Senát tento týden projednával návrh zákona o náhradním výživném. K projednávanému zákonu sice neproběhla tak obsáhlá diskuse jako Poslanecké sněmovně (viz. Na poslední chvíli ještě stihli zaškodit společnosti část 1, část 2, část 3), ale až na jednu čestnou výjimku to opět byla žumpa plná sraček či bezobsažných žvástů. Skoro v každém diskusním příspěvku zaznělo alibistické zaklínadlo, že zákon sice není úplně dobrý, ale je lepší alespoň něco, než nic. Naprosto nesystémový zákon, který necitlivě zasahuje do rodinných vztahů, kdy protiústavně zvýhodňuje jen děti z rozvedených rodin a klade si za cíl šikanovat jen některé rodiče (převážně rozvedené otce), tak byl schválen drtivou většinou senátorů napříč politickým spektrem (přesněji údajně pravicovými politiky, kterých je aktuálně v Senátu většina). Nebudeme zde rozebírat všechny ty výkaly, protože čím více se s hovnem mažeš, tím více se od něj ušpiníš. Za všechny se podíváme jen na ten nevětší výkal.  

Senátor Láska (SEN 21)

Vážená paní ministryně, paní předsedající, kolegyně, kolegové, hned na začátek řeknu, že návrh zákona podpořím. Pokusím se jednak vysvětlit proč, jednak třeba i nastínit cestu k vyřešení otázek, které tu moji předřečníci předložili. Nikoli z pozice ministra, ale z pozice advokáta, právníka, který se touto problematikou poměrně dlouho zabývá.

Paní ministryně tady říkal, uvedla ve svém slově, že řada z vás jsou advokáti a setkává se s tím. Jsme tu čtyři advokáti. Nevím, jestli je to velká řada. Dovolím si vám zprostředkovat pohled, který možná ostatní kolegové, advokáti budou sdílet. Já se navíc jako advokát věnuji přímo pro bono zastupování samoživitelů, ano, správně genderově je samoživitelů, ale 100 % těchto klientek jsou matky, takže je vcelku i správné říci, že jsou to matky, které zůstanou samy se svým dítětem. Na vlastní oči vidím, že u některých z nich je situace opravdu naprosto tristní, že ony prostě nemají na plínky, nemají na kvalitní stravu. Zvláště u malých dětí. Ono to ani není o tom, že nemají na kroužky, ale leckdy jsou ohroženy úplně jejich základní potřeby. Je to zejména u těch maličkých dětí, protože bohužel partnerské vztahy fungují, jak fungují, já v kanceláři nemám neobvyklé, že jsou schopni otcové vykopnout matky pár dní před porodem nebo dva, tři týdny po porodu a nechat je v naprosto zoufalé, v naprosto tristní situaci.

Situace byla špatná vždycky, ale je pravdou, že současná probíhající krize to ještě znásobila, dopady na děti jsou až likvidační v současné době. Žijeme v těžké době, ale přesto málokdo je v současné době v naší zemi tak bezbranný jako děti, které měly smůlu na to, že jeden z jejich rodičů je, já tu mám v poznámkách „idiot“, ale to by asi nemělo znít na plénu Senátu, tak, řekněme, nekvalitní, co do inteligence i morálních pravidel. Ty děti za to nemohou.

I když možná v následné diskusi vypíchnete nějaké chyby nad tímto zákonem, přesto bychom ho měli schválit, i kdybychom ho měli třeba následně ještě nějak pilovat. Je to přístup ode mě jako od právníka, proti kterému vždy brojím, říkám, musí odcházet kvalitní zákony, nemůžeme je pak zkvalitňovat, ale tato situace je jiná v tom, že ty děti potřebují pomoc hned. I za cenu, kdyby zákon neměl být úplně dokonalý a měli bychom ho ladit později, ale děti potřebují tu pomoc hned.

Navíc, paní ministryně má pravdu v tom, že tento zákon může i k tomu, abychom sbírali data, která nemáme. Když nevíme, jaké jsou skutečné stavy neplatičů, v jaké výši, v jakém rozměru, tak se nám zákon vlastně ani nemůže na první dobrou nastavit perfektně. I kdyby měl sloužit k tomu, že teď hned pomůžeme, posbíráme data a pak ho třeba trošku vypilujeme, je to akceptovatelný a správný přístup.

