Kdo také může být soudcem a rozhodovat o životech lidí

V souvislosti se smrtí soudce Studničky známého z kauzy žhářů z Vítkova vypadávají o naší justici na povrch lejna a to doslova. Adikia se tomuto případu již věnovala v článcích Soudce Studnička skonal jako podsvinče s proříznutým hrdlem a Hodně blbá nešťastná náhoda. Pokud jde o duševní stav soudce Studničky, šlo spíše o spekulace z dostupných informací. Ty však nyní nabývají stále jasnější podobu. Soudce žil (pokud to tak lze nazvat) v domě se zdechlými psy plném výkalů a to nejen smečky dvaceti psů, ale i jeho vlastních.

V reportáži se ke zdravotnímu stavu psů vyjadřuje jeden ze sousedů - veterinář, který se o psíky stejně jako soudce vzorně staral. Pokud dospějete k závěru, že je to prolhaný zmetek, kterému už měla být odebrána licence, povšimněte si jeho zvláštní mluvy, kdy každá jeho věta obsahuje několikrát slovo jako. Když tedy říká, že psi byli jako v pořádku a jsou jako vystresováni odchytem nebo že byli jako očkováni, pak tedy rozhodně nelže.  

Jedna ze sousedek soudce Studničky uvedla, že byl pobledlý a choval se podivně. O podivínském chování mluvila i soudní znalkyně v oboru psychologie, která soudce znala osobně. Nelze tedy věřit tomu, že by si kolegové soudci ničeho nevšimli a nejspíše se to snažili ututlat, protože kdyby vyšlo napovrch, že v kauze, která hýbala celou společností, byl předsedou senátu blázen, byl by to pro justici obrovský průšvih. (Pozn. Kdybych byl na místě odsouzených, neváhal bych ani minutu s návrhem na obnovení procesu.) Za smrt soudce Studničky nesou vinu všichni jeho kolegové, protože pokud by včas upozornili, že se soudcem není něco v pořádku, mohl se případně léčit. Ostudu má justice tak jako tak.

Občané by měli mít právo, znát osobní život svého zákonného soudce. Zkuste si však dojít na soud, ať vám sdělí třeba jen jeho adresu, aby se občan sám mohl přesvědčit, zda soudce ve svém osobním životě žije tak, že nelze pochybovat o jeho skvělé duševní kondici a nekálí doma společně se smečkou psů na podlahu. U východu již na vás budou čekat pomáhači s klepety a odvláčí vás na místní oddělení, kde budete obviněni z pokusu o útok na úřední osobu. V lepším případě se vám jen všichni vysmějí do obličeje.

Každému se může přihodit pomatení na rozumu, to by v dnešní době ani nebylo nic divného.

Alarmující je, že justice nemá naprosto žádný bezpečnostní prvek, který by včas detekoval soudce „podivína“. Kolik podivínů a duševně nemocných lidí se ještě obléká do soudcovského taláru? 

Tento stav je dále neudržitelný, a pokud chceme o České republice hovořit nikoliv jen jako o právním státu, ale má být skutečně právním státem, musí dojít ke změně Ústavy ČR, zákona o soudech a soudcích a generální reformě justice.