JUSTAPO

Pokud vám tento název připomíná název nacistické tajné police Gestapo, nejedná se o podobnost čistě náhodou. Geheime Staatspolizei (zkrác. Gestapo, česky Tajná státní policie) vzniklo přeměnou tajné pruské státní policie. Založil ho Herman Göring a po druhé světové válce bylo prohlášeno za zločineckou organizaci. Netřeba tedy dodávat, že tato police na nějaká lidská práva rozhodně nehleděla.

Justiční tajná police (zkráceně Justapo)vznikla po revoluci přejmenováním komunistických odborů péče o dítě na odbory sociálně právní ochrany dětí (zkráceně OSPOD). I když by se z názvu dalo usoudit, že se tyto odbory budou zabývat právní ochranou dětí, ve skutečnosti na mezinárodně uznávaná práva dětí (Úmluva o právech dítěte) nebo lidská práva (Listina základních práv a svobod) příliš nehledí a pokračují v „ochraně práv dětí“ dle metodických pokynů zločineckého komunistického režimu, podle kterého je lepším rodičem zásadně matka a otec je dobrý jen na placení výživného. 

Současná justiční praxe absolutně nebere žádný ohled na realitu příjmových možností rozvedených otců, které se mohou změnit třeba ze dne na den (převážně k horšímu). Výživné se tedy zásadně navyšuje od původní částky směrem nahoru a snížení výživného je naprosto nepřijatelné, přestože „dítě má právo se podílet na životní úrovni svých rodičů nejen v kladném, ale i záporném slova smyslu“ (JUDr. Otakar Motejl). Aby nebyla prolomena tato letitá opatrovnická justiční praxe, je tedy nutné využít všechny možnosti vyplývající ze stavovsky udržované nepostižitelnosti našich soudců. V kanceláři soudu se tak dají najít vizitky na „znalce“, kteří ve skutečnosti ani nejsou znalci (viz. XIII.díl Příběh - Usnesení o vydání předběžného opatření  2 - pokračování), ale o to více ochotně plní nezákonné požadavky soudců (zpochybnění údajů v daňovém řízení).  A když ani to nepomáhá, je na řadě Justapo, které na místo šetření v „problematických rodinách“ ochotně vykonává „neohlášená šetření“ (přesněji nezákonné domovní prohlídky) v bytech rozvedených otců za účelem zjištění majetkových poměrů. Co kdyby měl otec doma vířivku napuštěnou šampaňským nebo obývák vytapetovaný pětitisícovými bankovkami, i když jsou jeho příjmy spíše podprůměrné? Není tedy ani divu, že se stále častěji setkáváme s otřesnými případy dlouhodobě týraných dětí.

Úkolovníček vydaný soudkyní OS pro Prahu 4 Mgr. Winklerovou (dříve Zemanovou) pro kancelář soudkyně založený do opatrovnického spisu str. 479

Dopis OS pro Prahu 4 adresovaný Justapu se sídlem Praha 12.

Na tomto místě je nutno připomenout, že v demokratickém právním státě patří nedotknutelnost obydlí k základním právům občanů a lze jí porušit pouze ve zcela výjimečných případech (ohrožení života) nebo v rámci trestního řízení.

Listina základních práv a svobod

 

Článek 12
(1) Obydlí je nedotknutelné. Není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí.
(2) Domovní prohlídka je přípustná jen pro účely trestního řízení, a to na písemný odůvodněný příkaz soudce. Způsob provedení domovní prohlídky stanoví zákon.
(3) Jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí mohou být zákonem dovoleny, jen je-li to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, pro ochranu práv a svobod druhých anebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku. Pokud je obydlí užíváno také pro podnikání nebo provozování jiné hospodářské činnosti, mohou být takové zásahy zákonem dovoleny, též je-li to nezbytné pro plnění úkolů veřejné správy.

V daném případě se sice jednalo o příkaz soudce (soudkyně Mgr. Winklerové dříve Zemanové), ale žádné trestní řízení se nekonalo. Ve skutečnosti nešlo ani civilní pečovatelské řízení, ale spíše o inkviziční řízení proti otci, který odmítal být pouze „chodící peněženkou“ a domáhal se pravidelného kontaktu se svým synem.

