Masomlýnek jako zájem dítěte

Jistě se najde nějaký neodpovědný rodič, který výživné neplatí řádně a je tedy na místě to nějak řešit. Na tomto místě se však nebudeme bavit o nějakém neodpovědném grázlovi, ale o rodiči (nejčastěji otci), který se snaží situaci řešit legální cestou - podáním návrhu na úpravu výživného.

Náš údajně právní stát raritně v celosvětovém měřítku považuje masomlýnek v podobě trestního stíhání pro zanedbání povinné výživy souběžně s vymáháním údajného dluhu výkonem rozhodnutí (exekucí) za zájem dítěte, a to dokonce i v případě, že se povinný snaží situaci řešit podáním návrhu na úpravu výživného. Dvojí „metlou“ je tak zde chráněno právo oprávněného na výživné, ale povinný není nijak chráněn proti zneužívání jeho tísně dané vykonatelností výživného, aniž když se legální cestou snaží situaci řešit. Na takové jednání však pamatuje trestní zákoník.

Trestní zákoník

§ 175

Vydírání

(1) Kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo peněžitým trestem.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

    b) spáchá-li takový čin nejméně se dvěma osobami,

(5) Příprava je trestná.

Ještě jasnější je to z judikátu, který byl publikován v Trestní zákon a trestní řád, autor Jelínek a Sovák, vydavatel Linde Praha, 2004, str. 250.

27/82

Jinou těžkou újmou ve smyslu znaků trestného činu vydírání, může být i zahájení trestního stíhání v důsledku oznámení trestného činu, jímž pachatel poškozenému hrozí a nutí ho tak něco konat, opominout nebo trpět. Je přitom nerozhodné, zda se poškozený trestné činnosti, jejímž oznámením se hrozí, dopustil či nikoliv.

Na místo toho, aby se povinný mohl v klidu soustředit na zvýšení svojí schopnosti se podílet na výživě dítěte (najít si nové zaměstnání apod.), musí řešit neomalené vydírání. Tím se jen dále prohlubuje jeho neschopnost podílet na výživě dítěte, kdy na místo výdělečné činnosti tráví svůj čas dopisováním si se soudy, vyřizováním exekuce či výslechy na polici. Jen pokud by se tomu povinný takto musel věnovat 2 hodiny týdně, tak při hodinové mzdě 100,- Kč je to 800,- Kč měsíčně, které mohou oprávněnému či povinnému hodně chybět. To je střízlivý odhad, do kterého nejsou zahrnuty další výdaje (poštovné, cestovné apod.). Každý se však nedokáže sám vydírání bránit, a pokud by si jen chodil pro rady k nějakému advokátovi, dostáváme se řádově do desítek tisíc měsíčně. A to jsme se ještě nedostali k nákladům exekuce.

To je ta pomoc od státu rodičům pečujícím skrze výživné o děti, kterou má na mysli čl. 32 odst. 5) Listiny základních práv a svobod?

Článek 32

(5) Rodiče, které pečují o děti, mají právo na pomoc státu.

Nebo je tím snad naplňován čl. 1 protokolu č. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ke které se svým podpisem připojil i náš stát, podle kterého je věznění pro dluh nepřípustné?

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod

protokol č. 4

Článek 1 – Zákaz uvěznění pro dluh

Nikdo nemůže být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.

K pochopení podstaty tohoto článku postačuje zdravý selský rozum. Když někoho uvězním, jen těžko se dočkám vyrovnání dluhu. Celosvětově raritní zakotvení trestného činu zanedbání povinné výživy v Trestním zákoníku je zde primitivně obhajováno tím, že trestné je „neplnění výživného“ a nejde o uvěznění pro dluh. Když se však podíváte na jakékoliv rozhodnutí, vždy jde především o dluh na výživném viz. obžaloba pro údajné zanedbání povinné výživy.

Ještě povšimněte komické věty, ve které je nejdříve uveden výčet uskutečněných plnění a pak končí slovy: „ani jinde řádně nepřispíval“. Podle zdejších primitivů (v tomto případě státní zástupce JUDr. Adámek bývalý člen KSČ) je totiž trestné i částečné plnění výživného (ano, čtete správně), kdy povinný pravidelně zasílá výživné dle svých aktuálních možností, přestože částečné plnění výživného není trestním zákoníkem specifikováno jako trestný čin. (Pak není ani divu, že psaní dopisů soudu tito primitivové považují za znak trestného činu pohrdání soudem). 

