Loutkaři

Že se prezident Mlhoš absolutně nevyzná v justici, to prokázal už několikrát při jmenování nových ústavních stolic. Komunista Sváček mu sice naštěstí neprošel, ale prošli mu zločinci Rychteský, Šimíček či  Lichovník. Přesto přese všechno mu však nelze upřít vysokou inteligenci, je proto poněkud podivné, že se při válce na ministerstvu zlovůle postavil na stranu veskrze nemoudré tlachavé tety Válkové a svého alkoholového keňara flusnul na advokátku Marvanovou, která chtěla ukončit ožebračování lidí exekutorsko-advokátní mafií. Tohle veskrze nepochopitelné gesto má však vcelku jednoduché vysvětlení.  

Novinář Jan Macháček totiž už před prezidentskými volbami upozornil, že Mlhoše mají rádi lidé z okruhu exekutorů, správců pohledávek a vymahačů. Jeho blízcí spolustraníci ze SPOZ a spolupracovníci Vratislav Mynář, Zdeněk Štengl či František Gajdoš se před tím, než se vrhli na politiku, zabývali vymáháním pohledávek a byznysem s dluhy.

Tehdejší předseda Mlhošovy strany SPOZ Vratislav Mynář, dnes kancléř prezidenta, ovládal akciové firmy Tessile ditta, Tesille ditta services či Credit Management, které byly správci a druhotnými vlastníky pohledávek pražského dopravního podniku a dalších firem a „dodavateli“ zakázek pro některé exekutorské úřady. Návrat Mlhoše do vysoké politiky také štědře sponzorovali exekutoři. Vsetínský exekutor Gajdoš mu například věnoval milion korun, ostravský exekutor Jiří Král čtvrt milionu, další poslali dary do sta tisíc.

Zdroj Parlamentní listy.cz Válka zuří dál