Na poslední chvíli ještě stihli zaškodit společnosti část 2

Ještě než se dostaneme k diskusním příspěvkům poslaneckých šmejdů, je potřeba naspat jednu zásadní věc.

Přijmout zákon, který si klade za cíl navýšení exekučního vymáhání výživného a trestně právní šikanu jednoho z rodičů, v době kdy tisíce lidí díky opatření vlády v souvislosti s pandemií čínského sajraju přichází o příjmy a lze tak předpokládat značný nárůst „neplatičů“, je zločin proti lidskosti. Tohle si nedovolil ani všemi proklínaný „bolševik“, který sice zavedl trestný čin zanedbání povinné výživy, ale za úplně jiné situace, kdy byla pracovní povinnost, tedy naprosto každý měl zaručený nějaký příjem a výživné bylo určováno ve výši, kterou byl povinný reálně schopen plnit. Při běžném platu 3000 Kčs bylo výživné maximálně 500 Kčs.   

Jako první vystoupila ministryně asociálního ministerstva práce socanka Venezuela jakožto předkladatel zákona.

„….. Je to zákon, který pomůže pravděpodobně 24 tisícům dětí ročně, pomůže také jejich jednomu rodiči, který se nachází v bezvýchodné životní situaci. Do takové životní situace se dostali, protože ten druhý rodič je nezodpovědný a rozhodl se o své dítě nebo o své děti nepečovat.“

Jen ta kráva otevře hubu a už by se jeden pozvracel. Ale hovno, milá soudružko! Žádné peníze nemohou dítěti vynahradit osobní péči rodiče a rozhodnutí o tom, že jeden z rodičů nebude pečovat o dítě, rozhodují soudní stolice a nikoliv sám rodič. Drtivá většina dětí je stále svěřována do péče matek a otcové jsou nuceni se tomu podřít. A kdo se tomu příliš brání, je mu vyměřeno nereálné výživné, aby měl jiné starosti.

„…… Věc, kterou si od schválení tohoto zákona také slibujeme, je, že budeme mít konečně jasný přehled, kolika dětí, kolika rodičů se nevymahatelnost práva v případě neplacení alimentů týká. V tuto chvíli pracujeme bohužel pouze s odhady. Jak jsem zmínila, jedná se o 24 tisíc dětí.“

Ponechme stranou, že ta kráva pro výživné používá pejorativní výraz alimenty, kdy je naprosto šokující, že je zde přijímán zákon pouze na základě nějakého odhadu a nikoliv podle zcela jasně podložených dat.

Nechvalně známá ultrafeministka socanka Gajdůšková nesměla zůstat stranou a do diskuse se přihlásila jako první.

„… Sociální demokracie usiluje o to, abychom pomohli dětem, které nemají to štěstí, že do dospělosti vyrůstají se svými biologickými rodiči, a mají ještě k tomu smůlu, že jeden z jejich biologických rodičů nemá potřebu je aspoň z dálky finančně podporovat, tak jak mu ukládá soud, abychom to dokázali schválením tohoto návrhu zákona vyřešit………..Myslím si, že z pohledu dítěte, o které se jedná a které v této chvíli skutečně strádá, a ty děti strádají ještě více, ty rodiny prostě mají problém, zvláště v dnešní situaci, a to nemusím nijak rozebírat, to přece víme všichni, tak v této chvíli je skutečně důležité, abychom rodinám samoživitelek a samoživitelů a především dětem z těchto rodin pomohli. ….. A k analýze toho, kdo neplatí výživné a proč, řeknu vám to, co jsem slyšela na začátku, když jsme to začali projednávat, od Klubu osamělých matek. Ty tvrdí, že jestliže má povinný rodič stanovenu výšku výživného soudem, zdůrazňuji soudem, tak prostě má na to, aby to zaplatil! A moje zkušenost z toho, jak se na nás lidé obraceli, tak skutečně je o tom, že tam neplatiči nebyli ti nejslabší, kteří možná se dostali v nějaké chvíli do problémů, ale byli to lidé, kteří byli dobře situovaní a jenom prostě používali to neplacení jako nástroj proti bývalé partnerce.“

Opět zní stále stejná klišé a bludy, které mají zmást „nezasvěcené“ občany. Podle té krávy jsou zde zejména „v dnešní situaci“ nejspíše dva paralelní světy. V jednom světě strádají děti a matky samoživitelky a ve druhém si v blahobytu žijí rozvedení otcové. To prostě hlavou nevymyslíš! V právním státě mohou být povinnosti ukládány pouze zákonem, v mezích tohoto zákona a musí platit pro všechny podobné případy stejně viz. čl. 4 LZPS. V ČR žádný zákon o výživném není a výživné je případ od případu v rozporu s uvedeným článkem vyměřováno jen podle momentální nálady soudních stolic.

