Lidské hyeny v rouše beránčím II. část

Když se člověk ocitne na dně, má z toho tak zamotanou hlavu, že není schopen reálně uvažovat a chytá se každé pomocné ruky. To je ideální příležitost pro lidské hyeny, které svojí oběti zdánlivě pomáhají, ale ve skutečnosti jí však především ve vlastním prospěchu ženou do stále větší záhuby. O to více je to nechutné. Ukázkovým příkladem je příběh zbídačené matky paní Krejčíkové, který Adikia podrobně rozebrala v předchozím díle článku Lidské hyeny v rouše beránčím. Ačkoliv se televize  Nova reportáží o jejím těžkém životě snaží přehodit veškerou vinu na prašivého otce, ve skutečnosti se stala stejnou obětí rozvodového průmyslu v čele s naší opatrovnickou stolicí, jako její bývalý manžel a jejich dítě. Teď je totálně v (_!_) a pláče, zatím co lidské hyeny jsou těžce „vysmáté“.

V tomto díle se Adikia soustředí už jen obecně na obludnosti, které v reportáži zazněly. V samotném úvodu moderátorka uvádí, že neplnění výživného je třetím nejčastějším trestným činem. Nepochybně tedy jde o velký celospolečenský problém. A jak se k tomu staví Ministerstvo zlovůle? Na toto téma odmítá odpovídat na otázky nezávislých novinářů (Proč nemohou nezávislí novináři na tiskovku? Výživné je zde tabu!) a brání se jakékoliv komunikaci s otcovskými spolky, přestože právě otcové jsou zde nejčastějšími plátci výživného. Vůči rozvedeným otcům se stát chová ve smyslu rčení – O nás bez nás! A nešťastné matky pláčou!

Byť se v reportáži slovo „otec“ skloňuje snad ve všech pádech, viděl zde někdo nějakého otce? Co na to říká Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání?

Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání

§ 31

Obsah programů

(1) Provozovatel vysílání a provozovatel převzatého vysílání má právo vysílat programy svobodně a nezávisle. Do jejich obsahu lze zasahovat pouze na základě zákona a v jeho mezích.

(2) Provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Názory nebo hodnotící komentáře musí být odděleny od informací zpravodajského charakteru.

(3) Provozovatel vysílání je povinen zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti, a to s přihlédnutím k jejich reálnému postavení v politickém a společenském životě.

(4) Provozovatel vysílání ze zákona je povinen sestavovat programovou skladbu tak, aby ve svém vysílání poskytoval vyváženou nabídku pro všechny obyvatele se zřetelem na jejich věk, pohlaví, barvu pleti, víru, náboženství, politické či jiné smýšlení, národnostní, etnický nebo sociální původ a příslušnost k menšině.

Provozovatelem vysílání „ze zákona“ je Česká televize a Český rozhlas. Všichni ostatní jsou jen provozovatelé. Česká televize má tedy přímo povinnost umožnit rozvedeným otcům přístup na obrazovku. Ostatní musí pouze poskytovat objektivní a vyvážené informace. Reportáž televize Nova tedy hrubě porušila platný zákon a je „zralá“ na stížnost k Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Nezlobme se na redaktorky pořadu, to jsou jen husičky pohledné pro oko diváka a skutečně nemohou všemu rozumět.  Odpovědnost nese režizér a dramaturg pořadu, zejména z jakého zdroje čerpá informace. Tím je nepochybně Lucie Asenová ze spolku ukřivděných matek Asociace neúplných rodin.

Adikia měla tu „vzácnou“ příležitost se s tímto spolkem blíže seznámit (Bizardní společní). „Odbornice“ Asenová pro výživné zásadně používá pejorativní výraz alimenty, přestože slovo „výživné“ mnohem lépe vystihuje, k čemu by skutečně mělo sloužit. (Internetové stránky Spravedlivé alimenty.eu jsou pouze „odpovědí“ na stejnojmenné stránky spolku Asenové.)

Právní úvahy prezentované Asenovou jsou neskutečně hloupé, přestože v řadách spolku ukřivděných matek je i právně vzdělaná vyšší stoliční úřednice Mgr. Patrice Dolanská (spíše tedy asi právě porto). Údajně lze podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci na dlužné výživné) až po 4 měsících, což je naprostý nesmysl! Matky běžně podávaly návrhy na výkon rozhodnutí dokonce jednotlivě za každý měsíc, čímž záměrně násobily náklady otců (Největší sviňárně s „dlužným“ výživným zvoní hrana) Současná změna Občanského stoličního a Exekučního řádu jim to již neumožní.

Podle Asenové je neplnění výživného krádež. Koho to zajímá, muže se podívat na znaky tohoto trestného činu do Trestního zákoníku. Zde si to vysvětlíme „selským rozumem“. Ukradnout lze auto, peněženku či mobil. Dokonce lze někomu ukradnout nápad, ale něco co není, to prostě ukradnout nelze! Ostatně Asenová to nepřímo říká sama:

„Máme vyměřené alimenty nějakým soudním rozhodnutím.“

Správně by však měla říct, že matka drží v ruce kus papíru, se kterým si většinou může leda otřít konečník, protože výživné je zde vyměřováno jen podle momentální nálady soudní stolice, navíc velmi často z fiktivního příjmu otce. Je to tedy jako v té pohádce, kde hostinský dá pocestnému jitrničku „co svět neviděl“. Hostinský je v tomto případě soudní stolice, pocestný matka a výživné „co svět neviděl“ to skutečně ukradnout nelze.

