Justiční děti

V různých internetových diskusích o výživném (např. Výživné. info) se stále více ukazuje, že určení doby, do kdy trvá vyživovací povinnost rodičů k dětem, je obrovský problém. Na Adikii k této otázce najdete širší vysvětlení v článku Do kdy trvá vyživovací povinnost k dětem. Co však nelze přehlédnout, že tato otázka trápí pouze specifický okruh lidí „Justiční děti“ a jejich otce.

Kdo jsou Justiční děti?

Pro vysvětlení se nabízí přirovnání k Husákovým dětem.

Jako Husákovy děti se někdy zjednodušeně označují lidé narození v Československu v silné populační vlně, která začala počátkem 70. let 20. století, v době tzv. normalizace. V té době byl prvním, později generálním tajemníkem KSČ a od roku 1975 prezidentem Gustáv Husák. Stát dával rodičům k dispozici levné novomanželské půjčky, rodinám s dětmi bylo poskytováno nové bydlení. Vysoká porodnost (blížící se 200 000 novorozenců ročně) bývá často považována právě za výsledek této politiky.

Zdroj Wikipedie Husákovy děti

Po revoluci v roce 1989 začala silně stoupat rozvodovost. Ještě dnes justice odděluje děti od svých rodičů stejně jako nacisté za války a v drtivé většině případů jsou svěřovány do péče matky, podle jakési pověry, že matka je zásadně lepší rodič a otec je dobrý jen na placení výživného, která je srovnatelná s nacistickou teorií čisté rasy. S plnou podporou naší justice pak matky převychovávají děti k nenávisti k otcům a učí je, že pro peníze stačí podat na vlastního otce trestní oznámení či exekuci a netřeba si špinit ruce prací.

Ještě dnes si řada lidí myslí, že viníkem devastace vtahu k otci je matka. Po dlouhých letech, kdy veškerá vina byla svalována na otce (grázlové, kteří opustili nebohou matku s malými dětmi) k tomu v loňském roce dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu II. ÚS 1753/11 (Kdo je viníkem devastace vztahu dítěte k druhému rodiči).  To je však hluboký omyl! Nepochybně pod tlakem rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z konce loňského roku (Bergman – Kdo je viníkem devastace vztahu k druhému rodiči II, Prodělalová - Štrasburk - Právo na respektování rodinného života není v České republice chráněno), dospěl ke stejnému názoru i Ústavní soud (Jak by soudy neměly přistupovat k opatrovnickému řízení a neuskutečňování pravidelného kontaktu dítěte s druhým rodičem). Přesto mi dodnes justice není schopna odpustit, že jsem navrhl, aby výživné synovi platila soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 Mgr. Winklerová, která nese největší podíl viny na devastaci vztahu syna ke svému otci.

Jediným viníkem devastace vztahu k rodiči je naše justice a z toho plyne název Justiční děti.

Pokud tedy po revoluci začala stupat rozvodovost, dnes Justiční děti přicházejí do věku, kdy by se měly začít samy živit a není tedy divu, že otázka, do kdy trvá vyživovací povinnost rodičů k dětem, je jednou z nejčastějších otázek. Nepochybně k tomu přispívají i nechutné články, jako ten, který se dnes objevil na Novikách.cz.

Mladík z Ruska vyhrál soud nad otcem, může studovat v Česku

(Pozn. Nejlépe práva v Plzni. To by v pohodě stihl i jinou školu.) Aby dnes bohužel běžnému sporu mezi Justičním dítětem a jeho otcem byla dána ta správná nálada, je otec hned v první větě označen za šmejda, který opustil rodinu. Co na tom, že chtěl, aby jeho syn neměl absence na domovské univerzitě a řádně ji dokončil. Syn se prostě rozhodl studovat jinak a to je svaté. Jaké, že má dítě ctít a respektovat svého rodiče (§ 35 zákona o rodině)? (Pozn. Co mi to jen připomíná?)

Srát na otce a vydírat jej! To je zákon, který razí justice!

(Pozn. Omlouvám se za sprosté slovo, ale jiný plně výstižný ekvivalent jsem opravdu nenašel.)

Děkujme tedy pánu Bohu, když se dnes najde nějaký zpátečnický soudce, který k nové formě vztahů dětem k rodičům (nerespektovat je a vydírat je výživným) ještě nepřišel na chuť. Jeden takový případ nedávno prošel Ústavním soudem. Justiční dítě dva roky po sobě propadlo na vysoké, a aby si nemuselo špinit ruce prací, přihlásilo se na další dvě školy v naději, že bude i nadále pobírat rentu od svého otce. Výjimečně osvícené obecné soudy tomu však učinily přítrž a vyživovací povinnost byla otci zrušena. S tím se Justiční dítě odmítlo smířit a tak podalo stížnost k Ústavnímu soudu (neskutečná drzost že?), ale ani tam neuspělo.  A tak tu máme velice dobrý nástroj na umravnění Justičních dětí. Nález byl zařazen do Judikátů na stránce Výživné pod názvem Studente, flákat se a pobírat rentu od otce nebudeš!