Kyselé jablko

autor Lubomír Bouše

Každý to už jistě nejednou zažil. Vezme si nádherné zdravě vyhlížející jablko, sliny se mu netrpělivostí sbíhají, s chutí se do něj zakousne a pak se mu spontánně zkřiví obličej. Bylo příšerně kyselé. Nejsme však na portálu svazu zahrádkářů, takže čtenáři samozřejmě vědí, že mířím úplně někam jinam a ono kyselé jablko cituji pouze obrazně. Ano, na ústavních rodičovských právech tvrdě diskriminovaní tátové mají jedno téma, o němž dosud mlčeli a mlčí – své matky.

Jsou to jediné ženy na světě, které máme upřímně rádi celý život a my jsme spolehlivě jedinými muži, které ony milují bez přetvářek a zcela přirozeně již od našeho narození. V bolestech nám daly naše životy. Dnešní v převážné většině padesátnice či šedesátnice jsou matkami desetitisíců v současné době nelítostně českým státem diskriminovaných tátů. Za mého dětství ženy takového věku zpravidla vypadaly jako stařeny nad hrobem, ale dnes v mnoha případech se za nimi kdejaký zralý muž často i s uznáním otočí.

Účastnil jsem se celé řady otcovských formálních i neformálních akcí, ať již veřejných na náměstích, v ulicích či na opatrovnických soudech, ale nikdy jsem tam žádnou matku diskriminovaného táty nepotkal. Pardon, jednou ano, v justičním paláci na Smíchově maminku našeho těžce zkoušeného přítele Romana. Kde jsou ale ostatní?  Žádný jejich nesouhlasný příspěvek, žádný kritický názor, žádný znepokojivý hlas, žádný ani ten sebemenší znatelný protest, atd. některé mámy dnes tvrdě vykořisťovaného otce jsem dosud nezaznamenal. Ostatním neblahé osudy jejich synů na srdci neleží?

Teď se mnozí na mne naštvou, ale bez mučení přiznávám, že tak trochu to i chci. Mámy současných justicí ničených otců tento portál nepochybně nečtou, proto se jich nemůžu zeptat přímo, ale pouze prostřednictvím vás tátů. Milí taťkové, zeptejte se vašich maminek, proč mlčí a ve vašem úsilí vychovávat vaše vlastní děti vás nepodporují? Kolikrát se vás vaše matky zastaly, když jste si šli „půjčit“ své dítě a vaše ex tomu bránila? Přišla vás někdy vaše máma osobně podpořit při onom „styku“? Kolikrát přišla vaše matka na návštěvu za vaší bývalkou a jako žena ženu a matka matku ji prosila, žádala či domlouvala jí, aby při výchově vašeho dítěte nečinila potíže? Na tomto místě bohužel musím s lítostí poznamenat, že moje maminka i můj tatínek již dlouho mezi námi nejsou. Jsem přesvědčen, že ti jako generace ze staré školy by své snaše „domluvili“ tak, že by si to pamatovala hodně dlouho.

Kolikrát se vás vaše mámy u vašich partnerek zastali, že nejste žádní pedofilové, násilníci, úchylové, rozvraceči rodin, alkoholici, lemplové, budižkničemové, kteří nesmějí své děti vychovávat ? Kolikrát vaše máma vás přišla podpořit na opatrovnický soud, či dokonce sama aktivně žádala o styk se svými vnoučaty, jak to nezištně učinila Romanova maminka? Kolikrát si vaše máma stěžovala sociálce, že nemáte vy jako otec a ona jako babička možnost své dítě a vnouče vychovávat?

A co vaše mámy říkají na do očí bijící libovůli šílených soudkyň při stanovování nehorázného výživného? Jak reagují na situace, že zcela objektivně, např. kvůli ztrátě zaměstnání či nedostatku zakázek při provozování živnosti, nejste schopni tak vysoké výživné momentálně platit? Přišly vaše mámy někdy za svými bývalými snachami a pokoušely se jim rozmluvit jejich návrhy na exekuci vašeho majetku, či jejich trestní oznámení na vás, abyste byli souzeni a odsouzeni za „výživu“? Prosím, odpovězte.

