Nadutost a arogance moci soudní stolice – pokračování PŘÍBĚHU
|
Přestože od rozchodu s bývalou manželkou Monikou Mesznerovou uplynulo už téměř deset let a před několika lety se konečně podařilo vyřešit i společné jmění manželů, které úmyslně protahovala nesmysly, jen abych se nedostal ke svému majetku, nemohl ho zpeněžit, uhradit vykonstruované dluhy na výživném a skončil v kriminále, stále jí hlavou vrtá otázka, jak mě ještě o něco okrást. Proto podala žalobu, kde požaduje nájemné za společný byt, který jsem neužíval, protože ho vyrabováním uvedla do neobyvatelného stavu. |
 |
Byť je takový nárok zjevně v rozporu s dobrými mravy, již dříve mi soudní stolice uložila se na těchto nákladech podílet. Proto jsem také v rámci vypořádání SJM navrhl, aby se byt okamžitě prodal a byly tím eliminovány zbytečné náklady za nájem. Proti tomu se z výše uvedených důvodů bývalá manželka pochopitelně odvolala a teď chce doplatit další nájemné.
Trošku jsem si pohrál s internetem a vybafnulo na mě rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, podle kterého je zcela nepřípustné, aby o vzájemných pohledávkách bývalých manželů bylo rozhodováno mimo (v jiném) řízení o vypořádání SJM. (Pozn. Řada čtenářů Adike se ještě nedopracovala do bodu vypořádání SJM a řeší teprve otázku dětí. Rozhodnutí NS bude zařazeno do judikátů a jistě Vám bude časem užitečné.) Aha! Tak to tedy soudní stolice rozhodovala špatně, proto jsem podal návrh na obnovu řízení. Věc byla přidělena soudkyni Mgr. Jarešové, která o věci tenkrát rozhodovala, bylo tedy jen logické, že jsem podal námitku její podjatosti. Navíc u této soudkyně právě probíhá řízení, kde ignorovala moje procesní práva a rozhodla o věci, která nebyla předmětem sporu, proto odvolací soud její paskvil vrátil zpět k novému rozhodnutí (více zde Soudkyni jsem nezklamal).
Z neznámého důvodu však soudkyně Mgr. Jarešová sveřepě trvá na svojí nepodjatosti a stejně i soudci Sváčkova soudu v Praze sveřepě moje námitky zamítají. Na internetu jsem našel zajímavý nález Ústavního soudu, podle kterého se soudkyně sveřepě bránila vyloučení z projednávání věci. Důvodem pro její vyloučení měla být okolnost, kdy advokátka účastníka řízení označila rozhodnutí soudkyně za „právní zmetek“. (Pozn. Nález je velice hodnotný, proto bude také zařazen do judikátů.) Odtud tedy už byl jen krok, učinit písemné prohlášení, že soudkyně Mgr. Jarešová ignoruje rozhodnutí Nejvyššího soudu, ignoruje moje práva jako účastníka řízení daná LZPS a vytváří nepřezkoumatelné paskvilní zmetky.
A teď můžete hádat, jak celá věc pokračovala. Myslíte, že se soudkyně Mgr. Jarešová vyloučila? Myslíte, že soudci Sváčkova soudu Mgr. Jiřina Jislová (KSČ), JUDr. Helena Koucká, Mgr. Štěpán Hnaníček mojí námitku podjatosti uznali jako oprávněnou? No pochopitelně NE a ještě mi udělili pokutu za hrubě neomalený verbální útok na soudce jako „osobou nadanou rozhodovací pravomocí“. Asi bych měl být z pokuty smutný, ale ta „nadaná osoba“ mě opravdu pobavila. Už jsem slyšel o nadaných houslistech, malířích, fotbalistech… a teď ještě do toho i soudce.
Ve skutečnosti ani to není příliš humorné, kdy nadutost a arogance moci již u soudců překročila rámec právního státu s vyváženou pravomocí všech orgánů státní moci a máme zde Justiční totalitu.
Proti usnesení jsem se odvolal, ale lze předpokládat, že se tím nikdo nebude zabývat. Za komunistů jsme předháněli západní kapitalistické státy a ne vždy se nám to dařilo. Za dvacet let, co zde komunisti zakonzervovaní v justici budují právní stát, se konečně splnil náš sen a všechny vyspělé právní státy jsme předhonili o několik délek. Náš právní stát dospěl do takové „vyspělosti“, že stačí jedno rozhodnutí soudní stolice a není zde žádný důvod k tomu, aby měl občan možnost nějakého opravného prostředku.
Žádný běžný opravný prostředek není a tak se můžete domáhat svých práv jedině ústavní stížností. K tomu ale potřebujete advokáta a ten zadarmo nepracuje. Budete vynakládat desetinásobek toho, co vám nemravná soudní stolice uložila projevem neomalené arogance moci? Nebudete. Za to vám to přeci nestojí. A právě na tom staví naše nemravná soudní stolice. Nevadí. Podám další žádost o bezplatné zastoupení k České advokátní komoře.
