Na poslední chvíli ještě stihli zaškodit společnosti část 3

Ve třetím díle, který přibližuje průchod nesystémového zákona o náhradním výživném, začneme opět  duševními mrzáky. 

O slovo se hlásí poslanec Blažek ODS.

„….Já jsem kdysi navštěvoval věznice, tak tam jsem prostě viděl holt ty desítky tatíků, kteří místo aby pustili korunu, ne že na to neměli, tak se nechali klidně i zavřít, aby to výživné nemuseli platit. A tihle lidé budou bohužel jedni z těch, co na tomto zákoně vydělají, ať se nám to líbí, nebo ne.“

Podle toho dementa se otcové nechávají omezit na svobodě a oddělit od svých dětí, jen aby nemuseli zaplatit pár korun. A to s klidným svědomím říká poslanec ODS, tedy údajně pravicové strany. Strany, která v našem právním systému nejen udržuje, ale navíc za svého působení ve vládě „zdokonalila“ (buzna Pospíšil) bolševický trestný čin zanedbání povinné výživy, který není v žádném právním státě směrem na západ od našich hranic.

K řečnickému pultu přichází TOPpipinka Adamová

„….Když jsem tady říkala o analýze, tak několik z vás reagovalo a vlastně jste přiznali, že nic takového nemáte. Paní ministryně na úvod říkala, že patnáct let se tady diskutuje o náhradním výživném. Za patnáct let tedy nebyla příležitost udělat takovouto analýzu, nebo srovnání toho, kdo jsou skutečně potřební a kdo jenom zneužívá systém, nebo kdo jenom nechce platit a skrze výživné si řeší svůj konflikt s bývalým partnerem? To je přece základ k tomu, abychom hledali správné cesty.

Prostřednictvím předsedajícího paní Válkové, která jako ministryně spravedlnosti má svým způsobem trochu máslo na hlavě, omlouvám se za ten pojem. Ale v tomto směru se prostě ukazuje, že vy, i když je sedm let tato koalice u vlády, jste prostě s tou vymahatelností neudělali příliš mnoho, spíše vůbec nic.

A pokud tady nacházíme trhliny v těch dávkách v tom smyslu, že na něco nedosáhnou lidé, kteří právě vlivem, že jeden z rodičů nezaplatí výživné pravidelně, se dostanou třeba do problémů s bydlením či obživou, tak máme přece upravit ty dávky, které už máme, tak, aby ti lidé na tu pomoc dosáhli, a ne vymýšlet novou plošnou dávku, která zase jenom bude stát práci spousty úředníků a další vklady, které do toho jsou.

Důležitá je samozřejmě nejenom oblast vymahatelnosti, ale také prevence. Cochemská praxe, jak tady už byla dnes zmíněna, stále bohužel není plošněji využívaná a v České republice k jejímu uplatňování dochází jen velmi pomalu. To je možné zlepšit a myslím si, že by bylo namístě se zabývat zejména tím. Spory, které mnohdy začnou tím, že rozvod způsobí celou řadu šrámů, se pak právě přenášejí často do neplacení výživného. A neplacení výživného ze strany jednoho z rodičů je právě nástrojem toho, jak si ten spor v uvozovkách řešit, jakkoli všichni víme, že řešení to samozřejmě žádné není. Proto by měla být maximálně věnovaná pozornost právě prevenci toho, aby vůbec nedocházelo až k tomu finále, kdy není placené výživné ne z důvodu toho, že by ten rodič na to neměl peníze nebo neměl možnosti, ale z důvodu toho, že to jako svůj nástroj boje využívá.“

Na první pohled se zdá, že tahle TOPpipinka mluví docela rozumně, ale nenechte se tím unést. Jde o další údajně pravicovou stranu, která se našla v bolševických zákonech a na místo systémového řešení, by rozvedené otce nejraději věšela na kandelábry.

„.. Když tady bývá řečeno "co tedy navrhujete vy?", tak já připomenu jeden svůj návrh, který jsem předkládala, už je to tedy delší čas, ale byl velmi haněn, a zejména právě třeba těmi, kteří dnes tady hájí princip o náhradním výživném, totiž abychom ještě více zpřísnili svůj pohled na dlužníka a abychom za trestný čin považovali neplacení výživného ne až po čtyřech měsících, jak je tomu dnes, ale už po dvou měsících, aby mohlo to vymáhání začít dříve a abychom prostě mohli konat, resp. mohl konat v tomto případě celý ten proces vymáhání.“

K řečnickému pultu přichází komouška Aulická Jírovcov a to se budou dít věci.

„…Já se netajím tím, že my v Ústeckém kraji máme dosti velké procento zneužívání obecně sociálních dávek. A to je prostě holý fakt. A i v rámci samoživitelek jsem taková, že se obávám, že i každá samoživitelka prostě nebo samoživitel nemusí být vždy samoživitel. A já si myslím, že právě ti, kteří opravdu třou tu bídu, kteří se snaží, aby své děti uživili, protože ten druhý partner třeba neplatí, tak se bavíme třeba o čtyřiceti, padesáti procentech. Ale druhých padesát procent samoživitelů, kteří jsou nějak evidováni jako samoživitelé, prostě toho druhého partnera mají. Ať se vám to líbí, nebo ne, ta situace z praxe opravdu to ukazuje. Akorát to prostě nemáme nikde systémově uvedeno. A prostě my ty lidi, nebo respektive ty rodiny ani nedonutíme, aby se to nějak evidovalo, protože tím pádem získají nějaké dávky navíc.