Problém tu skutečně je, že problematika vymáhání výživného byla strašně dlouho opomíjena a neřešila se. Stát příliš samoživitelům nepomáhal. Co jim dal k dispozici? Když jeden z rodičů neplatí, tak jim dal k dispozici soukromého exekutora. A jemu dal k dispozici co? Standardní nástroje a odebrání řidičského průkazu. Tady bych paní ministryni oponoval, to odebrání řidičského průkazu v současné době nefunguje. Ono fungovalo do té doby, než se ustálila judikatura, že dnes takovému neplatiči stačí přijít a říct: „On mi zadržel exekutor řidičský průkaz a já zrovna dneska jsem chtěl zahájit živnost jako taxikář nebo zrovna dneska jsem se chtěl nechat zaměstnat jako kamioňák.“ To, že do té doby byl třeba knihovník nebo manažer vysoké firmy, je jedno. Soud řekne: „Vrátit.“ Takže zabavení řidičského průkazu je správná cesta, ale musíme ji teď legislativně upravit. Legislativní cesty jsou. Pojďme tam zapracovat, že lze ponechat řidičský průkaz jen tomu, kdo ho v okamžiku zadržení skutečně potřeboval ke své obživě. To, že přijde a řekne: „Vy jste mi to vzali a já jsem se chtěl začít živit jako taxikář,“ prostě nesmí projít. Upravíme legislativu, soudy na to zareagují a řidičský průkaz se vrátí do hry a bude aktivně fungovat, ale chce to legislativní úpravu. Chce to legislativní úpravu!

Pak bych tady zmínil jednu věc, která dosud nepadla, která mi naopak přijde, že je to institut, který stát má, ale je naprosto neúčinný, já bych byl pro to ho zrušit. Ten institut se jmenuje „trestný čin neplacení výživného“. Což je v podstatě, řekněme, státem řízené vyhrožování. Zaplať, nebo půjdeš sedět. Který ale moc nefunguje. A je extrémně drahý. Jestli si myslíte, že tento zákon, který máte před sebou, že bude nějakou černou dírou do státního rozpočtu a že nás stojí peníze, spravování problematiky trestného činu neplacení výživného nás stojí násobně víc. Jsou okresní státní zastupitelství, kde agenda neplacení výživného tvoří až 2/3 veškeré trestní agendy, kterou tam mají. Stojí nás to obrovské peníze a navíc to blokuje prostředky trestní justice nebo justice obecně, které potřebujeme asi někde jinde než na vymáhání výživného. V součtu balíčků opatření, ještě k nim něco řeknu, bych zahrnul i to, pojďme zrušit trestný čin neplacení výživného. Nefunguje. Třeba tím získáme prostředky na to, abychom pomáhali jiným způsobem.

Myšlenka, kterou tady nastínila paní ministryně, je veskrze správná cesta. Já jsem o ní chtěl mluvit sám, o své aktivitě. Jsem rád, že taková aktivita už je ve sněmovně. Ono totiž zabavování všech těch privilegií a nadstaveb je postaveno na úplně jednoduchém a logickém pravidle. Když nemáš na to, abys platil výživné pro své dítě, pravděpodobně žiješ o suchých rohlících a na nic jiného ty prachy nemáš. Takže zabavovat veškeré lovecké lístky, zbrojní průkaz, licence na drony, já nevím, všechno, co vyžaduje nějaké veřejnoprávní povolení... Pilotní průkaz, průkaz vůdce malých plavidel a dalších věcí je naprosto na místě a zafunguje. Plus bych k tomu skutečně zapřemýšlel i o zákazu navštěvovat sportovní a kulturní akce. Samozřejmě to bude otázka vymožitelnosti, to je mi jasné, ale z hlediska legislativního, je to koneckonců zákaz, který známe z trestního práva, takže je dobře definován. A proč ho nepřevést do exekučního práva?