A na řadu se dostává Urválkova žákyně, Burešova vrcholová řitní alpinistka, bývalá ministryně zlovůle Válková.

„…A když k tomu ještě přistoupí ten moment, že je tam člověk na výchovu dítěte sám - a vím, o čem mluvím, protože jsem si to z vlastní zkušenosti zažila se svým synem, kterého jsem vychovávala, a vím, že občas mně nebylo dobře, nebylo mně do smíchu, a nebýt mých rodičů, tak bych to tak snadno nezvládla….. Znáte mě, jsem spíše konzervativní, víte, že jsem byla i proti zrušení kriminalizace současné - tedy ta, která existuje v trestním zákoníku, neplacení výživného, dokud se ty věci nevypořádají v té rovině civilněprávní.“

To celkem jasně vysvětluje, proč se Ministerstvo zlovůle zejména pod jejím vedením nikdy nemohlo vymanit ze zaběhnutých „bolševických“ kolejí, podle kterých je matka zásadně lepším rodičem a otec je dobrý jen na placení výživného.

Ale to není zdaleka všechno.

„Současně je to velice dobrý test toho, jak české právo a česká justice, naše nezávislá justice, naši pomocníci v této oblasti, ti, které dobře platíme a jistě si nemohou stěžovat na to, že bychom jim do jejich práce zasahovali, nám ukážou, i jak dovedou vymáhat právo, jak dovedou pohledávky, které má stát vůči povinným, v tomto případě těm, za které zaplatil výživné, vymoci. Proč jim tu šanci nedat? Ať nám dokážou, že si postavení, které v naší republice, v české společnosti mají, zaslouží. To je úplně ideální případ, a nechci být úplně populistická, protože na jejich hlavu se v poslední době snáší dost kritiky. Vidíme také, co se děje na Slovensku. Takže já si myslím, že tady by nám mohli dokázat, jak je důležité, že justici máme, jak důsledně, rychle a jednoznačně vymáhá od lidí, kteří svoji základní povinnost platit výživné neplní, jejich závazky.

Pokud tohle opravdu myslela zcela vážně, tak by se měla co nejdříve obrátit na nějakého dobrého cvokaře, protože je asi jediná v republice, která je schopna takové pohádce uvěřit. 

O jaké šanci to ta kráva mluví?!

Soudní stolice měly 31 let na to, aby se reformovaly a přestaly neústavně rozhodovat o výživném, které má byt upraveno zákonem. Jsou to právě soudní stolice, které se této právní šikany zarputile odmítají vzdát a tím zároveň také primárním tvůrcem veskereze negativního společenského jevu neplacení výživného.    

Od výlevů duševních mrzáků se konečně dostáváme k rozumným a věcným názorům.

„…… Proč se o tom hovoří jako o další sociální dávce, je z toho důvodu, že ta vymahatelnost práva v České republice nebude nijak jiná, než je v okolních státech Evropské unie. Na Slovensku je absolutně mizivá, tam můžeme mluvit samozřejmě o nezávislé justici, a v Německu, kde ještě nezávislá justice je pokládaná za samozřejmost, je 13procentní. Takže 13 % se vymůže v rámci exekucí u tohoto nezodpovědného rodiče. Proto se o tom někdy hovoří jako o další sociální dávce. To bych chtěl jenom doplnit, že se domnívám, že statisticky nebudeme nijakým způsobem ve vymáhání těchto exekucí vybočovat."

Je to neuvěřitelné, ale tohle zaznělo z úst „vládního poslance“ jakéhosi Juchelky (ANOfert).

Svoje také přisadila lehce popletená pirátka Richterová.

„… A to, že to není řešení z ideálního světa, to asi všichni víme. Ale je to řešení, které bude prakticky fungovat. A vzhledem k tomu, že právě třeba to Německo taky hodně pracuje s tím, který rodič je schopen to výživné v jaké výši platit, tak je dobré si uvědomit, že jsme v situaci, kdy potom nastávají momenty, kdy rodič přestává být schopen výživné platit. A soudy to ne vždycky zohlední dostatečně rychle. Takže jenom chci upozornit, že to je mnohem složitější, že samozřejmě to procento vymáhání nebude nijak závratné, ale dá to rovnější, o něco lepší šance i dětem z velmi problematického prostředí.