Je obecně znám otřesný případ nešťastné Jany Komárkové z Chrudimi, která byla celé dětství lžemi proti svému otci popouzená matkou a její falešnou a protiotcovsky agresivní výchovu nakonec psychicky nevydržela a vzala si dobrovolně život. Takových případů špinavého chování psychopatických žen-matek jsou ve skutečnosti desetitisíce, byť ne s tak tragickými následky. Dosud. Co konají vaše mámy, aby se podobný tragický případ neopakoval třeba u vašeho dítěte? Co konají vaše mámy, aby nenastaly  tragické následky takových patologických a výlučně ženami praktikovaných výchov synů, jako jsou obecně známé otřesné příklady dětských či mladých vrahů Anderse Breivika, Adama Lanzy či u nás vraždícího syna Věry Čáslavské?

Před pár dny přišly z Brna neobyčejně dobré zprávy. Ústavní soud se zastal dvou opatrovnickou justicí diskriminovaných tátů usilujících o střídavou výchovu. Je však dlužno jedním dechem dodat, že tisíce dalších tátů takové štěstí neměli, jejich ústavní stížnosti byly, jsou a nadále i budou výhradně odmítány, aniž se jimi ústavní soudci budou někdy vůbec věcně zabývat. Tím samým dechem musím ještě upozornit, že tisíce dalších otců se obrátit na Ústavní soud už neměli vnitřní sílu, peníze na advokáta či chuť a tiše v hloubi svých bolavých duší rezignovaně trpějí a zatrpklí svůj osud pokorně snášejí. Jedno mne přitom v reakci na ony dva srozumitelné a obyčejně lidsky mravné nálezy současně docela zarazilo : vzedmutí obrovského odporu pestré množiny všelijakých obskurních individuí ve sdělovacích prostředcích. To nevěstí nic dobrého. Jak vidno, někdo jim šlápnul na „kuří oko“. Máme se tedy ještě na co „těšit“.

Ne, o „nekvalitních zákonech“ to vůbec není. To je zásadní nepochopení současného tristního stavu. I kdyby se poslanci a senátoři třeba přetrhli a svými zákony „kvalitně“ znormovali třeba i každou minutu našeho života, ničeho nikdy nedosáhnou. Existovaly a nadále existují kultury, které žádné psané právo nikdy neměly a dodnes nemají, a přesto fungují ke spokojenosti všech jejích příslušníků. Mají totiž to, co chybí nám : elementární lidskou morálku. Je to všechno jen a jen o mravných lidech.

Abych je ušetřil budoucích zklamání, ujišťuji všechny taťky netrpělivě natěšené na střídavou výchovu svých dětí, že opatrovnické soudkyně i odvolací senáty již nyní dokonale mistrovsky ovládají stovky obstrukčních metod, jak veškeré psané zákony, všechny tištěné paragrafy i všechny nálezy Ústavního soudu vč. rozhodnutí Nejvyššího soudu sofistikovaně obcházet. Nechtějte, abych jako zkušený harcovník na soudech všech stupňů zde všechny vyjmenovával. Bylo by to totiž čtení jen pro silné žaludky. Drtivou většinu z jejich amorálně špinavých úskoků a zákeřností jsem už osobně poznal a stihl prohlédnout. Bohužel.

Milí taťkové a rozumné mamky, chceme-li něčeho trvalého při respektování našich rodičovských práv dosáhnout a kyselá jablka z našeho jídelníčku definitivně vyhodit, kromě sebe samých musíme proti amorálnostem zapojit i své matky a pochopitelně i své otce.

P.S. Věnováno tatínkem jako blahopřání k dnešním 18. narozeninám mé nenávidějící dcery Ester.