Městský soud v Praze
Spálená 6
120 00 Praha 2V Praze dne 26. července 2012
Č.j. 1 Nc 1847/2012
Věc: odvolání
Usnesením Městského soudu v Praze č. j. 1 Nc 1847/2012 ze dne 10. července 2012 bylo výrokem I. zastaveno řízení o námitce podjatosti soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 Mgr. Ivany Jarešové a výrokem II. mi byla uložena pořádková pokuta. V poučení je uvedeno, že proti usnesení není dovolání přípustné. Ačkoliv se soud ve svém rozhodnutí ohání právním státem, kumulací těchto dvou věcí do jediného usnesení mi bylo odepřeno právo na řádný opravný prostředek proti uložené pořádkové pokutě, tedy právo na spravedlivý soudní proces ve smyslu čl. článku 36 odst. 1) LZPS.
Bez ohledu na poučení se tedy
odvolávám proti výroku II., kterým mi byla uložena pořádková pokuta.
I.
Napadené usnesení je neomaleným projevem arogance moci.
Soud ve svém odůvodnění tvrdí, že jsem větou „Soudkyně Mgr. Jarešová je ignorantka nálezů Ústavního soudu, ignorantka práv účastníků řízení daných Listinou základních práv a svobod a její rozhodnutí jsou nepřezkoumatelné paskvilní zmetky“ dopustil hrubě neomaleného verbálního útoku na osobu rozhodující soudkyně, abych se tak domohl vyloučení zákonného soudce, „čím by byl porušen základní princip právního státu (čl. 38 odst. 1 Listiny)“. Soud mě pak nelogicky a bez jakéhokoliv důkazu obvinil, že tím chci protahovat soudní řízení. Podle názoru soudu je takové jednání nepřípustné a byla mi uložena pořádková pokuta ve výši 1000,- Kč.
Předně nutno uvést, že moje podání neobsahuje jediné hrubé a ani neomalené slovo! Citované větě lze snad jedině vytknout to, že dvě slova po sobě jdoucí mají stejný význam (paskvil a zmetek) a na místo slov „Nejvyšší soud“ jsem nedopatřením napsal slova „Ústavní soud“. Pokud však někdo přehlíží konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, pak ji tedy ignoruje, kdy slovo ignorace má stejný význam jako slovo přehlíží. Pokud někdo přehlíží práva účastníka řízení, zcela nepochybně tím ignoruje jeho práva daná Listinou základních práv a svobod. Pokud nějaký soudce vydá rozhodnutí a odvolací soud mu ho vrátí, protože rozhodl o jiné věci, než byla předmětem sporu a věc tak nelze odvolacím soudem přezkoumat, pak tento soudce nepochybně vytvořil nepřezkoumatelný paskvil či jinak řečeno zmetek. Po takto provedeném rozboru údajně hrubě neomalené věty, by hrubě neomalenými už musely být jedině slova soudkyně, Ústavní soud, Listina základních práv a svobod, účastník řízení. Všechna tato slova jsou používána v řadě zákonů, proto jsem nepředpokládal, že by se mohlo jednat o hrubě neomalená slova.
Je vcelku neuvěřitelné, že by se v právním státě našel nějaký soudce, který by ignoroval konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR uveřejňovanou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ignoroval práva účastníka řízení daná Listinu základních práv a svobod či vytvářel nepřezkoumatelné zmetky. Soud však rozhodl o pořádkové pokutě, a to aniž by se zabýval tím, zda má údajně hrubě neomalená věta reálný základ či zda se jedná o neoprávněně kritizující svobodný projev.
Svobodu projevu je zaručena čl. 17 LZPS a podle celé řady judikátů by justice měla byť i někdy neoprávněnou kritiku své práce (pakliže to nejsou výpady vysloveně lživé, zlovolné a štvavé) nést důstojně a sebevědomě. Justiční systém musí být nastaven tak, aby dokázal absorbovat i kverulanty (Okresní soud v Teplicích č. j. 6 T 198/2005).
II.
V daném případě však má pořádkovou pokutou „odměněná“ věta zcela reálný základ!
1) Ignorace konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR
Soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 Mgr. Jarešová přijala, projednala a dokonce i rozhodla o mojí žalobě rozhodnutím č. j. 21 C 6/2008 ze dne 17. října 2008, kde předmětem sporu byly vzájemné pohledávky bývalých manželů – náklady na doposud nevypořádané SJM, kdy souběžně probíhalo i řízení o vypořádání SJM.
Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR č. j. 28 Cdo 2594/2008 vyplývá, že podle „konstantní judikatury Nejvyššího soudu“ (je zde citováno i několik rozhodnutí) má být o vzájemných pohledávkách bývalých manželů souvisejících s doposud nevypořádaným SJM rozhodnuto v řízení o vypořádání SJM a nikoliv v jiném odděleném řízení.
Jde tedy o ignoraci rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR uveřejňovaných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.
