Nemravnost jménem republiky – pokračování PŘÍBĚHU

Minulý týden byl „Výživný masakr o výživné“ (v pořadí druhé odvolací jednání o úpravě výživného pro mého nemravného syna Petra Mesznera aneb Kostlivci u soudu) odročen za účelem vyhlášení rozsudku, přestože zákon soudcům ukládá připravit jednání tak, aby bylo možno věc rozhodnout při jediném jednání (§ 114a odst. 1) o. s. ř.). Po skončeném jednání zúčastnění „pozorovatelé“ s bohatými zkušenostmi s naší „spravedlivou“ justicí odhadovali, jaké padne rozhodnutí.

Od morálního bahna jako je naše justice zaplevelená bývalými komunisty asi nikdo nemohl očekávat rozhodnutí, které by mého nemravného syna vychovávalo k úctě k právům či snad dokonce ke svému otci.

Občanský soudní řád
§ 1 Občanský soudní řád upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům jiných osob.

Zákon o rodině
§35 Dítě je povinno své rodiče ctít a respektovat.

Důvod pro odročení jednání za účelem vynesení rozsudku byl tedy vcelku jasný. Před početnou veřejností se soudcům nechtělo prezentovat svojí nemravnost a vyslechnout si tomu odpovídající názor spravedlivě smýšlející veřejnosti. Soudci si uzurpují právo rozhodovat o svých platech a podle sebe deformovat dobré mravy. To by tak ještě scházelo, aby většinová část společnosti určovala pravidla dobrých mravů.  Zrušení výživného pro zjevný rozpor s dobrými mravy tak rozhodně nepřicházelo v úvahu.

Skutečně jen „věční optimisté“ očekávali ještě nějaké kosmetické snížení výživného, rozhodně však nikoliv na úroveň 1896,- Kč vypočítanou ze skutečného příjmu dle tabulek výživného (Metodického pokynu Ministerstva spravedlnosti na sjednocování rozhodování soudů v otázce výživného). Někdo spíše očekával potvrzení rozsudku soudu I. stupně, tedy snížení nemravného výživného 6 500,- Kč na o něco méně nemravnou částku 4 750,- Kč. Zamyslete se však, zda bylo reálné takové rozhodnutí očekávat.

Ačkoliv bylo rozhodnutí soudu I. stupně zatíženo libovůlí co do výpočtu výživného (Libovůlí zatížené rozhodnutí), ve svém odůvodnění obsahovalo celou řadu pokrokových názorů (vysokoškolák by si mohl přivydělávat prací, ke svému otci by se měl chovat uctivě). Potvrzením takového rozhodnutí by vznikl judikát, který by postupně strhnul lavinu podobných žalob. Soudy by musely snižovat výživné a to se tady prostě nedělá, přestože krom soudců, kteří si navzdory nevyhnutelným úsporám státního rozpočtu vysoudili pravidelné navyšování svých platů, většině lidí platy stagnují nebo se dokonce snižují nemluvě o jejich znehodnocení růstem spotřebitelských cen.

Soudce s platem 100 000,- Kč měsíčně totiž není schopen rozlišit tak jemnou nuanci, jako je zvýšení výživného o dva tisíce, která je pro většinu lidí živořících od výplaty k výplatě otázkou životní existence.  

Výživné se zde pouze navyšuje od původní částky, a jak říkali normalizační komunisti: „Zpátky ni krok!“ V různých diskusích to otcové s nadsázkou černým humorem popisují tak, že výživné se zde snižuje, pouze pokud otec přijede k soudu na invalidním vozíku.

Nemravní soudci Městského soudu v Praze JUDr. Lubomír Velc (KSČ), JUDr. Zuzana Sváčková (KSČ) a Mgr. Sedlák zrušili rozhodnutí soudu I. stupně a výživné tak ponechali v původní nemravné výši 6500,- Kč, kdy ve svém odůvodnění přeměnili černý humor rozvedených otců na rozhodnutí jménem republiky. Podle jejich názoru jsem v řízení neprokázal změnu poměrů, která by odůvodňovala změnit předchozí rozhodnutí o výživném, kdy nejsem ani částečně invalidní.

Takové rozhodnutí lze směle označit za popravu provázenou lidskou dehonestací srovnatelnou s popravami židů v koncentračních táborech.

Byla mi ale udělena milost, že nemusím hradit náklady na popravu, protože syn mi včas nepředkládal doklady o studiu (těžko říct, jak to spolu souvisí).

Zvukový záznam vyhlášení nemravného rozsudku

Na vyhlášení rozsudku přišlo jen několik velmi blízkých přátel a soudci se tak nevyhnuli ohodnocení jejich práce: „Měli byste se stydět! Podporujete morální devastaci tohoto státu. Doufáme, že vaše děti vám to jednou oplatí.“

Cestou domů jsem si říkal, že nemravnost naší justice již překročila všechny únosné meze a něco se už konečně musí stát. Po příchodu domů jsem zjistil, že ve stejnou dobu byl „popraven“ i diletant Pospíšil. Naplnila se tak moje žádost „STOP bezbřehému diletantství Pospíšila“ adresovaná prezidentovi republiky, pod kterou se podepsali desítky občanů.  Naplnilo se tak přání dalších lidí a občanských sdružení, kteří již delší dobu volali po jeho hlavě.

Za devět let co jsem rozvedený otec, jsem si na justiční popravy už celkem zvyknul. Je to nepříjemné, bohužel to postihne celou mojí současnou rodinu, ale rozhodně v tom nejedu sám. Takových je nás více a neskřehotáme tak jako buzna Pospíšil na tiskové konferenci po svém odvolání. Za svoje práva a práva našich dětí budeme se vztyčenou hlavou bojovat dál. Přišli jsme o děti, majetek a jako „neplatiči“ výživného jsme postaveni na okraj společnosti.

My už více ztratit nemůžeme a můžeme jedině získat.

Protože už skutečně nemám co ztratit a nelze očekávat, že by takto nemravný rozsudek vychoval mého nemravného syna Petra Mesznera a živě si dokážu představit, jakou radost z toho bude mít syn i bývalá manželka, že jsem opět dostal přes „držku“, bohužel přichází na řadu scénář, kterému jsem se do poslední chvíle snažil vyhnout (viz. závěrečný návrh odvolacího řízení) a v nejbližších dnech bude podáno trestní oznámení na mého syna a jeho advokáta pro trestné činy podvodu při exekuci a vydírání účelovým obviněním z trestného činu neplnění výživného.

Na konec článku vždy zařazuji nějaký trefný obrázek. Tentokrát zde žádný obrázek nebude, protože situace je velmi vážná a už končí veškerá legrace.