Zakopaný tak důkladně, že si ho mnohdy nepovšimneme. Adikia se ho pokusila najít a důrazně varuje, že při četní následujících řádků se vám mohou dělat mžitky před očima, což postupně může přecházet až do nezvladatelných záchvatů zlosti. Proto raději ze svého okolí nejdříve odstraňte všechny předměty, které by při tom mohly vzít za své.

Záznam z pracovní cesty delegace Ústavně-právního výboru Senátu  do Japonského císařství.

Přijetí na Nejvyšším soudu panem Uemura Minoru, soudcem NS a ředitelem sekretariátu NS

Po přivítání a vzájemném představení informoval předseda výboru senátor J. Kubera o současné situaci v soudnictví v ČR a položil několik otázek.

Pan Uemura Minoru uvedl, že v současné době působí v Japonsku 3191  soudců. Soudci mají mít i jinou odbornou praxi, jsou proto vysíláni na stáže, např. na prokuraturu. Po tuto dobu mají statut prokurátora. Účelem stáže na ministerstvu může být např. příprava návrhu nové právní úpravy.

Předsedu Nejvyššího soudu jmenuje císař na návrh vlády. Ostatní soudci jsou jmenováni vládou, poté musí být potvrzeni císařem. Jsou jmenováni na desetileté funkční období. Mohou být jmenováni opakovaně.

Kromě soudců Nejvyššího soudu mají ještě dvě kategorie soudců - soudce  a soudce-asistenty. Soudce-asistent je vlastně kandidát, uchazeč o soudcovskou funkci. Aby se někdo mohl stát kandidátem, musí vykonat státní soudcovskou zkoušku a absolvovat speciální školení. Je-li úspěšný, může být jmenován soudcem-asistentem a to na 10 let. Bývá to přibližně ve věku 26 let. Po deseti letech může být jmenován soudcem a to opět na 10 let. Zákon stanoví, že v 65-ti letech musí soudce odejít do důchodu. Soudci Nejvyššího soudu odcházejí do důchodu v 75-ti letech. Platy soudců jsou stanoveny zákonem, existují tzv. „odměnové kategorie“. V rámci těchto kategorií určuje konkrétní částku Nejvyšší soud. Na počátku své kariéry pracují začínající soudci v porotách (podle závažnosti případu je příslušný k rozhodování jeden soudce nebo tříčlenná porota). Soudce asistent nesmí vydávat samostatně rozhodnutí po dobu pěti let. Poté už může samostatně soudit.

V současné době v souvislosti s probíhající reformou soudnictví došlo k významné změně při ustanovování soudců do funkce. Byl vytvořen poradní orgán z advokátů, dalších odborníků z oblasti práva, např. universitních profesorů, ale také ze zástupců veřejných sdělovacích prostředků. Nejsou to tedy pouze právníci. Na základě hodnocení tohoto poradního výboru, který buď doporučí nebo nedoporučí kandidáta na post soudce, jsou uchazeči navrženi vládě ke jmenování.

Cílem reformy soudnictví je větší transparentnost projednávání případů a celkové zefektivnění soudního řízení. V souvislosti s tím bude třeba zvýšit počet advokátů.

Reforma soudnictví bude zavedena pouze v oblasti trestního práva a jen pro projednávání nejzávažnějších případů. Vycházejí z myšlenky, že rozhodování zvlášť závažných případů by se mělo opírat i o názory občanů. Při přípravě reformy studovali soudní systémy na celém světě. Prováděli také průzkumy mezi občany. Po velmi pečlivém zvážení zvolili systém porot, které budou pracovat ve složení 3 profesionálové a 6 soudců z lidu. Ti budou vybíráni ze seznamu občanů losem. Poté se takto vybraní budou prověřovat, jestli u nich nedochází ke střetu zájmu. (Materiál o tzv. „ Saiban-in Systém“ a materiál o soudním systému Japonska je k dispozici v sekretariátu ÚPV). Nový systém se má začít prakticky realizovat od května 2009.

