní oznámení, že otec dítě unesl. Přestože pomáhači měli písemné upozornění otce a vykonatelný rozsudek, na pokyn dozorujícího státního zástupce vyhlásili celostátní pátrání a po několika dnech otce i s dítětem zadrželi.

Protože k žádnému trestnému činu nedošlo, otec se teď (i za dítě) domáhá odškodnění, kdy ještě dnes lze v internetových médiích dohledat vyhlášené celostátní pátrání včetně osobních údajů otce i dítěte. Ačkoliv je věc naprosto jasná, žalovaná se oba poškozené zdráhá odškodnit. Advokátka Ministerstva zlovůle věc obhajovala stylem opatrovnických advokátek: „Matka otci určila termín letních prázdnin.“ Otec kontroval, že si výrok rozsudku nechal vyložit několika právníky a je naprosto jasný - 4 týdny. Ostatně to potvrdil i odvolací soud. Advokátka Ministerstva zlovůle však pokračovala: „Výrok rozsudku v době „únosu“ nebyl zcela jasný, kdy v té době nebyl znám názor odvolacího soudu a styk se obvykle upravuje jinak.“ To už soudce JUDr. Pavel Vlach nevydržel a jeho reakce byla ohromující: „Tak naštěstí tady nejsme u opatrovnického soudu.“ Jinak řečeno, žvásty opatrovnických advokátek mě absolutně nezajímají, protože je zde vykonatelný rozsudek a ten jasně hovoří o 4 týdnech.

Jednání bylo odročeno za účelem provedení dalších důkazů, zejména zda pomáhači obdrželi dopis otce, přestože byl zaslán doporučeně. V případě pomáhačů však nelze uvažovat o tom, že by nebyl doručen. Co však pomáhačům sděluje rodič s mužským pohlavním orgánem je lhostejné a dopis nejspíše skončil v koši.    

Advokátce Ministerstva zlovůle lze dát za pravdu v tom, že výrok rozsudku je neobvyklý a měl obsahovat jasné termíny předání. Pokud však ve výroku nejsou žádné termíny uvedeny, ani to ničemu neodporuje. Pouze to dokladuje absolutní neschopnost „profesionálů“ v talárech, kteří vydali takové rozhodnutí za situace, kdy se rodiče nejsou schopni domluvit, respektive matka dělá potíže a chce otci diktovat termíny dovolené. Žalovaná by se tedy měla otci a dítěti s pokorou omluvit a vyplatit požadované odškodnění. To pak vymáhat na „profesionálech“ v talárech, kteří vydali pro daný případ nevodné rozhodnutí. Stejně tak i na státním zástupci, který není schopen pojmout naprosto jasný výrok rozhodnutí a na základě toho hrubě zasáhl do života otce a dítěte. Jenže to by ve vedoucích funkcích Ministerstva zlovůle nesměli být fanatici, kteří systematicky kryjí špatnou práci soudních stolic a státních zástupců.

A že se nejednalo o opatrovnické řízení, bylo opravdu znát. Ačkoliv se do jednací místnosti nahrnulo hned několik obecně známých vyvrhelů a narušitelů důstojnosti opatrovnických řízení (rozvedených otců), soudce JUDr. Vlach nepotřeboval dohánět svoji autoritu ozbrojenou ochrankou. I zkušení zákazníci naší justice totiž s němým úžasem sledovali jeho skutečně nestranný přístup k účastníkům řízení, zejména k otci, který nebyl zastoupen advokátem a vždy ho srozumitelně poučil o procesních právech. Jednání nebylo nahráváno a soudce JUDr. Vlach protokol diktoval do diktafonu. Na konci jednání pak účastníky řízení vyzval, zda si chtějí záznam z diktafonu poslechnout s tím, že na to mají právo. Tak nevídaná věc logicky vyvolala rozruch v jednací síni. Soudce JUDr. Vlach nechápal, co se děje: „Udělal jsem snad něco neobvyklého? To je přeci normální postup.“

Tak to skutečně není normální postup, zejména v opatrovnických řízeních, kde je požadavek na opravu protokolace považován za nebetyčnou drzost.

Účast veřejnosti na jednání je vždy důležitá. Soudní stolice jsou tím omezeny v očividném porušování práv účastníků řízení, posuňky lze účastníka upozornit na důležité věci a zkoušený účastník má ve veřejnosti velkou oporu. Veřejnost však také může účastníka poškodit, což je v případě solidního soudce velká škoda. Asi žádná soudní stolice nenechá bez povšimnutí, když někdo vstoupí do jednací místnosti v průběhu jednání. Některá soudní stolice ztropí dramatickou scénu, jiná jen utrousí nějakou poznámku. Z vlastní zkušenosti však mohu říct, že to vždy naruší soustředěnost účastníka na projednávanou věc. I na toto jednání dorazil jistý opozdilec. Sice se žádná dramatická scéna nekonala, ale soudce JUDr. Vlach to nenechal bez povšimnutí. O několik minut později opozdilci zazvonil mobil. To soudce vyřešil jen všeříkajícím pohledem do řad veřejnosti a každý normální člověk by si mobil vypnul. Opozdilci však o několik minut později zazvonil mobil ještě jednou. Na to soudce JUDr. Vlach nereagoval, protože se soustředil na něco jiného. Stát se to však u nějaké nervní stolice, jistě by se to už bez dramatické scény a tím i zničení celého jednání neobešlo.

Z uvedených důvodů již nezveřejňuji svoje jednání a na jednání zvu pouze přátele, na které se mohu spolehnout. Stejný postup doporučuji i čtenářům Adikie. Když se nováčkové neumějí slušně chovat, tak prostě mají smůlu a od ostřílených matadorů se nic nenaučí.