22.06.2012 17:56

Kostlivci u soudu – pokračování PŘÍBĚHU

Tento týden u Sváčkova (městského) soudu v Praze pokračoval Výživný masakr o výživné (odvolací řízení ve věci stanovení výživného pro mého nemravného syna Petra Mesznera). V předchozím díle jsem hned na začátku jednání soudce vystresoval podivnými dárečky a než se z toho stačili vzpamatovat, rozjel jsem argumentační masakr (Pražský masakr argumentační silou). Pro syna nedobře vyvíjející situaci se jeho proradný advokát snažil zvrátit pošpiněním mojí osoby. Tento nechutný útok se mi podařilo odvrátit, ale neměl jsem u sebe potřebné důkazy. Jednání pak bylo odročeno za účelem provedení důkazů.

Hned druhý den po jednání mi přišel protokol z jednání a nestačil jsem se divit. Soudce jsem dárečky tak vystresoval, že „zapomněli“ protokolovat a tato velice důležitá část, prokazující nemravné chování mého syna, včetně odkazu na judikát 18 Co 242/2002 (Dobré mravy II) v protokolu nebyla. Protokol obsahoval i několik dalších nepřesností u podstatných skutečností. Mohl jsem písemně požádat o opravu protokolu, ale po vzoru mého učitele p. Patery jsem upřednostnil základní princip soudních jednání „ústnost“. Hned na samém začátku jednání se ukázalo, že to bylo velmi prozíravé.

V právních státech máte právní jistotu, zde máte jistotu, že na vás justice přichystá nějakou „kulišárnu“.

Na začátku jednání předseda senátu JUDr. Lubomír Velc (KSČ) oznámil, že došlo k přeobsazení senátu. Na místo soudce Mgr. Hnaníčka usedl do senátu soudce Mgr. Sedlák. V případě trestního řízení by se muselo celé řízení opakovat od začátku, zde však stačí několika větami zopakovat předchozí vývoj věci a rovnou se přešlo na provedení důkazů. Tak jak byly čteny, překládal jsem je z jedné hromádky na druhou, aby se na nic „nezapomnělo“. Daňové přiznání, výdaje za léky a byl zmíněn i dopis, kterým mě advokát mého syna chtěl diskreditovat. A kde jsou ty další a podstatně důležitější důkazy? Ve svém důsledku tak přeobsazení senátu anulovalo veškeré úsilí vynaložené při minulém jednání a můžete začít znova. Několik dnů se připravujete na jednání, máte připravený nějaký scénář, ten však musíte rychle opustit a začít tvrdě improvizovat. To můžete, ale jen pokud se ještě dostanete ke slovu. V tom mi opět velice pomohla osobní účast řady přátel na jednání (někteří dokonce přijeli i z velmi vzdálených koutů vlasti), za kterou jim touto cestou ještě jednou z celého srdce děkuji.

„Chcete se k provedeným důkazům vyjádřit?“ vyzval mě předseda senátu JUDr. Velc. To byla příležitost otočit vývoj jednání a námitkou chybné protokolace předchozího jednání „oživit“ zásadní věci z minulého jednání. K dárkům pro syna jsem ještě přisadil, že mi za ně do dnešního dne ani nepoděkoval. Advokát mého syna JUDr. David Černý se snažil situaci zachránit, ale svého klienta spíše ještě potopil. Syn si prý dárky převzal, ale s ohledem na zkouškové období mi nestihl poděkovat. (Napsat slovo děkuji a odeslat SMS trvá sotva půl minuty). Na to se předseda senátu JUDr. Velc jen velmi obtížně snažil zachovat nestanný výraz v obličeji. Navrch jsem ještě přisadil „čerstvé“ pohrdání mým přáním k synovým narozeninám (17. června) a pozvánkou na večeři.

Pak přišli na řadu kostlivci. Soudu jsem v hrubých rysech popsal situaci, ve které byl psán dopis, kterým mě chtěl advokát JUDr. David Černý diskreditovat. Bývalá manželka Monika Mesznerová vyrabovala společný byt a přivedla mě tím do majetkových poměrů bezdomovce. Syna unesla, skrývala se s ním na neznámém místě a se synem jsem neměl žádný kontakt. Za pravidelné plnění výživného odpovídající mým nastalým poměrům (500,- Kč měsíčně) mě kriminalizovala a exekucí vydírala. Z toho by leckdo skočil z mostu. Nemyslím si, že bych synovi napsal něco tak hrozného, aby se mnou až do konce života nepromluvil ani slovo. Dopis pouze odrážel složitou životní situaci, ve které jsem se ocitl. Pak už následovala exhibice kostlivců z mého obsáhlého archivu. Řada dopisů od těch nejstarších až do současnosti, kde jsem synovi navrhoval obnovu vztahů za asistence odborníků na mezilidské vztahy. Soudce JUDr. Velc si v jednom dopise dokonce sám všimnul, že si syn pro komunikaci s otcem vytvořil ironicky drzou emailovou adresu "neposlusny.syn". A pak už přišlo na řadu vyjádření, které si vyžádal Obvodní soud pro Prahu 4 od manželské poradny, když usilovně hledal zájem našeho syna. I předsedu senátu JUDr. Velce to natolik zaujalo, že přečetl celý obsah vyjádření, proto o něj nemohou ošidit ani čtenáře Adikie.