Proč ale bylo soudkyní Mgr. Winklerovou (dříve Zemanovou) protiústavně úkolováno Justapo se sídlem v Praze 12 Modřanech, když má otec trvalé bydliště na Praze 4 Braník a spadá tak pod Justapo MČ Prahy 4 se sídlem v Nuslích?  A proč má být provedeno „nečekané šetření“ v bytě paní O. J.?

Předmětem sporu bylo snížení výživného na základě změny poměrů, která nastala tím, že bývalá manželka Monika Mesznerová za aktivní účasti svojí matky Olgy Nyklíčkové a nevlastního otce Jaroslava Nyklíčka vyrabovala náš společný byt od veškerého vybavení, které náleželo do společného jmění manželů a moje majetkové poměry tak byly na úrovni bezdomovce, kdy jsem si neměl ani v čem uvařit čaj. Pokud by tedy proběhlo „nečekané šetření“ v místě mého trvalého bydliště, byl by to důkaz svědčící pro zásadní snížení výživného a to se pochopitelně soudkyni Mgr. Winklerové do rozhodnutí nehodilo.

V červenci 2006 jsem se znovu oženil a tato skutečnost nemohla uniknout pozornosti soudkyni Mgr. Winklerové. Skutečnost, že mi tím vznikla další vyživovací povinnost jí ale pochopitelně vůbec nezajímala, přestože manželka byla po vážné operaci a z nemocenské musela uspokojovat také potřeby svojí dcery z předchozího manželství. Bez mojí finanční pomoci (zákonné vyživovací povinnosti k manželce) by pro neschopnost hradit nájemné pravděpodobně obě skončily jako bezdomovkyně. O to více soudkyni Mgr. Winklerovou zajímaly majetkové poměry mojí nové manželky.  Co když je to multimilionářka, přestože pracuje jako pokladní v supermarketu za mrzkou mzdu? Proto bylo protiústavně úkolováno Justapo se sídlem v Praze 12 Modřanech, kde měla nová manželka svůj vlastní byt.

Dodnes je po mne nevysvětlitelnou záhadou, proč pro potřeby vyměření výživného potřebovala soudkyně Mgr. Wiklerová (dříve Zemanová) také vědět, zda má moje nová manželka nějaká domácí zvířata? Že bych třeba mohl plnit vyživovací povinnost pravidelným zasíláním nítěnek, pokud se „nečekaným šetřením“ zjistilo, že pěstuje akvarijní rybičky? 

S ohledem na skutečnost, že můj byt byl po vyrabování bývalou manželkou Monikou Mesznerovou neobyvatelný a potřeboval jsem se také někde jako člověk najíst či si vyprat oblečení, vyskytoval jsem se v bytě nové manželky poměrně často a tak jsem šel skutečně nijak nečekané návštěvě otevřít. Tím se karta poněkud obrátila a „nečekané šetření“ se pro hlídku Justapa změnilo v „nečekaný problém“.
 

Já: "Co že to chcete? Podívat se do bytu? A to jako proč?" 

Justapo: "No….potřebujeme vědět, v jakých poměrech žijete."

Já: "Tak to ale budete muset jít na adresu mého trvalého bydliště. Pokud chcete, tak Vás mohu naložit do auta a můžete se podívat, v jakých poměrech bych měl žít."

Justapo: "No…ale my potřebujeme vědět, v jakých poměrech žijete zde."

Já: "A to jako proč, když zde nemám adresu trvalého bydliště a je to byt mojí manželky?"

Justapo: "No… asi jste si podal žádost na svěření dítěte do péče a tak potřebujeme……"

Taková drzost! Několik let naprosto marně upozorňuji soud, že nedochází vůbec k žádnému kontaktu se synem a teď se někdo bude zajímat o prostředí, ve kterém by se měl syn případně pohybovat? Konec věty tedy už hlídka Justapa nestačila dokončit, protože jsem jim celkem jasně naznačil, že mají tak 10 vteřin na opuštění domu, pokud ho nechtějí opustit oknem na chodbě z pátého patra.

Proč o tom píšu až teď a jaký to má dnes smysl? 

Zločiny proti základním lidským právům se nepromlčují!