Často se také můžeme setkat s primitivním vysvětlením, že čl. 1 protokolu č. 4 Úmluvy hovoří o „smluvím závazku“ a je tím myšlena např. kupní smlouva či smlouva o finanční půjčce. Takto to však není nikde uvedeno. I mezi rodiči a dětmi vzniká jejich narozením fakticky smluvní vztah, jehož „smluvní pravidla“ jsou zakotvena v Zákoně o rodině. Neplacení výživného je tedy neschopnost dostát smluvního závazku, který je dán Zákonem o rodině, proto krom České republiky nemůže být postihováno trestně právní cestou.

Na druhou stranu zde jsou oddlužováni naprosto lehkomyslní občané, kteří si nabrali půjčky (často na úplné zbytečnosti  - elektronika, dovolená) aby si mohli žít nad svoje reálné poměry. Osobní bankrot je zákonem stanoveným oddlužením, kdy musíte po dobu 5 let splatit alespoň 30% ze všech dluhů formou pravidelných měsíčních splátek. Stát těmto občanům tedy umožňuje se „lidsky“ vypořádat s dluhy, chrání je před nekonečnou úrokovou a exekučními náklady rostoucí propastí a poškozuje věřitele, kteří (když bůh dá) dostanou jen 30 % z celkové dlužné částky. 

Který článek Listiny základních práv a svobod plní stát takovým oddlužováním občanů?

Jak funguje masomlýnek

Trestní stíhání je poměrně rychlá věc, protože zde jsou trestním řádem stanovené lhůty, které orgány činné v trestním řízení musí dodržet. Oproti tomu v exekučním řízení žádné lhůty nejsou a při současném počtu exekucí je to většinou běh na dlouhou trať. Pokud tedy přijde výzva k podání vysvětlení na policii pro neplnění výživného, lze předpokládat, že již byl také podán návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

Předvolání k podání vysvětlení na místní oddělení pomáhačů je teprve začátek a do „kriminálu“ ještě nějaký čas zbývá. Dalším krokem je předání obvinění kriminálkou a následuje další kolo výslechů. Můžete využít svého práva nevypovídat nebo můžete uvádět jasné důvody neplacení výživného, ve výsledku je to však naprosto jedno. Následuje sepsání obžaloby státním zástupcem a její podání k soudu. Není tedy třeba se hned při prvním výslechu nějak nervovat.

Osudové chyby

Spoléhat se, že již brzo má být nařízeno jednání ve věci úpravy výživného, tím se vše vyřeší a z toho důvodu se snažit protahovat trestní stíhání se nemusí vyplatit. Jednak to můžete snadno přehnat a skončit ve vazbě, ale hlavně si můžete být stoprocentně jisti, že oprávněný (přesněji pomstychtivá matka, která na vás podala trestní oznámení) udělá všechno proto, aby se o výživném hned tak nerozhodlo a povinný si „užil“ trestní stíhání až do výroku o trestu. Pokud je to první prohřešek, pak to obvykle skončí „jen“ podmíněným trestem. Chybou je si však myslet, že uložením trestu bylo postihnuto „nezákonné“ jednání a tím vše končí! Masomlýnek mele dál a za to, že vás soud „laskavě“ potrestal, ještě musíte zaplatit nemalé soudní náklady. Tím se povinnému sníží jeho schopnost podílet se na výživě dítěte.  Lze tedy silně pochybovat o tom, že takové trestání „nezákonného“ jednání je v zájmu společnosti či snad dokonce samotného oprávněného.  Případný nepodmíněný trest pak absolutně postrádá jakýkoliv logický smysl. Můžeme si o prezidentských milostech myslet cokoliv, ale vcelku časté milosti „neplatičům výživného“ a zejména jejich odůvodnění mají svojí nespornou logiku.  

Prezident republiky Václav Klaus se v pondělí dne 11. července 2011 rozhodl vyhovět dalším žadatelům o milost. Ve většině případů ho k tomu vedly  humanitární důvody.