Můžete namítnout, že tato opatření dopadnou jenom na část neplatičů. Protože někteří neplatiči skutečně nemají nic z tohoto. Ale ona dopadnou skoro na všechny neplatiče, kteří neplatí proto, že nechtějí, protože se mstí matce, protože jsou sobečtí, protože to chtějí investovat někam jinam, do vlastní zábavy. Ty potřebujeme postihnout jako první. Upřímně řečeno, ti neplatiči, kteří peníze nemají, tak je z nich prostě nedostaneme, s tím se musíme smířit, tam to bude sanovat stát. Maximálně můžeme přemýšlet o nějaké povinnosti zavedení pracovní povinnosti, protože část neplatičů peníze nemá, protože nechce pracovat. Toto je pravda. K práci je svým způsobem můžeme donutit. Ale z těch, co peníze nemají, ty peníze prostě my nevymůžeme, tam to musí zasanovat stát, pomůže dítěti, bude to něco stát. Ale tento stát sanuje plno různých věcí, takže pomoct dětem, které mají smůlu na takovéto rodiče, si myslím, že je naprosto v pořádku. Ale my musíme být schopni vymoci výživné z rodičů, kteří peníze mají, ale platit nechtějí. K tomu tato opatření směřují. Na ně budou účinná. Vezměte myslivci lovecký lístek a do týdne je zaplaceno veškeré dlužné výživné. Nepochybuji o tom. Tyto vášně, když jim na ně sáhnete, to je přesně to, co funguje. Jak říkám, výměnou za to zrušme trestný čin neplacení výživného, krásně se nám to srovná.

To je asi všechno, co jsem v tuto chvíli chtěl říci. Já vás prosím o podporu tohoto zákona, i za náš klub slibuji, že poskytneme aktivní podporu dalšímu záměru, který tu je. Můžeme vám dát k dispozici naše zkušenosti z právního i z advokátního prostředí. Jak ho tu paní ministryně prezentovala, tak jde správným směrem, ale prosím, nezapomeňme i na zpřísnění nebo upravení oprávnění zadržovat řidičský průkaz. Prosím, je to spíš pro ministryni spravedlnosti, zvažme i to, jestli nezrušíme prehistorický, neúčinný a drahý institut vymáhání výživného trestním právem, protože nefunguje a je fakt drahý.

Kdo chce vidět idiota, nechť se dostaví do Senátu,
protože tohle opravdu není nějaký uvědomělý dobrodinec, který by horoval za zrušení nesmyslného trestného činu zanedbání povinné výživy, ale prachsprostý zmrd napojený na exekutorskou mafii, který by, kdyby to šlo, nejraději exekučně zabavoval i kyslík, protože z trestního stíhání údajných neplatičů výživného mu nekápne ani koruna. Ale to ani zdaleka není vrchol toho idiota.

Senátor Láska (SEN21)

Využívám svého přednostního práva, protože chci reagovat na paní kolegyni Chalánkovou. Přihlásil jsem se ve chvíli, kdy řekla, že nám přednese poznatky z advokátní praxe, pak začala mluvit o věcech, které tedy mé advokátní praxi absolutně neodpovídají. Přednášela je velmi rychle, takže jsem si nestačil všechno poznamenat, ale na jednu věc, dokumentující, že její pohled nekoresponduje s tím, jak je nastaven současný právní systém, bych si dovolil.

Vyjádřila myšlenku, doufám, že to parafrázuji správně, že to bude paušální dávka, že stát bude vyplácet matce bez ohledu na to, jaké má příjmy. V závěru také vyjádřila dotaz, jestli to bude stát, kdo určuje, jaký je správný zájem dítěte. Na to chci reagovat, že toto určuje soud. Jasnou podmínkou pro vyplácení náhradního výživného je, že výši výživného stanoví soud. Ten ji stanoví na základě dokazování, výslechů, prokázání příjmu matky, prokázání příjmu otce. Takže soud je ten, kdo zohlední, jaká je správná výše výživného a zda to výživné má být vůbec přikázáno. Stát do toho vůbec neingeruje. Stát pouze bude plnit to, co provede soud, soud řekne za správné na základě dokazování.

A stejně tak to nebude stát, kdo určuje, co je správný zájem dítěte, ale soud, který po provedeném dokazování nezávislou cestou řekne, co to dítě potřebuje, jaká je správná výše výživného, aby mohlo fungovat, aby mohlo žít. Tady není žádná rozhodovací pravomoc státu, tady není žádná ingerence státu. Tady je pouze nabídka, pomocná ruka státu k tomu, aby zajistil to, co je podle soudu správné.

Je vcelku ještě pochopitelné, když laik papouškuje naprosté nesmysly, protože jsou takto oficiálně podávány, ale že takové nesmysly hlásá právnicky vzdělaná osoba a ještě k tomu senátor, který by měl znát Listinu základních práv a svobod jako školák malou násobilku, to už je opravdu šílené.

Listina základních práv a svobod
Článek 4

(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.

(2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") upraveny pouze zákonem.

(3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.

(4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.

Soudní stolice tedy nemohu říkat „co je správné“!