Proto si myslím, že by především Ministerstvo práce a sociálních věcí mělo mířit na tu systémovost, aby se právě oddělilo to zneužívání a právě ten dopad na ty potřebné, kteří to opravdu potřebují.“

Naprosto neuvěřitelné! Komouši dělají pravicovou politiku. Když něco podobného před časem řekl jediný slušný ódésák zesnulý předseda Senátu pan Kubera, tak se mohly feministky posrat. Když to řekne žena komouška, tak je ticho po pěšině.

A komouška Aulická Jírovcová napadá i činnost (přesněji nečinnost) Ministerstva zlovůle a upozorňuje absenci spolupráce mezi ministerstvy.  

„A mě velice mrzí, že tady tvrdí někteří poslanci, že Ministerstvo spravedlnosti na tom pracuje. Neudělalo vůbec nic. Neudělalo. A je mu to v podstatě úplně jedno. Protože původní mechanismus měl být, že Ministerstvo práce připraví ze své strany nějaký návrh a Ministerstvo spravedlnosti do toho dá ty nové nástroje, které by měly pomoci a fungovat v systému. Neudělalo nic, a proto my se tady bavíme jenom prostě o nové dávce. Je to tak. A nemyslím si, paní ministryně, protože nám to říkala na výboru pro sociální politiku paní ministryně Maláčová, že to je systémové řešení. Není. Protože se systémovým řešením má přijít Ministerstvo spravedlnosti. A nezlobte se na mě, za dvě volební období, co jsem tady, neudělalo vůbec nic. A to ať se tady můžete předhánět, někteří kolegové, že se dělá, nebo nedělá, prostě se neudělalo nic. Ani v rámci, v těch exekucích možná, těch dlužníků částečně, ale víceméně si myslím, že pro tu praxi, a tak jak se bavím s těmi neziskovými organizacemi, které pracují s těmi lidmi, tak systémově se v této Poslanecké sněmovně za posledních osm let nedělá nic.

Mně tady chybí, opět to řeknu, ta koncepčnost, ta systémovost, to navázání. Absolutně nic. Bavíte se tady, že by mělo fungovat školství, nebo propojenost školství, Ministerstva práce, Ministerstva zdravotnictví a dalších, Ministerstva spravedlnosti. Ono je to potom těžké, když ta ministerstva mezi sebou nedokážou komunikovat ani na půdě tady, vlády a respektive i výborů, natož aby pak systémově to fungovalo v té praxi.“

Ačkoliv se zdá, že komouška mluví docela rozumně, i zde je potřeba být obezřetný, protože jsou to právě komouši, kteří náš právní systém zaplevelili nesystémovým a zrůdným zabavováním řidičských průkazů údajným neplatičům výživného.

A nastupuje pomatený socan Dolínek

„…Já bych tady chtěl říct ještě, jak mě mrzí, že v té diskusi se to paušalizuje jako na zlé neplatící tatínky a skvělé maminky. Já myslím, že každý rodič, který se stará o dítě, je skvělý a je jedno, jestli je to tatínek, nebo maminka. Já jsem za tu dobu, co jsem dělal službu v Praze v radě, měl několikrát na starosti sociální politiku a díky tomu jsem se seznámil s desítkami příběhů lidí, kdy tatínkové se starali o dítě, nedostávali od těch maminek peníze, kdy tatínkové chtěli dávat peníze, ale neměli na to. Prostě přijde životní situace, kdy na to nemají. Já bych byl rád, aby tady zaznělo, že opravdu tady je i velké procento těch, co jsou v nějakou fázi života neplatiči, ale objektivně prostě v nějakou fázi života to nejde. A já myslím, že tento nástroj by měl pomoct tomu, aby se ti lidé nedostávali do nějaké totálně zoufalé situace.“

Byť přesně popisuje reálný život (s)prostých rodičů, skutečně jen dement si může myslet, že uvalení exekuce nebo trestní stíhání vyřeší onu „zoufalou životní situaci.

Ke slovu přichází všeználek a od narození poslanec Marek Benda ODS

„…Tváří se tady všichni neuvěřitelně mravně, jak je to pomoc dětem. Tak si to pojďme alespoň částečně rozebrat. Jsou dvě skupiny rodičů - a řekněme si zcela na rovinu, téměř vždy otců - které neplatí. Jedna skupina, která na to prostě nemá, ale pak je to podle mého názoru opravdu zralé a správné na sociální dávku, protože je úplně jedno, jestli ten tatínek, který na to nemá, nebo i ta maminka, s tím dítětem žijí nebo mají platit výživné. Když s ním žijí a nemají na to, aby platili, nemůžou pomoct té druhé, tak přece je taky potřeba, aby stát nějakým způsobem vstoupil. A pak ta druhá skupina, což jsou ti, kteří se o ty děti hádají.

