Na ulici bych raději neměl vůbec chodit

Včera mi telefonovalo několik lidí a náš rozhovor se odvíjel asi takto. Prý si hraji na chudáčka rozvedeného tatínka, který nemá 6,5 tácu měsíčně na pravidelné placení výživného pro báječného syna, přitom mám ulitých 80 mega. Poslední dobou sice díky běžným starostem rozvedeného otce s exekutory a novou lidskou hyenou zastupující mého syna ztrácím přehled, zda je pondělí nebo středa, ale naprosto jistě vím, že Apríl už je dávno pryč. Kde bych já vzal 80 mega, když se živím poctivým řemeslem?  To bych je musel jedině někomu ukradnout. No pávě a teď už to ví celá republika, protože to říkali na Nově v hlavních večerních televizních zprávách. To už ale přestává všechna legrace! Ale kdepak, ta teprve přijde, až vyjdeš z bytu a potkáš nějakého souseda z paneláku, který tě zná jen od vidění a neví, čím se živíš. No a na ulici bych na tvém místě už raději vůbec nechodil, protože exekutoři jsou poslední dobou u lidí velmi „oblíbení“ a „vážení“. Ježíš pane Bože, cožpak já jsem nějaký exekutor? Od včerejších zpráv na Nově ano!

Ve zprávách na Nově dávali reportáž o plzeňské exkutorce Tetzeliové , že jí byla v kárném řízení Nejvyšší správní stolicí uložena „nejvyšší“ pokuta za exekutorskou činnost. Na místo okamžitého vyhazovu, dostala směšnou pokutu dva miliony, které má za pár měsíců zpět. Reportáž ještě chtěli „vyšperkovat“ a tak se zmínili o zločinci exekutorovi Višvaderovi, který zdrhnul s 80 mega, ale jako ilustrační záběry byly použity záběry, na kterých jsem byl já při vyhlášení nálezu Ústavního stolce a nikoliv zločinec Višvader. Při vyhlášení nálezu Novu pochopitelně nezajímal nějaký Meszner, ale šli pouze po senzaci Višváderovi (kterého se však nález týkal pouze okrajově). Záznam si tedy označili jako „Višvader“ a nějaký „profík“ teď v archivu našel soubor tímto názvem a střihnul to tam.    

Okamžitě jsem volal Novu a upozornil jsem je na tuto chybu. Věc prý bude předána „vedení“. Ještě večer mi volala nějaká ženská, které jsem vysvětlil, do jak nepříjemné situace mě dostali s tím, že od nich nechci nic víc, než aby v hlavních zprávách vše uvedli na pravou míru. Přislíbila mi, že se na reportáž druhý den ráno podívají a ozvou se mi. Bylo už pozdní odpoledne a stále nic! To mě docela naštvalo, proto jsem věc předal k posouzení advokátovi (přátelé určitě vědí komu a proč neuvádím jeho jméno).