Toto popírání LZPS ze strany právně vzdělaných osob (advokáti, soudní stolice) je naprosto stejné, jako za zločinného komunistického režimu, kdy stejným způsobem popírali základní lidská práva a pro vlastní prospěch tomuto režimu věrně sloužily, ačkoliv především tyto osoby na to měly poukazovat mezi prvními.

Pro zlepšení nálady si tedy ještě podívejte na příspěvek senátorky MUDr. Jitky Chalánkové, který je věcný a realistický.

Senátorka MUDr. Jitka Chalánková

Pokud jde o tento tisk, podle mého názoru se jedná o novou sociální dávku, o nový mandatorní výdaj státního rozpočtu. Předpokládá se výdaj z peněz daňových poplatníků až 860 mil. Kč plus zhruba 115 mil. Kč na nové úředníky plus další výdaje na počítačové technologie. Rozjede se mašinerie vymáhání s mizivou návratností a daňoví poplatníci se tímto skládají na dluhy neplatičů alimentů. A těch možná dokonce přibude.

Jedná se skutečně o precedens. Stát se vlamuje do soukromoprávních vztahů. Kdy a kam se vlomí příště? Poměrně dobrou účinnost má pozastavení řidičských průkazů. Bylo zde již o tom hovořeno, našla se nějaká klička, nicméně toto opatření bylo zavedeno za pravicové vlády Petra Nečase. Pokud chce ministerstvo práce a sociálních věcí ve spolupráci s ministerstvem spravedlnosti vypracovat zlepšení situace ohledně placení či neplacení alimentů, proč právě toto nepřipravilo a nepředložilo jako první? Lidem v nouzi by měl umět pomoci jednoduchý, srozumitelný dávkový systém po nezbytně nutnou dobu. To je úkol ministerstva práce a sociálních věcí .

Přidám ještě několik konkrétních poznatků z advokátních kanceláří. Předně je třeba si říci, koho je třeba podpořit. Opravdu každého rodiče, kterému druhý nezaplatil výživné? Takže bez ohledu na to, kolik pečující rodič vydělává a jaká je jeho celková majetková situace, bude podpořen penězi daňových poplatníků? Nová plošná sociální dávka, stát platí a nekouká, zda je to potřeba? Kdy potřebuje rodič a rodina, aby do placení vstupoval stát? Stačí jedno nezaplacené výživné? Podle návrhu ano a hned má být zahájena exekuce. Neměli bychom ponechat nějakou dobu rodině na vyřešení a do vztahu nevstupovat? Náhradní výživné může motivovat k zahajování exekučních řízení, která by jinak zahájena nebyla, rodina by věc vyřešila bez vstupu státu. Pomůžeme opravdu těm, kteří to potřebují? Ne. Nebo nedostatečně. Náhradní výživné je omezeno na 3000 Kč měsíčně, bude vyplaceno maximálně 24x. Vyplacené náhradní výživné se navíc započítá do celkového objemu sociálních dávek, tedy ty ostatní se o to poníží. Náhradní výživné se určuje na čtyři měsíce. Nárok na další čtyři měsíce vzniká, pokud je prokázána výše uhrazeného výživného za poslední čtyři měsíce. To je dost těžko pochopitelné. Předpokládá se snad, že povinný rodič bude hradit výživné ještě mimo exekuci souběžně s náhradním výživným? Nebo musí oprávněný rodič žádat exekuční úřad o přehled vymožených částek? To jsou technikálie. Pokud něco, tak peníze od povinného rodiče a musí vracet. Nezlobte se, můžete mi říci z čeho? Doposud platilo pravidlo, že spotřebované výživné se nevrací státu, ano. Stát chce tak moc pomáhat, až bude exekučně vymáhat přeplatky po samoživitelkách? Ale zase když to nevrátí, do tří let nárok zaniká, tak to snad stačí i psychicky vydržet.

Je to složité. Nebylo by jednodušší, kdyby stát hned, když začne vyplácet náhradní výživné, vstoupil do exekučního řízení a prostředky vymohl na svůj účet? Kdo bude hradit náklady na exekuce v průběhu exekuce? Zřejmě nikdo. A to po celé dva roky nebo i déle, pokud se načas výplata náhradního výživného přeruší.