Já jsem překvapena tím, že v této debatě zde nezaznívají pozitivní návrhy, jak to vyřešit lépe. Situace je prostě komplexní. První příčina je předcházet rodinným sporům eskalovaným do nepříjemných rozvodů, čili systémová podpora rodinných poraden, systémová podpora práce s rodinami, kde dochází k problémům a třeba k rozchodu. A potom velice klíčová, a zase to ukazují tvrdá data, výzkumy, je podpora zapojení druhého rodiče, toho, který nemá dítě v péči, do péče o dítě. Protože zase, jakmile odmalička druhý rodič, i když se třeba rozešli, je ve velmi intenzivním kontaktu, dítě taky vychovává a tak dále, rapidně klesá neochota platit výživné, jakmile se podílí oba rodiče. A na tohle je dobré navázat soudní praxí, podpořit principy inspirované Cochemskou praxí, leckde už to u nás funguje( pozn. Adikie - v dost pokřiveném režimu). A zase, jakmile je to dohoda uzavřená oběma rodiči, je mnohem vyšší ochota platit výživné.

Na tomhle všem chci ukázat, že tady prostě máme nějakou sadu věcí, co bychom jako stát měli. Podpořit prevenci, aby k neplacení výživného vůbec nedocházelo. Samozřejmě neustále dokola říkat, že platit výživné je normální, má to být normální, každý, kdo neplatí výživné, i když by měl a mohl, se prostě chová velmi špatně.

Ale, a to je ta poslední věc, je tady nějaká část, a říkají to lidé, kteří se v tom pohybují, rodičů, kteří mají vyměřené výživné a nemají, z čeho ho platit. To je taky dobré si uvědomit. Bohužel tenhle komplex věcí, jedno k druhému, ústí v to, že tady pak vyrůstají v několika tisících rodin děti, které jsou tím velmi poznamenané, těmi spory eskalovanými mezi rodiči, tím vymáháním a nikdy nevyplaceným výživným a chudobou.

Já bych tedy poprosila, opravdu znovu říkám, že řešení není z ideálního světa, ale je to řešení, které funguje jinde, je to inspirace Německem a je to řešení, kde bych si přála, abychom po dvou třech letech dostali pořádné vyhodnocení statistiky, představy o tom, jak to zlepšilo situaci, jaký to mělo reálný dopad. A to je to, čím skončím. Abychom si udělali představu, jak tahle státní intervence - ano, je to státní intervence - přispěla právě zejména k nějakému zlepšení školních výsledků a osobního rozvoje volnočasových aktivit, kroužků, u dětí z rodin, kterých se to týká. Takovéhle vyhodnocení bych si přála. Mohlo by to být i na poměrně malém vzorku, když se reprezentativně zvolí. (Ministryně Maláčová hovoří u stolku zpravodajů s poslancem Faltýnkem.)

A to by byla závěrečná otázka na paní ministryni. Já počkám... Já se chci zeptat, jestli ministerstvo plánuje takovéto vyhodnocení, statistické vyhodnocení dopadu, předpokládám pozitivního, na rodiny, ve kterých bude náhradní výživné vypláceno, a ráda bych poprosila v závěrečné řeči o nastínění toho, jak tohle vyhodnocení plánujete, jak ho máte nadesignované.

Na druhou stranu pak je skupina těch chudých rodičů, o tom jste taky mluvil, a tam jsou často ty špatné vztahy. A já jsem v těch různých facebookových skupinách, kde to zase zejména ženy řeší. A já vám řeknu tu větu: já vím, že on moc nemá, ale já mám vyměřené to výživné, on by mně ho měl platit, tak ať mi ho platí. - A to jsou skupiny, kde by to zase zlepšilo vztahy, protože i když ta žena ví, že partner ty peníze nemá, ale má to vyměřené, tak je prostě chce. Je to v pořádku, to dítě je potřebuje. A v okamžiku - a to je dobré na těch miskách vah vidět vedle sebe - kdy my nevíme, jak to v té společnosti zafunguje, tak za mě je správně mít velkou kampaň na to, že platit výživné je normální, mít velké vzdělávání odspodu, které kontinuálně probíhá, ale ještě bych to posílila na ty vztahy mezi partnery, na to, že prostě nesmí být mařen ten styk, jak se tomu technicky říká “  

Je vidět, že alespň něco málo pochytila ze semináře, který před časem uspořádala v Poslanecké sněmovně.

A následuje poněkud rozpolcený nezařazený odpadlík Vašík Šlohlpero ml.