1. Ladislavu Baranovskému prominul trest odnětí svobody uložený za zanedbání povinné výživy. Přihlédl k obtížné sociální situaci jmenovaného, který běžné výživné již pravidelně hradí a dlužné výživné se snaží postupně splácet. V případě vykonání trestu odnětí svobody by ztratil zaměstnání a výživné by opět nemohl platit.

3. Pavlu Formánkovi přeměnil trest odnětí svobody v trvání 127 dnů uložený za zanedbání povinné výživy zpět na trest obecně prospěšných prací. Přihlédl k obtížné sociální situaci v rodině jmenovaného a jeho snaze dlužné výživné uhradit. V případě vykonání trestu odnětí svobody by ztratil zaměstnání a výživné by opět nemohl platit.

Amnestie a milosti

Stejný princip platí i v případě výkonu rozhodnutí (nařízení exekuce). Oprávněný (přesněji pomstychtivá matka, která podala návrh na výkon rozhodnutí) udělá všechno proto, aby soud případné snížení výživného nestihl projednat do nařízení exekuce. Důvod je nutné hledat v komunistickém Zákoně o rodině, podle kterého se v případě nezletilých dětí již spotřebované výživné nevrací. U zletilých dětí se sice výživné vrací, ale lze si jen těžko představit, že by se povinný od nezaopatřeného dítěte dočkal okamžitého vrácení přeplatku na výživném.

Nařízení výkonu rozhodnutí (exekuci) lze většinou očekávat nejdříve za půl roku, ale exekutor (či spíše jeho gorily) pak přichází náhle a nečekaně. Pokud je dostatek prostředků na bankovním účtu povinného, tak exekutor v první řadě vybrakuje účet. Je to snadné a nemá s tím žádnou práci ani náklady. Horší je, když přijde do bytu. Zde vybrakuje věci nejméně za trojnásobek „údajně“ dlužné částky, protože je pak bude prodávat v dražbě za pakatel.  Obdobně jako v případě trestního stíhání, nemá žádný smysl se proti exekuci odvolávat, ačkoliv je zde tisíce důvodů, proč neměla být nařízena (třeba neplatný výrok rozsudku – plnění výživného k rukám matky). Odvolací soud to vždy odmítne a jen se tím zvýší náklady na exekuci, kdy při úhradě dluhu po první výzvě exekutora jsou náklady na exekuci poloviční. Zde je možné se pouze účinně bránit, pokud oprávněný podal návrh prostřednictvím advokáta a do exekuce jsou zahrnuty i jeho „náklady“ odvíjející se z vymáhané částky. To jsou zcela neopodstatněné náklady, protože k podání exekuce není potřeba být zastoupen advokátem, kdy každý exekutor oprávněnému velice rád a zcela zdarma návrh na exekuci napíše. Pokud jednání exekutora nepřekračuje určitou míru slušnosti, lze jedině doporučit se stejně slušně chovat i k exekutorovi. Lze si pak s ním snadněji domluvit např. splátkový kalendář nemalých nákladů na exekuci.

Jak se tomu všemu bránit

Pokud si myslíte, že řešením je dostupnými prostředky (stížnost na průtahy v řízení, návrh na určení lhůty pro rozhodnutí) „tlačit“ na soud, aby ve věci úpravy výživného co nejdříve rozhodl, tak jste na omylu. Řízení se tím bude jen protahovat a nakonec budete ještě obviněni, že řízení svými návrhy zdržujete. U naší justice totiž platí zásada, že vždy udělá přesně pravý opak toho, co od ní požadujete!  Je tedy nutné „tlačit“ na soud, aby ve věci nové úpravy výživného ještě nenařizoval jednání, protože potřebujete ještě zajistit nějaké důkazy nebo se nemůžete dostavit na jednání apod.  Jednání pak bude zcela nepochybně v krátké době nařízeno.