Na jiném místě pak Asenová uvádí:

„Náš zákon (o rodině) má takové dvě větičky, že povinný může platit podle svých možností a schopností“.

Opět jde o naprosto mylnou informaci, která má zjevně vzbudit dojem blahosklonnosti zákona či soudní stolice vůči rozvedeným otcům. Ve skutečnosti však Zákon o rodině v této věci slovo „může“ nezná a výživné je vyměřováno, jak sama Asenová říká: „Nějakým soudním rozhodnutím“. Obludné lži však pokračují, když na to redaktorka navazuje komentářem:

„Tato věta (povinný může platit podle svých možností) má před vězením chránit především ty rodiče, kteří se dostanou do špatné finanční situace.“

Ve skutečnosti však soudní stolice výživné zásadně zvyšuje od původní částky (viz. Soudcovské tabulky). Ostatně tak to je i v případě paní Krejčíkové, kdy otec nemá stálé zaměstnání, je nemajetný a stolice JUDr. Tondrová mu zvýšila výživné. To pochopitelně v reportáži nebylo a nelze to asi mít za zlé nikomu ze štábu televize Nova, protože pro toho, kdo nemusel být zákazníkem naší soudní stolice, jsou její stolice (rozhodnutí) směsicí jen těžko pochopitelných větných souvětí. To jen dokazuje, jaká prolhaná svině je aktivistka Asenová. Ostatně z její makovice pochází také i nápad s kapitalizací výživného. Pak se ale nikdo nemůže divit, že matky pláčou!  

Základním znakem trestného činu zanedbání povinné výživy je neplnění výživného po dobu 4 měsíců. Už někdo setkal s případem, aby soudní stolice o něčem rozhodla nejpozději ve lhůtě 4 měsíců? To asi těžko. Co tedy chrání rozvedené otce před kriminalizací, pokud se dostanou do špatné finanční situace?

Vůbec nic! Proto také máme přeplněné kriminály neplatiči výživného.

I další „oddělené hodnotící komentáře“ (viz. Zákon o TV a R vysílání) redaktorek se nápadně shodují s rétoriku spolku vedeného Asenovou. Jde především o polovičatou informaci, že směrem na západ od našich hranic neplnění výživného neznají. To je vcelku pochopitelné, protože výživné je tam na rozdíl od nás určováno podle jasných pevných pravidel – tabulek výživného (např. Francouzské tabulky výživného – hanba pro českou justici!).

Oblíbeným tématem Asenové je také zaměstnávání otců „bez papírů“. Proč tedy takového otce (respektive zaměstnavatele) nejdou naprášit? Každý zaměstnanec dnes u sebe musí mít na pracovišti pracovní smlouvu a kontrola by ho velmi rychle odhalila. Možná se někdo najde, ale lze takto paušálně očerňovat otce? Rozhodně ne! Je to úplně stejné jako v případě pančování alkoholu. Chyba je zásadně na straně státu, protože nedokáže zabránit nelegálnímu zaměstnávání ať už zpřísněnou kontrolou nebo změnou způsobu rozhodování o výživném tak, aby se rozvedení otcové v pudu sebezáchovy nemuseli uchylovat k práci „bez papírů“.

Účelovou manipulací je rovněž informace, že z více jak tisíce neplatičů výživného zavřených v kriminále je jen několik žen. Za situace, kdy opatrovnická stolice separuje děti od otců stejně jako nacisté při germanizaci slovanských národů a v 90 % případů je svěřuje do (pře)výchovy matek, je to vcelku logické. Kdyby byly děti svěřovány jen do péče otců, byl by poměr stejný, jen by to bylo obráceně.

Manipulativní je rovněž informace o zabavování řidičáků neplatičům, kdy s tím údajně prezident Klaus nesouhlasil, ale nakonec to podepsal. Ve skutečnosti označil zabavování řidičáků jako naprostý nesmysl a odmítl bezbřehé diletantství (novelu trestního zákoníku) Pospíšila (Šašci narazili na prezidenta Klause). Následně podepsal novelu Občanského soudního řádu (spojenou s novelou Exekučního řádu), která byla nutná s ohledem na nechutné praktiky exekutorsko-advokátní mafie při vymáhání bagatelních dluhů, do které ódésáčtí šmejdi zakomponovali zabavování řidičáků. Oproti znění v Trestním zákoníku zde jsou od zabavování řidičáku vyloučeny případy, kdy otec prokáže, že auto potřebuje, což není tak složité prokázat (Největší sviňárně s „dlužným“ výživným zvoní hrana)

Reportáž končí konstatováním moderátorky, že neplnění výživného je společností tolerováno. Proč je to tedy v Trestním zákoníku uvedeno jako trestný čin?

Adikia by uvítala, kdyby se rozvedení otcové „rozhoupali“a našel se alespoň jeden, kdo podá na Novu stížnost k Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Inspirace je v obou článcích dostatek.