2) Ignorace práv účastníků řízení daných Listinou základních práv a svobod
V rámci řízení č. j. 21 C 242/2010 vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 soudkyně Mgr. Jarešová projednala a rozhodla o věci v mojí nepřítomnosti, ačkoliv jsem byl řádně z jednání omluven a žádal jsem o odložení jednání.
Odvolací Městský soud v Praze svým rozhodnutím č. j. 23 Co 380/2011 ze dne 26. října 2011 zrušil rozhodnutí soudkyně Mgr. Jarešové s tím, že „došlo ke krácení mých práv jako účastníka řízení“.
Pokud tedy došlo ke zkrácení mých práv jako účastníka řízení, zcela nepochybně jde o ignoraci mých práv daných Listinou základních práv a svobod.
3) Nepřezkoumatelný paskvil (zmetek)
V rámci stejného řízení č. j. 21 C 242/2010 vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 soudkyně Mgr. Jarešová projednala a rozhodla o věci, která nebyla předmětem sporu.
Odvolací Městský soud v Praze svým rozhodnutím č. j. 23 Co 380/2011 ze dne 26. října 2011 zrušil rozhodnutí soudkyně Mgr. Jarešové a věc vrátil soudkyni Mgr. Jarešové s tím, že rozhodla o věci, která nebyla předmětem sporu, o předmětu sporu nebylo provedeno žádné dokazování a odvolací soud tak její rozhodnutí není schopen revidovat.
Pokud tedy Městský soud v Praze vrátil věc soudkyni Mgr. Jarešové s tím, že rozhodla o věci, která nebyla předmětem sporu, je toto rozhodnutí soudkyně Mgr. Jarešové nepřezkoumatelným paskvilem (zmetkem).
III.
Soud mě ve svém rozhodnutí o udělení pořádkové pokuty bez uvedení jakéhokoliv reálného důvodu obviňuje z protahování řízení. Když soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 4 JUDr. Eva Rybářová odmítla v rámci řízení o vypořádání SJM řešit vzájemné pohledávky bývalých manželů souvisejících s doposud nevypořádaným SJM, podal jsem tedy samostatný žalobní návrh. Na rozdíl od soudců není mojí povinností se soustavně vzdělávat v oblasti práva a sledovat každé vydání Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Když se soustavně nevzdělává soudkyně JUDr. Rybářová, měla se soustavně vzdělávat alespoň soudkyně Mgr. Jarešová a můj žalobní návrh s ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR odmítnout. Na místo toho však žalobu přijala, projednala a o věci rozhodla. Když jsem nedávno náhodně zjistil, že obě soudkyně ignorovaly rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejňované ve Sbírce soudních rozhodnutí a nálezů, podal jsem legitimní návrh na obnovu řízení. Skutečně mě nenapadá, jaký bych mohl mít důvod k tomu, abych řízení jakkoliv protahoval, když se jako žalobce domáhám zrušení rozhodnutí, kterým jsem byl poškozen na svých právech?!
IV.
Soud se ve svém odůvodnění ohání principy právního státu a dovozuje, že se opakovanými (zcela opodstatněnými) námitkami podjatosti soudkyně Mgr. Jarešové snažím narušit „základní princip právního státu ve smyslu čl. 38 odst. 1 LZPS, tedy princip, že „Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci“. Takový výklad právního státu či přesněji Listiny základních práv a svobod je naprosto absurdní, kdy pokud by měla platit tato teze, pak by si odporoval čl. 36 odst. 1 (projednání věci před nestranným soudem) s čl. 38 odst. 1 LZPS (nikdo nesmí být odňat zákonnému soudci) a všechna ustanovení podústavních norem, která řeší otázku podjatosti soudce, by byla protiústavní a soudce by nemohl být vyloučen pro podjatost, protože by to bylo odnětí zákonného soudce.
Základním principem právního státu je především moje právo na projednání věci před nezávislým a nestranným soudem dle článku 36 odst. 1) LZPS a jako účastník řízení se tedy mohu domáhat tohoto práva vznesením námitky podjatosti soudce. Neznám důvody, pro které soudkyně Mgr. Jarešová sveřepě trvá na svojí nepodjatosti. Pokud jsem však byl účastníkem řízení, kde ignorovala rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, ignorovala moje práva jako účastníka řízení a vytvořila nepřezkoumatelné, tedy paskvilní (či zmetkovité) rozhodnutí, je ve smyslu čl. 36 odst. 1) LZPS je moje námitka podjatosti zcela opodstatněná! Stejně tak neznám důvody, které vedou soudce nadřízeného soudu k tomu, aby moje zcela opodstatněné námitky podjatosti proti soudkyni Mgr. Jarešové sveřepě zamítali. Právo na spravedlivý soudní proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 LZPS není právem soudkyně Mgr. Jarešové ani soudců nadřízeného soudu a je výhradně mým právem.
V.
Z výše uvedených důvodů se domáhám zrušení pořádkové pokuty.
Luboš Meszner
—————
