Nemravný dodatek Org. 23/13

Ústavní stolec nálezem Pl. ÚS 25/12 zrušil Rychetského zlodějskou přísudkovou vyhlášku č. 484/2000 Sb. o nemravných paušálních odměnách advokátů za zastupování v občanském soudním řízení (více ZDE). O několik dnů později se svého vlastního rozhodnutí zalekl a zrodil se nemravný dodatek Org. 23/13 (Další Rychetského tunel do peněženek slušných občanů se jmenuje Org. 23/13), který zjevně popírá § 71 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a nemravně přisuzuje základní práva zlodějům. Adikii přišel velice zajímavý text převzatý z neuvedené diskuse, který jasně ukazuje, že Ústavní stolec svým dodatkem Org. 23/13 neporušil jen jedno ustanovení zákona o Ústavním soudu, ale hned několik. Pokud jste byli ožebračeni Rychetského zlodějskou přísudkovou vyhláškou nebo se soudíte o náklady řízení, zkuste proti Sdělení Org. 23/13 použít tyto argumenty.  

Ústavní soud může rozhodovat pouze v rozsahu pravomocí, které mu dává zákon.

Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, říká:

V § 71: (1) Byl-li na základě právního předpisu, který byl zrušen, vydán soudem v trestním řízení rozsudek, ... (2) Ostatní pravomocná rozhodnutí vydaná na základě právního předpisu, který byl zrušen, zůstávají nedotčena; práva a povinnosti podle takových rozhodnutí však nelze vykonávat.

Zákon tedy Ústavnímu soudu nedává možnost rozhodnout, zda povinnosti dle zrušené vyhlášky vykonatelné jsou nebo nejsou. Rozhodováním o této otázce se ÚS dostal mimo své zákonné pravomoce. Rozhodnutí ÚS o otázce, jejíž rozhodování mu nepřísluší, nemá právní váhu.

Jestliže plénum ÚS, které vydalo nález Pl. ÚS 25/12, o retroaktivitě vykonatelnosti v nálezu nehovoří, pak platí výklad, který jako jediný možný uvádí § 71 (1). Je nepřípustné „dopisovat“ do/k nálezu cokoli jiného (např. výklad opačný). Jakékoli dodatečné „korekce“ nálezu jsou v rozporu s § 54 (2): Proti rozhodnutí ÚS se nelze odvolat. Právně závazné je pouze to, co sám nález Pl. ÚS 25/12 obsahuje.

Dle § 54 (1): Ve věci samé rozhoduje Ústavní soud nálezem a v ostatních věcech usnesením.

Ze „Sdělení“ pléna ÚS nelze vyvozovat právní důsledky srovnatelné s „nálezem“ nebo „usnesním“

O čem ÚS v plénu rozhoduje, říká § 11 (2). „Sdělení“ měnící zásadně platné nálezy ÚS ve výčtu předpokládaném zákonem není; ÚS se pohybuje mimo zákonný rozsah svých pravomocí.

(§11 (2) V plénu Ústavní soud rozhoduje i) o stanovisku k právnímu názoru senátu, které se odchyluje od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu (§ 23),  

§ 23 Jestliže senát v souvislosti se svou rozhodovací činností dospěje k právnímu názoru odchylnému od právního názoru Ústavního soudu vysloveného v nálezu, předloží otázku k posouzení plénu. Stanoviskem pléna je senát v dalším řízení vázán.

„Sdělení“ je tedy určeno senátu ÚS, a to jen pro rozhodovací činnost tohoto senátu ÚS. Pokud by „Sdělení“ plénum ÚS vydalo před rozhodnutím, pak by se patrně stalo součástí nálezu. Sdělení vydané až po rozhodnutí o nálezu tento účinek nemá.

Změnit lze nález ÚS pouze nálezem novým. Vydání nálezu musí předcházet řádné řízení, zahájené návrhem. Podle § 66 (1) však: Návrh je nepřípustný, jestliže zákon, jiný právní předpis nebo jejich jednotlivá ustanovení, jejichž zrušení je navrhováno, pozbyly před doručením návrhu Ústavnímu soudu platnosti nebo dosud nebyly vyhlášeny ve Sbírce zákonů nebo jiným zákonem stanoveným způsobem. Poslední podmínka dosud nenastala.

Překážkou je ale především právní princip „věci rozhodnuté“:

Zde § 35 (1): Návrh na zahájení řízení je nepřípustný, týká-li se věci, o které Ústavní soud již nálezem rozhodl, a v dalších případech stanovených tímto zákonem.

§ 11 (1) Plénum je složeno ze všech soudců. Pokud tento zákon nestanoví jinak, může plénum jednat a usnášet se, je-li přítomno alespoň deset soudců.

Kdyby plénum mohlo „sděleními“ zásadně změnit nález, pak by se podle momentálního složení pléna mohly měnit účelově nebo ad hoc všechny stávající a platné nálezy ÚS. Za situace, kdy na jmenování soudců ÚS mají zásadní vliv politické strany, doplňováním „Sděleními“ by se měnily nálezy také „doprava či doleva.“