Česká justice svěřuje děti do péče emočně labilním osobnostem, které vyžadují privilegia, aniž by braly ohledy na druhé, často jednající provokativně a účelově.

Česká justice svěřuje děti do péče matkám, které se nikterak netají plánem bránit dítěti ve styku s otcem.

Snad každému zamrazilo v zádech a ticho v jednací místnosti bylo hrobové. Pro dokreslení situace jsem soudu ještě předložil protokol z jednání z doby krátce po únosu syna (kdy matka ještě nestihla syna psychicky zmrzačit), kde syn vyjadřoval svoje postoje k oběma rodičům. Začínal slovy „ Mám rád oba rodiče“ a končil slovy „Byl bych rád, kdyby už celé to řízení skončilo, protože si myslím, že to pro nás nikoho není dobré“.

Na to jsem si nemohl odpustit zdrcující poznámku směrem k soudcům:

„Syn měl ve svých 14ti letech více rozumu, jak celá naše justice dohromady.“

Soudkyně JUDr. Sváčková (KSČ) začala něco přerovnávat na stole a vypadalo to, že se snaží vzbudit dojem, že právně není přítomna v jednací místnosti. Tímto argumentačním masakrem jsem jednání opět uvedl do předchozího stavu.

Pak už následovaly závěrečné návrhy. Původně jsem měl připravený jen krátký závěr sestavený převážně z nálezů Ústavního soudu, ale když bylo jednání odročeno, prozíravě jsem si připravil i druhou variantu, abych „připomněl“ nejpodstatnější věci. Na řadu tedy přišla rozšířená varianta. Nejprve jsem obecně rozebral samotné právo na výživné. To je zde dle mého názoru v rozporu se skutečným zněmím zákona expanzivně rozšiřováno do podoby, kdy si sám opravný určuje, jak dlouho bude studovat. Druhým okruhem byla otázka stanovení výše výživného, kde jsem poukázal na to, že soudy jsou povolány poskytovat ochranu právům, ale s ohledem na skutečnost, že zde v této otázce žádné právo není (není zde žádný zákon o výživném), není tedy jasné, jakému právu soud I. stupně poskytoval ochranu. Zmínil jsem „Soudcovské tabulky výživného“, konkrétní případ stanovení výživného a poukázal na excesně rozdílná rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4, kde podle jednoho rozhodnutí mohu plnit výživné částkou téměř 5000,- Kč měsíčně a podle druhého rozhodnutí nejsem schopen uhradit jednorázový soudní poplatek 5000,- Kč. Soudu jsem poskytl vysvětlení, proč došlo k tak rozdílnému rozhodnutí, kdy v jednom případě soud vycházel ze skutečného příjmu a v druhém případě z teoretického příjmu. Následovalo několik nálezů Ústavního soudu, které vyměření výživného z teoretického příjmu nepřipouštějí. Dalším okruhem byl korektiv pozitivního práva na výživné – rozpor s dobrými mravy. Zde jsem připomněl všechny projevy hrubé neúcty mého syna a přirovnal je k judikátu 18 Co 242/2002 (Dobré mravy II). Zařadil jsem také nové sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu, kterým se definuje „Nezřízený život“. Připomenul jsem synovo podvodné jednání v exekuci a vydírání trestním stíháním, které již z nemravného jednání překročilo do trestně právní roviny. Zde jsem na soudce apeloval, že si nepřeji, aby byl syn trestně stíhán a pouze svým rozhodnutím syna poučili, jak se má chovat ke svému otci. To jsem podepřel dalšími nálezy Ústavního soudu. Při jejich čtení se mě předseda senátu JUDr. Velc snažil zastavit s tím, že stačí uvést pouze jejich jednací čísla. (Šíření kvalitních nálezů je nežádoucí.) Zastavit jsem se ale nenechal. V jednu chvíli si soudci mezi sebou něco šeptali a neposlouchali. Nebudu je přeci rušit svým projevem, tak jsem se omluvil a počkal, až mě zase budou poslouchat. Nejen soudce si může zjednat klid v jednací místnosti.

Posledním okruhem byly náklady řízení. Zde jsem upozornil na „zvláštnost“ řízení, kde proti sobě stojí otec a syn. Rovněž jsem zmínil neochotu syna se domluvit mimosoudně a vše opět podložil nálezem Ústavního soudu.

Na samotný závěr jsem si ponechal ještě jeden apel na soudce citací nového nálezu Ústavního soudu II. ÚS 3765/11.