Masomlýnek jede i na druhý rychlostní stupeň

Stále marně čekáte na nařízení jednání ve věci úpravy výživného a schyluje se k hlavnímu líčení – projednání trestného činu zanedbání povinné výživy. Do toho přijde exekutor a zabaví údajně dlužné výživné. Tím by ale mělo trestní stíhání skončit, protože splacením dluhu trestnost tohoto činu zaniká. To je opět velký omyl. Trestnost zaniká, až když oprávněný „drží výživné v ruce“ a nikoliv tím, že dlužné výživné je někde na účtu nějakého exekutora! Pokud se tedy v této fázi odvoláte proti exekuci, fakticky tím nad sebou vyneste ortel smrti v masomlýnku. I v případě, že se proti exekuci neodvoláte, jste ve velmi špatné pozici, protože exekutor nemá žádnou lhůtu pro vyplacení vymáhané částky oprávněnému. Máte tedy několik možností. Klečet na kolenou před exekutorem, aby výživné oprávněnému neprodleně vyplatil a důsledně hlídat, zda to opravdu udělal nebo údajně dlužnou částku ještě jednou vyplatit přímo oprávněnému. Ale i zde se to může „zadrhnut“, zejména pokud zbývá několik dnů do hlavního líčení. Pokud nemáte možnost převést peníze na účet oprávněného a poukážete je poštovní poukázkou, můžete si být téměř jisti, že si je oprávněný (přesněji matka dítěte) do hlavního líčení nepřevezme, jen ať si ho hezky „užijete“. Nezodpovězenou otázkou však zůstává, kde vzít další peníze a přitom nekrást. Teoreticky by bylo možné si peníze vypůjčit. Pokud je však na vás uvalena exekuce, jen těžko vám nějaká banka dá půjčku. Vzít si půjčku u nějakého lichváře, to už je asi lepši se nechat raději zavřít za neplacení výživného.

Další variantou může být, že stále marně čekáte na nařízení jednání ve věci úpravy výživného, a protože se vám nechtělo trávit svůj čas výslechy na policii, tak jste si někde půjčili peníze a údajně dlužné výživné raději uhradili. Tím se sice trestní stíhání zastaví, ale není tím automaticky dáno, že oprávněný stáhne návrh na výkon exekuce a tak se jednoho dne u vašich dveří objeví exekutor, s tím že dlužíte na výživném. Mohlo by se zdát, že je všechno v pohodě, protože údajný dluh již máte vyrovnaný. To je však opět velký omyl. Zde je podstatné datum, kdy soud nařídil výkon rozhodnutí. Pokud byl údajný dluh zaplacen až po vydání rozhodnutí, pak sice nemusíte zaplatit údajně dlužné výživné, ale zaplatíte nemalé náklady na exekuci. Pokud zaplatíte údajný dluh před vydáním rozhodnutí, pak stačí „jen“ exekutorovi předložit doklad o zaplacení a podat návrh na zastavení exekuce. Náklady by měl nést ten, kdo zavinil zastavení exekuce, v daném případě tedy oprávněný, protože po vyplacení údajného dluhu měl návrh na výkon rozhodnutí zrušit. Teď si určitě myslíte, že je všechno v pohodě, ale masomlýnek mele dál.

O zastavení exekuce rozhoduje soud, ten však nemá žádnou lhůtu pro vydání rozhodnutí a tak jste stále dlužníkem v exekuci. Exekutor při nařízení exekuce kontaktuje banky, a pokud máte nějaké peníze na bankovním účtu, tak se k nim až do výše údajného dluhu nedostanete, přestože žádný dluh vlastně nemáte. Pokud nemáte žádné finanční prostředky a ve snaze se vyhnout trestnímu stíhání jste si vypůjčili peníze u nějaké banky a je na vás vydána exekuce, banka se okamžitě začne bránit a připojí se k vymáhání pohledávky, která ve skutečnosti neexistuje. To už ale neexistující dluh dlužíte dvakrát. Jednou exekutorovi a jednou bance. Potřebujete však nějak žít a také stále dál musíte platit výživné, na které nemáte, proto se rozhodnete k zoufalému kroku, prodat nějaký svůj majetek, třeba auto. To je však problém, protože pokud jste v exekuci, tak by takový úkon byl neplatný a jednalo by se o trestný čin poškozování věřitele, přestože žádný dluh nemáte.

To všechno platí, jen pokud má povinný ještě z čeho brát či kde si půjčit, ale co čeká rodiče a nebojme se otevřeně říct otce, který takovou možnost nemá?