Po vyplacení 24 dávek nebo zániku nároku na náhradní výživné rozhodne úřad práce o přechodu pohledávky na stát. Přechází při tom celkové vyplacené výživné a práva s ním spojená, přechází tedy i náklady exekučního řízení? Možná i právního zastoupení? Stát tedy bude vymáhat náklady na exekutora? Absurdní. Aby je vymohl, tak použije dalšího exekutora? Nebo vstoupí do původního řízení? K tomu potřebuje součinnost oprávněného rodiče. Nevím, který rodič umí podat návrh na procesní nástupnictví v exekučním řízení, ale vím, že ten, který to nezvládne, odpovídá státu za škodu.

Pokud stát nic nevymůže, zaplatí exekutora sám, případně oba exekutory. Stát platí ze sociální dávky exekutora? Absurdní. Že stát nic nevymůže, je evidentní. Prozatímní zkušenosti z vymáhání pohledávek státu jsou tristní, stát je pomalý a neefektivní. Sám návrh zákona skoro nic nevymůže. Opravdu potřebujeme hrát hru na schovávanou, že je to náhradní výživné, když je to jen plošná, sociální situací rodiny neodůvodněná sociální dávka, jejíž distribuce bude vyžadovat armádu dalších úředníků, přihodí neuvěřitelně moc práce exekutorům, bude vyžadovat nový technologický systém?

Kdyby se tyto všechny okolo utracené peníze rozdělily do již existujících dávek okamžité hmotné pomoci, o tom jsem právě mluvila, že je potřeba připravit řádný systém pomoci v hmotné nouzi a upravit dávkový systém, tak by to bylo mnohem lepší. Jak motivovat rodiče neplatiče? Správně zde zaznělo, že kriminálem určitě ne. Dalším exekutorem už určitě teprve ne. Většinou jich mají už pár desítek a načerno pracují, jak diví. Odebírání řidičských průkazů je efektivní nástroj. Zákazy sportovních utkání by také prospěly, to už tady zaznělo. Ale buďme realisté. Peníze z nich nikdy nedostaneme, jen nás to bude stát další miliony.

Mé zkušenosti z praxe, to právě píše paní advokátka, říkají, a já jako pediatr se též s rodiči setkávám dnes a denně, že dávku nevítají jen matky samoživitelky celé rodiny, které už přesně vědí, jak čerpat sociální dávky. Jsou naoko třeba rozestěhované, rozvedené... Je to velmi složitá problematika, já už bych se vrátila k těm obecným poznatkům. Jak jsem řekla, žádala bych spíše paní ministryni, aby předložila revizi dávkového systému tak, aby byl jednoduchý, srozumitelný a uměl rychle pomoci. Ministerstvo práce a sociálních věcí toto slibovalo, ale nic takového nepřipravilo.

Pokud slyšíme, že ministerstvo připravuje ve spolupráci formou poslaneckého návrhu zákona zlepšení vymáhání pohledávek, tak si myslím, že tímto právě se mělo začít podle mého názoru. Také jsme na výboru slyšeli, že nevíme, kolik přesně těch dětí je. A že když tímto způsobem budeme rozdávat tu dávku, zjistíme, kolik jich je. Tak to mně připadá jako důvod dost zvláštní. Ale principiálně bych řekla, že tímto zákonem stát dává signál, že děti, pokud mají nezodpovědné rodiče, k čemuž by měl stát ty rodiče spíše vést, tak se stanou „dětmi státu“. Že zde je všespasitelný stát, který přebírá zodpovědnost za skutečně rodiče těchto dětí.

Věřte mi, že jsem velmi hluboce sociálně cítící, ale toto je opravdu levicová myšlenka, že z peněz daňových poplatníků stát pomůže těm, kteří jsou nezodpovědní, bere peníze těm zodpovědným. Slyšeli jsme zde také pojmy, že se jedná o zájem dítěte. Určitě, tento pojem známe a s tím samozřejmě souhlasím, že děti mají mít rovné šance. Ale je zde jedno velké nebezpečí. Kdo bude určovat, co jsou ty správné šance a co je ten správný zájem dítěte. Opravdu stát? Nesouhlasím s tímto návrhem a myslím si, že by se měla najít opravdu individuální pomoc lidem v nouzi. K tomu máme dávkový systém sociální pomoci.

Právě proto, že od roku 2006 došlo k postupnému utlumení náhradního výživného v různých formách a nahrazení tímto systémem pomocí v hmotné nouzi a jinými dávkami, navrhuji zamítnutí tohoto návrhu zákona.

Celá diskuse ZDE

Hlasování ZDE

Teď už zbývá jen hradní senil, ale ten to nepochybně podepíše, protože nasírat lidi a škodit jim, je jeho jediný cíl.