"Ústavní soud se důrazně ohrazuje proti tomu, aby uvedené závěry byly vnímány jako „vítězství“ nebo „prohra“ otce či matky, když jediným smutným výsledkem celého řízení před obecnými soudy je narušený, ne-li zničený vztah otce se synem, a to i v důsledku fatálního selhání justice, přičemž nezbývá než doufat, že i přes značné odloučení se podaří tento vztah obnovit, nikoliv však za pomoci soudního rozhodování, nýbrž moudrým a citlivým jednáním otce a doufejme i syna."

Navrhl jsem tedy, aby soud zrušil všechna předchozí rozhodnutí, kterými justice brutálně a necitlivě vstoupila do naší rodiny a naše vztahy již dále neupravovala.

To jsem ještě podložil článkem z novin, jak mě od Sváčkova (městského) soudu jako pytel brambor vyvlekla justiční stráž, když jsem bojoval za udržení pravidelného kontaktu se synem (Nespokojeného otce vylekla od soudu stráž)

A ještě jedna věc se mi dokonale povedla. I když mám všechny věci v hlavě, ve vypjaté situaci může člověk zapomenout na něco důležitého, proto jsem si celý závěrečný návrh napsal na papír. Hlavně jsem však chtěl jeho písemnou podobu založit do spisu, abych předešel nepřesné či neúplné protokolaci. Předseda senátu JUDr. Velc si všimnul, že občas nahlédnu do papíru a cituji z něj nálezy, a protože si chtěl usnadnit práci, sám mě vyzval k založení návrhu do spisu. Teď to tam tedy mají černé na bílém, přesně jak jsem chtěl.

O kopii závěrečného návrhu mě připravil někdo z přátel hned po skončeném jednání a na další se už nedostalo. Zde si tedy můžete stáhnout Závěrečný návrh výživné.pdf (474,1 kB).

Zlatým hřebem dne však byl závěrečný návrh advokáta mého syna JUDr. Davida Černého. Od profesionálního advokáta by asi každý očekával, že ze sebe začne chrlit paragrafy, právní věty, čísla judikátů, nálezy Ústavního soudu….. Zmohl se jen na několik vět, kterými se mě opět snažil očernit a jeho apel směrem k mojí osobě vyvolal salvu smíchu všech přítomných.

Podle jeho názoru viním justici, jeho samotného a všechny ostatní z devastace vztahu syna k otci a nechci si připustit ani jedno procento viny, na místo toho, abych byl na syna hrdý, že studuje a neskončil jako feťák.

Předseda senátu JUDr. Velc okřikl veřejnost, že na tom nevidí nic směšného. A měl naprostou pravdu. Smát se duševně nemocnému člověku se opravdu nemá.

Více jak devět let bojuji s justicí za udržení pravidelného kontaktu se synem, aktivně se účastním na všech akcích za práva otců a jejich dětí, těžce se musím vyrovnávat ze ztráty syna… a ten šmejd, který na našem neštěstí celou dobu parazituje má ještě tu drzost vypustit takový hnus ze svojí tlamy.

Jednání pak bylo odročeno na příští týden 27. června 2012 v 8:45 hod. za účelem vynesení rozsudku. Pokud chcete být mezi prvními, kdo se dozví, jak všechno dopadlo, jste srdečně zváni.

Mám být hrdý, že syn neskončil jako feťák? Dnes už se tedy osobnost nepoměřuje podle toho, zda žije spořádaným životem, ale zda nežije životem na okraji společnosti. To je však spíše obrovské štěstí, když bez pevné otcovské ruky, příkladu alkoholové abstinence a pracovitosti, že pod vlivem emočně labilní a bezcitné matky neskončil jako feťák.

Měl bych být hrdý, že syn studuje? Že matka vychovala grázla, který se neštítí okrást ani vlastního otce a jednou, jako manažer firmy, bude na předražených zakázkách okrádat všechny občany?

Mám kamaráda, který se živil stejným oborem a má zhruba stejně starého syna. Ten po dokončení odborného vzdělání nastoupil k otci do firmy a všechno se učil od píky. Prolézal špinavé půdy plné holubího trusu a postupně se dopracoval až do kanceláře vedle otce. Mladá krev sebou přinesla moderní technologie a názory. Dnes šéfuje celé firmě a otec už je jen „tichým“ společníkem. Jejich firma pracuje s měsíčním obratem řádu desítek miliónů. „Mlaďas“ si nedávno koupil nové auto „bavoráka“ a nadšeně mi ho předváděl. Bylo mi z toho strašně smutno a on si toho všimnul, ale myslel si, že se mi nelíbí to auto: „Ty to vůbec nechápeš! Podívej se, kolik mi je a to jsem si pořídil za peníze, které jsem si tady vydělal prací.“ (To mohu potvrdit, každý den nejméně 12 hodin a několik let bez dovolené.)