Pokud jde o délku soudního procesu lze říci, že v posledních deseti letech se snížila doba projednávání případů u soudu. Na oblastních soudech trvají občansko-právní věci méně než 8 měsíců. Případy končící vynesením rozsudku se řeší zpravidla déle něž 1 rok. Pro ilustraci národní povahy Japonců bylo uvedeno, že 40% občansko-právních řízení končí smírem. Zbytek rozsudkem.

Jako součást reformy soudnictví byl přijat také zákon o urychlení soudního procesu. Je stanovena „cílová doba“, do kdy má být řízení ukončeno. V prvoinstančním řízení je to do dvou  let, ale ve složitých záležitostech to může být výjimečně i tři až čtyři roky.

Pokud jde o trest smrti, uvedl pan Uemura Minoru, že v Japonské společnosti dříve převažovali odpůrci trestu smrti. Po nárůstu násilných trestných činů se situace značně změnila. Dřívější silný odpor proti trestu smrti se velmi zmírnil.

Pokud jde o Nejvyšší soud, uvedl pan Uemura Minoru, že se skládá z 15-ti soudců, 1 z nich je žena. Ne všichni jsou profesionální právníci (jeden člen je profesor z akademické obce, dva jsou bývalí úředníci z ministerstva). Nejvyšší soud posuzuje ústavnost a zákonnost. Provádí pouze právní přezkum, nikoliv jednání ve věci, nedělá žádné výslechy svědků.

Nejvyšší soud je tvořen třemi porotami složenými z pěti soudců. Všechny případy však končí v plénu Nejvyššího soudu. Soudci mají k dispozici 40 asistentů. Jsou to profesionální soudci s určitou specializací. Ti připravují soudcům NS všechny podklady.

Ročně je k Nejvyššímu soudu předloženo asi 10 tis. případů. Většinu z těchto věcí NS odmítá, a to z důvodu, že neshledá rozpor s Ústavou nebo s právním řádem. Odmítá také případy, které nejsou nové, nezvyklé, které by se nemohly stát precedentem.

Japonská justice

Nejvyšším orgánem soudní moci je Nejvyšší soud. Soudy nižší úrovně jsou vrchní soudy (8), okresní soudy (50), rodinné soudy (50) a soudy rozhodující ve zkráceném řízení (438).

 Tabulka jasně ukazuje, kde je zakopaný pes.

Předseda Ústavní stolice Rychetský si nestále stěžuje, že narůstá počet ústavních stížností a nedostává se ústavních stolic. V tom však ten pes zakopaný není. Jde především o jeho manažerské nezvládnutí vést Ústavní stolici, kdy jsou stále dokola řešeny stížnosti, které již Ústavní stolice řešila a jsou dle Ústavy ČR precedentem (závazné pro všechny orgány a osoby) a na druhou stranu jsou z formálních důvodů odmítány stížnosti, kterými se Ústavní stolice buď nezabývala vůbec nebo jen okrajově (libovůle při vyměřování výživného a svobodná volba zaměstnání rozvedených otců).

Zakopaný pes je v přebujelé a zároveň absolutně neschopné justici zaplevelené dopenzijně zakonzervovanými bývalými komunisty, která ignoruje mezinárodní úmluvy o lidských právech a pro všechny závazné nálezy Ústavní stolice, a která na místo řešení skutečně složitých právních sporů, se zabývá vyměřováním výživného, které jí podle Ústavy ČR ani nepřísluší!

Zakopaný pes je rovněž v nesmyslné trestní politice státu, kdy neplnění výživného je trestáno stejně jako násilný trestný čin.  

Exotický výlet senátorů z peněz daňových poplatníků tedy nebyl zcela marný. Je jen velká škoda, že s tím senátor Kubera přišel na světlo Boží až po 8 letech po diletantské amnestii!

Za 8 let zde již mohla být vybudovaná nová justice na úrovni vyspělých právních států a v kriminálech by neseděli nešťastní otcové, ale jen skuteční zločinci. Kolika dětem, matkám a otcům justice za tu dobu zničila životy si Adikia raději ani netroufá odhadnout.

Adikia na závěr připomíná, že první zahraniční cesta Blažka vedla na Slovensko, kde konzultoval trestní politiku státu, přestože se Slovensko jako postkomunistický stát zmítá stejnými problémy my.