A tenhle návrh je návrhem radikálních ženských organizací, které mají pocit, že je správně si s otci vyřizovat účty přes děti. Nic jiného to není. Protože to je ta druhá skupina, která neplatí. To jsou přesně ty situace, které zažíváme mnohokrát v praxi, kde jsou nějaká soudní rozhodnutí, jsou nějaká nařízená spolužití, střídavá péče, aspoň jednou za 14 dní je má tatínek vidět, a z jedné strany je tomu dramaticky bráněno. A ten tatínek se brání čím? Přestane platit! A teď řekneme ne, on si to na sebe vezme všechno stát a bude to ještě jednodušší pro tyhle rozhádané skupiny, kde je to vždycky vina obou dvou. Pro tyhle rozhádané, hysterické rodiče, kteří válčí přes děti, tak jim řekneme, tak tu půlku té války na sebe vezme stát. Mně to připadá strašně nerozumné. Myslím si, že tento návrh je opravdu jakoby nešťastný.“

Tentokrát má zcela pravdu.

A až na samý konec diskuse se dostává ke slovu poslankyně Kovářová STAN, která udeřila „hřebíček na hlavičku“.

„..Dalším problémem, který zde vidím, a opět ze strany Ministerstva spravedlnosti, že je třeba sjednotit judikaturu. Stávající tabulky, které pomáhají určit výživné, jsou jedním z funkčních nástrojů, ale co je důležité, je potřeba nastavit jednotnou metodiku pro soudce. A tam vidíme další velký problém, který souvisí právě s tím, že dochází k problémům ohledně placení výživného. Určitě znáte mnoho případů, kdy nebylo dobře rozhodnuto. Nemířím na všechny soudce, ale ten problém, o tom se nehovoří, jak rozhodují.

Jeden příklad za všechny. Maminka se dvěma dětmi, výživné soudkyně snížila z 2 600 korun na 1 200 korun. Děti ve věku 7 a 11 let. Soudkyně odůvodnila toto snížení s tím, že děti vyrostly, a tak maminka má již více času na to, aby mohla více pracovat. A teď nechci, aby se soudci cítili býti dotčeni, ale myslím si, že takových případů je celá řada. Netýká se to samozřejmě maminek, které dostávají výživné, ale i otců. Takže tady myslím, že by měla mířit právě ta změna legislativy, metodika pro soudce, jejich vzdělávání, a rozhodně si myslím, že by to přineslo velký úspěch.

Dalším problematickým bodem je právě ona prevence, o které se tady hovořilo, zvyšování rodičovských kompetencí a také změna myšlení. V neposlední řadě je to potrestání neplatiče výživného, pokud samozřejmě se dostane do vězení. Myslím si, že trestní represe velmi úzce souvisí s dluhovou problematikou. A dluhy se ve většině případů pohybují v řádu statisíců, nejčastěji asi 300 tisíc korun. Nepodmíněně odnětím svobody by se měli dlužníci trestat opravdu jen ve výjimečných případech. Náklady řízení, náklady na pobyt ve vězení, přeplněné věznice a ve finále i vlastně potrestání dětí, protože dítě lepší životní úroveň tímto prostředkem rozhodně nezíská, ale má z jednoho rodiče kriminálníka. Proto bych předpokládala, že se najde a využije se ten vhodný nástroj, jako jsou veřejně prospěšné práce, právě dát dlužníkovi podmíněný trest s dohledem, s povinností dluh uhradit v plné výši. A samozřejmě otázka, a vím, že ta je výbušná, zamezení požitků pro dlužníka v širokém rozpětí možností. Čili pokud bychom umožnili a ve spolupráci s obcemi dali možnost dlužníkům pracovat v tzv. veřejně prospěšných pracích, myslím si, že by to bylo také dobré řešení a pomohlo by to vyřešit celou řadu konfliktů.

Závěrem několik dalších poznámek. Myslím, že ty skupiny, které tady jsou, jsou velmi rozdílné. Myslím těch neplatičů. Ty, co nechtějí platit, ty, co nemohou platit, ale chtěly by platit, ale samozřejmě, a to je důsledek rozvodové anabáze, ty co nechtějí platit exmanželce nebo exmanželovi.“

Vážená paní poslankyně, jen se neostýchejte. Ano. Je to přesně jak říkáte. Neplacení výživného vzniká už na samém začátku, kdy o výši výživného v hrubém rozporu s čl. 4 LZPS rozhodují soudní stolice bez elementárních znalostí ekonomiky jen podle svojí momentální nálady.

Závěrem je potřeba říct, že do diskuse se vůbec nezapojil „Brouk Pytlík“ Pitomio, který měl vždy plnou hubu keců o přímé odpovědnosti soudních stolic, zrušení exekuční mafie apod., a jeho sekta pro zrůdný zákon o náhradním výživném v tichosti souhlasně hlasovala, stejně jako dříve pro exekuční zabavování řidičáků neplatičům výživného. 

Celou diskusi a hlasování k nesystémovému zákonu o náhradním výživném si můžete přečíst ZDE