„… rád bych zde hájil pozici třeba mužů. Třeba mužů, kteří se starají o své děti, platí na ně. Já platím na čtyři děti. A nevidím jediný důvod, proč bych měl jako daňový poplatník platit ještě na další nezodpovědné tatínky.

Já nezpochybňuji ušlechtilý záměr předkladatelů tohoto zákona, ale řekněme si, k čemu to povede. Řada nezodpovědných otců přestane platit už vůbec, protože řekne: No, vždyť to zaplatí stát! Já teď nemám, Jano, stát ti to dá. Já teď platit nebudu.

Čili my se zase snažíme něco, co je lidská přirozenost, co je věc, jak se lidé chovají, někteří vychovají děti výborně, někteří hůře - snažíme se na to napasovat stát, aby to za nás nějakým způsobem řešil. V době, kdy čelíme obrovskému státnímu dluhu, zavádíme další sociální dávku. To je věc, která není systémová.

Všichni víme, že zákon nebude fungovat a povede jenom k tomu, že spousta tatínků přestane platit, protože i řada otců je v těžké finanční situaci, to nejsou všechno jenom zlosynové. Čili to bude jediné. Převádíte tuto povinnost na stát, všechny ty soudružky, co k tomu hovoříte. A když to tedy berete takto, tak potom už taky můžete udělat nějakou státní komisi, která bude schvalovat sňatky jak reverend Moon, aby se vybrali správní tatínci, kteří se o dítě budou starat.

A ještě jeden argument, spousta těch rodičů taky třeba si s dětmi vůbec nehraje. To je možná stejně hrozné jako to, že jim posílá o pětistovku méně. Prostě děti vůbec nerozvíjejí. Takže zavedete státního úředníka, který bude po večerech chodit do rodin hrát si s dětmi, skládat puzzle a nevím co? Spousta rodičů se s dětmi neučí a nic z nich nebude, prožijí velice smutný život. Tak zase zavedete nějakého úředníka, a budete k tomu tady vystupovat, který bude chodit děti doučovat, aby rozvíjel tyto věci? Toto vy přesně tímto zákonem děláte. To není ad absurdum, ten můj příklad, který jsem teď uvedl. Takhle to přesně je.“

Poslanec Bauer ODS aneb chtěj tu dávku nebo ne?

„Stát nemůže a nemá suplovat odpovědnost rodičů. Je to nová dávka, nový mandatorní výdaj, nic jiného. Podle mého názoru se rozjede mašinerie vymáhání dluhů ze strany úřadů práce a návratnost bude mizivá. Ostatně v důvodové zprávě je zmínka okolo deseti procent. Daňoví poplatníci se složí na dluhy neplatičů alimentů, a těch možná dokonce přibude. Je to precedent. Stát se vlamuje do soukromoprávních vztahů a je namístě otázka, do jakých vztahů třeba podnikatelských se bude vlamovat příště.

Občanská demokratická strana chce pro samoživitele v nouzi před covidem i po covidu sociální pomoc, která bude rychlá a efektivní. Na to stačí podle našeho názoru stávající systém dávek. Chtěli jsme proto revizi dávkového systému, aby byl jednoduchý, srozumitelný a uměl rychle pomoci. Zatím ze strany Ministerstva práce a sociálních věcí nic nepřišlo a nic se nepřipravilo. Stejně tak Ministerstvo spravedlnosti za dlouhá léta, já to opravdu sleduji, nepřipravilo jediný návrh, jediný podnět, který by zlepšil situaci v rámci současných soukromoprávních sporů.

My jsme vás tady tři roky, ale dohromady sedm let vyzývali, abyste přišli s konkrétními řešeními, jak zlepšit vymahatelnost v rámci současných soukromoprávních sporů. Ale už jsem to tady řekl v tom svém vystoupení, neudělali jste vůbec nic. Vůbec nic jste neudělali. Možná že teď máte nějaký nápad, jak jsem slyšel na ministerstvu, ale ze strany Ministerstva spravedlnosti nepřišlo vůbec nic. A my vás pouze upozorňujeme, že to, jak chcete některé věci řešit, což je náhradní výživné, prostě nebude fungovat a prostě to zaplatí občané České republiky. Ta čísla tady ještě nepadla, ale jenom za ten jeden rok následující to bude suma přibližně necelé jedné miliardy korun. Vy říkáte, že vymahatelnost bude 10 %, takže prostě někde zmizí 900 nebo 800 milionů korun. Další náklady, přibližně 120 milionů korun, bude na nábor nových pracovníků a další desítky milionů korun na nový informační systém. To bude účet toho, jak vy chcete řešit tento problém.“

Pokračování příště