Když nic jiného, tak alespoň nějaký přestupek - pokračování PŘÍBĚHU

Po podání stížnosti proti zastavení trestního stíhání obvodní státní zástupkyní (vedoucí OSZ pro Prahu 10) JUDr. Václavou Novákovou jsem byl velice zvědavý, čím bude tato stížnost odůvodněna.

Trestní řád

§ 145

Stížnostní důvody

1) Usnesení lze napadnout

a) pro nesprávnost některého jeho výroku, nebo

b) pro porušení ustanovení o řízení. Které usnesení předcházelo, jestliže toto porušení mohlo způsobit nesprávnost některého výroku usnesení

2) Stížnost lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.

V komentovaném Trestním řádu autorů Doc. JUDr. Jelínka, CSc. a JUDr. Sováka, vydaném Linde Praha v roce 2004 je k tomu dále uvedeno:

Stížnost nelze úspěšně podat, jestliže směřuje výhradně proti odůvodnění výroku, je-li výrok věcně správný a předcházející řízení bezvadné. Zákon nevylučuje, aby novými skutečnostmi a důkazy byly též skutečnosti a důkazy stěžovateli již dříve známé.

S ohledem na velmi precizní usnesení soudce JUDr. Tome Frankiče a zákonem vymezené stížnostní důvody tedy nebyla „pozice“ státní zástupkyně Mgr. Radky Michkové nijak „růžová“. Jak si to jen ten Frankič představuje? Kritika otřesné práce soudkyň je přeci největší zločin, který nemůže zůstat jen tak bez trestu. Když nic jiného, tak alespoň nějaký přestupek to přeci sakra musí být! Proto bylo jen pochopitelné, že byla podána pouze blanketní stížnost, aby vznikl prostor s tím „něco udělat“.

A tento blábol trval státní zástupkyni Mgr. Radce Michkové týden.

Stále se zde opakují překroucené a z kontextu mých podání vytržené výroky. „Společenská nebezpečnost“ výroků je nadsazována jejich údajnou vulgaritou, přestože „houpací kůň“ ani „tupá ovce“ nejsou nijak vulgární slova. To ale tak není podstatné, jako „stížnostní důvod“.

Kdyby existovala nějaká soutěž ve stupidních odůvodněních, byla by v ní státní zástupkyně Mgr. Radka Michková nepřekonatelnou.

Citace:

"Státní zástupkyně Mgr. Radka Michková má na rozdíl od soudu za to, že jednání soudu je nutno považovat soudní řízení jako celek, tedy celý proces, nikoliv pouze jednotlivé úseky tohoto řízení, tedy veškerou činnost soudu v rámci rozhodování v dané věci a všechna jednání soudu v průběhu celého procesu. Dle názoru státní zástupkyně Mgr. Radky Michkové nebyl obžalobou rozšířen dosah skutkové podstaty nad rámec zákonného ustanovení, tedy toho, co trestní zákoník výslovně vymezuje."

Státní zástupkyně Mgr. Radka Michková tak v jedné větě expanzivně rozšiřuje základní znak trestného činu, když jednání soudu rozšiřuje na celé soudní řízení, které nazývá „procesem“ a hned v následující větě tvrdí, že ho nerozšiřuje. Stačí však nahlédnout do veřejně přístupné databáze soudních rozhodnutí a i úplný pablb musí pochopit, co je míněno jednáním soudu.

9To 21/2003

Právní věta

I. Jednáním soudu jako znaku objektivní stránky trestného činu pohrdání soudem podle § 169b tr. zákona se rozumí též úkony předsedy senátu (samosoudce) prováděné na počátku hlavního líčení (§ 205 odst. 1, 2 tr.ř.), tedy zjišťování přítomnosti předvolávaných a vyrozumívaných osob, zjišťování jejich totožnosti, zjišťování, zda je dodržena lhůta k přípravě a případně slyšení přítomných stran, zda je možno hlavní líčení provést, či zda je nutno ho odročit.

Celé znění rozsudku ZDE

Dalším judikátem osvětlujícím znak přečinu pohrdání soudem může být kuriózním případ jisté B. K., která při hlavním líčení s jejím synem u Městského soudu v Brně hlasitě srovnávala jednání soudu (spíše jednání soudce) s praktikami komunistického režimu a několikrát si při tom odplivla na zem.

Celé znění rozsudku 11 Tdo 461/2005  ZDE

Státní zástupkyně Mgr. Radka Michková také „má za to, že jsem se žalovaného jednání dopustil v rámci soudního jednání“.  Je to sice „slovíčkaření“, ale Trestní zákoník hovoří o „jednání soudu“ a nikoliv o „soudním jednání“. Důvod lze najít v pravidlech českého pravopisu.

K podstatným jménům se přidávají různé rozvíjející větné členy - přívlastky. Nejpoužívanějšími jsou přívlastky shodné a neshodné. Přívlastek neshodný se obvykle nachází za podstatným jménem a nejčastěji je reprezentován podstatným jménem.

jednání soudu

Přívlastek shodný obvykle stojí před podstatným jménem a nejčastěji je reprezentován přídavným jménem. Tážeme se na něj otázkami např.: Jaký? Který? Čí?

soudní jednání

Už z toho je parné, že jednání soudu (znak trestného činu pohrdání soudem) je úkon soudu, při kterém dochází k projednání věci před soudem a soudní jednání je rozlišení jednoho z mnoha druhů jednání (např. osobní jednání, veřejné jednání, klamavé jednání, ohleduplné jednání).

Nejen, že státní zástupkyně Mgr. Radaka Michková vydává za zákonem chráněný zájem společnosti na důstojný průběh jednání soudu osobní zájem neschopné soudkyně JUDr. Smitkové, které neunesla kritiku otřesné kvality práce, vydává jednání soudu za celý soudní „proces“, kdy platné zákony ani takový pojem nikde neuvádějí, ale nezná ani trestní řád, kdy podává zjevně neúspěšnou stížnost,

která směřuje výhradně proti odůvodnění usnesení.

Vraťme se však k tomu co je chráněno, když trestní zákoník hovoří o urážlivém chování k soudu? Když občan o konkrétním soudci vysloví hodnotící soud, že má inteligenci houpacího koně, tak tím za předpokladu nepravdivosti takového tvrzení uráží soudce a nikoliv soud. O urážení veřejného činitele či snad dokonce soudce však nikde trestní zákoník nehovoří. Co je tedy myšleno tím soudem? Budova soudu, jednací místnost či její vybavení? Lze ale urazit budovu? Nebo je tím chráněn soud jako instituce? Proč ale tedy není stejným způsobem chráněna třeba Kancelář prezidenta republiky nebo Poslanecká sněmovna?

Podle Trestního zákoníku je tedy soud více než všechny ostatní orgány veřejné moci. Z policejního státu tak zde máme justiční stát, kde pendreky nahradily paragrafy a stále nám vládnou komunisti zakonzervovaní v justici svojí neodvolatelností. Ani se té dámě B.K. nedivím, že si v soudní jednací místnosti několikrát odplivla.

Já bych se kolikrát při jednání soudu z té nezávislosti a spravedlnosti pozvracel.